OSPH10 14 C 79/2026-44

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manželky: Anonymizováno, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátem JUDr. Anonymizováno - Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ a ⟪LB:lb_003⟫ manžela: Jméno manžela A, narozený Datum narození manžela A bytem Adresa manžela A ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený Jméno manžela B, advokátem ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o rozvod manželství

I. Manželství manželky jméno FO, narozené Datum narození manželky a manžela Jméno manžela A, narozeného Datum narození manžela A, Gruzie, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství uzavřené dne datum v Anonymizováno, je hluboce a nenapravitelně rozvráceno a neplní svůj účel. Z manželství e nenarodily děti, účastníci spolu bydlí v bytě na adresa, ale nevedou společnou domácnost, mezi manželi dochází k neustálým hádkám, manžel se vůči manželce a jejímu synovi dopouští verbálně i fyzicky agresivního chování.

2. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil, namítal, že občasné spory jsou důsledkem výbušných povah manželů, které někdy končily krátkodobým odloučením, ale nepředstavují hluboký a trvalý rozvrat manželství. V návaznosti na účastnickou výpověď manželky pak postoj změnil s tím, že zachování manželství a obnova společného soužití s ohledem na postoje manželky zjevně již není možné.

3. Manželka je státní příslušnicí Ukrajiny, manžel je státním příslušníkem České republiky, oba manželé mají bydliště na území České republiky. Bydlištěm manželů je založena pravomoc (příslušnost) českých soudů a rozhodné právo české republiky v souladu čl. 30 odst. 2 a 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, zveřejněnou pod č. 123/2002 Sb. m. s.

4. Z provedené dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v Anonymizováno a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu - Úřadu městské části města adresa (oddacím listem). U obou manželů se jedná o manželství druhé, manželka má dvě vyživovací povinnosti k dětem s rokem narození 2017 a 2012, manžel má jednu vyživovací povinnosti k dítěti s rokem narození 2013, z manželství se nenarodily společné děti (shodné tvrzení účastníků, výpis z centrální evidence obyvatel). Účastnící vedli společnou domácnost na adrese adresa do datum, kdy manžel tuto společnou domácnost opustil (shodné tvrzení účastníků).

6. Manželka v rámci účastnické výpovědi uvedla, že manželství považuje za trvale a nenapravitelně rozvrácené a dlouhodobě nemá zájem na jeho zachování. Již přibližně půl roku před zahájením řízení se snažila s manželem dohodnout na nesporném rozvodu, avšak bez výsledku. Popsala postupné zhoršování vztahů mezi manželi po uzavření manželství. Zatímco před uzavřením manželství hodnotila jejich vztah jako velmi dobrý, později mezi nimi začaly vznikat konflikty, které postupně nabývaly na intenzitě. Jako hlavní příčiny rozvratu označila nadměrné požívání alkoholu manželem, užívání drog, jeho žárlivost, nevhodné a agresivní chování vůči ní i dětem, opakované hádky a ztrátu vzájemné důvěry. Uvedla, že zjistila manželovu aktivitu na seznamce Anonymizováno a fotografie jiných žen v jeho telefonu, což vnímala jako zásadní narušení důvěry. Dále vypověděla, že manžel na ni opakovaně křičel, urážel ji a ponižoval před dětmi. Popsala též incidenty související s užíváním alkoholu a drog, při nichž docházelo k poškození zařízení bytu, rozbití dveří či oken a k agresivním projevům manžela. Podle jejího tvrzení po zjištění problémů s návykovými látkami manžel absolvoval léčbu, avšak jeho problematické chování se následně opět objevilo. Od února 2026 již soužití označila za neúnosné. K faktickému rozpadu společného soužití uvedla, že přibližně měsíc před odchodem manžela ze společné domácnosti žili v oddělených pokojích. Manžel domácnost opustil dne datum a od té doby spolu manželé nehospodaří ani nevedou společný rodinný život, manžel ji finančně nepodporuje, vyjma úhrad spojených s užíváním bytu a telefonu dcery, přičemž tyto platby je připravena převzít a o doklady související s úhradami za byt manžela opakovaně žádala. Poslední intimní styk mezi manželi proběhl před datum. Manželka uvedla, že po odstěhování manžela nezaznamenala z jeho strany žádnou skutečnou snahu o obnovení manželského soužití či řešení manželské krize, snaha o navázání kontaktu s manželkou se objevila až v souvislosti s nařízeným soudním jednáním. Manželka dále uvedla, že se cítí být obětí dlouhodobého emocionálního násilí a výhrůžek ze strany manžela. V souvislosti s těmito obtížemi vyhledala psychologickou pomoc v organizaci ROSA. Dále uvedla, že se v bytě necítí bezpečně, mimo jiné proto, že manžel dosud disponuje klíči od společně užívaných prostor o jejichž vrácení manžela několikrát žádala. V průběhu výpovědi k dotazům soudu i zástupců účastníku manželka setrvala na stanovisku, že obnovení manželského soužití nepřipadá v úvahu, výslovně a kategoricky uvedla, že s manželem již v žádném případě nechce nadále sdílet společný život a neexistuje žádná okolnost ani konkrétní jednání, které by mohlo vést k obnově manželství a rozvod za jediné možné řešení jejich situace.

7. Manžel v rámci účastnické výpovědi uvedl, že vztah s manželkou byl zpočátku krásný. Před uzavřením manželství spolu hodně cestovali, plánovali společnou budoucnost a uvažovali o společném dítěti. Dne datum manželku požádal o ruku a v prosinci Anonymizováno uzavřeli manželství. Podle jeho tvrzení se již během vztahu snažil o společné bydlení, avšak manželka trvala na tom, že k němu dojde až po uzavření sňatku. Potvrdil, že ve vztahu docházelo ke krizovým situacím a konfliktům. Přiznal, že o Velikonocích 2025 užíval kokain a že došlo k incidentu, kdy po manželce hodil klíče. Uvedl však, že svého jednání litoval, snažil se situaci napravit a absolvoval léčbu. Za příčiny problémů ve vztahu označil rovněž vzájemné neshody při společném soužití, opakovaná odloučení manželů a nedostatečnou komunikaci. Současně poukazoval na to, že manželka si od počátku stanovovala výrazné hranice soukromí a že mezi nimi v některých obdobích docházelo k oboustrannému přerušení komunikace. Významným zdrojem vzájemné nedůvěry se podle něj stala jeho žárlivost vyvolaná informací, že se manželka nachází na seznamce. Uvedl, že si za tímto účelem vytvořil vlastní profil na Tinderu pod falešnou identitou, aby ověřil své podezření. Tvrdil, že fotografie žen nalezené manželkou v jeho telefonu pocházely ještě z doby před začátkem jejich vztahu. Dále vypověděl, že dne datum mu manželka oznámila, že se chce rozvést. Přesto se opakovaně pokoušel vztah zachránit, například společnými dovolenými, zasíláním zpráv, květinami či snahou o další komunikaci. Jako příklad uvedl i situaci, kdy se dozvěděl, že manželka se nachází v Tallinnu, kam za ní odcestoval, aby ji přesvědčil k pokračování ve vztahu. Také po podání návrhu na rozvod se snažil o dohodu a o obnovení komunikace. Ve vztahu k fungování rodiny uvedl, že po dobu společného soužití převážně zajišťoval financování domácnosti a hradil náklady spojené s bydlením i potřebami dětí. Potvrdil, že od konce března 2026 přestal manželce poskytovat finanční prostředky a že náklady na její byt uhradil do května 2026. Současně poukázal na to, že manželce finančně pomohl při vypořádání jejího předchozího majetkového vztahu s bývalým manželem. Pokud jde o vztahy s dětmi, uvedl, že má dobrý vztah se svou dcerou i se synem manželky. Popřel, že by prostřednictvím syna usiloval o získávání informací o manželce nebo na něj vyvíjel jakýkoli nátlak. K možnostem řešení manželské krize uvedl, že opakovaně usiloval o smír a navrhoval odbornou pomoc. Zdůraznil, že manželku stále miluje a až do soudního jednání doufal v obnovu společného soužití. Teprve po výpovědi manželky u soudu, z níž dovodil její definitivní odmítání dalšího společného života, začal připouštět, že obnovení manželství již není reálné.

8. Při hodnocení důkazů soud postupoval podle § 132 o. s. ř. a hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Jako listinný důkaz byl proveden oddací list účastníků, který je veřejnou listinou. Jeho pravost ani správnost nebyla žádným z účastníků zpochybněna a soud neměl žádný důvod o ní pochybovat. Ani při hodnocení účastnických výpovědí soud neshledal důvod zpochybňovat jejich věrohodnost. Oba účastníci vypovídali spontánně, podrobně a jejich výpovědi působily autenticky. Přestože se v řadě dílčích okolností rozcházeli v hodnocení příčin a průběhu manželských konfliktů, v podstatných skutečnostech se jejich výpovědi vzájemně potvrzovaly a doplňovaly. Shodně zejména popsali původně harmonický vztah před uzavřením manželství, následné postupné zhoršování vzájemných vztahů, existenci opakovaných konfliktů, ztrátu vzájemné důvěry, ukončení společného soužití a skutečnost, že od datum již nevedou společnou domácnost ani společný rodinný život. Rozdíly v jejich výpovědích se týkaly především subjektivního hodnocení příčin manželské krize a jednotlivých konfliktních situací, což soud s ohledem na povahu projednávané věci považuje za přirozené. Z výpovědí účastníků proto soud vycházel jako z věrohodného podkladu pro svá skutková zjištění.

9. Z takto provedeného dokazování a po zhodnocení jednotlivých důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: účastníci uzavřeli manželství dne datum, přičemž z manželství se nenarodily žádné společné děti. Oba účastníci shodně uvedli, jejich vztah před uzavřením manželství byl harmonický, v průběhu manželství však mezi účastníky začaly vznikat opakované konflikty a postupně docházelo ke zhoršování jejich vzájemných vztahů. Mezi účastníky panovala nedůvěra, objevovaly se spory související s žárlivostí, komunikací, nastavením vzájemných hranic a fungováním společné domácnosti. Manžel sám potvrdil užívání kokainu v průběhu manželství a incident, při němž po manželce hodil klíče. Rovněž bylo prokázáno, že mezi účastníky docházelo k opakovaným krizím, obdobím přerušení komunikace a vzájemnému odcizení. Oba účastníci shodně uvedli, že před ukončením společného soužití již přespávali odděleně. Dne datum manžel opustil společnou domácnost a od té doby účastníci nežijí společně, nevedou společnou domácnost ani společný rodinný život. Jejich intimní soužití skončilo v březnu až dubnu 2026. Manželka v řízení opakovaně a jednoznačně uvedla, že nemá zájem na obnovení manželského soužití. Naopak manžel zpočátku deklaroval snahu o zachování manželství a usmíření, avšak v průběhu jednání připustil, že po kategorickém odmítnutí ze strany manželky již obnovení společného soužití nepovažuje za reálně dosažitelné.

10. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

11. Dle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu

a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí, je-li to potřebné, i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti pro dobu po rozvodu, nebo

b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

12. Dle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b).

13. Manželství je dobrovolným svazkem dvou rovnoprávných osob založeným na vzájemném citovém poutu, úctě, podpoře a vůli vytvářet trvalé životní společenství. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto základní atributy manželství již mezi účastníky nejsou naplněny. Bylo prokázáno, že účastníci od datum nežijí ve společné domácnosti, společně nehospodaří, nevedou rodinný život a neobnovili ani intimní soužití. Z manželství účastníků se nenarodily žádné společné děti a manželství tak neplní ani rodičovskou a výchovnou funkci. Za rozhodující považuje soud zejména jednoznačný, kategorický a dlouhodobě neměnný postoj manželky, která v průběhu celého řízení setrvala na stanovisku, že s manželem již nechce nadále sdílet společný život a neexistuje žádná okolnost, která by mohla vést k obnovení jejich soužití. Z její výpovědi je zřejmé, že k manželovi již nechová citový vztah a nemá zájem na zachování ani obnově manželství. Přestože manžel i nadále deklaroval snahu o zachování manželství a obnovu vztahu, z jeho výpovědi vyplynulo, že po vyslechnutí stanoviska manželky již ani on nepovažuje obnovení společného soužití za reálně dosažitelné. Za této situace nelze důvodně očekávat obnovení manželského soužití účastníků.

14. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství stanovené v § 755 odst. 1 o. z., neboť soužití manželů je trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, kdy manželství přestalo plnit své funkce a stalo se pouze formální svazkem, a tedy manželství rozvedl.

15. Pro úplnost soud uvádí, že příčinami rozvratu manželství se blíže nezabýval, neboť manžel, který návrh na rozvod nepodal, netvrdil skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat existenci důvodu pro zamítnutí návrhu na rozvod podle § 755 odst. 2 o.z. V souladu s § 756 o.z. proto soud zjišťoval pouze existenci rozvratu manželství a možnost obnovení manželského soužití.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s., když zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků soud v řízení neshledal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Právo podat odvolání nemají účastníci, kteří se tohoto práva po vyhlášení rozsudku vzdali.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.

Mají-li manželé v občanských průkazech uveden rodinný stav „ženatý/vdaná“, jsou povinni do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat obecní (městský) úřad o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu.

Cizinci mají povinnost nahlásit změnu osobního stavu příslušnému pracovišti Ministerstva vnitra ČR a to do 3 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku, a jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, ve lhůtě 15 pracovních dnů [§ 103 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů].