OSTR 5 C 131/2026-23

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 368 867,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 368 867,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39 126,59 Kč, úrok ve výši 5,90 % ročně z částky 356 859,43 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 42 329,81 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 356 859,43 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 51 890 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 368 867,43 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného dne 8. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč, zápůjční úroková sazba činila 5,9 % ročně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce pro spotřebitelské úvěry. Žalovaný se zavázal splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 892 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z potvrzení o příjmech od jeho zaměstnavatele, z výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do informačních databází ohledně žalovaného. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 20. 9. 2024. Ke dni 30. 1. 2026, ke kterému provedl žalobce výpočet svých pohledávek vůči žalovanému z předmětné smlouvy, činil dluh žalovaného na jistině 356 859,43 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 39 126,59 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 42 329,81 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru z 8. 3. 2022, předsmluvní informací k úvěru ze stejného dne, smlouvou o úvěru č. 014277791R včetně jejího dodatku z 10. 3. 2022, potvrzeními o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, výpisy z účtu žalovaného při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného a vyhodnocením žádosti žalovaného provedeným žalobcem, obchodními podmínkami žalobce pro spotřebitelské úvěry, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, upomínkami zaslanými žalovanému, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 22. 9. 2024 včetně dodejky a výzvou z 6. 2. 2026 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného dne 8. 3. 2022 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru č. 014277791R. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč, zápůjční úroková sazba činila 5,9 % ročně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce pro spotřebitelské úvěry. Žalovaný se zavázal splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 892 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z potvrzení o příjmech od jeho zaměstnavatele, z výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do informačních databází ohledně žalovaného. Bylo přitom zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za předcházející rok 2021 činil 29 781 Kč a žalovaný disponoval volnými finančními prostředky na svém účtu. Kromě úvěru konsolidovaných předmětnou smlouvou neměl další závazky a způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného lze tak považovat za dostačující. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 20. 9. 2024. Ke dni 30. 1. 2026, ke kterému provedl žalobce výpočet svých pohledávek vůči žalovanému z předmětné smlouvy, činil dluh žalovaného na jistině 356 859,43 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 39 126,59 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 42 329,81 Kč. Co do výše byl nárok žalobce vůči žalovanému prokázán výpisem z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a žalovanému dle konstantní soudní judikatury i nadále vzniká povinnost platit žalobci úroky sjednané ve smlouvě. Dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný se žalovaný vůči žalobci rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci tak vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 755 Kč, odměny advokáta ve výši 29 340 Kč za tři hlavní úkony po 9 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl.č.177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tří paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6 445 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne jeho doručení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.