OSPB 6 C 87/2026-28

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 24 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 500 Kč od 21. 5. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 23 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 23 750 Kč od 21. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Odpor žalované ze dne 16. 6. 2026 se odmítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši 48 750 Kč skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 23 750 Kč, který měla žalovaná splácet v týdenních splátkách po 625 Kč, splátky však nedodržela, dosud zaplatila 24 500 Kč, k prodlení došlo ke dni 21. 5. 2026, od tohoto data požaduje žalobce i zákonný úrok z prodlení.

2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil.

3. Žalovaná dne 16. 6. 2026 podala ke zdejšímu soudu podání označené jako odpor proti návrhu platebního rozkazu. Zdejší soud však ve věci nevydal žádný platební rozkaz. Odpor lze podat pouze proti vydanému platebnímu rozkazu, nikoliv proti návrhu žalobce na vydání platebního rozkazu. Soud proto analogicky dle 174 odst. 3 o. s. ř. odpor odmítl (výrok III.), neboť odpor byl podán tím, kdo k podání odporu není oprávněn a v nastalé procesní situaci nemůže mít odpor žádných účinků.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této žalovaná převzala od žalobce částku 25 000 Kč s tím, že výše zápůjční úrokové sazby činí 63,33% p.a., poplatek za zpracování a doručení úvěru 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet týdně 625 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná až dosud zaplatila žalobci celkem 24 500 Kč, k dalšímu placení byla žalobcem upomínána. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uvedený v žalobě neuznává, když se domnívá, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná vzhledem k hrubým rozporům parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplněním povinnosti žalobce posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované jako dlužníka. Dále uvedla, že v tomto případě se jedná pouze o vrácení bezdůvodného obohacení. Rovněž ve vyjádření uvedla, že žalobce po ní nepožadoval žádné výpisy z účtu za měsíce předcházející uzavření smlouvy, aby zjistil její finanční situaci a platební bilanci, žalobkyně rovněž nijak neověřovala výdaje na bydlení a pro vyčíslení zbývajících životních nákladů použila částku životního minima. A dále uvedla, že RPSN úvěru bylo přibližně 19ti násobkem obvyklé (průměrné) výše RPSN požadované poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy, že žalobce poskytuje úvěry za extrémně vysokou cenu, jejich plnění pak dále zajišťuje sankcemi (např. úhrada účelně vynaložených nákladů) ohledně jejich výše je spotřebitel odkázán na sazebník a jejichž účelnost a výši si tak žalobce určuje sám zcela dle své libovůle, vedle toho pak žalobce generuje svůj zisk i z vysokých poplatků za zpracování úvěru a za hotovostní inkaso splátek, což považuje za rozpor s dobrými mravy. Soud vycházel zejména z formuláře, z evidenční karty klienta, z informací o smlouvě včetně plateb, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně podmínek, z podací knihy a z vyjádření žalované.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do dané částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalobce totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019). Žalobce soudu předložil evidenční kartu klienta, ve které je pouze uvedeno, že výše příjmu je 28 284 Kč, celkové výdaje jsou ve výši 17 584 Kč (výdaje na bydlení ve výši 8 932 Kč + životní minimum ve výši 4 860 Kč + nebankovní závazky ve výši 3 792 Kč). Z této karty dále vyplývá, že žalovaná doložila žalobci pouze svůj občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky za 2 měsíce. Žalobce soudu nijak nedoložil, že by zkoumal uvedené výdaje žalované, zejména, že by zkoumal, zda a jak hradí své předchozí nebankovní závazky, případně její další výdaje (náklady na telefon, náklady na dopravu apod.) a zda mu tyto byly žalovanou doloženy. Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela částku 25 000 Kč bez právního důvodu, až dosud zaplatila toliko 24 500 Kč, tudíž zbývá na úvěru zaplatit částku 500 Kč, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku (výrok I.).

8. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť z neplatně sjednané smlouvy nemůže žalobci vzniknout nárok na zaplacení poplatku, který navíc soud hodnotí jako neurčitý, s tímto nárokem nemůže být ani žalovaná v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l, 3 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšnější žalované (žalovaná ve věci měla nepatrný neúspěch) přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč. Náklady se sestávají z 2x režijního paušálu po 300 Kč představujícího sepis vyjádření se k žalobnímu návrhu a účast při jednání dne 15. 7. 2026 dle § 1, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.

10. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí /§ 251 o. s. ř./.