OSPV 9 C 75/2026-89

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 361 916,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 884,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 129 884,12 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 232 032 Kč, úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 352 650,92 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 5 812,20 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 352 650,92 Kč od 28. 7. 2025 do 6. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 222 766,80 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 265,20 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 3 619 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 23. 2. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právnická osoba“ nebo „původní věřitel“), a žalovaným. Tvrdila, že dne datum uzavřela právnická osoba s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný měl spolu se splátkami úvěru hradit úroky ve výši 8,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. právnická osoba byla na základě smluvního ujednání oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na jeho okamžité splacení, které bylo taktéž sjednáno. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. právnická osoba úvěr s účinností ke dni 27. 7. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne a požadovala neprodlenou úhradu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 22. 10. 2025. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 358 463,12 Kč tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 352 650,92 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 5 812,20 Kč, poplatků (cen) ve výši 3 453 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 361 916,12 Kč uvedené v žalobním petitu), dále úroků z prodlení ve výši 7 322,38 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 8,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 5 812,20 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 8,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 352 650,92 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 361 916,12 Kč [sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 358 463,12 Kč a poplatků (cen) ve výši 3 453 Kč] od 2. 10. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne 25. 11. 2025 doporučeně předžalobní výzva k úhradě.

2. Podáním doručeným soudu 21. 4. 2026 (č. l. 56–60) žalobkyně na výzvu soudu (usnesení na č. l. 53) doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. Uvedla, že částka 3 453 Kč požadovaná na poplatcích sestává z nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 2 x 900 Kč (26. 5. 2025 a 24. 6. 2025) a ceny za pojištění ve výši 2 x 576 Kč (31. 5. 2025 a 30. 6. 2025) a 1 x 501 Kč (27. 7. 2025). Vyjasnila, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 322,38 Kč představuje úrok z prodlení z částky 352 650,92 Kč od 28. 7. 2025 (den následující po dni zesplatnění) do datum (účinnost postoupení pohledávky). Doplnila, že žalovaný dosud uhradil celkovou částku 370 115,88 Kč (uvedla i data a výše jednotlivých úhrad) a poukázala na výpis z úvěrového účtu. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že právnická osoba zhodnotila informace získané od žalovaného; dotazovala se jej na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na žalovaným sdělené informace, zejména výši příjmu, dospěla k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Žalobkyně dále odkázala na vyjádření právnická osoba k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a na výpis z běžného účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 24. 4. 2026 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (adresa). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 29. 4. 2026, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 11. 5. 2026 (pondělí). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu a k doručení došlo datum (opět tzv. fikcí).

4. Na jednání konaném dne datum soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o úvěru ze dne datum (č. l. 14–17; dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“) měla právnická osoba poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Účelem úvěru bylo splacení dluhů žalovaného vyplývajících z poskytnutí úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. č. účtu (čl. 2.2); případný přebytek měl být zaslán na žalovaným určený účet (čl. 2.4). Sjednaná úroková sazba činila 8,99 % ročně (čl. 4.1). Žalovaný měl úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 400 Kč vždy 15. den každého kalendářního měsíce, přičemž první splátku měl zaplatit 15. 2. 2021 a poslední ve výši 3 708 Kč (při splnění dalších předpokladů) dne 15. 1. 2031 (čl. 3.1). Úroky z úvěru měly být připisovány k jistině (stát se její součástí a být úročeny společně s jistinou) vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy právnická osoba uplatní právo na okamžité splacení úvěru (čl. 3.1). Úvěr měl být hrazen inkasem ze splátkového účtu č. č. účtu (čl. 3.2). Bylo sjednáno pojištění proti neschopnosti žalovaného úvěr splácet a žalovaný se zavázal hradit pravidelnou měsíční paušální úhradu ve výši 576 Kč (čl. 7.1). V případě prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení se splacením více než dvou splátek (ale i v dalších sjednaných případech) mohla právnická osoba prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě; v takovém případě měl žalovaný uhradit všechny dluhy z úvěru za podmínek dle písemné výzvy (čl. 8.1 a 8.2).

6. Součástí smlouvy o úvěru byly též Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, Soukromá klientela (č. l. 46) a Ceník právnická osoba (č. l. 36, 68), které soud provedl k důkazu, avšak s ohledem na závěry dále uvedené z nich nečiní žádná zjištění relevantní pro posouzení věci.

7. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu (č. l. 69) byl úvěr ve výši 500 000 Kč dle smlouvy ze dne datum poskytnut téhož dne tak, že v částce 406 952,20 Kč byl vyplacen na účet č. č. účtu (za účelem úhrady dluhu) a v částce 93 047,80 Kč byl vyplacen na běžný účet žalovaného č. č. účtu vedený u název banky. Z výpisu z úvěrového účtu se podává též uhrazení celkové částky 370 115,88 Kč žalovaným tak, jak úhrady vypočetla žalobkyně na č. l. 58 verte až 59, přičemž u mnoha úhrad je uvedeno, že jde o splátku „po splatnosti“ (24. 5. 2021, 16. 7. 2021, 19. 8. 2021, 27. 9. 2021, 25. 10. 2021, 10. 11. 2021, 10. 12. 2021, 8. 1. 2022, 13. 1. 2022, 10. 2. 2022, 11. 2. 2022, 9. 3. 2022, 21. 3. 2022, 12. 4. 2022, 3. 5. 2022, 17. 6. 2022, 12. 8. 2022, 2. 11. 2022, 22. 11. 2022, 9. 12. 2022, 12. 1. 2023, 10. 2. 2023, 10. 3. 2023, 22. 3. 2023, 12. 4. 2023, 20. 4. 2023, 12. 5. 2023, 17. 7. 2023, 9. 8. 2023, 31. 8. 2023, 11. 9. 2023, 11. 10. 2023, 14. 11. 2023, 12. 12. 2023, 15. 3. 2024, 19. 3. 2024, 2. 4. 2024, 12. 4. 2024 a 8. 7. 2024). Tomu odpovídá i účtování nákladů spojených s prodlením, které se ve výpisu objevuje 29x a celková účtovaná částka činí 12 300 Kč.

8. Dle Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum (č. l. 65–66) požádal žalovaný o úvěr prostřednictvím mobilního bankovnictví v rámci tzv. název služby. V žádosti uvedl příjem ve výši 27 000 Kč, což dle právnická osoba odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti zjištěnému z výpisů z účtu žalovaného. právnická osoba dále ověřila, že proti žalovanému nebo jeho zaměstnavateli není vedeno insolvenční řízení, z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že nejsou evidovány žádné relevantní negativní informace o žalovaném. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 5 000 Kč. právnická osoba stanovila životní výdaje žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů k životním nákladům a normativním nákladům na bydlení na částku 11 620 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční splátky ve výši 3 500 Kč. právnická osoba zjistila z CBB a vlastních systémů, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný přímo u právnická osoba dluh z úvěru s měsíční splátkou 5 765 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, a dále úvěr od jiného poskytovatele s měsíční splátkou 3 023 Kč. Splátka nového úvěru činila 6 400 Kč, nové splátkové zatížení žalovaného 9 423 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu žalovaného mu mělo zůstat 17 577 Kč k pokrytí životních nákladů.

9. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období 8/2020 až 12/2020 (č. l. 67), který předložila žalobkyně spolu s podáním ze dne 21. 4. 2026, soud zjistil pohyby na účtu žalovaného v období před poskytnutím úvěru. V srpnu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu 55 208,49 Kč, konečný zůstatek 26 141,97 Kč, celkem přišlo 33 180,70 Kč a celkem odešlo 62 247,22 Kč. Žalovaný obdržel dne 12. 8. 2020 částku 30 475 Kč od společnosti právnická osoba (dále jen „zaměstnavatel“). Dalšími příchozími platbami jsou částky 2 370 Kč a 300 Kč od jméno FO. Dne 10. 8. 2020 žalovaný hradí částku 925 Kč na účet č. č. účtu, který je dle veřejně dostupných informací užíván pro platby SIPO (dále jen „SIPO“). Dne 13. 8. 2020 hradí inkasem částku 3 023 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba (dále jen „právnická osoba“). Dne 14. 8. 2020 hradí trvalým příkazem částku 4 500 Kč s poznámkou „Výživné jméno FO“ (dále jen „výživné“). Dne 15. 8. 2020 hradí trvalým příkazem částku 1 500 Kč na účet č. č. účtu, jehož majitelem je dle veřejně dostupných informací společnost právnická osoba (dále jen „právnická osoba“). Dne 15. 8. 2020 hradí trvalým příkazem částku 3 800 Kč na účet č. č. účtu, jehož majitel není soudu znám. Dne 17. 8. 2020 hradí inkasem ve prospěch právnická osoba na účet č. č. účtu částky 379 Kč a 4 515 Kč. Dne 18. 8. 2020 hradí částky 750 Kč a 500 Kč na webová adresa. Dne 20. 8. 2020 hradí částku 782 Kč ve prospěch právnická osoba (dále jen „právnická osoba“). Z výpisu jsou dále zřejmé platby ve prospěch právnická osoba (dále jen „právnická osoba“) ve výši 2 x 226 Kč dne 6. 8. 2020, 435 Kč dne 9. 8. 2020, 212 Kč dne 12. 8. 2020, 226 Kč dne 18. 8. 2020, 226 Kč dne 20. 8. 2020, 226 Kč dne 22. 8. 2020, 226 Kč dne 24. 8. 2020, 226 Kč dne 26. 8. 2020, 226 Kč dne 27. 8. 2020 a 518 Kč dne 31. 8. 2020, celkem tedy 2 973 Kč. Dále lze zmínit celkovou částku 4 588,60 Kč uhrazenou ve prospěch právnická osoba. Jedná se pouze o příkladmo vypočtené odchozí platby; jen součet těchto příkladmo uvedených činí 28 235,60 Kč (součet všech odchozích plateb 62 247,22 Kč byl uveden již shora). V září 2020 činil počáteční zůstatek na účtu 26 141,97 Kč, konečný zůstatek 6 157,04 Kč, celkem přišlo 20 132,20 Kč a celkem odešlo 40 117,13 Kč. Žalovaný obdržel dne 10. 9. 2020 částku 18 478 Kč od zaměstnavatele a dále dne 4. 9. 2020 nemocenské ve výši 1 268 Kč od ČSSZ. Společně s odměnou za nákup ve výši 386,20 Kč ze dne 8. 9. 2020 jde o jediné příjmy žalovaného v tomto měsíci. Žalovaný hradí dne 9. 9. 2020 částku 925 Kč na SIPO, dne 14. 9. 2020 částku 4 500 Kč na výživném, dne 14. 9. 2020 částku 3 023 Kč na dluh u právnická osoba, dne 15. 9. 2020 částku 1 500 Kč ve prospěch právnická osoba, dne 15. 9. 2020 částku 3 800 Kč na účet č. č. účtu, stále 15. 9. 2020 částky 406 Kč a 4 515 Kč na dluh u právnická osoba na účet č. č. účtu, dne 18. 9. 2020 částku 777 Kč ve prospěch právnická osoba nebo (celkem 7 platbami) celkovou částku 1 857 Kč ve prospěch právnická osoba. Součet těchto příkladmo uvedených odchozích položek činí 21 303 (součet všech odchozích plateb 40 117,13 Kč byl uveden již shora). V říjnu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu 6 157,04 Kč, konečný zůstatek 28 386,53 Kč, celkem přišlo 73 087,30 Kč a celkem odešlo 50 857,81 Kč. Žalovaný obdržel dne 12. 10. 2020 částku 23 800 Kč od zaměstnavatele a 14. 10. 2020 částku 4 500 Kč od jméno FO. Největší příchozí položkou je částka 44 709,20 Kč, již žalovaný obdržel dne 6. 10. 2020 z účtu č. č. účtu; lze dovodit, že se jedná o čerpání úvěru, jelikož v následujícím měsíci (konkrétně 20. 11. 2020) jsou na tento účet hrazeny částky 390 Kč a 5 181 Kč jako „inkaso úvěru“. Žalovaný hradí dne 7. 10. 2020 částku 925 Kč na SIPO, dne 13. 10. 2020 částky 400 Kč, 400 Kč a 200 Kč na účet č. č. účtu, jehož majitel není soudu znám, dne 14. 10. 2020 částku 4 500 Kč na výživném, dne 14. 10. 2020 částku 3 023 Kč na dluh u právnická osoba, dne 15. 10. 2020 částku 1 500 Kč ve prospěch právnická osoba, dne 15. 10. 2020 částku 3 800 Kč na účet č. č. účtu, dne 15. 10. 2020 částky 200 Kč a 100 Kč na účet č. č. účtu, dne 18. 10. 2020 částky 500 Kč a 200 Kč opět na účet č. č. účtu, dne 18. 10. 2020 částku 929 Kč ve prospěch právnická osoba nebo (celkem 7 platbami) celkovou částku 1 808 Kč ve prospěch právnická osoba. Součet těchto příkladmo uvedených odchozích položek činí 18 485 (součet všech odchozích plateb 50 857,81 Kč byl uveden již shora). V listopadu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu 28 386,53 Kč, konečný zůstatek 29 534,91 Kč, celkem přišlo 94 507,38 Kč a celkem odešlo 93 359 Kč. Žalovaný obdržel dne 11. 11. 2020 částku 36 055 Kč od zaměstnavatele, dne 13. 11. 2020 částky 600 Kč a 3 000 Kč od jméno FO, dne 23. 11. 2020 částky 11 587,86 Kč a 12 085,54 Kč od právnická osoba nebo (ve více platbách v průběhu měsíce) celkovou částku 27 000 Kč od právnická osoba, což zjevně souvisí se sázkami či hrami, jak bude dále uvedeno. Žalovaný hradí dne 6. 11. 2020 částku 925 Kč na SIPO, dne 12. 11. 2020 částku 3 023 Kč na dluh u právnická osoba, dne 14. 11. 2020 částku 4 500 Kč na výživném, dne 15. 11. 2020 částku 1 500 Kč ve prospěch právnická osoba, dne 15. 11. 2020 částku 3 800 Kč na účet č. č. účtu, dne 20. 11. 2020 částky 390 Kč a 5 181 Kč ve prospěch právnická osoba na účet č. č. účtu, dne 24. 11. 2020 částku 781 Kč ve prospěch právnická osoba, celkem 6 platbami v průběhu měsíce celkovou částku 1 791,90 Kč ve prospěch právnická osoba a celkem 12 platbami v závěru měsíce celkovou částku 13 544,31 Kč na „právnická osoba“. Součet těchto příkladmo uvedených odchozích položek činí 35 436,21 Kč, součet všech odchozích plateb 93 359 Kč byl uveden již shora a zahrnuje též výběry z bankomatu ve výši 5 000 Kč dne 11. 11. 2020 a 15 000 Kč dne 26. 11. 2020. V prosinci 2020, tedy v měsíci bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru ve výši 500 000 Kč od právnická osoba, činil počáteční zůstatek na účtu 29 534,91 Kč, konečný zůstatek 26 539,50 Kč, celkem přišlo 129 900,20 Kč a celkem odešlo 132 895,61 Kč. Žalovaný obdržel dne 10. 12. 2020 částku 29 969 Kč od zaměstnavatele nebo (ve více platbách v průběhu měsíce) celkovou částku 45 800 Kč od právnická osoba, což zjevně souvisí se sázkami či hrami. Největší příchozí položkou je částka 51 633 Kč, již žalovaný obdržel dne 18. 12. 2020 z účtu č. č. účtu; jedná se o účet, na který byla dle čl. 2.2 smlouvy o úvěru a výpisu z úvěrového účtu vyplacena částka 406 952,20 Kč, tedy převážná část úvěru. Žalovaný hradí dne 8. 12. 2020 částku 925 Kč na SIPO, dne 14. 12. 2020 částku 4 500 Kč na výživném, dne 14. 12. 2020 částku 3 023 Kč na dluh u právnická osoba, dne 15. 12. 2020 částku 1 500 Kč ve prospěch právnická osoba, dne 15. 12. 2020 částku 3 800 Kč na účet č. č. účtu, dne 19. 12. 2020 částku 782 Kč ve prospěch právnická osoba, celkem 4 platbami v průběhu měsíce celkovou částku 1 683 Kč ve prospěch právnická osoba a zejména celkem 27 platbami v průběhu měsíce celkovou částku 35 790,28 Kč na „právnická osoba“ a celkem 14 platbami v průběhu měsíce celkovou částku 39 400 Kč na „tel. číslo“. Součet těchto příkladmo uvedených odchozích položek činí 91 403,28 Kč (součet všech odchozích plateb 132 895,61 Kč byl uveden již shora).

10. Dle listiny nazvané „Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ ze dne 25. 6. 2025 (č. l. 35) vyzvala právnická osoba žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 15 515 Kč do 27. 7. 2025 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. K této výzvě nebyl předložen doklad o jejím dojití do sféry žalovaného (ani o odeslání).

11. Dle listiny nazvané „Splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne 27. 7. 2025 (č. l. 23) sdělila právnická osoba žalovanému, že ode dne 27. 7. 2025 je splatný celý dluh z úvěru v tehdejší výši 356 104 Kč. Dle informací k zásilce obsahující uvedené zesplatnění (č. l. 64) byla zásilka doručovaná žalovanému na adresu adresa (která je uvedena i ve smlouvě o úvěru) uložena 1. 8. 2025, adresát si ji v úložní době nevyzvedl a 19. 8. 2025 byla odeslána zpět odesílateli.

12. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (č. l. 37–41) a Přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek (č. l. 42–45) postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaným s účinností od datum na žalobkyni. Pohledávka je v příloze specifikována mimo jiné jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného), číslem úvěrového účtu (hodnota), produktem (hotovostní úvěry), zůstatkem (352 650,92 Kč) a celkovou výší pohledávky (369 238,50 Kč). Žalobkyně doložila též potvrzení o úhradě úplaty za postoupení (č. l. 32).

13. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2025 (č. l. 18) informuje právnická osoba žalovaného, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni a že její výše ke dni postoupení činí 369 238,50 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 24) bylo oznámení podáno žalobkyní k poštovní přepravě dne 22. 10. 202 na adresu adresa (která je uvedena i ve smlouvě o úvěru), a to společně s přípisem od žalobkyně jako nového věřitele (č. l. 18 verte–22).

14. Dle Výzvy k plnění ze dne 25. 11. 2025 (č. l. 26–27) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru v celkové výši 380 520,56 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 25) byla tato výzva zaslána dne 25. 11. 2025 na adresu adresa.

15. Z provedených listinných důkazů soud činí následující závěr o skutkovém stavu: právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému vyplatila úvěr ve výši 500 000 Kč, a to v části 406 952,20 Kč na účet č. č. účtu za účelem úhrady předchozího dluhu žalovaného u právnická osoba a v částce 93 047,80 Kč na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný měl úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 400 Kč vždy 15. den každého kalendářního měsíce, avšak opakovaně se dostával na prodlení, za což mu právnická osoba účtovala mimo jiné náklady spojené s prodlením. Ke dni 27. 7. 2025 právnická osoba celý úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla písemností, která byla uložena a připravena k vyzvednutí 1. 8. 2025. S účinností ke dni datum právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaný uhradil celkovou částku 370 115,88 Kč; zde soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jí předloženého výpisu z úvěrového účtu, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal zcela nečinný. právnická osoba před uzavřením smlouvy o úvěru a před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jelikož zejména nezjišťovala jeho skutečné výdaje (k tomu viz dále). V podrobnostech soud odkazuje na shora uvedená zjištění u jednotlivých listin.

16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil právně posoudil následovně:

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy. Pohledávka za žalovaným je v příloze náležitě specifikována; není pochyb o tom, že byla postoupena právě žalovaná pohledávka. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Smluvní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že původní věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 (při výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) konstatoval následující: „Podle přesvědčení dovolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí náležitě neověřila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách v situaci, kdy sice zjistila její příjmy, avšak neverifikovala její pravidelné měsíční výdaje. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověřit údaje, které věřitel získal od dlužníka (…) Tak např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přijal závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka vyplývá, že zde jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, následuje sankce v podobě neplatnosti smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neodpovídá tomu, co je výše uvedeno. Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu 2.690,- Kč) a na chod domácnosti (2.270,- Kč), pročež žalované zbývá ‚dostatečná částka‘ (21.600,- Kč) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval ‚z publikovaných údajů o životním minimu‘. Rovněž lze zmínit závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 25 odůvodnění: „Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (…) zákon sice spotřebiteli ukládá povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 3 citovaného zákona), nicméně odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti je na straně věřitele.“ Z rozhodnutí nižších soudů k tomu, že nepostačí vycházet pouze z fiktivních výdajů spotřebitele, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 27 Co 184/2024, bod 41 odůvodnění, v němž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že „není dostatečné a nestačí vyjít jen z dat interních systémů a ‚z publikovaných údajů o životním minimu‘, ale musí být přihlíženo k faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům žadatele o úvěr“. Tyto závěry jsou aplikovatelné i v projednávané věci.

31. Soud má za zjištěné, že právnická osoba úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, a to ve vztahu k výdajové straně jeho rozpočtu. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta (pokud soud akceptuje, že žalobkyně odkazem na tuto listinu plní povinnost tvrzení) jsou uvedeny měsíční výdaje žalovaného ve výši 11 620 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak žalobkyně (resp. právnická osoba) k této částce dospěla. Odkazuje totiž na údaje sdělené žalovaným, interní informace banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Jak konkrétně byla dovozena částka 11 620 Kč, je však z těchto obecných proklamací nezjistitelné. V rozebírané listině je uvedeno, že právnická osoba měla k dispozici výpisy z běžného účtu, který pro žalovaného vedla. Žalobkyně předložila výpisy za období srpen až prosinec 2020 a soud je podrobně rozebíral shora. Výdaje, jež jsou z těchto výpisů zřejmé, výrazně převyšují částku 11 620 Kč. V srpnu 2020 činily odchozí platby 62 247,22 Kč, v září 2020 částku 40 117,13 Kč, v říjnu 2020 částku 50 857,81 Kč, v listopadu 2020 částku 93 359 Kč a v prosinci 2020 dokonce částku 132 895,61 Kč. Jen pravidelné měsíční výdaje žalovaného na energie, výživné, telefon či splátky dluhů byly v každém měsíci výrazně vyšší než 11 620 Kč. V měsících říjen 2020 a prosinec 2020 žalovaný čerpal od právnická osoba úvěry v částkách 44 709,20 Kč a 51 633 Kč. V měsících listopad 2020 a prosinec 2020 žalovaný vynakládal značné částky na sázení a hry, konkrétně v listopadu 2020 částku 13 802,10 Kč a v prosinci 2020 dokonce částku 75 190,28 Kč (což je více než dvojnásobek jeho měsíční mzdy). Soud nepřehlédl, že oproti výdajům na sázení a hry v celkové výši 88 734,59 Kč za uvedené měsíce stojí příjem z této činnosti v celkové výši 72 800 Kč (27 000 Kč za listopad 2020 a 45 800 Kč za prosinec 2020), bilance je však stále záporná a uvedený příjem jistě není příjmem pravidelným, s nímž by bylo možno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počítat. Soud je přesvědčen o tom, že byť měla právnická osoba výpisy z účtu žalovaného k dispozici, zjišťovala z nich pouze pravidelný příjem od zaměstnavatele. Ostatně právě a jen v této souvislosti na výpisy z účtu v listině Posouzení úvěruschopnosti klienta odkazuje (s tím koresponduje i název žalobkyní předložené elektronické přílohy s výpisy z účtů – „jméno FO-příjem“). K výdajové straně rozpočtu žalovaného jsou v rozebírané listině konkrétní informace pouze o výši měsíční splátky u právnická osoba z předchozího vztahu a výši splátky u jiného poskytovatele. O výši jeho skutečných výdajů a jejich skladbě není uvedeno nic. Listina neobsahuje ani informace o tom, zda žalovaný žije sám či s jinými osobami, zda má vyživovací povinnosti atd. (vyživovací povinnost zjevně měl, jelikož zasílal každý měsíc na výživném částku 4 500 Kč; s tím však původní věřitel nepracoval). Žalobkyně přitom v reakci na přípis soudu ze dne 2. 6. 2026 (č. l. 74), v němž soud poukazoval zejména na výdaje na sázky a hry, v podání ze dne 17. 6. 2026 (č. l. 80) uvedla, že veškerá tvrzení a důkazní návrhy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného již uvedla. Soud však měl skutkový stav k této otázce (posouzení úvěruschopnosti) za zjištěný, proto žalobkyni na jednání nepoučoval dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.

32. Soud dodává, že v některých případech je možno akceptovat jako dostatečné pro splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pokud úvěr poskytuje banka, která pro spotřebitele vede běžný účet, spotřebitel účet pravidelně používá a banka tak má přehled o jeho příjmech i výdajích. V daném případě sice právnická osoba účet pro žalovaného vedla, předložila výpisy za dostatečně dlouhé období (5 měsíců), avšak z výpisů žádná zjištění mimo těch týkajících se pravidelného příjmu žalovaného od zaměstnavatele nečinila, ačkoli z nich mohla nabýt pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. právnická osoba tedy nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb.Anonymizovánonezkoumala.

33. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že se jednalo o úvěr částečně (resp. převážně) konsolidační. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že tzv. konsolidační úvěry jsou (zpravidla) samostatnými bankovními produkty, resp. samostatnými úvěrovými smlouvami (např. usnesení ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 ICdo 154/2022). I u těchto úvěrů musí jejich poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

34. Soud také nepřehlédl, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli značnou částku. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, konstatoval, že „smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. S těmito závěry se ve své rozhodovací praxi podrobně vypořádal finanční arbitr, který argumentuje též rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (Nárokuj s.r.o. vs. EC Financial Services, a.s.). V uvedené věci položil Okresní soud Praha-západ Soudnímu dvoru otázku, zda může být podle směrnice 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS věřitel postihován, pokud porušení povinnosti posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nezpůsobilo spotřebiteli škodlivé následky, konkrétně zda je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal. Soudní dvůr pod bodem 46 odůvodnění konstatoval: „V této souvislosti je třeba uvést, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní.“ Na položenou otázku pak odpověděl tak, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky“. Výklad povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru podaný Soudním dvorem Evropské unie tak v některých otázkách překonává odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu a všechny obecné soudy jsou povinny se tímto výkladem řídit (viz např. rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 21. 7. 2025, č. j. FA/SR/SU/4758/2024-19, nebo ze dne 13. 11. 2025, č. j. FA/SR/SU/4097/2024-25). Na zmíněné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie odkazuje (a ztotožňuje se s ním) i Nejvyšší správní soud, který např. v rozsudku ze dne 13. 8. 2024, č. j. 9 As 127/2024-34, pod bodem 37 odůvodnění uvádí: „(…) i dle judikatury Soudního dvora splnění úvěrové smlouvy uzavřené spotřebitelem nemůže porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele zhojit. Je tomu tak proto, že negativní důsledky uzavření této smlouvy (jako například nadměrné zadlužení či platební neschopnost) mohou nastat i po případném splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů.“ V nyní posuzované věci navíc ani nejde o případ, kdy by žalovaný úvěr nejprve splatil a následně se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný úvěr dosud neuhradil a uzavření smlouvy mu zjevně „škodlivé následky“ v podobě neschopnosti splácet způsobilo. Ostatně soud z výpisu z úvěrového účtu zjistil, že žalovaný se ocital takřka od počátku v prodlení s hrazením pravidelným splátek.

35. Smlouva o úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a v této věci aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že původní věřitel nepostupoval v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba posoudit plnění právnická osoba ve prospěch žalovaného v celkové výši 500 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný však již dosud plnil částkou 370 115,88 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit rozdíl uvedených částek ve výši 129 884,12 Kč.

42. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovaným tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, dne 1. 8. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující vyrozumění o zesplatnění pohledávky (č. l. 64). K tomuto datu se výzva dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 1. 8. 2025 (pátek) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byla středa 6. 8. 2025 a od 7. 8. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 2. pololetí roku 2025 (11,50 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

43. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být smlouvou založeny (úroky, poplatky). V zamítavém výroku je zohledněno i pouze částečné přiznání zákonných úroků z prodlení. Zde soud vysvětluje, že neopomněl rozhodnout o uplatněném kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 7 322,38 Kč. Žalobkyně v podání doručeném soudu 21. 4. 2026 (č. l. 56–60) vyjasnila, že tento kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení představuje úrok z prodlení z částky 352 650,92 Kč od 28. 7. 2025 (den následující po dni zesplatnění) do datum (účinnost postoupení pohledávky). To je v zamítavém výroku zohledněno tak, že soud zamítl žalobu též co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 352 650,92 Kč právě od 28. 7. 2025 (první den, za který byl zákonný úrok z prodlení uplatněn) do 6. 8. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení). Dále soud žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení ve stejné roční sazbě z částky 222 766,80 Kč (rozdíl částek 352 650,92 Kč a přiznané částky 129 884,12 Kč) od 7. 8. 2025 do zaplacení a v neposlední řadě též co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 265,20 Kč (rozdíl částek 361 916,12 Kč a 352 650,92 Kč) od datum do zaplacení, jelikož žalobkyně žádala zákonný úrok z prodlení jednak z částky 352 650,92 Kč za období od 28. 7. 2025 do datum (který kapitalizovala), jednak z částky 361 916,12 Kč od datum do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

44. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Procesně úspěšnější byl žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).

45. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 3 619 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 14 477 Kč (4 % z žalované jistiny 361 916,12 Kč) vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 18 096 Kč (5 % z jistiny 361 916,12 Kč) dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně.

Nesplní-li žalovaný ve stanovené lhůtě dobrovolně povinnost ukládanou tímto rozsudkem ve výroku I, může se žalobkyně domáhat jejího splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.