OSSY 7 C 101/2026-31

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného adresa pobytu Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 74 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 34 160 Kč a dále úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 389 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 741 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 28. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 160 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno uzavřené dne 12. 8. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, se sídlem adresa a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek internetové stránky (dříve internetové stránky), na kterých se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, k čemuž byl povinen doložit fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti. V rámci žádosti o úvěr byl žalovaný vyzván původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti Kontomatik UAB, kód právnické osoby Anonymizováno, sídlem Anonymizováno, která disponuje licencí AISP – Account Information právnická osoba (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Následně byl žalovanému v rámci webového rozhrání zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy dle vybraných parametrů. Původní věřitel poskytoval žalovanému platby formou bezhotovostních převodů na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu s uvedením variabilního symbolu odpovídajícímu rodnému číslu žalovaného bez lomítka. Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl původním věřitelem dle odstavce 2.3 smlouvy žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 13. 11. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Dle žaloby se tak žalovaný prokazatelně dostal do prodlení s úhradou dluhu dne 14. 11. 2024. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odstavci 6.6 smlouvy. Výzva k plnění před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dle článku 1 smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odstavce 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 13. 11. 2024. Žalobkyně žalobou požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítala z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 14. 11. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026. Pohledávka žalobkyně sestávala z jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvního úroku ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty 18 160 Kč a úroků z prodlení z částky 56 000 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Dle žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, která pohledávku dříve nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností jméno FO, IČ IČO, sídlem adresa (dříve právnická osoba).

2. Soud usnesením ze dne 22. 5. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 101/2026-24 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala a žalobu nijak nedoplnila.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 8. 2024 uzavřené mezi společnosti právnická osoba, IČ IČO a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši limitu 40 000 Kč na dobu neurčitou. Měsíční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 %, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 5 511 %. Úvěr byl vyplacen na účet číslo hodnota a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. Dle článku 6.2 smlouvy mimo výše uvedenou smluvní pokutu má věřitel nárok na úroky z prodlení z hodnoty dosud nesplacené celkové částky k úhradě, a to ve výši stanovené příslušným právním předpisem.

7. Z potvrzení o provedených platbách vystavené společností ThePay, a.s. bylo zjištěno, že společnosti jméno FO právnická osoba. odeslala na účet číslo č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol dne 12. 8. 2024 v 8:12 částku 4 000 Kč, dne 14. 8. 2024 v 11:23 hod částku 10 100 Kč a dne 15. 8. 2024 v 12:06 hod částku 25 900 Kč.

8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že společnost CredinAir.cz, oddělení vymáhání pohledávek, adresa, IČ IČO sdělila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy Anonymizováno od společnosti právnická osoba došlo k zesplatnění úvěru, a to dne 13. 11. 2024. Žalovaný byl informován o tom, že celková dlužná částka 91 829,99 Kč má být uhrazena nejpozději do 3 dnů od doručení oznámení.

9. Ze Smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa postoupena na žalobkyni. Uvedená společnost pohledávku dříve nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností jméno FO, IČ IČO, sídlem adresa (dříve právnická osoba).

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že společnosti jméno FO právnická osoba. informovala žalovaného o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 113 626,02 Kč, a to do tří dnů od doručení oznámení.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 125 546,02 Kč, a to ve lhůtě tří dnů s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026.

12. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 9. 7. 2026 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu 2644170063 je žalovaný. Na uvedený účet byly připsány dle smlouvy peněžní prostředky, a to ve dnech 12. 8. 2024 4 000 Kč, 14. 8. 2024 10 100 Kč a 15. 8. 2024 25 900 Kč, všechny pod variabilním symbolem var. symbol.

13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, která je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Soudu žalobkyně nepředložila ani jeden důkaz o tom, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ani přes výzvu soudu, na kterou žalobkyně vůbec nereagovala. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně a nemohla uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, o čemž svědčí i fakt, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Právní předchůdkyně přistoupila k poskytnutí úvěru bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Dále bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč.

19. Žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Výrokem II. žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala přiznání dalších 34 160 Kč a úroku z prodlení zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 74 160 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 40 000 Kč a žaloba byla pro částku 34 160 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 54 % ku 46 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 8 % ve prospěch žalobkyně.

21. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 3 708 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 13 650 Kč (odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném po 1. 1. 2025, ve výši 12 300 Kč za tři úkony právní služby po 4 100 Kč, tři paušální náhrady po 450 Kč). Celkem náklady řízení představují částku 17 358 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně nárok na zaplacení 8 %, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 389 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 3 708 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 2 967 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 741 Kč.

23. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711010126.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.