OSPM 17 C 95/2026-39

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ Anonymizovaný odstavec ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ Anonymizovaný odstavec ⟪LB:lb_004⟫ pro 11 239 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 10,40 % p. a. z částky 11 039 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 039 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. plynoucím z částky 11 039 Kč od 20. 3. 2026 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16,65 Kč, zákonného úroku z prodlení plynoucího z částky 11 039 Kč od 12. 9. 2025 do 19. 3. 2026, smluvního úroku ve výši 11,50 % p. a. plynoucího z částky 11 039 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve vši 1 086,78 Kč a částky 200 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným byla dne 19. 3. 2025 uzavřena smlouva o nákupu na splátky č. Anonymizováno, kdy se jednalo o smlouvu o úvěru, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 039 Kč, který se žalovaný zavázala splatit spolu s úrokem 21,90 % p. a. v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Úvěr byl sjednán jako účelový a byl poskytnut za účelem koupě zboží u prodejce právnická osoba. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaný nedodržel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 9. 2025. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka sestává z jistiny, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení a poplatků ve výši 200 Kč. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl upomínána.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2025, označené jako „Smlouva o nákupu na splátky č. Anonymizováno“ včetně podmínek smlouvy a ceníku, z výpisu z účtu žalobkyně č. č. účtu a ze záznamů o zaplacených splátkách bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 11 039 Kč na zaplacení kupní ceny prodávajícímu právnická osoba. za prodej zboží. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 21,90 % p. a. a poplatky ve 24měsíčních splátkách po 575 Kč. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaný nedodržel, nezaplatil ani jednu splátku, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 9. 2025, když pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit a úvěr zesplatnit.

4. Z předložených listin o zjišťování výše příjmů a výdajů žalovaného a jeho případných záznamech ve veřejných rejstřících a z doplnění tvrzení, které žalobkyně k výzvě soudu učinila podáním ze dne 7. 5. 2026 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála svým povinnostem ve smyslu ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb. a řádně nezjistila, zda je žalovaný úvěruschopný. Tento závěr lze učinit již jen z tvrzení žalobkyně, že neověřila tvrzenou výši příjmů žalovaného ani nezjišťovala a neověřovala měsíční výši výdajů žalovaného na živobytí. Skutečnost, že žalovaný nebyl v době poskytnutí úvěru úvěruschopným ve smyslu citovaného zákona je podpořena dále tím, že žalovaný neuhradil ani jedinou smluvenou splátku úvěru.

5. Z upomínky ze dne 31. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného poté, co byl v prodlení, k plnění povinností plynoucích z úvěrové smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení žalované částky.

6. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale těmito tvrzeními sama tvrdila, že nepostupovala v souladu s uvedenými požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, když neověřila úvěruschopnost žalovaného na základě doložených příjmů a výdajů a vyšla jen z tvrzení žalovaného. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalovaného, tedy jaké má skutečné příjmy a skutečné výdaje.

11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

12. Žalobkyně má tudíž právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 11 039 Kč, které jí dle žalobních tvrzení nebyly dosud vráceny, ač tyto žalovanému byly poskytnuty na základě absolutně neplatné smlouvy. Nárok žalobkyně soud posoudil dle ustanovení § 2991 o. z. Jelikož žalovaný dosud žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení nevrátil, dostal se tak ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. do prodlení. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 20. 3. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 11. 3. 2026 s určením data splatnosti do 18. 3. 2026. Výzva byla žalovanému za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 16. 3. 2026 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 20. 3. 2026, je žalovaný v prodlení.

13. Výrokem I. soud řízení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby částečně zastavil. Výrokem II. přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení plynoucím od 20. 3. 2026 a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, když žalobkyni nesvědčí právo na smluvní úrok ani poplatek 200 Kč, a to s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy.

14. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného. Jak ostatně uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: „Povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1), má spotřebitel.“

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 039 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle §14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.