OSPI 4 C 118/2026-33

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 56 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 15 240 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 16 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 56 000 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 15 240 Kč.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně Jméno advokátky na náhradě nákladů řízení částku 2 072,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 56 000 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 15 240 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela dne 23. 10. 2024 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. název, na základě které žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. č. účtu pod VS var. symbol. Žalovaná se zavázala vrátit vedle poskytnuté částky 40 000 Kč smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté částky. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně webové stránky (dříve také webové stránky), na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a doložila dva doklady totožnosti. Žalovaná byla v rámci žádosti o úvěr vyzvána k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti Kontomatik UAB, alternativně byla žalovaná povinna doložit výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Následně byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Zadáním hesla a kliknutím na tlačítko „Požádat“, případně zadáním podpisového SMS kódu žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu i případné dodatky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Upomínkou ze dne 25. 1. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Dne 10. 2. 2026 byla žalované odeslána předžalobní výzva. Jelikož žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, požaduje žalobkyně úhradu jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvního úroku ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty za období od 26. 1. 2025 do 10. 2. 2026 ve výši 15 240 Kč. Společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba) postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 na společnost právnická osoba., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřovala lustrací v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, proto právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované byla dále ověřena z dokladů předložených žalovanou, a to zejména z výplatních pásek za prosinec 2022, únor 2023 a březen 2023. Dále žalobkyně doplnila, že byl uzavřen dodatek o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a že žalovaná celkem čerpala 40 000 Kč - dne 23. 10. 2024 částku 5 000 Kč a dne 23. 10. 2024 částku 35 000 Kč.

2. Žalovaná uvedla, že si je svého závazku vědoma. Dluh vznikl v době, kdy se nacházela ve velmi nepříznivém psychickém stavu, v jehož důsledku se dostala do splátkové spirály. Její vážný psychický stav jí po odchodu z předchozího zaměstnání výrazně ztížil možnost najít si nové stabilní uplatnění. V současné době je hlášena na úřadu práce a dokončuje právnická osoba, aby měla stabilní příjem. Uvažuje o podání insolvenčního návrhu. Žalovaná doplnila, že souhlasí s částkou 40 000 Kč, která jí byla skutečně vyplacena. Připustila, že předmětnou smlouvu i její dodatek skutečně uzavřela a že na svůj dluh neuhradila dosud ničeho. Žalovaná tvrdí, že u společnosti právnická osoba měla v minulosti půjčku, kterou již splatila, a právě při jejím sjednání předložila tři výplatní pásky, které byly předloženy žalobkyní v tomto řízení soudu. Při uzavření této smlouvy a jejího dodatku už po ní právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady o příjmech a výdajích nepožadovala. V době uzavření smlouvy a jejího dodatku však již kvůli psychickým problémům nevykonávala lukrativní zaměstnání, ze kterého jsou výplatní pásky, chodila po brigádách a vydělané peníze odevzdávala předchozímu partnerovi, takže neměla dostatek finančních prostředků na úhradu splátek. Její současné dluhy jsou necelých 100 000 Kč. V současné době si dodělává právnická osoba a od září 2026 by měla nastoupit do nového zaměstnání s hrubou mzdou 60 000 Kč. Doplnila, že bydlí střídavě u rodičů v Písku a u kamarádky v Praze a že její výdaje na bydlení nejsou žádné. Žalovaná požádala o povolení splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 19. 6. 2026 omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“)

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ID název ze dne 23. 10. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne 23. 10. 2024 a kopie občanského průkazu žalované (č. hodnota) soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost právnická osoba, IČO IČO, a žalovaná s předmětem poskytnutí spotřebitelského úvěru s maximálním úvěrovým limitem 5 000 Kč na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 40 % měsíčně z nesplaceného úvěru a s RPSN 5529 %. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky ve výši úroku vzniklého za předcházející období. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení. V případě, že žalovaná neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy, stává se dle smlouvy úvěr okamžitě splatným. Dodatkem ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřeným dne 23. 10. 2024 byla navýšena výše úvěrového limitu na částku 40 000 Kč. Při uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalované.

5. Ze dvou potvrzení o provedené platbě vyplývá, že dne 23. 10. 2024 byly na účet č. č. účtu vyplaceny částky 5 000 Kč a 35 000 Kč, a to pod VS var. symbol. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 25. 5. 2026 se podává, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány s poznámkou, že se jedná o půjčku dle smlouvy název od právnická osoba a že majitelem a disponentem účtu byla v období poskytnutí částek žalovaná.

6. Z výplatních lístků soud zjistil, že za prosinec 2022 společnost právnická osoba. vyplatila žalované čistou mzdu ve výši 63 585 Kč, za únor 2023 49 522 Kč a za březen 2023 176 814 Kč.

7. Oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 25. 1. 2025 bylo žalované oznámeno zesplatnění zápůjčky ze smlouvy název.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně příloh, zejména seznamu postoupených pohledávek, společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba) postoupila pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně příloh, zejména seznamu postoupených pohledávek, společnost právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 15. 5. 2025.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 2. 2026 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů a oznámila jí postoupení pohledávky.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek k této smlouvě, na jejichž základě poskytla žalované celkem částku 40 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, o čemž byla žalovaná vyrozuměna v předžalobní výzvě ze dne 6. 2. 2026.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 23. 10. 2024 včetně dodatku soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřila její právní předchůdkyně prostřednictvím služby Kontomatik, případně z výpisů z bankovního účtu žalované za poslední tři měsíce. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalované netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Pouze soudu předložila tři výplatní lístky žalované za prosinec 2022, únor 2023 a březen 2023. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a jejího dodatku žalobkyně pouze doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřovala lustrací v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, proto právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované byla dále dle žalobkyně ověřena z dokladů předložených žalovanou, a to zejména z výplatních pásek za prosinec 2022, únor 2023 a březen 2023. Jelikož smlouva a její dodatek byly uzavřeny dne 23. 10. 2024, z výplatních lístků za prosinec 2022 a únor a březen 2023 žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nemohla ověřit příjmy žalované aktuální ke dni uzavření smlouvy. Nadto žalovaná uvedla, že tyto výplatní lístky předložila právní předchůdkyni žalobkyně při sjednávání předchozího spotřebitelského úvěru a že při uzavření předmětné smlouvy a jejího dodatku již po ní právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady o jejích příjmech a výdajích nepožadovala. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 40 000 Kč a žalovaná nesplatila ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 40 000 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok a další poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Je na žalované, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v jejích možnostech tuto povinnost splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 33 Cdo 1902/2025-132). Jelikož žalovaná uvedla, že v současné době je hlášena na úřadu práce, dodělává si právnická osoba a od září 2026 by měla nastoupit do zaměstnání, kde by její hrubý příjem měl činit 60 000 Kč, nemá žádné náklady na bydlení, jelikož žije střídavě u rodičů a u kamarádky, a její dluhy v současné době dosahují téměř 100 000 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalované, jak ostatně sama žalovaná uvedla, a zároveň poskytnout žalované možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 56,15 % (ohledně částky 40 000 Kč z celkové žalované částky 71 240 Kč) a žalovaná v rozsahu 43,85 % (ohledně částky 31 240 Kč z celkové žalované částky 71 240 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,30 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 3 980 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 562 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí částku 16 852 Kč, z toho 12,30 % představuje částku 2 072,80 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám její zástupkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.