OSSY 7 C 106/2026-45

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvalý pobyt Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 15 597,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 792 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 3 516,80 Kč, dále 3 288,21 Kč a dále úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 6. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 597,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo Anonymizováno uzavřené dne 30. 10. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, se sídlem adresa a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši limitu 1 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaný se zavázal úvěr, spolu s příslušným smluvním úrokem vrátit dle individuálních podmínek uvedených ve smlouvě. Na základě uvedené smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 792 Kč, jednotlivé platby byly prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného bez lomítka Anonymizováno. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek internetové stránky (dříve internetové stránky), na kterých se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, k čemuž byl povinen doložit fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti. V rámci žádosti o úvěr byl žalovaný vyzván původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti Kontomatik UAB, kód právnické osoby Anonymizováno, sídlem Anonymizováno která disponuje licencí AISP – Account Information právnická osoba (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Následně byl žalovanému v rámci webového rozhrání zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy dle vybraných parametrů. Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl původním věřitelem dle odstavce 2.3 smlouvy žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 1. 2. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Dle žaloby se tak žalovaný prokazatelně dostal do prodlení s úhradou dluhu dne 2. 2. 2025. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odstavci 6.6 smlouvy. Výzva k plnění před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dle článku 1 smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odstavce 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 1. 2. 2025. Žalobkyně žalobou požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítala z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 2. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026. Pohledávka žalobkyně sestávala z jistiny ve výši 8 792 Kč, smluvního úroku ve výši 3 516,80 Kč a smluvní pokuty 3 288,21 Kč a úroků z prodlení z částky 12 308,80 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Dle žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, která pohledávku dříve nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností jméno FO, IČ IČO, sídlem adresa (dříve právnická osoba).

2. Soud usnesením ze dne 22. 5. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 106/2026-34 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala a žalobu nijak nedoplnila.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2024 uzavřené mezi společnosti právnická osoba, IČ IČO a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši limitu 1 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaný se zavázal úvěr, spolu s příslušným smluvním úrokem vrátit dle individuálních podmínek uvedených ve smlouvě. Název úvěru Anonymizováno, úroková míra 39,99 % p. m. (klient splácí 1 x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období /období od poslední platby úroku/, jistinu úvěru splatí klient nejpozději při ukončení smlouvy), roční procentuální sazba nákladů 5 524,84 %, bankovní účet klienta Anonymizováno. Dle článku 6.1 smlouvy, pokud klient nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. Dle článku 6.2 smlouvy mimo výše uvedenou smluvní pokutu má věřitel nárok na úroky z prodlení z hodnoty dosud nesplacené celkové částky k úhradě, a to ve výši stanovené příslušným právním předpisem. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem Anonymizováno (pod záštitou společnosti právnická osoba).

7. Z potvrzení o provedených platbách vystavené společností Anonymizováno bylo zjištěno, že společnosti jméno FO právnická osoba. odeslala na účet číslo č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol dne 30. 10. 2024 v 9:53 částku 1 000 Kč, dne 30. 10. 2024 v 10:16 hod částku 2 000 Kč, dne 31. 10. 2024 v 17:52 hod částku 1 000 Kč, dne 1. 11. 2024 v 10:40 hod částku 2 000 Kč, dne 1. 11. 2024 ve 14:19 hod částku 1 000 Kč a dne 1. 11. 2024 ve 20:42 hod částku 1 792,50 Kč.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba. za měsíce srpen 2024–říjen 2024 bylo zjištěno, že v měsíci srpnu 2024 činil počáteční zůstatek na účtu 3 105,11 Kč a konečný zůstatek 3,41 Kč, z příjmových plateb se jedná o drobné vklady od žalovaného a dále o vklad od společnosti právnická osoba ve výši 1 000 Kč a 5 447 Kč. V měsíci září byl konečný zůstatek 1 203,68 Kč, příjmové vklady opět v řádu stokorun od žalovaného, dále od tituly před jménem jméno FO ve výši 18 000 Kč bez bližší specifikace, dále od jméno FO ve výši 1 000 Kč, od jméno FO ve výši 5 000 Kč s poznámkou za rituály a za očistu, od jméno FO ve výši 1 200 Kč a dále 532 Kč od právnická osoba. V měsíci říjnu 2024 činil konečný zůstatek 792,28 Kč, zde opět vklad – úvěr od právnická osoba. ve výši 658 Kč, 330 Kč a 386 Kč, platby od tituly před jménem jméno FO ve výši 5 000 Kč, vklady v řádech sto korun od jméno FO, jméno FO, dále 3 x 1 Kč jako podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru a částka 17 925 Kč od právnická osoba

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že společnost Anonymizováno, oddělení vymáhání pohledávek, adresa, IČ IČO sdělila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy Anonymizováno od společnosti právnická osoba došlo k zesplatnění úvěru, a to dne 1. 2. 2025. Žalovaný byl informován o tom, že celková dlužná částka 21 582,48 Kč má být uhrazena nejpozději do 3 dnů od doručení oznámení.

10. Ze Smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa postoupena na žalobkyni. Uvedená společnost pohledávku dříve nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností jméno FO, IČ IČO, sídlem adresa (dříve právnická osoba).

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že společnosti jméno FO právnická osoba. informovala žalovaného o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 25 438,20 Kč, a to do tří dnů od doručení oznámení.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 30 318,02 Kč, a to ve lhůtě tří dnů s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026.

13. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 29. 5. 2026 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu 241042121 je žalovaný. Na uvedený účet byly připsány dle smlouvy Anonymizováno od společnosti právnická osoba peněžní prostředky, a to ve dnech 30. 10. 2024 částka 1 000 Kč, 30. 10. 2024 částka 2 000 Kč, 31. 10. 2024 částka 1 000 Kč, 1. 11. 2024 částka 2 000 Kč, 1. 11. 2024 částka 1 000 Kč a dne 1. 11. 2024 částka 1 792,50 Kč.

14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, která je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Soudu žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce před poskytnutím úvěru. Z uvedených výpisů je zřejmé, že konečný zůstatek žalovaného na účtu je velmi nízký, vklady na účtu jsou bez bližší specifikace, jedná se o drobnější vklady od různých fyzických osob, není zřejmé, z čeho uvedené peníze pochází, dále je zřejmé, že žalovaný opakovaně čerpá úvěry od společnosti právnická osoba. Ze zůstatku na účtu vyplývá, že žalovaný nemá peněžní prostředky na to, aby splácel úvěr, navíc čerpá úvěry opakovaně. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně, neboť ze shora uvedeného nemohla uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, o čemž svědčí i fakt, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Právní předchůdkyně přistoupila k poskytnutí úvěru bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti.

19. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Dále bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 8 792 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 792 Kč.

20. Žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Výrokem II. žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala přiznání dalších 3 516,80 Kč představující smluvní úrok, 3 288,21 Kč představující smluvní pokutu a dále úroku z prodlení zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 15 597,04 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 8 792 Kč a žaloba byla pro částku 6 805,01 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 56,40 % ku 43,60 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 12,80 % ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 570 Kč (3 úkony právní služby po 1 740 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč bez DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 400 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

22. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 500 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném po 1. 1. 2025, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a/ této vyhlášky). Celkem náklady řízení představují částku 2 500 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně nárok na zaplacení 12,80 %, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 320 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

24. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711010626.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.