OSST 32 C 54/2026-28

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 14 073 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 754 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 319 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 79,82 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 073 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 073 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 1. 7. 2025. Tvrdila, že žalovaný jako spotřebitel uzavřel se žalobkyní jako poskytovatelkou úvěru prostřednictvím internetových stránek Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno smlouvu o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena dálkovým způsobem prostřednictvím SMS kódu zaslaného na telefonní číslo tel. číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil pouze částku 1 246 Kč, následně přestal své smluvní povinnosti plnit. Dne 28. 11. 2025 byl úvěr zesplatněn. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně za žalovaným pohledávku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 583 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pohledávky je tvořeno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 79,82 Kč od 24. 1. 2026 do 10. 2. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 073 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil v řízení následující skutková zjištění:

4. Mezi účastníky byla dne 1. 7. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru identifikována dle ID klienta Anonymizováno, podepsaná žalovaným dálkově prostřednictvím SMS kódu, na základě které byl žalovanému poskytnut na účet č. č. účtu bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný si sjednal doplňkovou službu expresní výplaty úvěru, za kterou byl účtován jednorázový poplatek ve výši 199 Kč, a dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán úrok ve výši 490 Kč. Dále bylo smlouvou ujednáno, že v případě, kdy nebude úvěr řádně splácen, zejména dostane-li se spotřebitel do prodlení se splácením sjednaných splátek, je žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr a požadovat jednorázové splacení celé zbývající dlužné částky. Součástí smluvní dokumentace byla rovněž ujednání o smluvních pokutách a o účelně vynaložených nákladech spojených s vymáháním pohledávky (zjištěno z úvěrové smlouvy, splátkového kalendáře a sazebníku poplatků).

5. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prostřednictvím interní metodiky hodnocení klientů. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč měsíčně, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost k dětem. Žalobkyně dále provedla dotaz do registru SOLUS, registru NRKI, insolvenčního rejstříku a systému CRIBIS. Dle výsledků těchto lustrací nebyl žalovaný veden v insolvenčním řízení ani v exekuci a nebyl evidován závazek po splatnosti (zjištěno z karty klienta, metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy z NRKI).

6. Na účet žalovaného č. č. účtu byla dne 1. 7. 2025 zaslána částka 10 000 Kč. Žalovaný dne 7. 8. 2025 uhradil částku 1 246 Kč. Další úhrady učiněny nebyly (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy, sdělení právnická osoba a ze splátkového kalendáře).

7. Vzhledem k prodlení žalovaného byla dne 13. 10. 2025 žalovanému zaslána výzva před zesplatněním úvěru. Dne 28. 11. 2025 došlo k zesplatnění celé pohledávky. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky (zjištěno z výzvy před zesplatněním, výzvy ke splacení celého úvěru, předžalobní výzvy a z podacích archů).

8. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, případně vyplývají z jiných důkazů.

9. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála povinnosti uložené jí ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila tvrzení o způsobu provedeného posouzení úvěruschopnosti a předložila kartu klienta, metodiku posouzení úvěruschopnosti a výpočet hodnot MLS. Z těchto podkladů však vyplynulo pouze to, jaké údaje žalovaný v úvěrové žádosti uvedl a jakým způsobem žalobkyně tyto údaje následně zpracovala ve svém interním scoringovém systému.

11. Žalobkyně ani po doplnění žaloby netvrdila a neprokázala, z jakých konkrétních podkladů ověřovala příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč měsíčně ani žalovaným tvrzené výdaje domácnosti. Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně disponovala výpisy z účtu, potvrzením zaměstnavatele, daňovými podklady či jinými konkrétními údaji umožňujícími ověření příjmové situace žalovaného. Stejně tak neprokázala, jakým způsobem byly zjišťovány a ověřovány příjmy ostatních členů domácnosti, které tvořily podstatnou část podkladů pro výpočet schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud má za to, že samotné převzetí údajů sdělených žadatelem a jejich následné matematické zpracování prostřednictvím interního modelu MLS nepředstavuje dostatečné zjištění skutečného příjmového a výdajového stavu spotřebitele. Skutečnost, že žalobkyně provedla lustraci v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a v insolvenčním rejstříku, nemůže sama o sobě nahradit posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Tyto registry vypovídají především o existenci závazků a platební historii žadatele, nikoliv o jeho aktuální ekonomické situaci. Žalobkyně tak neprokázala, že disponovala nezbytnými, spolehlivými, dostatečnými a přiměřenými informacemi umožňujícími učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr.

12. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a řádně ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je předmětná smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

13. Za této situace je žalovaný jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil dne 7. 8. 2025 částku 1 246 Kč. Žalobkyni proto náleží pouze dosud nevrácená jistina ve výši 8 754 Kč, a proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

14. Ohledně zbylých nároků představovaných úroky ve výši 1 960 Kč, smluvními pokutami ve výši 1 500 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 1 030 Kč a ostatními smluvními plněními soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

16. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti, má dlužník. Vzhledem k absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení o majetkových, sociálních a příjmových poměrech žalovaného dospěl soud k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá obecná doba splatnosti tří dnů od právní moci rozsudku, kdy nebylo zjištěno ničeho, co by odůvodňovalo dobu splatnosti delší.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.