OSPY 6 C 106/2026-20

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 146 304,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 68 820,69 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 73 656,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 832,64 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení a částky ve výši 3 826,85 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení částky 146 304,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 3. 2025. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému postupně finanční prostředky v celkové výši 69 068 Kč, které měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách spolu se smluvním úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný na dluh uhradil celkem 247,64 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně smlouvu dne 11. 9. 2025 vypověděla, přičemž žalovaný se ode dne 12. 9. 2025 ocitl v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaná částka 142 477,56 Kč představuje dlužnou jistinu, smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší úvěru a poplatky za sjednané doplňkové služby; žalovaná částka 3 826,85 Kč představuje smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení žalovaného. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací z databází CNCB, NRKI, BRKI, ISIR, CEE a dle informací získaných od žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec až do ve výši 69 200 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 0,883 % denně a s poplatky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu a z občanského průkazu (potvrzení o autorizaci ověření totožnosti, kopie občanského průkazu). Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. č. účtu dne 23. 3. 2025 částku 35 000 Kč, 19. 4. 2025 částku 11 000 Kč a dne 23. 4. 2025 částku 10 600 Kč a částku 12 468,33 Kč (přehled bankovních transakcí). Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splnit dluh tak, že z příjmových transakcí na účtu žalovaného zjistila, že má měsíční příjem 39 662 Kč (žalovaný tvrdil částku 28 000 Kč), a při zohlednění výdajů na půjčky 2 500 Kč, na bydlení 12 000 Kč, nezbytných výdajů 500 Kč, zbytných výdajů 500 Kč a rezervy 500 Kč vypočetla minimální měsíční výdaje 9 005 Kč měsíčně při 2 členech domácnosti s příjmem a disponibilní příjem 18 500 Kč (potvrzení o prověření příjmu a výpis o posouzení úvěruschopnosti). Z důvodu nehrazení splátek žalobkyně dne 11. 9. 2025 e-mailem vypověděla smlouvu a sdělila, že celkový dluh je k tomuto dni splatný v plné výši (sdělení ze dne 11. 9. 2025). Dne 16. 12. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka (předžalobní výzva ze dne 14. 12. 2025 vč. potvrzení o podání doporučené zásilky).

5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

6. Po právní stránce soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

12. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) – srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

13. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

14. Žalobkyně zkoumala příjmy žalovaného z příjmových transakcí na jeho bankovním účtu, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši 39 662 Kč, ačkoli sám žalovaný v žádosti o úvěr uváděl příjem pouze 28 000 Kč. Již tato výrazná disproporce měla být pro žalobkyni signálem k důkladnějšímu ověření skutečné výše příjmů žalovaného. Lze totiž jen stěží považovat za obvyklé, aby žadatel o úvěr uváděl nižší příjem, než jakého ve skutečnosti dosahuje. Pokud se žalobkyně spokojila s výsledkem vlastního vyhodnocení bankovních transakcí, z něhož vyplýval podstatně vyšší příjem než příjem deklarovaný žalovaným, aniž vzniklý rozpor dále prověřila, nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s potřebnou mírou obezřetnosti.

15. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalovaného, tedy kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Žalobkyní vypočtené výdaje 9 005 Kč se (i při sdílení některých výdajů s druhou osobou v domácnosti) již na první pohled jeví jako nedostatečné a žalobkyně je proto měla ověřit.

16. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

17. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. Přitom, jak se podává z judikatury, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně tedy nedostála povinnostem daným § 84-89 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž způsobila neplatnost smlouvy.

18. Ostatně již ze samotné žaloby vyplývá, že žalobkyně byla s neplatností smlouvy srozuměna, když pro případ, že by soud neuznal nárok ze smlouvy, žádala, aby jí byla jistina přiznána jako bezdůvodné obohacení.

19. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla poskytnuta částka 69 068,33 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradil 247,64 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 68 820,69 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok II.).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.