OSTU 19 C 113/2026-52

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 49 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč za dobu od 26. 1. 2025 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 7 850 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 798,60 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 3. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 7 850 Kč z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 283843, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným dne 25. 9. 2024. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na níž žalovaná vyplnila registrační formulář, odsouhlasila smluvní dokumentaci a dokončila svou registraci zadáním verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Zároveň poskytla fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradila ověřovací platbu ve výši 0,01 Kč pod variabilním symbolem var. symbol odpovídajícím jejímu rodnému číslu bez lomítka. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 25. 9. 2024 v celkové výši 30 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet žalované č. č. účtu, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 0,01 Kč, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol. Žalovaná se na základě čl. 2.1.6 smlouvy o úvěru zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná měla podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnila, žalobkyně tak využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 25. 1. 2025 zesplatnila a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná byla následně upomenuta k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2025. Žalobkyně tak učinila předmětem soudního řízení pohledávku celkem 42 000 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, nejpozději splatných dne 25. 1. 2025 a dále ze smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalované (0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 26. 1. 2025 do 16. 11. 2025) v kapitalizované výši 7 850 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní lístky. Dále byla žalovaná žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. K jednání nařízenému na den 2. 7. 2026 se žalobkyně omluvila. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel dne 15. 6. 2026. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 283843 ze dne 25. 9. 2024, kopií občanského průkazu a cestovního pasu žalované, žádostí o spotřebitelský úvěr č. 283843, výpisy z bankovních transakcí bankovního účtu žalované za období 22. 3. 2024 do 20. 8. 2024 (prověřování úvěruschopnosti), potvrzením banky o provedení platby ve prospěch účtu žalované ve výši 30 000 Kč dne 25. 9. 2024, zesplatněním spotřebitelského úvěru č. 283843 ze dne 25. 1. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2025 včetně podacího lístku a dále soudem vyžádanou zprávou právnická osoba. ze dne 12. 6. 2026 o tom, že žalovaná byla v rozhodné době majitelem a disponentem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne 25. 9. 2024 připsána částka 30 000 Kč. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 25. 9. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet žalované dne 25. 9. 2024 částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.

4. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Učinila tak jednak lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, jednak posouzením žádosti žalované o úvěr a dále z dokladů poskytnutých žalovanou, a to v daném případně z výpisu z bankovního účtu žalované za 5 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Z žádosti o úvěr vyplývá měsíční příjem žalované ve výši 20 774 Kč ze zaměstnání u společnosti právnická osoba, bydlení ve vlastním domě bez hypotéky, měsíční výdaje 4 860 Kč, není uvedena žádná vyživovací povinnost. Z uvedeného výpisu z bankovního účtu vyplývá výše uvedený příjem žalované ze zaměstnání u společnosti právnická osoba Dále pak z něj vyplývá pravidelný výdaj ve výši 16 500 Kč – záloha na služby a nájem. Z výpisu lze dále seznat, že žalovaná má vyživovací povinnost k nezl. dítěti (např. jméno FO obědy 5.C). Současně z výpisu z bankovního účtu žalované vyplývá, že žalovaná si vzala krátce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy řadu úvěrů, a to dne 8. 8. 2024 úvěr od právnická osoba. ve výši 8 000 Kč, dne 13. 8. 2024 úvěr od Anonymizováno právnická osoba. ve výši 3 000 Kč a 10 000 Kč a dne 20. 8. 2024 úvěr od Anonymizováno´Anonymizováno právnická osoba. ve výši 9 500 Kč. Žádné další doklady o prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila, ani na výzvu soudu nedoplnila konkrétní skutková tvrzení k tomu, jak žalobkyně dospěla na základě shora uvedených podkladů k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.

5. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, toto tvrzení žalovaná nesporovala. Nesporovala ani, že se dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila a přípisem ze dne 25. 1. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě částky 85 303 Kč. Žalobkyně dále k plnění upomenula výzvou ze dne 16. 11. 2025 před podáním žaloby.

6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč, která byla žalované převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalované ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaná v postavení spotřebitele.

8. Soud dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnost. Nadto žalobkyně k těmto svým tvrzením ani neoznačila patřičné důkazy (tedy výpisy z lustrací) a konečně z předloženého výpisu z účtu žalované naopak vyplývá, že žalovaná neměla (i s ohledem na výši pravidelných měsíčních výdajů) dostatečný příjem na splácení poskytnutého úvěru, byla před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zatížená řadou mikroúvěrů a tedy nesolventní. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně skutečně s odbornou péčí ověřila, že žalovaná je schopná poskytovaný úvěr splácet. Naopak z předloženého výpisu z účtu lze učinit závěr, že žalobkyně neposoudila řádně výdaje žalované na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Již jen z předloženého výpisu z účtu žalované lze dle názoru soudu učinit závěr, že žalovaná je nesolventní a není schopna poskytnutý úvěr splácet. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované, resp. že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprověřila řádně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 25. 9. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

9. Soud dále nad rámec shora uvedeného dospěl po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou rovněž z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 480 %) a RPSN ve výši 5526,68 % jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok toliko za jeden měsíc. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

10. Protože žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30 000 Kč nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že na poskytnutou částku cokoli uhradila. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované uhradit žalobkyni částku 30 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitla v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí: „Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“

11. Žalovaná ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedla. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka 49 850 Kč s částkou, která byla žalobci přiznána (30 000 Kč), nelze než dovodit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 60,20 %, neúspěšná v rozsahu 39,80 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyně tak má právo na 20,40 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek 1 514 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 700 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobkyni náleželo 2 400 Kč. Soud žalobkyni přiznal 20,40 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 309 Kč a na nákladech zastoupení 489,60 Kč, celkem tedy 798,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř.

13. Soud dovodil, že v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobcem uplatňované nároky výstižně dopadá.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.