OSPH09 34 C 49/2026-31

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Kruliš Hejdovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 50 564,82 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky částka.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka, a to 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. Uvedla, že spolu se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému na bankovní účet č. č. účtu poskytnut úvěr s celkovým limitem ve výši částka. Žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci ve výši 5 % z částky částka, a to společně s poplatky a úroky ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný však neplnil řádně povinnosti dohodnuté ve smlouvě, pročež žalobkyně dne datum přistoupila ke zesplatnění zbývající nezaplacené části úvěru. Od datum proto žalobkyni dále vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z celkové dlužné částky. Žalobou vymáhaná částka je tvořena: nesplacenou částí jistiny ve výši částka, smluvní úrokem částka, úrokem z prodlení ve výši částka a poplatky ve výši částka. Smluvní i zákonný úrok z prodlení žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby a dále je pak žádala zaplatit od datum do zaplacení. Žalovaný žalobou vymáhanou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě od žalobkyně.

2. Ve vyjádření ze dne datum žalobkyně soudu sdělila, že jí po podání žaloby (dne datum) žalovaný zaplatil částku částka, pročež bere v této části svoji žalobu zpět.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. Žalobkyně z účasti na něm omluvila podáním zdejšímu soudu doručeným dne datum, kdy zároveň uvedla, že navrhuje, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva nazvaná „o revolvingovém úvěru“. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému možnost čerpat od ní peněžní prostředky do výše částka na účet označený ve smlouvě č. č. účtu a žalovaný se zavázal žalobkyně tyto prostředky vracet formou měsíčních splátek vždy ke 20. dni v daném měsíci ve výši 5 % z poskytnuté částky, a to společně se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně a poplatky s celkovou RPSN 18,23 %. V části 7.3 smlouvy si strany ujednaly úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené platnými právními předpisy, která ke dni podpisu této smlouvy odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů (zjištěno ze smlouvy ze dne datum).

7. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce říjen 2016 až březen 2017 (do okamžiku kontraktace). Za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru činily příjmy na účtu v lednu částka, v únoru částka a v březnu částka. Zjevně opakované nebo mandatorní výdaje za tyto měsíce (poplatky úvěrů, anuita, „kartové úvěry“, životní pojištění a bankovní poplatky a úroky) činily v lednu částka, únoru částka a březnu částka. Žalovaný pobíral mzdu v lednu ve výši částka, v únoru částka a v březnu částka (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu za uvedené období). Žalovaný byl negativně lustrován v CBCB, insolvenčním rejstříku a interní evidenci klientů žalobkyně (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta).

8. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku částka (zjištěno z výpisu z účtu č. č. účtu).

9. Průměrná výše jedné měsíční splátky se pohybovala zpravidla okolo částka. Žalovaný naposledy uhradil splátku dne datum, pročež žalobkyně z důvodu řádného nesplácení dluhu ze strany žalovaného zesplatnila ke dni datum celou zbývající nezaplacenou částku a vyzvala jej k úhradě (zjištěno z výpisu splátek činěných žalovaným a zesplatňovacího dopisu ze dne datum).

10. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno z výzvy ze dne datum).

11. Ke dni datum činil dluh žalovaného u žalobkyně z titulu smlouvy „o revolvingovém úvěru“ celkově částka (zjištěno z výpisu vyúčtovaných a zaplacených splátek).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum do datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Ve vztahu k citované právní úpravě lze dále odkázat zejména na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance C-679/18, ECLI:EU:C:2020:167 (srov. především body 41 až 45 rozsudku). Soudní dvůr v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že vnitrostátní soudy jsou povinny vykládat vnitrostátní právo podle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Články 8 a 23 této směrnice přitom vnitrostátnímu soudu ukládají, aby zkoumal z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Aplikace uvedených článků prováděná českými soudy tedy musí za každých okolností bránit i takové vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Jinými slovy, zkoumat ověřování úvěruschopnosti spotřebitele úvěrujícím je i bez návrhu povinností českých soudů již u smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených před účinností novely zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb.

19. Soud, nicméně, dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti řádně dostála. Žalobkyně ověřila, že žalovaný pobíral příjem a mzdu ve výši, jež mu následně umožňovala splácet průměrnou měsíční splátku částka, přičemž současně nebyl nadmíru zadlužen nebo předlužen (viz shora). Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že s ohledem na dílčí splátky ze strany žalovaného činila ke dni podání žaloby dlužná částka částka, a to jak vzhledem k dosud nesplacené části jistiny úvěru, tak dlužným a důvodně žalobou uplatněným smluvním úrokům, poplatkům a úrokům z prodlení. Žalovaný v průběhu řízení uhradil žalobkyni částku částka a žalobkyně vzala v této části žalobu zpět, pročež soud řízení v odpovídajícím rozsahu v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil (výrok I.) a ve zbytku žalobě vyhověl (výrok II.). Dovětkem soud uvádí, že jak úrok z prodlení ujednaný smlouvou, tak zákonný úrok byly co do jejich procentuální výše určeny podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jež za prvé kalendářní pololetí roku 2025 (kdy došlo ke zesplatnění úvěru a vzniku nároku na úroky z prodlení) 12 % ročně. Nárok na zákonný úrok z prodlení žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. a 146 odst. 2 výrokem II. rozsudku tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (v zastavené části řízení zavinil zastavení řízení dílčí úhradou až po podání žaloby žalovaný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a dále paušální náhrady nákladů za 3 úkony (předžalobní upomínka, podání návrhu ve věci samé a účasti při jednání dne datum) v celkové výši částka (3 x částka) dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vykládajícího § 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.