OSPM 12 C 9/2026-37

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Špalkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 30 725 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 5. 12. 2025 do zaplacení.

II. Ve zbývající části předmětu řízení, tedy do částky 20 125 Kč příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 3. 2. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba, IČ IČO. Na základě zmíněné smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžení prostředky ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku 20 125 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 14 005 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 620 Kč, a dále částku 1 548 Kč jako pojistné. Vše souborně označeno jako „poplatek“. Jistinu spolu s poplatkem se žalovaný zavázal uhradit ve 12měsíčních splátkách po 4 178 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas, poslední platba byla provedena dne 7. 3. 2023. Ke dni 3. 2. 2023 (plánované datum poslední splátky) činila dlužná jistina částku 19 973,33 Kč a dlužný poplatek částku 10 751, 67 Kč. Žalovaný celkem uhradil do dne postoupení pohledávky částku 19 400 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Po postoupení pohledávky již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 30 725 Kč (jistina 19 973,33 Kč + poplatek 10 751,67 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 16 389,20 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 8 227,37 Kč, dále úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2025 do zaplacení, a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. Ještě před nařízením jednání soud vyzval žalobkyni k doplnění ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Doplněním žalobkyně ze dne 23. 3. 2026 bylo soudu sděleno, že byla provedena řádné posouzení úvěruschopnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně. Ze zákaznické karty má vyplývat, že majetková situace byla ověřena z výměru důchodu, současně bylo zjištěno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Příjem tedy činí 19 732 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnosti, nemá další úvěry.

3. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně, resp. její právní zástupce omluvil. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla mezi společností právnická osoba uzavřena dne 3. 2. 2022. Předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Vedle vrácení úvěru se žalovaný též zavázal k zaplacení poplatku ve výši 20 125 Kč. RPSN je ve smlouvě uvedena v hodnotě hodnota %.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný má bydlet ve vlastním bydlení (nijak nespecifikováno, neověřeno), má učňovské vzdělání, je rozvedený, úvěr je sjednán pro neočekávané výdaje, žalovaný nemá vyživovací povinnost, je starobním důchodcem. Čistý příjem má činit 19 732 Kč, odhadované výdaje 5 000 Kč měsíčně.

7. Přípisem ze dne 21. 10. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů.

12. Předně soud nemá za prokázané, že u žalovaného byla splněna podmínka řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z listin vyplývá, že byl ověřen toliko příjem žalovaného, který spočíval ve starobním důchodu ve výši 19 732 Kč. Měl sice být vlastníkem nemovitosti, ve které bydlel, ale toto nebylo nijak specifikováno ani ověřeno. Výdaje byly posouzeny odhadem částkou 5 000 Kč. Soud je přesvědčen, že částka 5 000 Kč jako měsíční výdaj je zcela nedostatečně ověřená. I kdyby toto představovalo jen náklady na stravu, o čemž soud důvodně vzhledem k spotřebitelským cenám pochybuje, znamenalo by to, že žalovaný by nemohl ničeho vydávat na teplo, vodu a el. energii. Právní předchůdce řádně neposoudil úvěruschopnost, zvláště za situace, kdy věděl, že žalovaný je starobní důchodce, jehož příjmová stránka bude jistě omezená. Soud mínil žalobkyni poučit při nařízeném jednání, avšak ta se jednání neúčastnila a vzdala se tak dobrovolně možnosti takového poučení.

13. K vlastnímu hodnocení smlouvy pak soud navíc uvádí, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě vždy jako „poplatek“, soud dospěl k závěru, že nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. RPSN činí 127,15 %. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně.

14. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne postoupení uhradil celkově částku 19 400 Kč. Bezdůvodné obohacení představovalo částku 30 000 Kč, od níž soud odečetl právě již uhrazenou část ve výši 19 400. Žalovaný je tak povinen uhradit zbývající část, tj. 10 600 Kč spolu s úrokem z prodlení dle první výzvy k zaplacení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť více úspěšný byl v daném případě žalovaný, ten však neprokázal, že by mu vznikly s řízením účelně vynaložené náklady.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.