OSPH09 80 C 287/2025-68

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 25. dni daného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému úlohu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 11. 2024 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 4. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 4. 2025, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 5. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 4. 2025. Žalobkyně přistoupila dle článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně požaduje částku ve výši 50 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému odeslána Předžalobní výzva. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 11. 8. 2025.

2. V podání ze dne 17. 10. 2025 žalobkyně popsala podrobným způsobem proces ověřování úvěruschopnosti a doplnila, že úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. m. a RPSN činila 436 % p. a. Žalovaný uhradil 4 splátky úvěru ve výši 7 500 Kč.

3. Žalovaný nesouhlasil s výší sankcí a poplatků. právnická osoba jednání dne 22. 7. 2026 se nedostavil právní zástupce žalobkyně, omluvil svou neúčast. Žalovaný s ohledem na svou nepříznivou sociální situaci navrhl úhradu zbylého dluhu ve výši 20 000 Kč (50 000 Kč mínus 30 000 Kč) a úroků z prodlení ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Soud věc projednal v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Dne 29. 11. 2024 byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva o úvěru, kterou se poskytovatel zavázal, že poskytne spotřebiteli na jeho žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců. Celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná ke dni 15. 11. 2025. Výše zápůjční úrokové sazby činila 15 % p. m. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 436 % p. a. Spotřebitel se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši 90 000 Kč. Na základě této smlouvy byl tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku ve výši 140 000 Kč. Spotřebitel výslovně souhlasil s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu (smlouva o úvěru). Žalovanému byla dne 30. 11. 2024 poskytnuta částka 50 000 Kč ve prospěch účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru (detail pohybu – bezhotovostní platba). Dopisem ze dne 28. 7. 2025 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky dle smlouvy o úvěru v celkové výši 83 704,19 Kč, a to do 11. 8. 2025 (cit. výzva, podací lístek).

7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu pouze částečně.

Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Dle § 2291 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. V řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž byly žalovanému poskytnuty žalobkyní finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 15. 11. 2025 se sjednaným měsíčním úrokem ve výši 15 % p. m.

9. V daném případě soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná s ohledem na výši sjednaného úroku.

10. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 15 % p. m. V měsíci listopadu 2024, kdy byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, činila podle databáze ARAD České národní banky průměrná úroková sazba z úvěrů poskytovaných bankami domácnostem – obyvatelstvu byly ve výši 8,51 % ročně. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 15 % měsíčně, tj. 180 % ročně, tedy mnohonásobně převyšuje výši úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze tedy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, a to z úřední povinnosti. Za situace, kdy si účastníci ujednali úrokovou sazbu ve výši 15 % p. m. a tato výše úroku z úvěru mnohonásobně (cca 21 krát) převyšuje průměrné úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 580 o. z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 70 Co 74/2021, sp. zn. 35 Co 345/2022 sp. zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na zákonný požadavek jednotného rozhodování dle § 13 o. z.

11. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 20 000 Kč, když žalobkyní byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaným byla vrácena pouze částka 30 000 Kč. Soud dodává, že s ohledem na shora uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, se soud dále nezabýval otázkou řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného.

12. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k výzvě k plnění ze dne 28. 7. 2025, když žalovaný byl za aplikace ust. § 573 o. z. a s přihlédnutím ke stanovené lhůtě k plnění ve výzvě v prodlení s úhradou počínaje dnem 12. 8. 2025. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem (výrok I. rozsudku).

13. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o nárok vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II. rozsudku).

14. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný měl převážně úspěch, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. a žalovanému uložil s ohledem na jeho nepříznivou sociální situaci (do 2. 6. 2026 příjem z DPČ ve výši 3 500 Kč měsíčně, poté evidence na úřadu práce, od 13. 7. 2026 příjem z DPČ ve výši 163 Kč hrubého na hodinu, manželka příjem 9 000 Kč měsíčně, sociální dávky 8 700 Kč měsíčně, finanční výpomoc rodiny, dvouleté dítě, nájemné 27 000 Kč měsíčně + energie, splátky nebankovního úvěru) povinnost zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.