OSPH09 15 C 154/2026-20

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 22 829,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 829,74 Kč, spolu s ⟪LB:lb_001⟫ – úrokem z částky 19 093,18 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 1. 2026 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ – zákonným úrokem z prodlení z částky 19 093,18 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 1. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 564 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 22. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 22 829,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 16. 6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 24 782 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 16,99 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách, z nichž výše jedné měla činit 482 Kč spolu s paušální měsíční úhradou ve výši 42 Kč. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 22 829,74 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části jistiny úvěru, úroku za poskytnutý úvěr, a to ve výši 12 % ročně namísto sjednaných 16,99 % ročně, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.

Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Dne 16. 6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 24 782 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 16,99 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Dlužná částka proto byla žalobkyní po zaslání upomínky k úhradě dluhu zesplatněna ke dni 19. 4. 2025. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 22 829,74 Kč s příslušenstvím, která sestává z (i) nesplacené části jistiny úvěru ve výši 19 093,18 Kč; (ii) kapitalizovaného úroku za poskytnutý úvěr ve výši 1 874,90 Kč za období od 19. 4. 2025 do 21. 1. 2026, a to ve výši 12 % ročně namísto sjednaných 16,99 % ročně; (iii) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 861,66 Kč za období od 19. 4. 2025 do 21. 1. 2026, a to ve výši 12 % ročně; (iv) úroku za poskytnutý úvěr od 22. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně; (v) zákonného úroku z prodlení od 22. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 16. 12. 2025.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 22 829,74 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou se řídí obecnou úpravou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z § 2395 o. z. výslovně plyne, že úvěrovaný, tj. žalovaná, je povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž podle § 2399 odst. 1 o. z. tak činí v dohodnuté době. Zároveň podle § 106 odst. 1 písm. g) a h) zákona o spotřebitelském úvěru musí smlouva obsahovat celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, stejně jako výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, totiž že žalovaná z uzavřené úvěrové smlouvy řádně a včas neplnila. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost dlužnou částku, spolu s úrokem za poskytnutý úvěr a zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, žalobkyni zaplatit (výrok ad I).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 564 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 914 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky částka 100 Kč za předžalobní výzvu dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a částka 100 Kč za podání návrhu ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky. Dále žalobci v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky náleží za písemné podání, kterým byl vysloven souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, částka ve výši 450 Kč. Pro úplnost soud dodává, že výši paušální náhrady dle § 2 odst. 3 vyhlášky za jeden úkon vyčíslil tak, jak cit. ustanovení vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn.: 28 Cdo 2638/2025 (výrok ad II).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.