OSPH10 34 C 24/2026-18

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 71 323,94 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum a úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum distančním způsobem Smlouvu o revolvingovým spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím dle smlouvy splácet v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná dne datum, konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Žalovaný čerpal celkem částka. Žalovaný uhradil celkem částka. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila dne datum k ukončení celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu Anonymizováno ve výši částka. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až částka jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně do datum. Výše RPSN byla 1136,54 %, denní úroková sazba 0,85 % a celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla sjednána na 1,99 % z čerpané částky. Splatnost první splátky nastala dne datum (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, Informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky, autorizace ověření totožnosti žalovaného).

5. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru č. č. účtu celkem částku částka (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, Potvrzení Anonymizováno Anonymizováno o příchozích platbách).

6. Emailem ze dne datum adresovaným žalovanému žalobkyně vypověděla smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaný nesplácel řádně a včas (Email o oznámení zesplatnění úvěru ze dne datum).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (Předžalobní výzva, potvrzení o podání zásilky).

8. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému finanční prostředky až do výše částka a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s úroky. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného celkem částku částka, žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách, a to včetně úroku z úvěru ve výši 0,85 % denně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

16. Podle soudu jednak nelze uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Tvrzení v žalobě stran této okolnosti soud hodnotí jako zcela paušální a obecná. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích, dále že byla prověřena výše jeho příjmů a zohledněny výdaje. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti (ID případu Anonymizováno) však vyplývá, že tato zjištění byla zcela formální. Žalovaný uvedl jako výši svého příjmu částka. Žalobkyně uvedla, že ověřila výši příjmu žalovaného částka, není však patrné, na základě čeho. Žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje ve výši částka na půjčky, částka na bydlení, částka na další nezbytné výdaje a částka na zbytné výdaje. Jako rezerva pro výdaje byla uvedena částka částka. Žalobkyně pak přiřadila žalovanému minimální výdaje v částce částka. Není však známo, na podkladě jakých skutečností tak učinila, a z čeho vycházela, např. zda za tím účelem prověřovala skutečnosti z doložených bankovních výpisů žalovaného. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. I kdyby se totiž ukázalo, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku.

17. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 1136,54 %, při čerpání celého kreditního rámce (tj. částka), což činí denní úrok 0,85 % a kromě toho ještě poplatky 1,99 % z čerpané částky. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v lednu 2025 7,499 % ročně. Je tak zjevné, že výše sjednaného úroku je mnohonásobně vyšší oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).

18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání částky ve výši nesplacené jistiny úvěru. Povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru neplyne z úpravy bezdůvodného obohacení, nýbrž ze speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jak judikoval Nejvyšší soud v rozsudku datum sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V posuzovaném případě splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto (zatím) nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto stanovil třídenní lhůtu běžící od právní moci rozsudku, nikoli jako lhůtu pariční dle § 160 odst. 1 o. s. ř, ale tuto stanovil jako hmotněprávní splatnost přisouzené jistiny. Částka jistiny se totiž dosud nestala splatnou, proto soud zamítl z této částky úroky z prodlení a stanovil s odkazem na § 87 zákona, že její splatnost nastane třetím dnem po právní moci rozsudku.

20. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout a rozhodnout o novém stanovení splatnosti (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.