OSSY 7 C 68/2026-52

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 32 486,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 910,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 21 576,18 Kč, dále úroku z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 32 486,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 31. 1. 2025 distančním způsobem na adrese internetové stránky, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 31 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem: nejprve zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalovaného předložených výpisů z účtu a transakcí, které jsou vykonávané na účtu žalovaného. Případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, který dle žalobkyně žalovanému umožnil bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo č. účtu prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 31. 1. 2025 ve výši 6 000 Kč, 2 000 Kč a 6 216 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby – služba „Anonymizováno“ za poplatek ve výši 495 Kč. Dle žaloby žalovaný na úvěr splatila na jistinu 16,64 Kč. Žalovaný se dle žaloby dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle článku IX odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 11. 7. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se dle žaloby prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 12. 7. 2025. Žalovaný ke dni žaloby dle žalobkyně dlužil celkově částku 32 088,87 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 14 200 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 271,32 Kč, smluvního úroku ve výši 17 146,55 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 471 Kč. Žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně uplatňuje po žalovaném smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 11. 4. 2025, proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, jedná se tedy o 90denní období od 12. 4. 2025 do 11. 7. 2025 ve výši 399,77 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 1. 4. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 68/2026-34 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 23. 6. 2026 uvedla ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného stejné údaje, které uvedla již v žalobě. Oproti žalobě uvedla, že žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 32 529 Kč (původně v žalobě uváděla částku 25 000 Kč), která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Odkázala na provedené lustrace v registrech, které uváděla v žalobě. Na dotaz soudu, kolik bylo žalovaným na pohledávku zaplaceno uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil dne 12. 3. 2025 částku 3 305,54 Kč, z toho 16,64 Kč bylo započteno na jistinu a 3 288,90 Kč bylo započteno na příslušenství pohledávky. Dále uvedla, že po podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil, na podané žalobě trvala. K vyjádření žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 11. 8. 2022 do 29. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že úvěr byl žalovanému poskytnut v lednu roku 2025, se soud tímto výpisem nezabýval.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno půjčka“ číslo hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal žalovanému poskytnout částku až do výše 31 400 Kč, jednalo se o spotřebitelský, revolvingový úvěr bezúčelový. Celková maximální výše úvěru 31 400 Kč, doba platnosti kreditního rámce 25. 7. 2026, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1 789,48 %, pevná úroková sazba – denní úrok ve výši 1,016 %, datum splatnosti první denní splátky 2. 3. 2025, datum splatnosti úvěru 25. 7. 2026, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl poskytnut na účet číslo hodnota. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr „Anonymizováno“. Žalovaný předložil kopii občanského průkazu.

7. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu 15016200. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s celkovým počtem členů 4, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 4, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena ve výši 1 500 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 9 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 3 000 Kč, výše ověřeného příjmu 32 529 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 17 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 7 360,50 Kč, disponibilní příjem ve výši 9 639,50 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné.

8. Z předložených Identifikovaných příjmů vyplynulo, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného prostřednictvím bankovního účtu uvedeného shora, výše příjmů byla zjištěna ve výši 32 529 Kč.

9. Z automatizovaného výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že dne 31. 1. 2025 byla pod variabilním symbolem var. symbol vyplacena na účet č. účtu částka 6 000 Kč, 2 000 Kč a 6 216,64 Kč.

10. Žalobkyně předložila výpis o autorizaci ověření totožnosti spotřebitele prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) – protiúčet Jméno žalovaného, číslo účtu č. účtu – datum 31. 1. 2025.

11. Z výzvy k úhradě ze dne 11. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o prodlení se splácením úvěru v délce 91 dní s výzvou, aby celkovou dlužnou částku ve výši 33 433,20 Kč žalovaný okamžitě uhradil s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 32 679,26 Kč a k úhradě nákladů ve výši 5 440 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 5. 11. 2025.

13. Dle zprávy Anonymizováno ze dne 27. 4. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo č. účtu je žalovaný, dále banka potvrdila, že ve shora uvedený den byly na účet připsány uváděné částky pod variabilním symbolem var. symbol.

14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti argumentovala dostatečným příjmem žalovaného a uvedla běžné výdaje domácnosti, na základě čehož uzavřela, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, které na výzvu soudu nepředložila, respektive na výzvu soudu předložila výpisy z roku 2022 až 2023 (úvěr čerpán v lednu roku 2025). Výdaje žalovaného v době poskytnutí úvěru nejsou nijak ověřeny, není tedy možno poměřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalovaný schopen úvěr řádně splácet.

19. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších a aktuálních informací a podkladů od žalovaného.

20. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 14 216 Kč byly žalovanému poskytnuty a z doplnění žaloby bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku celkově uhradil 3 305,54 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy částku 10 910,46 Kč. Žalobkyně nemá právo na zaplacení poplatků za vyplacení tranší úvěru, smluvního úroku, poplatku za službu „Anonymizováno“ ani smluvní pokuty, sjednaných v neplatně uzavřené úvěrové smlouvě.

21. Žalobkyně nemá právo ani na požadované úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. To v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci. Tedy zbývající neuhrazené části poskytnutého úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Se zřetelem na shora popsané úvahy je zjevné, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 21 576,18 Kč a dále úroku z prodlení, zamítl, a to s odůvodněním uvedeným shora.

22. Soud rozhodoval o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 32 486,64 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 10 910,46 Kč a žaloba byla pro částku 21 576,18 Kč zamítnuta. Ve sporu úspěšnější žalovaný by tak měl nárok na zaplacení poměrné části z účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval, v řízení byl nečinný a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

23. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 625 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 300 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711006826.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.