OSPM 36 C 110/2026-40

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ t. č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč jdoucím od 7. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 1 318,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že: „Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa a žalovaným došlo dne 20.02.2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že adresa Verze formuláře:37-b zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 01.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 31.949,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 22.000,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.740,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 3.903,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.11.2023. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Ke dni 23.07.2022 činila dlužná jistina částku 50.000,00 Kč a dlužný poplatek částku 31.949,00 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 50.000,00 Kč dále úrokem ve výši 15,00 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 21.11.2023, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6.6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21.10.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 21.10.2025 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 124.604,12 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 124.604,12 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce sděluje nadepsanému soudu, že se rozhodl nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 50.000,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 15.774,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 14.604,17 Kč, úroků ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 50.000,00 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 50.000,00 Kč od 22.10.2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 15.774,17 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 50.000,00 Kč od 21.11.2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21.10.2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 14.604,17 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 50.000,00 Kč od 21.11.2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21.10.2025. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 20. 2. 2022 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 3 903 Kč celkem 81 949 Kč, přičemž 50 000 představuje dle smlouvy úvěr a 31 949 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatky, které jsou rozděleny na úrok ve výši 22 000 Kč, administrativní činnost 1 500 Kč a komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 740 Kč. Úrok strany sjednaly ve výši 43 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka ve výši 31 949 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 50 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněnými úroky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují 73 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato činila cca 8,12 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru.

6. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 50 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 50 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud z titulu této úvěrové smlouvy uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku prodlení dle § 1970 OZ ve znění vyhlášky č. 351/2013 Sb., když dle obsahu spisu byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od jeho doručení. Oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025 a za užití ust. § 573 OZ se dostalo do sféry žalovaného dne 26. 11. 2025 a žalovaný tak měl povinnost bezdůvodné obohacení do 6. 12. 2025 vrátit, jelikož tak neučinil je od 7. 12. 2025 v prodlení, pročež je povinen hradit i úrok z prodlení. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má v řízení převážně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Předmět řízení představoval s přihlédnutím jen ke kapitalizovaným úrokům částku ve výši 80 378 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 50 000 Kč (62,2 %) a neúspěšný co do zbylé částky (37,8 %), má proto právo na zaplacení 24,40 % nákladů řízení z částky 5 404 Kč (představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč, 3 úkony po 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů za užití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

8. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.