OSTC 4 C 237/2026-18

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 20 921 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 10 921 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 921 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 209 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu variabilní symbol var. symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 20 921 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost právnická osoba., IČ IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru, kterou poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Pohledávka žalobce se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a nesplaceného poplatku za sjednání úvěru ve výši 10 921 Kč. Žalovaná neuhradila na svůj dluh žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Pokud by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce žalovanou částku jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované provedením lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, BRKI atd) a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žalobce v podané žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

2. Soud zaslal žalované výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k žalobě a dále, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu si však žalovaná ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedla, a proto se písemnost podle § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy datum. Protože tuto písemnost nebylo možné vložit po uplynutí úložní doby do schránky žalované, byla tak informace o nemožnosti doručení vyvěšena na úřední desce soudu dne datum. Protože výzva byla žalované doručena fikcí, jak je uvedeno shora a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.

3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.

4. Soud má za prokázané, že mezi společností právnická osoba., IČ IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů do datum, když poplatek za sjednání úvěru byl v případě řádného splacení úvěru (ve smlouvě definováno jako poplatek po slevě) sjednán ve výši 4 171 Kč a v případě prodlení s vrácením úvěru (ve smlouvě definováno jako poplatek před slevou) ve výši 10 921 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 40 % ročně a RPSN opět dvojím způsobem v případě řádného splácení úvěru (úrok uveden jako po slevě) ve výši 9 202,6 % ročně a v případě prodlení se splácením úvěru (úrok uveden jako před slevou) ve výši 985 545,9 % ročně. Ze zprávy právnická osoba. má soud za prokázané, že na účet žalované byla poukázána platba 10 000 Kč dne datum. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci. Žalovaná byla upomínána k úhradě právním zástupcem žalobce dne datum.

5. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka vyzval soud žalobce k označení a doložení důkazů ohledně jeho tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované při poskytování předmětného úvěru. Žalobce však na tuto výzvu nereagoval a neoznačil a nedoložil žádné důkazy.

6. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v říjnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,53 % ročně.

7. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr na 30 dnů ve výši 10 000 Kč, když žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poplatek za sjednání úvěru v případě řádného splacení úvěru ve výši 4 171 Kč a v případě prodlení s vrácením úvěru ve výši 10 921 Kč. Tyto poplatky za sjednání úvěru dle názoru soudu nepředstavují nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ve smlouvě uvedený úrok ve výši 40 % ročně, tak ve skutečnosti představuje úrok ve výši 41,71 % na smlouvou sjednanou dobu splatnosti 30 dnů, což představuje úrok ve výši 507,47 % ročně (pro variantu nazvanou jako poplatek po slevě) a pro variantu uplatněnou žalobcem v žalobě (tedy variantu nazvanou jako poplatek před slevou) dokonce jde o úrok ve výši 109,21 % na smlouvou sjednanou dobu splatnosti 30 dnů, což představuje úrok ve výši 1 328,72 % ročně. Jde tedy zjevně dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. říjnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 8,53 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 25,59 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, nebyla sjednána transparentně a byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.

15. V daném případě žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nedoložil žádné důkazy, ze kterých by bylo možné dokázat tvrzení uvedené v žalobě, že při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované. V tomto směru tedy žalobce neunesl důkazní břemeno. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná neuhradila na tuto částku nic. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalované, jejích výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jejích možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalované jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

17. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobci vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaná dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaná dostala do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalované doposud nenastalo. Žalobci tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku a následně se takového úroku může domáhat novou žalobou. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 20 921 Kč. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení proto činí podle položky 1 sazebníku částku 1 047 Kč. Protože žalobce za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu již zaplatil 838 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu, že nároku žalobce nebylo možné v plné výši vyhovět, přičemž soud v řízení pokračuje, bylo třeba žalobci doměřit poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku, tedy částku 209 Kč.

19. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky 20 991 Kč, přičemž mu byla přiznána částka 10 000 Kč. Ve věci tak měl úspěch v rozsahu 48 %, zatímco žalovaná v rozsahu 52 %. Žalované by proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náležela náhrada nákladů řízení odpovídající jejímu čistému úspěchu, tj. v rozsahu 4 %, žalované však v řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci k soudnímu exekutorovi.