OSPY 18 C 135/2026-21

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 18 669 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 069 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 224 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 15 224 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků žalobkyně v celkové výši částka a dále smluvní pokuty ve výši částka kapitalizované za období od datum do datum ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši částka. Uvedla, že dne datum uzavřela se žalovanou Smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka, které byly žalované zaslány na účet č. č. účtu, a to v částce částka dne datum, v částce částka dne datum. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Jistina a poplatek byly splatné dne datum, žalovaná však své smluvní závazky nesplnila řádně a včas, když na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná byl k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum, neuhradila však ničeho. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy tak, že si od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do příslušných databází. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dále podáním ze dne datum soudu sdělila, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádá soud, aby ve věci rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit částku odpovídající bezdůvodnému obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím komunikace na dálku dne datum. Na základě této smlouvy ve znění dodatku ze dne datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši částka, když z předložených výpisů z účtu vyplývá, že byly žalované zaslány na účet č. č. účtu, a to v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, a žalovaná se zavázala vrátit je dle podmínek stanovených ve smlouvě (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce a z výše uvedeného dodatku). K ověření totožnosti předložila žalovaná sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále byla mezi účastníky provedena korunová bezhotovostní platba, když podmínkou pro výplatu zápůjčky je shodnost vlastníka bankovního účtu a osoby vydlužitele. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo tvrzeno ani prokázáno. Žalovaná postupně načerpala celou výši zápůjčky v částce částka (zjištěno z potvrzení o provedených platbách). Žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu dluhu upomínkou ze dne datum, dále pak předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne datum s podacím lístkem s datem podání datum s dodatečnou lhůtou ke splnění dluhu v délce 3 dnů.

5. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádnou pro posouzení věci podstatnou skutečnost.

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, který žalobkyni ukládá povinnost před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila, neboť zcela rezignovala na zkoumání příjmů i mandatorních výdajů žalované. Soud proto uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo provedeno pouze formálně a žalobkyně z takového zkoumání nemohla učinit validní závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně proto nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

16. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. toliko vydání toho, co žalované skutečně plnila, tedy částky 11 600 Kč představující poskytnutou jistinu. Naproti tomu jí nenáleží sjednaný poplatek ve výši 3 624 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 3 445 Kč ani náklady spojené s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků ve výši 2 000 Kč, neboť při neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli nevzniká právo na smluvní odměnu, poplatky ani sankce.

17. Soud se dále zabýval požadavkem žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Teprve marným uplynutím této doby se může dostat do prodlení se splněním peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Samotná výzva věřitele k vrácení jistiny ani původně smluvený den splatnosti prodlení nezakládají. Požadavek žalobkyně na přiznání úroku z prodlení od 16. 6. 2025 proto důvodný není (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. V projednávané věci žalovaná přes výzvu soudu netvrdila žádné skutečnosti o svých příjmových, majetkových a sociálních poměrech, z nichž by bylo možno dovodit potřebu stanovit delší dobu k vrácení jistiny, a žalobkyně ani neuvedla okolnosti, pro něž by bylo namístě určit dobu plnění jinak. S ohledem na výši poskytnuté jistiny, dobu, která uplynula od jejího poskytnutí, a procesní pasivitu žalované proto soud považoval za dobu přiměřenou možnostem žalované obecnou pariční lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.

19. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 11 600 Kč a uložil žalované tuto částku žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 7 069 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 2 000 Kč a úroku z prodlení od 16. 6. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem částka a dále zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Při určení poměru úspěchu ve věci soud přihlédl i k příslušenství požadovanému ke dni rozhodnutí, tedy ke dni datum. Výše zákonného úroku z prodlení činí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 % ročně, takže úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum činí částka. Celkem tak žalobkyně uplatnila nárok ve výši částka, přičemž jí bylo přiznáno částka, a její úspěch ve věci tak činí 51,44 %, zatímco úspěch žalované činí 48,56 %. Čistý úspěch žalobkyně proto představuje 2,88 %. S ohledem na nepatrnost úspěchu žalobkyně ve věci soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.