OSTU 16 C 85/2026-103

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 51 714,66 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46 233,48 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5 481,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 053,44 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 137,44 Kč za dobu od 16. 9. 2025 do 14. 12. 2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 798,66 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 679 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 51 714,66 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalovanému žalobcem na základě Smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. hodnota ze dne 5. 7. 2025. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky i postupně anebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 50 000 Kč. Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy plyne z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaný však porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Žalobce zaslal žalovanému první upomínku ze dne 20. 9. 2025, ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Vzhledem k tomu, že přes upomínky žalovaný úvěr nesplácel, zesplatnil žalobce úvěr ke dni 21. 12. 2025. Dlužná částka sestává ze zesplatněné jistiny úvěru ve výši 49 916 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 137,44 Kč, vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, náklady na upomínání v celkové výši 1 000 Kč s smluvní pokuty ve výši 798,66 Kč v souladu s čl. 5.8 smlouvy. Dále se žalobce domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení do zaplacení.

2. Žalovaný se k jednání dne 22. 6. 2026 bez omluvy nedostavil, ačkoli k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobce prostřednictvím svého zástupce omluvil svou neúčast a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti žalobce i jeho právního zástupce. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce uzavřel dne 5. 7. 2025 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem částku 49 227,48 Kč, nikoli žalobcem tvrzených 50 000 Kč (viz souhrn potvrzení o bezhotovostních převodech na účet žalovaného). Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, přičemž neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Na poskytnutý úvěr uhradil v souhrnu celkem 2 994 Kč (viz vyjádření žalobce ze dne 28. 1. 2026). Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy a přes opakované urgence úvěr řádně nesplácel, přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru ke dni 21. 12. 2025. Naposledy byl žalovaný o zaplacení upomenut předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2025.

4. Uvedené skutečnosti soud zjistil z Předsmluvních informací včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 5. 7. 2025 s přílohami, z potvrzení o elektronických podpisech účastníků, ze žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru, z potvrzení o čerpání tranší v souhrnné výši 49 227,48 Kč, z upomínek o zaplacení, z předžalobní výzvy spojené s oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2025.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:

Žaloba je částečně důvodná. Žalobce prokázal, že žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru celkem částku 49 227,48 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr vrátil více než 2 994 Kč, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.

11. Žalobce ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Dále žalobce odkázal na přílohu č. hodnota smlouvy – Posouzení úvěruschopnosti žalovaného s tím, že toto obsahuje výsledky lustrací žalovaného v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, databázi SOLUS a příjmy a výdaje nalezené na bankovním účtu. Nicméně ani k výzvě soudu nebyly předloženy listiny (zejména žalobcem označené výpisy z účtu), z nichž by soud dovodil, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

12. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 5. 7. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

13. Protože žalobce vyplatil žalovanému částku 49 227,48 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 2 994 Kč, je tak povinen žalobci vrátit částku 46 233,48 Kč.

14. Soud pak zamítl žalobu v části, nad přiznanou jistinu (sestávající dle žalobce ze zbývající jistiny, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky) tak, jak je ve výroku II uvedeno. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobci, když měl neúspěch ve věci pouze v nepatrné části. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 2 069 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobce v tomto řízení učinil 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy. Žalobci proto byla přiznána paušální odměna za zastupování v tomto řízení, která podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní služby činí 10 260 Kč (odměna za 1 úkon právní služby činí 3 420 Kč) a dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh za 3 úkony právní služby po 450 Kč. Zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 13 679 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.). Stejná lhůta k zaplacení pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. i ohledně nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.