OSPH05 31 C 87/2026-11

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Skálovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 11 975,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na zaplaceném soudním poplatku ve výši částka, a to po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka s tím, že se zavázal splácet jej spolu s úrokem z poskytnutí úvěru ve výši 1,016 denně (tedy 370,84 % ročně), se splatností první splátky dne datum. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, k poskytnutí úvěru došlo datum. Schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla žalobkyní prověřena podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nahlédla do databází CNCB (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP – Account Information právnická osoba (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem ve výši částka. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalovaný na úvěr splatil dne datum částku částka. Žalovaná částka představuje částku částka jako jistinu, poplatek za vyplacení tranší ve výši částka, poplatek ve výši částka za službu “Presto” A smluvní úrok ve výši částka.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu a žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř. soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání.

4. Na základě listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše částka a žalovaný splatí úvěr do datum včetně úroku a poplatků. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, bezúčelový, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 2 052,99 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně, tedy 370,84 % ročně. Žalovaný zaplatil na úvěr částku částka (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota).

6. Žalobkyně poukázala dne datum na účet žalovaného částku částka (zjištěno z přehledu bankovních transakcí).

7. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových spotřebitelských úvěrů v období únor 2025 činila 8,28 % ročně (zjištěno z výpisu z databáze ČNB ARAD).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr ve výši částka skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s jeho splácením. Následně byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 o.z.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši 1,016 % denně, tedy 370,84 % ročně. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu s dobrými mravy.

14. Již v poměru k právní úpravě účinné před datum vytyčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. spisová značka: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

15. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období únor 2025, kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila 370,84 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaný ujednali úrok více než 40x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu a není rozhodné, že žalovaný s takovou výší úroků souhlasil (§ 588 o. z.). Pokud by s ní nesouhlasila, k uzavření úvěrové smlouvy by vůbec nedošlo. Žalobkyně se proto může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný zaplatil na úvěr částku částka. Soud ze shora uvedených důvodů přiznal žalobkyni pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Jako důvodný posoudil nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, a z důvodu prodlení žalovaného s plněním této finanční částky včetně úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 od dne následujícího splatnosti, tedy ode dne datum do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku

17. Ostatní žalované nároky shledal soud jako nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobkyní požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, pokutu, či poplatky); proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu 35 %, žalobkyně v rozsahu 65 %, žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %. Soud tak přiznal žalobkyní náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

19. O vrácení přeplatku soudního poplatku rozhodl soud ve výroku IV. v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tak, že žalobkyně vrátil přeplatek ve výši částka. Žalobkyně zaplatila dne datum částku částka a rovněž dne datum částku částka, přičemž poplatková povinnost za návrh je v této věci ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.