OSSY 7 C 98/2026-30

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 15 420,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 420,16 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 28. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 420,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno (dříve Anonymizováno.) se sídlem adresa a žalovaným dne 10. 10. 2025, kterým uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr, který dle žaloby žalovaný čerpal v konečné výši 15 420,16 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 8. 2. 2026. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponecháno 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB s tím, že na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo žádosti o úvěr vyhověno. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu. Žalovaný byl dle žaloby prokazatelně upomínán k úhradě dluhu a následně i předžalobní upomínkou ze dne 24. 3. 2026. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 15 420,16 Kč nejpozději splatných 8. 2. 2026. Žalobkyně doložila k žalobě pouze poslední splatnou fakturu, a to z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány s tím, že tyto faktury je žalobkyně schopna případně doložit. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 13. 5. 2026 pod čj. 7 C 98/2026-23, aby svá tvrzení obsažená v žalobě doplnila o tvrzení o tom, jak byla zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, dále aby doložila k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti doklady a dále aby sdělila, kolik bylo celkem žalovaným na poskytnutý úvěr uhrazeno. Žalobkyně byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř., že nebude-li tvrzení žalobkyně řádně doplněno a následně prokázáno, může to mít za následek do, že smlouva o úvěru bude posouzena jako neplatná. Uvedená výzva byla právní zástupkyni žalobkyně doručena dne 27. 5. 2026.

3. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala a žalobu žádným způsobem nedoplnila.

4. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

6. Z předložené úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno (dříve Anonymizováno) se sídlem adresa a žalovaným dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že dle uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Maximální úvěrový limit byl sjednán ve výši 20 000 Kč, částka prvního čerpání úvěru byla sjednána ve výši 10 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 299,98 %. Celková splatná částka byla sjednána ve výši 35 919,47 Kč. Ke smlouvě byly přiloženy i Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z předložené faktury soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému účtovala celkovou dlužnou částku k datu splatnosti ve výši 15 500,68 Kč, minimální částka k zaplacení k datu splatnosti ve výši 2 015,09 Kč (úroky za období čerpání 4 750,68 Kč, 3 x náhrada účelně vynaložených nákladů po 250 Kč, neuhrazené částky z minulého období 4 882,01 Kč, minimální částka k zaplacení do 8. 2. 2026 6 897,10 Kč).

8. Z dodatku číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi společností Anonymizováno a žalobkyní, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2026 a z přílohy k postoupní pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky, vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 19 500,16 Kč, a to do tří dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Částka sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 15 420,16 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 080 Kč. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 24. 3. 2026.

10. Soud vyžádal zprávu od Anonymizováno, která dne 22. 6. 2026 sdělila, že žalovaný byl vlastníkem účtu číslo č. účtu, který byl otevřen 13. 2. 2025 a uzavřen 25. 2. 2026. Dispoziční oprávnění k účtu v uvedeném období měl pouze žalovaný.

11. Z výpisu označeného „Data z účetní knihy“ bylo zjištěno že ke dni 2. 6. 2026 byl evidován dluh ve výši 15 420,16 Kč, z toho poplatky ve výši 750 Kč a úrok ve výši 4 670,16 Kč.

12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Je věcí žalobkyně (její právní předchůdkyně) jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byly zjištěny nějaké konkrétní údaje o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došla. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že právní předchůdkyně žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ). Žalobkyně na výzvu soudu, a to ani přes poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř., soudu ani blíže nespecifikovala, kolik žalovaný na předmětnou pohledávku celkem zaplatit. V žalobě žalobkyně pouze označila, že po zohlednění případných plateb od žalovaného činí dlužná částka 15 420,16 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný načerpal úvěr v žalobě požadované výši. Z dat účetní knihy bylo zjištěno, že žalovaný nečerpal úvěr ve výši 15 420,16 Kč, ale že v uvedené částce jsou i poplatky a úroky. Soud z předložených dokladů a tvrzení žalobkyně není schopen uzavřít, kolik bylo žalovaným skutečně na úvěr čerpáno a kolik bylo zaplaceno. Tvrzení žalobkyně o výši poskytnutého úvěru je zavádějící a žalobkyně výzvě soudu ohledně specifikace dluhu nevyhověla. Soud z předložených dokladů a tvrzení žalobkyně není schopen uzavřít, kolik bylo žalovaným skutečně na úvěr načerpáno, kolik žalovaný uhradil, kolik činí ostatní náklady a z čeho se tyto skládají. Žalobkyně nedoložila ani tvrzené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, doložila pouze to, že pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla. V postupu žalobkyně nesdělit soudu požadované údaje, zejména kolik bylo žalovaným na úvěr zaplaceno, soud shledává pokus obejít ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i občanského zákona. Pokud žalovaný zaplatil nemravné úroky uvedené ve smlouvě o úvěru (146,949 % ročně) a tyto byly započteny na pohledávku, včetně příslušenství (a i sankcí), a přesto zbývalo k uhrazení žalovaných 15 420,16 Kč (viz text v předžalobní výzvě ze dne 20. 3. 2026), tak by se žalobkyni mohlo dostat více, než je bezdůvodné obohacení. Pokud žalobkyně přes výzvu soudu požadované informace nesdělila, musí to jít k její tíži, nikoli k tíži žalovaného (spotřebitele).

17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Žalobkyni by bylo možné přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně však nedostála své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a doložit potřebné důkazy prokazující její nárok. Soud si vyžádal zprávu banky, ze které je možné uzavřít pouze to, že v úvěrové smlouvě uvedený účet patří žalovanému a nikdo jiný neměl k účtu přístupové právo. Nepodařilo se prokázat, zda právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytla a kolik žalovaný na uvedenou částku uhradil. Soudu nezbylo, než podanou žalobu zamítnout.

18. Žalovaný byl tak ve věci plně úspěšný, měl ba nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud pro výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

20. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711009826.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.