OSTU 19 C 133/2026-30

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 27 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení a co do částky 6 090 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 253 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 7. 10.2024 do zaplacení a částky 6 090 Kč coby smluvní pokuty. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že si žalovaný na webové stránce žalobkyně www.Anonymizováno.cz zvolil parametry úvěru a následně vyplnil registrační formulář s osobními údaji. Registraci dokončil odsouhlasením smluvní dokumentace a zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. Pro ověření totožnosti poskytl žalobkyni kopii svého dokladu a provedl ověřovací platbu 0,01 Kč ze svého bankovního účtu. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 6. 6. 2024 uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, to převodem z jejího bankovního účtu na účet žalovaného č. č. účtu. Platba byla identifikována variabilním symbolem var. symbol, odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Převody proběhl na tentýž účet, z něhož žalovaný dříve provedl ověřovací platbu 0,01 Kč. Podle čl. 2.1.6 Smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl sjednán jako úvěr na dobu neurčitou. Žalovaný následně nesplnil svou povinnost řádného splácení a dostal se do prodlení. Protože se žalovaný dostal do prodlení a přes opakované upomínky neuhradil dluh, žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 6. 10. 2024, o čemž byl žalovaný písemně informován. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka ve výši 21 000 Kč tvořená nesplacenou jistinou 15 000 Kč a smluvním úrokem 6 000 Kč (40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) splatných nejpozději dne 6. 10. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, žalobkyně navrhla posoudit část odpovídající jistině jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Dle čl. 4.2 písm. c) Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení dne 7. 10. 2024, tedy den po zesplatnění úvěru, k němuž došlo 6. 10. 2024. Žalobkyně proto uplatnila smluvní pokutu počítanou z jistiny za každý den prodlení v období od 7. 10. 2024 do 16. 11. 2025, tj. do dne odeslání předžalobní výzvy. Kapitalizovaná výše této smluvní pokuty činí 6 090 Kč.

2. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

3. Žaloba s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. na adresu jeho bydliště dle evidence obyvatel dne 29. 6. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané desetidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

4. Žalobkyně sice soudu předložila listiny (kopii občanského průkazu žalovaného, žádost o spotřebitelský úvěr č. 228684, výpisy z účtu žalovaného od 12. 3. 2024 do 6. 6. 2024), jimiž dle svého tvrzení prokazuje, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, z těchto podkladů však vyplývá opak. Z výpisu z účtu nevyplývá žádný pravidelný příjem žalovaného od zaměstnavatele, kterého uvedl žalovaný v žádosti o úvěr (právnická osoba.). Současně z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný dne 3. 6. 2024 (tj. 3 dny před uzavřením předmětné smlouvy) uzavřel úvěrovou smlouvu se společností právnická osoba a vzal si úvěr ve výši 16 000 Kč a že jeho výdaje nepokrýval žádný pravidelný příjem. Současně je soudu z jeho činnosti známo, že v době, kdy byl žalovanému poskytnut předmětný úvěr, byl žalovaný zatížen řadou úvěrů, a to např. od společnosti právnická osoba. ve výši 600 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2023, dále kontokorentním úvěrem od společnosti právnická osoba., kontokorentním úvěrem od společnosti Anonymizováno, revolvingovým úvěrem od společnosti právnická osoba. na základě smlouvy o úvěru z 11. 3. 2023. Tyto úvěry přitom řádně a včas nesplácel. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřovala výdaje žalovaného a jeho stávající dluhové zatížení, které bylo zjevně nad příjmové možnosti žalovaného. Za těchto okolností neměl být žalovanému úvěr vůbec poskytnut.

5. Soud v řízení dále provedl listinné důkazy předložené žalobkyní: smlouva o spotřebitelském úvěru č. 228684, potvrzení o provedené platbě (výplata úvěru), zesplatnění spotřebitelského úvěru a předžalobní výzva, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 6 6. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 6. 6. 2024 částku 15 000 Kč. Úvěr byl sjednán s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem až do 20 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 6. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil, žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr provedl jakoukoliv platbu.

7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč, která byla žalovanému převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.

9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Její tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného jsou značně obecná a zároveň jsou v rozporu s předloženými výpisy, z nichž vyplývají značné výdaje, které nepokrývají příjmy. Z výpisu z účtu nevyplývá žádný pravidelný příjem žalovaného od zaměstnavatele, kterého uvedl žalovaný v žádosti o úvěr. Současně je soudu z jeho činnosti známo, že v době, kdy byl žalovanému poskytnut předmětný úvěr, byl žalovaný zatížen řadou úvěrů, a to např. od společnosti právnická osoba. ve výši 600 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2023, dále kontokorentním úvěrem od společnosti právnická osoba., kontokorentním úvěrem od společnosti Anonymizováno, revolvingovým úvěrem od společnosti právnická osoba. na základě smlouvy o úvěru z 11. 3. 2023, tedy zcela nepochybně nebyl schopen poskytnutý úvěr splácet. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní dále neplyne, zda žalobkyně ověřovala běžné životní výdaje žalovaného a zejména výdaje na splácení stávajících závazků. Za tohoto stavu nelze mít za prokázané, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím finančním možnostem žalovaného ani že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejména na rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudek ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 20. 3. 2019 ve věci sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož tato povinnost byla zanedbána, je smlouva ze dne 6. 6. 2024 podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě, a to smluvního úroku a smluvní pokuty.

10. Soud dospěl současně k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná i pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Zejména je tomu tak pro extrémní disproporci ve vzájemném plnění smluvních stran. Úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) a RPSN 5513,37 % výrazně přesahují běžné náklady úvěrů a mají zjevně lichevní charakter. Na této nepřiměřenosti nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok jen za jeden měsíc. Plnění, k němuž se žalovaný zavázal, je v hrubém nepoměru k poskytnutému protiplnění, a takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Protože neplatné části smlouvy nelze podle § 576 o. z. oddělit od jejího zbytku, je neplatná jako celek.

11. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 15 000 Kč nebylo vráceno ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal částku 15 000 Kč (výrok I.).

12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení pouze částečně úspěšná. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (27 090 Kč) s částkou, která byla žalobkyni přiznána (15 000 Kč), lze dovodit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 55,40 %, neúspěšná v rozsahu 44,60 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyně tak má právo na 10,80 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek 844 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobkyně vymáhá pohledávky z nesplacených spotřebitelských úvěrů v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 400 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 1 500 Kč. Soud žalobci přiznal 10,80 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 91 Kč a na nákladech zastoupení 162 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 253 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.