OSSO 22 C 53/2026-36

Court:
Okresní soud v Sokolově
Case number:
22 C 53/2026-36
Decision date:
2026-07-01
ECLI:
ECLI:CZ:OSSO:2026:22.C.53.2026.1

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 10 395,79 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 119,13 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 119,13 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení, zákonného úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 119,13 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 880,87 Kč částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 276,66 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 691,89 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 532,85 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 1. 2026 do 1. 4. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 7 880,87 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 1. 2026 do 1. 4. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 880,87 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 10 395,79 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno ze dne datum (dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Podmínky pro kontokorent. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 8 000 Kč. Žalovaná nedostála své smluvní povinnosti, když nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 31. 7. 2025 zesplatnila. Celková výše žalované pohledávky byla složena z částky 8 000 Kč představující neplacenou jistinu, částky 2 395,79 Kč přestavující neuhrazené poplatky za zaslané upomínky a výzvy k úhradě, a dále příslušenství pohledávky tvořené smluvním úrokem ve snížené výši 8,05 % p. a., kapitalizovaným ke dni 30. 1. 2026 na částku 1 572,76 Kč, a úrokem z prodlení ve snížené výši 8,05% p. a., kapitalizovaným ke dni 30. 1. 2026 na částku 532,85 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy žalobkyně, ani přes zaslanou předžalobní výzvu dne 6. 2. 2026.

Žalobkyně podáním ze dne 6. 5. 2026 uvedla, že žalovaná po podání žaloby dne 1. 4. 2026 uhradila na uplatněnou pohledávku částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 119,13 Kč na jistinu dluhu a ve výši 880,87 Kč na kapitalizovaný smluvní úrok. Žalobkyně tak současně vzala podanou žalobu zpět co do částky 119,13 Kč na dlužné jistině, kapitalizovaného úroku ve výši 880,87 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 119,13 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 119,13 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení. Soud tedy výrokem I. řízení v uvedeném rozsahu v souladu s ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), částečně zastavil.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalované je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.

Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o kontokorentu ze dne datum č. anonymizováno a Obchodních podmínek pro kontokorent má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím svého účtu č. č. účtu. Dodatkem ke smlouvě o kontokorentu ze dne 17. 8. 2021 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 8 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila řádně úvěruschopnost žalované, když vyšla z údajů o jejích příjmech a výdajích, majetku – viz žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr průběžně splácet při úroku 18,90 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého úvěru činila 20,94 %. Svou počítačově zpracovanou interní evidencí – viz historický výpis – žalobkyně prokázala, že žalovaná nedostála svých smluvních povinností, a žalobkyně tak přistoupila 31. 7. 2025 v souladu s ustanovením čl. 9.1 Obchodních podmínek pro kontokorent k tzv. zesplatnění dluhu, na což byla žalovaná upozorněna oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 2. 8. 2025. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl též nárok na úhradu smluvních poplatků za odeslání upomínky k úhradě ze dne 10. 2. 2025 ve výši 300 Kč, za odeslání 1. výzvy k zaplacení dluhu ze dne 17. 2. 2025, opakované výzvy dne 10. 3. 2025 a poslední výzvy ze dne 14. 4. 2025 vždy po 500 Kč, za odeslání výzvy ze dne 15. 1. 2025 ve výši 500 Kč, na které zbývá uhradit 445,79 Kč, a odeslání výzvy k plnění podmínek kontokorentu ze dne 15. 5. 2025 ve výši 150 Kč. Dne 6. 2. 2026 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalované předžalobní upomínku k úhradě, po které žalovaná na svůj dluh uhradila dne 1. 4. 2026 toliko částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 119,13 Kč na dlužnou jistinu a ve výši 880,87 Kč na kapitalizovaný smluvní úrok.

Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalované poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaná úvěr řádně nesplatila, když ke dni podání žaloby činil dluh žalované na jistině úvěru částku 8 000 Kč. Z provedených důkazů má soud za prokázané odeslání upomínek a výzev k úhradě, za jejichž odeslání žalobkyně požadovala uhrazení poplatků po 150 Kč, 300 Kč a 500 Kč. Žalovaná v řízení žádným způsobem nevyvracela tvrzení žalobkyně o výši žalobou uplatněných dlužných částek. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má po částečném zpětvzetí žaloby právo na zaplacení částky 10 276,66 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 880,87 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 395,79 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 30. 1. 2026 ve výši 691,89 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 30. 1. 2026 ve výši 532,85 Kč. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když zpětvzetí žaloby v rozsahu předmětu řízení dle výroku I. zavinila žalovaná, která dlužnou částku v uvedeném rozsahu uhradila až po podání předmětné žaloby, a ve zbývajícím rozsahu řízení (výrok II.) byla v řízení úspěšná žalobkyně. Té tak vzniklo právo na náhradu nákladů vůči žalované v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 276,66 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.