OSPH02 45 C 55/2025-38

Obvodní soud pro adresa rozhodl předsedkyní senátu tituly před jménem jméno FO jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Ivetou Zetochovou sídlem Váňova 3180, 272 01 Kladno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: adresa za níž jedná Jméno žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 31 125 Kč s příslušenstvím

I. Výrok III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.5.2026, č. j. 45 C 55/202538 se opravuje tak, že správně zní:

„III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 300 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Odůvodnění výroku III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.5.2026, č. j. 45 C 55/202538 se opravuje tak, že správně zní:

„22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 623 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 3. 10. 2024, z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 4. 2026 a z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 5. 2026 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.“

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 623 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne 21.5.2026 soud ve věci vyhlásil rozsudek. V písemném vyhotovení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, když k nákladům řízení žalobce byla připočítána 21% DPH, ačkoliv zástupce žalobce není jejím plátcem.

2. Podle ust. § 164 o.s.ř. opraví soud v rozhodnutí kdykoli i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu na stejnopisech, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům, jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

3. Protože se jedná o zjevnou nesprávnost, vyplývající z obsahu celého spisu, rozhodl soud o opravě shora uvedeného rozhodnutí tímto usnesením v souladu s ust. § 164 občanského soudního řádu.

4. Dodejkou datové zprávy ze dne 5. 10. 2024 bylo osvědčeno, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně odeslal Anonymizováno datovou zprávu s předmětem „Uplatnění nároku“, přičemž tato zpráva byla téhož dne dodána do datové schránky žalované a tím doručena.

5. Potvrzením právnická osoba ze dne 7. 10. 2024 bylo žalobci sděleno, že jeho podání ze dne 5. 10. 2024 bylo ministerstvu doručeno, zaevidováno pod spisovou značkou Anonymizováno a bude předáno k věcnému vyřízení, přičemž žalobce byl současně vyzván k případnému doplnění plné moci a údajů pro výplatu.

6. Stanoviskem právnická osoba ze dne 19. 3. 2025, č. j. Anonymizováno bylo konstatováno, že žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 60 C 13/2020, přičemž ministerstvo na základě posouzení celkové délky řízení, jeho složitosti, chování účastníků, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení dospělo k závěru, že žalobci náleží zadostiučinění ve výši 45.000 Kč, která mu byla poukázána.

7. Dle bankovního výpisu ze dne 21. 3. 2025 z účtu č. č. účtu byla z účtu žalované provedena platba ve výši 45.000 Kč ve prospěch účtu č. účtu, vedeného pro žalobce, přičemž v poznámce platby je uvedeno „odškodnění právnická osoba Jméno žalobkyně.“.

8. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 60 C 13/2020 bylo zjištěno následující: 24. 1. 2020 byla ve věci podána žaloba, kterou se jméno FO domáhal proti současnému žalobci právnická osobaAnonymizováno. zaplacení částky 6 741 EUR s příslušenstvím a 9 075 Kč. Zatracené mzdy, respektive zahraničních služebních cest, náhrad. 12. 2. 2020 vyzval soudců žalob tehdejšího žalobce, aby zaplatil soudních úplatek soudní poplatek, byl následně 19. 2. 2020 složen. 10. března 2020. Soud ve věci vydal platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku. 15. 3. 2020 podal tehdejší žalovaný ve věci blanketní odpor. Následně se k odporu žalobce 5. 4. 2020 vyjádřil. Žalovaný svůj odpor doplnil 9.4.2020. Jeho vyjádření bylo zasláno tehdejšímu žalobci 15. 4. 2020 a opětovně na žádost žalobce 5. 5. 2020, 15. 5. 2020 se znovu tehdejší žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného a předložil další důkazy. 23. 6. 2020 soud vyzval zástupce žalované, aby se v dané věci vyjádřili. 13. 7. 2020 se ve věci vyjádřil zástupce tehdejšího žalovaného a předložil obsáhlé podklady (pozn. soudu - ve spise je zapsána poznámka, že z důvodu obsáhlosti příloh nebyly tyto přílohy vytištěny, a to k sedmi datovým zprávám). 22. 7. 2020 žádal zástupce žalob tehdejšího žalobce o sdělení stavu řízení, 14. 8. 2020 opětovně. 25. 8. 2020 soud informoval zástupce tehdejšího žalobce o stavu řízení, 23. 9. 2000 sdělil tehdejší žalobce další informace na výzvu soudu. Soud poté 13. 10. 2020 ve věci nařídil ústní jednání na 11. 12. 2020 a předvolal účastníky. 2. 11. 2020 doplnil tehdejší žalobce návrh na doplnění důkazů. 6. 11. 2020 soud uložil žalované, aby předložila listiny podstatné pro rozhodnutí věci, a to do 15 dnů od doručení usnesení. 20.11. 2020 požádal tehdejší žalobce o sdělení stavu řízení, 20.11. 2020, doplnil tehdejší žalovaný listiny dle výzvy soudu. Soud poté informoval právního zástupce žalobce 26. 11. 2020 o stavu řízení. 30. 11. 2020 požádal zástupce žalobce o zaslání příloh, které zaslal žalovaný na výzvu soudu. 11. 12. 2020 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování, poté bylo jednání odročeno na 19. 2. 2021 s tím, že k jednání mají být předvolání svědci. 22. 12. 2020 soud předvolal k jednání svědky a znalce na 19. 2. 2021, 13. 1. 2021 doplnil své vyjádření zástupce žalovaného. 15. 1. 2021 se ve věci vyjádřil zástupce tehdejšího žalobce. 19. 2. 2021 se ve věci konalo ústní jednání, přičemž znalec byl z jednání téhož dne odvolán. Bylo přistoupeno k výslechu svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a poté bylo jednání za účelem podrobného vyjádření účastníků k provedenému dokazování odročeno na neurčito. 24. března 2021 soud ve věci ustanovil znalce, téhož dne požádal společnost právnická osoba o součinnost. 31. 3. 2021 soud informoval zástupce žalobce, že předseda senátu se od 9. 3. 2021 nachází v karanténě a od 24. 3. 2021 v domácím léčení po podezřelý výraz. Dne 7. 4. 2021 společnost jméno FO bank odpověděla na žádost o součinnost. Žalobce složil 7. 4. 2021 zálohu na vypracování znaleckého posudku a dále 23. 4. 2021 se vyjádřil k postupu soudu a provedenému dokazování. 6. 5. 2021 odpověděl na jeho vyjádření soud přípisem. Spis byl poté 6. 5. 2021 předložen znalci, 16. 6. 2021 se soud dotazoval na stav znaleckého posudku a v pokusech o kontakt pokračoval ještě 21. června. 22. června 2021 informoval znalec, že posudek vyhotoví ve druhé polovině července, znalecký posudek byl poté soudu doručen 20. 8. 2021 společně s vyúčtováním. Soud přiznal znalci znalečné 27. 8. 2021 a rozeslal znalecký posudek účastníkům. 13.9.2021 se k posudku vyjádřil žalobce a zaslal doplňující otázky, 29. 9. 2021 byly doplňující otázky zaslány zpět znalci. 15. 10. 2021 se znalec vyjádřil k doplňujícím otázkám, tyto byly následně 12. 11. 2021 zaslány právnímu zástupci žalobce s dotazem zda navrhuje výslech znalce. 25. 11. 2021 na to odpověděl právní zástupce žalobce, že tento výslech navrhuje. 28. 12. 2021 odpověděl Okresní soud Brno-venkov na žádost o součinnost a výslech soudního znalce, ať již formou osobního slyšení či videokonferencí. Soud poté o této možnosti informoval účastníky. 25. 1.2022 soud nařídil další ústní jednání na 25. 2. 2022, a to formou dožádání u Okresního soudu v Mostě. Uvedeného dne se ve věci konalo ústní jednání, kde byl vyslechnut znalec, následně Okresní soud v Mostě 4. 3. 2022 vrátil soudu spis, znalec také vyúčtoval svou účast při jednání. 21. 3. 2022 soud přiznal znalečné za účast při jednání a toto následně vyplatil. 19. 4. 2022 soud nařídil ústní jednání na 15. 7. 2022 a předvolal účastníky, následně bylo ústní jednání 15. 7. 2022 z důvodu zdravotní indispozice na straně zástupce tehdejšího žalobce odročeno, a to na 24. 8. 2022 s tím, že další termín již nebude odročován. 21. 7. 2022 poté soud žádal o součinnost další bankovní subjekty. Následně od 25.-26.7.2022 dostával odpovědi. 24. 8. 2022 se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém bylo provedeno další dokazování a jednání poté bylo odročeno za účelem výslechu žalobce na 14. 10. 2022. 31. 8. 2022 soud nepřipustil návrh žalobce na změnu žaloby v podobě rozšíření žaloby. 14. 10. 2022 se ve věci konalo další ústní jednání, byl vyslechnut žalobce, návrhy na provedení důkazů výslechy svědkyň jméno FO, jméno FO a jméno FO a účetnictvím žalované byly zamítnuty. Poté byly předneseny závěrečné řeči a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Mostě náklady řízení za doplnění znaleckého posudku (výrok II.) a žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III.). 21. 10. 2022 ve věci vyčíslil právní zástupce žalovaného své náklady. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně rozesláno účastníkům 10. 11. 2022, 28. 11. 2022 podal proti rozsudku tamní žalobce odvolání. 1. prosince 2022 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání, ten byl uhrazen 7. 12. 2022. Odvolání poté bylo rozesláno ostatním účastníkům 9. prosince 2022 s tím, že tito se mají vyjádřit do 15 dnů. 3. 1. 2023 byl spis předložen s odvoláním Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ten rozsudek Okresního soudu v Mostě zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a to usnesením z 28. 3. 2023. Usnesení krajského soudu bylo následně 4. 5. 2023 rozesláno účastníkům. 16. 5. 2023 soud ve věci nařídil další ústní jednání na 19. 6. 2023 a předvolal účastníky, rovněž soud kontaktoval přísedící 19. 5. 2023, jednání 19. 7. 2023 se na základě žádosti obou účastníků nekonalo, kdy účastníci přímo při jednání uvedli, že hodlají vstoupit do smírných jednání. Jednání proto bylo odročeno na 29. 9. 2020. 6. 9. 2023 sdělil výsledek mimosoudních jednání zástupce žalobce. Jednání se poté konalo 29. 9. 2023, kdy bylo provedeno další dokazování a jednání poté bylo za účelem pokračování dokazování odročeno na 22. 11. 2023, 22. 11. 2023. Soud návrh na výslech manželky žalobce svědkyně jméno FO, výslech svědka jméno FO a účetnictví žalované zamítl pro nadbytečnost. Rovněž návrh na provedení důkazů svědků jméno FO, stazkami ke svědkovi jméno FO a jeho výplatními páskami zamítl pro nadbytečnost. Poté byl předneseny závěrečné řeči a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto ve výroku jedna o zamítnutí žaloby v plném rozsahu, ve výroku dvě o povinnosti žalobce zaplatit České republice Okresnímu soudu v Mostě náklady řízení ve výši 14 990,92 Kč a ve výroku tři o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno účastníkům 22. 11. 2023, 28. 12. 2023 podal proti rozsudku právní zástupce žalobce odvolání, to bylo rozesláno ostatním účastníkům 3. 1. 2024 s možností k vyjádření. Žalovaná se 5. 1. 2024 k odvolání žalobce vyjádřila, její vyjádření bylo následně zasláno protistraně. 23. 1. 2024 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním. 16. 1. 2024 se ve věci vyjádřil žalobce. Krajský soud 28. 3. 2024 nařídil ve věci ústní jednání na 23. 4. 2024 a předvolal účastníky. 22.4.2024 požádal právní zástupce žalobce o odročení z důvodu nemoci. Krajský soud žádosti tamního žalobce vyhověl a jednání odročil na 21. 5. 2024. Uvedeného dne se ve věci konalo jednání a následně byl 30. 5. 2024 rozsudek Okresního soudu v Mostě změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 741 EUR s příslušenstvím. Ve druhém výroku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů s tím, že žalovaná je povinna zaplatit tyto náklady žalobce a ve třetím výroku rozhodl o povinnosti žalované zaplatit náklady v České republice ve výši 14 990 Kč 92 haléřů. Písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo následně 26. 7. 2024 rozesláno účastníkům a nabylo právní moci 29. 7. 2024. Žalovaná 1. 8. 2024 uhradila náhradu nákladů České republice, poté podala 28. 9. 2024 ve věci z dovolání, a to následně doplnila 30. 9. 2024. 5.10.2024 byla zaslána soudu žádost žalované o náhradu újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení. 17. 10. 2024 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za dovolání, ten byl následně 18.10.2024 zaplacen a 7.11.2024 bylo dovolání zasláno z druhé straně. 27. 11. 2024 se k dovolání vyjádřil žalobce. Vyjádření bylo zasláno druhé straně. Spis byl poté 9.12.2024 předložen Nejvyšší soudu s dovoláním. Nejvyšší soud poté 14.12.2024 dovolání žalované v části směřující proti výrokům dvě a tři rozsudku krajského soudu odmítl, dále rozsudek krajského soudu a Okresního soudu v Mostě zrušil a vrátil Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 15.1.2026. Rozhodnutí o dovolání bylo následně rozesláno účastníkům 4.1.2026. Poté soud ve věci nařídil další jednání na 9. 3. 2026 a předvolal účastníky 26. 2. 2026. Požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu smírných jednání 27. 2. 2026 se k návrhu připojil i právní zástupce tamního žalovaného. Tím spis končí.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

12. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Řízení bylo zahájeno dne 24. 1. 2020 podáním žaloby a nebylo dosud pravomocně skončeno, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2024, které nabylo právní moci dne 15. 1. 2026, byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ke dni rozhodování soudu v této věci tak řízení trvá více než 6 let. Řízení bylo skutkově i procesně složitější. Předmětem byl nárok na zaplacení pracovněprávního plnění, jehož posouzení si vyžádalo rozsáhlé listinné dokazování, opakovaná podání účastníků s četnými přílohami, výslech více svědků i účastnický výslech. Součástí dokazování bylo rovněž vypracování znaleckého posudku v oboru ekonomika, jeho doplnění a výslech znalce formou dožádání. Řízení probíhalo opakovaně před soudem prvního stupně i soudem odvolacím a následně i v dovolacím řízení. Ze spisu vyplývá, že v průběhu řízení lze identifikovat především období mezi březnem 2020 a prosincem 2020, kdy od podání odporu proti platebnímu rozkazu do konání prvního jednání uplynulo přibližně 9 měsíců. V tomto období však současně probíhala výměna podání a doplňování skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze strany účastníků, takže se nejednalo o zcela nečinné období soudu. V další fázi řízení již obdobné časové úseky, které by přesahovaly tři měsíce bez procesní aktivity soudu, ze spisu nevyplynuly. Délka řízení byla následně ovlivněna především prováděním rozsáhlého dokazování, včetně znaleckého posudku, opakovaným projednáním věci po zásahu odvolacího a dovolacího soudu a rovněž procesní aktivitou účastníků. Soud proto uzavírá, že řízení nebylo zatíženo soustavnou nečinností orgánu veřejné moci, nýbrž pouze jednotlivým časovým úsekem delší přípravné fáze na počátku řízení, který se na celkové délce řízení podílel jen částečně. Účastníci řízení byli v průběhu řízení procesně aktivní a opakovaně činili podání a navrhovali důkazy. Na straně tehdejšího žalobce i žalovaného docházelo k doplňování skutkových tvrzení a návrhů dokazování. K prodloužení řízení přispělo odročení jednání dne 15. 7. 2022 ze zdravotních důvodů na straně právního zástupce tehdejšího žalobce, dále rovněž odročení jednání v červenci 2023 z důvodu snahy účastníků o smírné řešení věci. Jinak ze spisu nevyplývá, že by účastníci řízení systematicky průtahy vyvolávali. Ze spisu nevyplývá, že by účastníci v průběhu řízení využili prostředky určené k ochraně proti průtahům, zejména stížnost na průtahy či návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Předmětem původního řízení byl spor o peněžité plnění z pracovněprávního vztahu. Pro tehdejšího žalovaného, nynějšího žalobce, měl výsledek řízení význam z hlediska jeho podnikatelské činnosti, neboť se dotýkal způsobu výpočtu cestovních náhrad u zaměstnanců. Současně však šlo typově o majetkový spor, jehož význam lze obecně hodnotit jako standardní.

21. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze zásad formulovaných ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, přičemž přihlédl ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Soud vyšel ze základní částky 15.000 Kč za jeden rok řízení. S ohledem na celkovou délku řízení přesahující 6 let stanovil základní částku tak, že za první dva roky řízení náleží částka v poloviční výši, tj. 15.000 Kč, a za další přibližně 4 roky částka 60.000 Kč, celkem tedy 75.000 Kč. Z důvodu procesní i skutkové složitosti soud snížil základní částku o -20 %, dále pro podíl účastníků na délce řízení soud snížil základní částku o -5 %. Z důvodu postupu orgánů veřejné moci soud základní částku nemodifikoval, ani pro význam předmětu řízení pro žalobce. Základní částka 75.000 Kč byla celkově snížena o 25 % a současně zvýšena o 5 %, tedy výsledně snížena o 20 %, na částku 60.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanou již bylo žalobci v rámci mimosoudního projednání poskytnuto zadostiučinění ve výši 45.000 Kč, přísluší žalobci doplatek ve výši 15.000 Kč. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do rozdílu mezi jím přiznaným zadostiučiněním a již vyplaceným zadostiučiněním ze strany žalované a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 623 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 3. 10. 2024, z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 4. 2026 a z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 5. 2026 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 300 Kč ve výši 1 323 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od doručení tohoto usnesení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.