OSTU 19 C 110/2026-68

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 38 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do smluvní pokuty ve výši 10 660 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 701 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 2. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 10 660 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným dne 3. 10. 2024. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že 3. 10. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila v souladu se Smlouvou 7 000 Kč a na základě dodatku ke Smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 3. 10. 2024 byla navýšena na částku 26 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr načerpala v celkové výši 26 000 Kč od 3. 10.2024 do 14. 10. 2024. K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovanou vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovanou do systému žalobkyně byly žalované finanční prostředky převedeny na její bankovní účet.

2. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Žalované bylo předloženo potvrzení, jímž souhlasila s poskytnutím dat třetí straně a žalobkyně tak před poskytnutím úvěru získala přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalované. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalované ve výši 41 645 Kč a výdaje ve výši 31 057,69 Kč. V případě posuzovaného úvěrového vztahu byl právě prostřednictvím systému Kontomatik ověřen aktuální stav bankovního účtu žalované, což žalobkyni umožnilo učinit informované rozhodnutí o poskytnutí úvěru na základě reálných a ověřitelných údajů, ale i ověřit, že žalovaná je vlastníkem uvedeného bankovního účtu, na který jí žalobkyně úvěr poskytla. Další informace potřebné k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované byly systémem žalobkyně automaticky ověřovány před poskytnutím úvěru v dostupných databázích: CRIF (NRKI, BRKI, REPI) – bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze mikropůjček, SOLUS, TELCO SCORE – score klienta, centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík a databáze neplatných OP. Žalobkyně poskytuje klientům vždy maximálně takovou částku úvěru, která odpovídá schopnosti klienta splácet úvěr. V rámci interního tzv. scoringu dosáhla žádost žalované vysokého scóre, které vypovídalo o nízké pravděpodobnosti, že by úvěr nebyl žalovanou řádně splácen.

3. K výzvě soudu na doplnění tvrzení k tomu, jakým konkrétním způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru ověřena úvěruschopnost žalované žalobkyně pouze zopakovala tvrzení uvedená již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a s tím, že proces ověřování úvěruschopnosti je plně automatizovaný a probíhá prostřednictvím interního scoringového systému, který analyzuje dostupná data o příjmech a výdajích žadatele. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované postupovala v souladu se zásadou přiměřenosti a odborné péče, kdy rozsah ověřování informací odpovídal dostupným podkladům, povaze a výši úvěru i požadavkům právních předpisů. Dodala, že z ověření v Centrální evidenci exekucí nevyplynula existence žádné aktivní exekuce vedené proti žalované. Dále byly v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované zohledněny transakce související se sázením, které vyplynuly z výpisu z účtu. Bylo vyhodnoceno, že navzdory evidovaným výdajům souvisejícím se sázením disponovala žalovaná pravidelným příjmem postačujícím k řádnému splácení úvěru, i po odečtení jejích pravidelných výdajů. Na základě dostatečných informací dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet.

4. Žalovaná se zavázala splatit žalobci poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaná nejpozději ke dni ukončení smlouvy o úvěru. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, když počínaje splátkou splatnou dne 3. 11. 2024 tyto splátky nehradila. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. V důsledku tohoto prodlení došlo v souladu se smluvními ujednáními ke dni 5. 1. 2026 k zesplatnění celého úvěru. K úhradě jistiny tedy zbývá 26 000 Kč. Dále má žalobkyně s odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za aktuální dlužné částky. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu od 6. 1. 2025 do 19. 2. 2026 ve výši 0,1 % denně z částky 26 000 Kč, tj. 10 660 Kč. Konečně žalobkyně požaduje náklady na vymáhání ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Vzhledem k tomu, že žalovaná je po splatnosti více než 506 dnů, náklady na vymáhání tak činí 1 450 Kč.

5. Žaloba společně s jejím doplněním a výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 19. 6. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

6. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to výpisem ze systému Kontomatik, kopií občanského a řidičského průkazu žalované, výpisem interního systému Ověřované databáze, smlouvou o spotřebitelském úvěru ID CEFONOZA z 3. 10. 2024, dodatkem o navýšení úvěrového limitu k uvedené smlouvě ze dne 3. 10. 2024, potvrzeními o provedené platbě z 3. 10. 2024, 12. 10. 2024, 13. 10. 2024 a 14. 10. 2024 (vyplacení finančních prostředků), oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 5. 1. 2025, předžalobní výzvou k plnění z 11. 4. 2025 s poštovním podacím archem, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Dne 3. 10. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet žalované dne 3. 10. 2024 částku 7 000 Kč a 7 000 Kč, dne 12. 10. 2024 částku 6 000 Kč, dne 13. 10. 2024 částku 5 000 Kč a dne 14. 10. 2024 částku 1 000 Kč, tedy celkem 26 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny (přirostlý za uplynulé období od poslední platby úroku), jistinu úvěru (splatnou nejpozději při ukončení smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Učinila tak jednak lustrací ve veřejně dostupných databázích jako je CEE, Insolvenční rejstřík, SOLUS, NRKI, BRKI, jednak posouzením dokladů poskytnutých žalovanou, a to v daném případně z výpisu z bankovního účtu žalované za období jednoho roku před uzavřením smlouvy o úvěru získaného prostřednictvím aplikace Kontomatik. Z uvedeného výpisu vyplývá, že žalovaná měla pravidelný příjem od Policie HK kraje ve výši cca 33 000 Kč měsíčně, nikoli žalobkyní uváděných 41 645 Kč. Současně z tohoto výpisu vyplývá předchozí úvěrové zatížení žalované mikroúvěry, jako např. 25. 3. 2024 úvěr ve výši 3 000 Kč a 1. 7. 2024 úvěr ve výši 5 000 Kč od společnosti právnická osoba, 1. 7. 2024 úvěr ve výši 5 000 Kč od společnosti právnická osoba. Dále z výpisu vyplývají realizace exekučních příkazů, a to např. ve dnech 24. 8. 2023, 16. 10. 2023, 27. 10. 2023 a 3. 5. 2024. Z výpisu vyplývají též značné a soustavné výdaje na gambling. Současně z výpisu nelze seznat např. výdaje žalované na bydlení. Není zřejmé, zda a případně kolik má žalovaná vyživovacích povinností apod.

8. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila, žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a přípisem ze dne 5. 1. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy v celkové výši 59 868,08 Kč. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila ani neprokazovala, že by na úvěr provedla jakoukoliv platbu, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela uhrazena. Žalobkyně dále žalovanou k plnění upomenula dne 11. 4. 2025 před podáním žaloby.

9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru celkovou částku 26 000 Kč, která byla žalované převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalované ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaná v postavení spotřebitele.

13. Soud dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované jsou spíše obecného rázu, a to i přes výzvu soudu k jejich doplnění. Současně z předloženého výpisu z účtu žalované, na který žalobkyně opakovaně odkazuje, naopak vyplývá, že žalovaná byla před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zatížena exekucemi (docházelo k realizaci různých exekučních příkazů) a již existujícími mikroúvěry. Současně měla enormní a trvalé výdaje na gambling. Z výpisu se podává, že neměla dostatečný pravidelný příjem na splácení svých závazků a současně pokrytí svých běžných životních potřeb a byla tedy nesolventní. Současně z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, zda žalobkyně zjišťovala osobní, majetkové a rodinné poměry žalované, tj. zda žije sama či s dalšími osobami, zda má nějaké vyživovací povinnosti, jaké jsou její výdaje na bydlení apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované, resp. že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že na poskytnutou částku neuhradila ničeho. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprověřila řádně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr a že současně finanční poměry žalované jí v době uzavření smlouvy neumožňovaly poskytnutý úvěr splácet. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované a poskytla žalované úvěr, ač jí její finanční poměry neumožňovaly jej splácet, je smlouva ze dne 3. 10. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

14. Soud dále nad rámec shora uvedeného dospěl po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou rovněž z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 480 %) a RPSN ve výši 5524 % jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně v podané žalobě úrok nepožadovala. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

15. Protože žalobkyně poskytla žalované částku 26 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 26 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by něco zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou její reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 26 000 Kč (68 % ze žalované částky), neúspěšná byla co do částky 12 110 Kč (32 % ze žalované částky). Tzv. čistý úspěch žalobkyně tak činí 36 %. Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 1 525 Kč za zaplacený soudní poplatek (36 % činí 549 Kč) a hradila náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 700 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, sepis doplnění žaloby) a představují celkem 3 200 Kč, 36 % z této částky je 1 152 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 701 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na výši přiznané náhrady a nečinnost žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Soud dovodil, že v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru opakovaně a běžně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, označení smluv o úvěru a jejich podmínek, v uvedení údajů o skončení smluvního vztahu a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) na žalobkyní uplatňované nároky výstižně dopadá.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.