OSPH09 15 C 139/2026-20

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 10 018 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 018 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 018 Kč ve výši 11,50 % ročně od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 5. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 10 018 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 4. 2024 byla mezi společností Anonymizováno právnická osobaAnonymizováno (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 11 020 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru, jakož i dalšími poplatky, splácet. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Na pohledávku ze smlouvy zaplatila celkem 1 002 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla následně ze strany původní věřitelky postoupena na společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., která následně nabytou pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 žalobkyni, a to se všemi právy s pohledávkou spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 10 018 Kč, tj. nesplacené části jistiny úvěru, společně se zákonným úrokem z prodlení.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).

Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 nabyla za žalovanou pohledávku ze spotřebitelského úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 457,5 % ročně a RPSN ve výši 4678,99 % splácet. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany původní věřitelky prověřena mj. na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data podání žaloby žalovaná na pohledávku ze smlouvy uhradila částku ve výši 1 002 Kč.

Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 21. 11. 2025.

Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou část jistiny úvěru, spolu se zákonným úrokem z prodlení.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 10 018 Kč s příslušenstvím byla v zásadě podána po právu. Soud však nemohl přehlédnout, že úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 457,50 % ročně a RPSN ve výši 4678,99 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2024, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 8,71 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 52násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 4678,99 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). Protože však žalobkyně žalobní petit formulovala tak, že po žalované nárokovala pouze nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 10 018 Kč, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu a žalované uložil povinnost k zaplacení nesplacené části jistiny úvěru jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy soud počátek prodlení vztáhl ke dni následujícím po posledním dni lhůty vymezené předžalobní výzvou, nikoli ke dni splatnosti úvěru dle smlouvy, jak nárokovala žalobkyně (výrok ad I).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 018 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč (výrok ad II).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.