OSRO 13 C 125/2026-14

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Votavou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 316 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky částka, zákonného úroku ve výši 11,5% ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na jejímž základě mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši částka s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částka, ačkoliv byl k úhradě dlužné částky žalobkyní upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav věci: Ze smluvní dokumentace a platební historie soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno. Poskytnutá částka činila částka, celková částka určená ke splacení pak činila částka, z toho souhrnný poplatek částka. Úvěr měl být splácen v 60týdenních splátkách po částka. První splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od uzavření smlouvy a další vždy v týdenních intervalech. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, včetně disponibilního zůstatku, přičemž správnost vyplněných údajů stvrdil žalovaný svým podpisem evidenční karty. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil jedinou platbu ve výši částka, zatímco další evidované týdenní splátky nehradil. Ke dni datum žalobkyně evidovala jako celkový zůstatek ke splacení částku částka. Žalobkyně přijatou platbu započetla podle smluvních podmínek nejprve na náklady vymáhání, smluvní pokuty a poplatky související s prodlením, poté na poplatky za zpracování, doručení a hotovostní inkaso splátek a následně poměrně na jistinu a úrok. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného plnění z úvěru č. hodnota-Anonymizováno. Ve výzvě uvedla nedoplatek částka, celkový zůstatek ke splacení částka a požadovala úhradu do sedmi dnů od doručení. Žalobkyně současně žalovaného informovala o účtování poplatku za upomínku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Z podacího archu soud zjistil, že zásilka byla žalovanému podána jako doporučená zásilka k poštovní přepravě dne datum.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odst. 1 obč. zák. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku částka, neboť má za to, že výše uvedená smlouva nebyla platně uzavřena. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje nikoli z nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale z ujednání o výši úroků, které byly sjednány ve výši 70,89 % ročně, přičemž se s úvěrem dále pojily další náklady, takže roční procentní sazba nákladů předmětného úvěru dosahovala 212,77 %. Ujednání o sjednané výši úroku i dalším povinném poplatku za zpracování ve výši částka tak má soud za neplatné, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Poskytovatel úvěru má povinnost uvést ve smlouvě o spotřebitelském úvěru roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 212,77 %. Soud zjistil, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se v roce 2024 pohybovala okolo 9 %. Ve smlouvě tedy sjednána mnohonásobně (téměř 24 násobně) vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Sjednaná výše úroků v podobě 70,89 % ročně je rovněž nepřiměřená, když v roce 2024 se dle zjištění soudu průběrná výše úrokových sazeb poskytovaných peněžními ústavy pohybovala rovněž okolo 9 %. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. spisová značka, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Ve věci sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Výše uvedená úplata za poskytnutí úvěru a úroková sazba jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 obč. zák. K takové neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 obč. zák. je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy navíc se jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňovala výši sjednaného úroku jakýmkoli způsobem měnit oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy nemravná je převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

7. Žalobkyně doložila, že ve smyslu § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného spotřebitele, neboť informace poskytnuté spotřebitelem o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr ověřila doklady o příjmech a výdajích žalovaného specifikovanými v evidenční kartě klienta (pracovní smlouva, potvrzení o výši příjmu, výplatní páska, výpis z bankovního účtu), což žalovaný stvrdil svým podpisem, přičemž na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy disponoval dostatečnými příjmy ke splácení všech svých závazků i pravidelných životních nákladů.

8. V důsledku neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy vznikl mezi účastníky vztah z bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zák. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, toto obohacení vydat; bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně žalovanému poskytla částku částka. Žalovaný na ni uhradil částka. Při neplatnosti smlouvy nelze přihlížet ke smluvnímu ujednání, podle něhož se úhrada započítává přednostně na náklady vymáhání, smluvní pokuty, poplatky a úroky. Uhrazená částka se proto započítává na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Rozsah bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí částka. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum, kterou téhož dne podala k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku. Dle § 573 obč. zák. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne datum, přičemž žalobkyně žalovanému stanovila lhůtu k plnění v délce 14 dnů. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od datum do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

9. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu pro nedůvodnost zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci tohoto řízení byli ve věci úspěšní toliko částečně, přičemž úspěch každého z účastníků řízení je přibližně poloviční.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.