OSPH05 13 C 48/2026-130

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 32 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba o zaplacení částkyAnonymizováno12 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit 22 % nákladů řízení žalobkyně v částce 926,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 12. 1. 2026 smlouvu o úvěru prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno, na základě které poskytla žalované po řádném prověření její úvěruschopnosti bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 300 Kč nejpozději do 9. 2. 2026, což však porušila. Žalobkyně se mimo jistiny a poplatku domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 10. 2. 2026 do 27. 2. 2026 v celkové výši 360 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části, neboť smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Z tohoto důvodu je žalovaná povinna uhradit pouze poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč, kterou navrhla zaplatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč.

3. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že vycházela především z údajů poskytnutých žalovanou při podání žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 48 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč, přičemž výdaje činí 23 500 Kč (náklady na bydlení 8 000 Kč, jiné finanční závazky 5 500 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč). Žalobkyně přitom očekávala, že informace poskytnuté žalovanou jsou úplné a pravdivé. Informace poskytnuté žalovanou pak žalobkyně ověřila na základě výpisů z účtu žalované, výplatní pásky žalované a výpisu z databáze EUCB a REPI. Žalobkyně dále uvedla, že je ochotna přistoupit na to, aby žalovaná svůj dluh uhradila v měsíčních splátkách po 2 000 Kč.

4. Žalobkyně se k nařízenému jednání soudu nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

6. Žalobkyně je společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. Anonymizováno (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 12. 1. 2026 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované dne 12. 1. 2026 bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 300 Kč, a to do 28 dnů od poskytnutí úvěru (smlouva o úvěru ze dne 12. 1. 2026, občanský průkaz žalované, potvrzení o provedené platbě, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované (vyhodnocení Kontomatik, žádost o poskytnutí úvěru, profil klienta, výpis z databáze EUCB, výpis z REPI, výpis z Kontomatik, výpis z centrální evidence exekucí, výplatní pásky). Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou ze dne 20. 2. 2026, a to do sedmi dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě ze dne 20. 2. 2026).

7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná dle smlouvy vrátit spolu s poplatkem, což však porušila. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 20 000 Kč.

17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice úvěruschopnost žalované případně ověřovala, avšak dle názoru soudu nemohla dojít k přesvědčivému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet. Z předložených transakcí na účtu žalované totiž vyplývá, že v listopadu 2024 převyšovaly příjmy žalované její výdaje, a to v částce 2 353 Kč, nicméně tento příjem byl tvořen v částce 38 920 Kč půjčkami, a dále v prosinci 2024 převyšovaly příjmy žalované její výdaje, a to v částce 1 190 Kč, nicméně tento příjem byl tvořen v částce 27 420 Kč půjčkami. K 17. 12. 2025 poté žalovaná disponovala na účtu pouze částkou 256,62 Kč. S ohledem na uvedené by tak žalovaná nebyla schopna uhradit žalobkyni jednorázově téměř 33 000 Kč jakožto splátku úvěru a poplatku za jeho poskytnutí. Žalobkyně sice příjmy a výdaje žalované případně zkoumala, nicméně dle soudu měla mít důvodnou pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž dané rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

19. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku 20 000 Kč, přičemž žalovaná, dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně, na tuto částku ničeho neuhradila.

20. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná nejprve navrhla, aby jí bylo umožněno uhradit dluh v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, následně během jednání soudu uvedla, že by dlužnou částku mohla splácet po 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně ve svém vyjádření sdělila, že je ochotna přistoupit na splácení dluhu prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč. Soud proto s ohledem na vyjádření žalobkyně uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy dospěl k závěru, že takováto výše splátek je přiměřená možnostem žalované.

21. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 926,40 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 307 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 61 %, neúspěch 39 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 22 %, tedy z částky 4 211 Kč se jedná o částku 926,40 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupkyně žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal úkon za vyjádření ze dne 21. 4. 2026, neboť tvrzení zde uvedená již měla být součástí samotné žaloby. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění ohledně nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.