OSPJ 8 C 125/2026-15

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 39 929 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzývána k úhradě dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem z téhož dne. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila na úvěr celkem částka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou nejprve postoupena ze společnosti AvaFin právnická osoba., IČO IČO, na společnost De Vries právnická osoba., IČO IČO. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši částka skládající se z nesplacené jistiny ve výši částka a smluvního úroku ve výši částka. Původně se pohledávka žalobkyně skládala z jistiny ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované dne datum předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě učinil soud z listinných důkazů předložených žalobkyní závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zčásti zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených, nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr než ten, že žalobní nárok není důvodným. Případné poučení dle citovaného zákonného ustanovení by nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. BUVEEUIO soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu částka na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPNS) ve výši 5 495 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Dle čl. 6.1 smlouvy by byla žalovaná, v případě, že by nezaplatila jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradila úvěr v termínu splatnosti, povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou by se ocitla v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy měly být i všeobecné obchodní podmínky. Smlouva o úvěru nebyla signována ani jednou ze smluvních stran. Z potvrzení o provedené platbě právnická osoba bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost AvaFin právnická osoba., zaslala postupně žalované ve dnech 11. 3., 14. 3., 19. právnická osoba. 4. a datum na bankovní účet č. č. účtu celkem částku ve výši částka. Shora uvedené číslo účtu se shoduje s číslem účtu žalované uvedeného ve smlouvě o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně adresovala žalované dne datum oznámení o zesplatnění úvěru, neboť ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti AvaFin právnická osoba., IČO IČO, na společnost De Vries právnická osoba., IČO IČO. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky probíhala jednání o uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalobkyně však doložila smlouvu, která nebyla signována ani jednou ze smluvních stran. V daném případě proto nelze uzavřít, že by smlouva o úvěru byla mezi účastníky skutečně uzavřena. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupně ve dnech 11. 3., 14. 3., 19. právnická osoba. 4. a datum peněžní prostředky v celkové výši částka, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Tyto peněžní prostředky měla žalovaná povinnost vrátit, a to bezprostředně poté, co o ně byla požádána. Pokud žalovaná uhradila žalobkyni celkem částka, což žalovaná žádným způsobem nerozporovala ani na svou obranu nepředložila žádných důkazů, má povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Protože pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, což zakládá její aktivní věcnou legitimaci.

12. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla s úhradou dlužné částky v prodlení, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum (tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měla žalovaná dlužnou částku uhradit dle předžalobní výzvy ze dne datum).

13. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena, musela by být pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. shledána za absolutně neplatnou, neboť úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, jakož i RPSN ve výši 5 495 % představují několikanásobek obvyklé úrokové míry v době uzavření smlouvy o úvěru. Dle informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2024 v průměru 6,09 %. Nadto je třeba konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované, neboť žádným způsobem nezjišťovala její příjmy ani výdaje.

15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšná. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka, úspěšnou byla pro částku částka. částka = 100 %; částka = 5,20 %; 100 % - 5,20 % = 94,80 %; 94,80 % - 5,20 % = 89,60 % úspěchu na straně žalované. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud tudíž rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti (15) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.