OSRA 5 C 73/2026-34

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 42 928,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částky částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě po posouzení úvěruschopnosti poskytla žalované úvěr. Dle žalobkyně žalovaná z úvěru dosud uhradila jen částka. Zbývající část úvěru dosud neuhradila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyni tak stále dluží částku částka, kterou tvoří jistina ve výši částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši částka a smluvní úrok ve výši částka.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzývána.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění:

4. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že u žalované byl ověřen čistý měsíční příjem ve výši částka.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná měla mít v době podání žádosti o úvěr pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši částka a měla žít s další osobou. Její disponibilní příjem měl být dle zjištění žalobkyně částka měsíčně a její minimální měsíční výdaje měly činit částka.

6. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID společnosti právnická osoba.

7. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že jejím prostřednictvím se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše částka za úrokovou sazbu ve výši 1,066 % denně. Žalovaná se jej zavázala spolu s úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN úvěru činilo 1 982,06 %.

8. Z předpisu denních splátek byla zjištěna výše jednotlivých denních splátek.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne datum byla žalované vyplacena částka v celkové výši částka.

10. Z e-mailu ze dne datum adresovaného žalované bylo zjištěno, že jím žalobkyně sdělovala žalované, že jí vypověděla uzavřenou smlouvu, neboť byla s úhradou jednotlivých splátek v prodlení, a současně jí vyzvala k úhradě dlužné částky.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.

12. Z dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z informace pro spotřebitele, z dokumentu označeného jako „BankID výpis“, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů a z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru nezjistil soud žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci

13. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru měla žalobkyně k úvěruschopnosti žalované zjistit, že žalovaná by měla mít disponibilní příjem ve výši částka měsíčně. Čistý měsíční příjem žalované měl činit částka a její minimální výdaje měly činit částka měsíčně. Dne datum žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše částka. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěru činila 1 982,06 %, denní úrok činil 1,066 %. Žalobkyně žalované vyplatila celkem částka. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částka.

14. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z.o.s.“) ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 z.o.s., dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

18. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr posuzovala, svá tvrzení doložila pouze vlastními interními dokumenty. Nepředložila soudu žádné listiny, se kterými při zpracování interních dokumentů pracovala. V oblasti příjmů i výdajů žalované tak není zřejmé, jak žalobkyně k obsaženým údajům dospěla, či jak si je u žalované ověřovala. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být poučena při jednání podle ustanovení § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Žalovaná se však bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku částka, jejíž vrácení měla právo po žalované požadovat. Z této částky žalovaná dle evidence žalobkyně uhradila částka. K úhradě tak zbývá částka. Danou částku žalovaná dosud žalobkyni nevrátila, a proto soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která ve smyslu § 87 z.o.s. odpovídá tomu, že konkrétní poměry a možnosti žalované soudu nejsou známy, neboť žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní.

20. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 z.o.s., tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. spisová značka, dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou částku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 ods.t 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně a žalované, byl minimální.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.