OSVS 10 C 200/2025-58

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 175 390,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 541 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy do každého 17. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 145 849,23 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 061,18 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 175 390,23 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Původní věřitel – společnost Anonymizováno (dříve Anonymizováno) uzavřel s žalovanou dne 9. 8. 2023 Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž prostřednictvím byla žalované poskytnuta částka ve výši 175 390,23 Kč. Platby byly identifikovány pod variabilním symbolem var. symbol. Žalovaná však úvěr do data splatnosti nevrátila. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byla lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky jak upomínkami, tak i předžalobní výzvou.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. Žalobkyně v podání ze dne 16. 2. 2026 uvedla, že žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 294 400 Kč (přičemž jednotlivé platby specifikovala), před postoupením pohledávky uhradila žalovaná celkem částku 264 859 Kč. Postoupená pohledávka sestávala z jistiny 53 811,18 Kč, poplatků 1 250 Kč a úroku 120 329,05 Kč (celkem tedy 175 390,23 Kč). Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila již ničeho. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 120 329,05 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení. Soud vyhověl tomuto částečnému zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 4. 3. 2026, č.j. 10 C 200/2025-38. Předmětem řízení tak zůstává zaplacení částky 175 390,23 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 061,18 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované odkazovala žalobkyně na provedené lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, dále na prohlášení žalované ohledně jejího pravidelného příjmu a schopnosti úvěr splácet, na výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku.

4. Žalovaná v podání ze dne 17. 3. 2026 soudu sdělila, že předmětnou smlouvu uzavřela pod tlakem osobních okolností. Úvěr splácela i nesplácela, jelikož se dostala do složité situace. Domnívá se, že smlouva je neplatná, a to z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem. V době uzavření úvěrové smlouvy a dalších dodatků s původním věřitelem měla již další úvěry. Původní věřitel nevyhodnotil její příjmy a výdaje s ohledem na splátky dalších úvěrů. Navrhovala splátky po 1 000 Kč měsíčně, nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

5. Soud nařídil jednání na 29. 6. 2026. K jednání se dostavila žalovaná a žalobkyně svou účast řádně omluvila.

6. Z důkazů provedených v řízení soud zjistil následující skutečnosti:

 z potvrzení o provedení platby (č.l. 13 – 32), že dne 28. 3. 2025 byla zaúčtována částka 7 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částka 30 000 Kč, dne 30. 12. 2024 částka 500 Kč, dne 16. 12. 2024 částka 19 000 Kč, dne 20. 11. 2024 částka 18 900 Kč, dne 17. 10. 2024 částka 17 500 Kč, dne 26. 9. 2024 částka 900 Kč, dne 16. 9. 2024 částka 16 000 Kč, dne 23. 8. 2024 částka 16 000 Kč, dne 8. 8. 2024 částka 600 Kč, dne 16. 7. 2024 částka 15 000 Kč, dne 27. 6. 2024 částka 1 500 Kč, dne 17. 6. 2024 částka 13 000 Kč, dne 27. 5. 2024 částka 12 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částka 12 000 Kč, dne 4. 4. 2024 částka 3 000 Kč, dne 22. 3. 2024 částka 12 500 Kč, dne 19. 2. 2024 částka 27 000 Kč, dne 7. 12. 2023 částka 8 000 Kč a dne 26. 10. 2023 částka 14 000 Kč, vše pod VS var. symbol. Jako plátce je poznačena společnost Anonymizováno, jako příjemce pak žalovaná.

 z listiny Detail platby (č.l. 33), že dne 9. 8. 2023 byla žalované na účet č. č. účtu poskytnuta částka 50 000 Kč pod VS var. symbol.

 z listiny Anonymizováno (č.l. 34), že dlužná jistina činí 53 811,18 Kč, poplatky 1 250 Kč a úroky 120 329,05 Kč (celkem tedy 175 390,23 Kč).

 ze sdělení právnická osoba (č.l. 42) ze dne 9. 3. 2026, že na účet žalované č. č. účtu byly zaúčtovány platby pod VS var. symbol, a to dne 9. 8. 2023 ve výši 50 000 Kč, dne 26. 10. 2023 ve výši 14 000 Kč, dne 7. 12. 2023 ve výši 8 000 Kč, dne 19. 2. 2024 ve výši 27 000 Kč, dne 22. 3. 2024 ve výši 12 500 Kč, dne 4. 4. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 3. 5. 2024 ve výši 12 000 Kč, dne 27. 5. 2024 ve výši 12 000 Kč, dne 17. 6. 2024 ve výši 13 000 Kč, dne 27. 6. 2024 ve výši 1 500 Kč, dne 16. 7. 2024 ve výši 15 000 Kč, dne 8. 8. 2024 ve výši 600 Kč, dne 23. 8. 2024 ve výši 16 000 Kč, dne 16. 9. 2024 ve výši 16 000 Kč. Platby byly zaslány z účtu společnosti Anonymizováno, celkem 200 600 Kč.

 ze sdělení právnická osoba (č.l. 51) ze dne 12. 6. 2026, že na účet žalované byly zaúčtovány platby pod VS var. symbol, a to dne 26. 9. 2024 ve výši 900 Kč, dne 17. 10. 2024 ve výši 17 500 Kč, dne 20. 11. 2024 ve výši 18 900 Kč, dne 16. 12. 2024 ve výši 19 000 Kč, dne 30. 12. 2024 ve výši 500 Kč, dne 27. 3. 2025 ve výši 30 000 Kč a dne 28. 3. 2025 ve výši 7 000 Kč. Platby byly zaslány z účtu společnosti Anonymizováno, celkem 93 800 Kč.

 z listiny Anonymizováno (CEPR), že status půjčky ve výši 7 000 Kč byl označen „schválen“, dále zde byl uveden účet žalované (č. účtu) a variabilní symbol var. symbol.

 z Úvěrové smlouvy (CEPR) ze dne 9. 8. 2023, že tato smlouva byla uzavřena mezi společností Anonymizováno a žalovanou, kdy touto smlouvou byl sjednán spotřebitelský revolvingový úvěr, a to na dobu neurčitou. Úvěrový limit byl sjednán do výše 50 000 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 0,4026 % denně (146,949 % ročně) z nesplaceného úvěru, RPSN pak 299,98 %. Poplatek za prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou činil 250 Kč. Smlouva byly vyhotovena také v anglickém znění.

 z Dodatku o navýšení úvěrového limitu (CEPR) ze dne 17. 2. 2024, že úvěrový limit byl navýšen na částku 55 000 Kč. Dodatek byl rovněž vyhotoven v anglickém znění.

 z listiny Anonymizováno (CEPR), že tato listina zachycuje bonitu žalované, její osobní údaje, výši půjčky (50 000 Kč), zdroj příjmu (plat ve výši 24 000 Kč, kdy je žalovaná zaměstnána od 1. 5. 2022 na plný úvazek u společnosti právnická osoba v Anonymizováno jako pekařka), důvod půjčky (neočekávané výdaje). Žalovaná je vdaná, bydlí společně s další osobou právnická osoba.

 z faktury (CEPR), že minimální částka ke splacení činila 85 994,87 Kč (k zaplacení do 15. 7. 2025).

 z fotokopie občanského průkazu žalované (CEPR), že původní věřitel ověřoval totožnost žalované.

 ze Standardních podmínek Úvěrové smlouvy (CEPR), že tato listina podrobněji upravuje práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o úvěru, dále mimo jiné upravuje proces uzavření úvěrové smlouvy, dobu trvání a ukončení smlouvy. Listina byla vyhotovena i v anglickém jazyce.

 ze Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek (CEPR) ze dne 27. 1. 2020, že tato smlouva byla uzavřena mezi společností Anonymizováno (postupitelem) a žalobkyní (postupníkem) a upravuje proces postupování pohledávek u opakovaného prodeje pohledávek za dlužníky postupitele.

 z Dodatku č. hodnota ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 (CEPR), že tato listina upravuje prodloužení smlouvy o dalších 24 měsíců. Dodatek je datován 18. 11. 2021.

 ze seznamu postoupených pohledávek (CEPR), že pohledávka za žalovanou činila 175 390,23 Kč.

 z Oznámení o postoupení pohledávky (CEPR) ze dne 15. 8. 2025, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za její osobou na nového věřitele (žalobkyni).

 z Výzvy k úhradě před podáním žaloby (CEPR) ze dne 15. 8. 2025, že žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky, byla upozorněna na možné soudní řízení. Zaslání upomínky bylo doloženo listinou Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky (CEPR).

7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti původního věřitele.

17. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 10 C 200/2025-10 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně předložila pouze listinné důkazy, který byly již přiloženy k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Konstatovala, že žalovaná byla lustrována v různých databázích, že byl proveden výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji a že žalovaná měla prohlásit, že má pravidelný příjem a je schopna úvěr splácet.

18. Původní věřitel mohl zkoumat a ověřovat příjem žalované z výplatních pásek, případně z výpisů z bankovního účtu žalované. Dále si mohl například vyžádat od žalované pracovní smlouvu, aby si ověřil, zda žalovaná pracuje na dobu ne/určitou. Mohl zkoumat výdaje žalované ohledně případných nezletilých dětí, bydlení (zda bydlí „ve svém“ či v nájmu, kolik za bydlení a energie hradí), dále ohledně potravin, pojištění, dopravy, ošacení, běžných výdajů za telefon, internet apod. Avšak tak neučinil.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Původní věřitel tak zcela rezignoval na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, ověření žalované v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení a pouze spoléhal na prohlášení žalované, že ta je schopna úvěr splácet. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabýval. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, přičemž není možné se spokojit pouze s jejími tvrzeními, ale je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami.

20. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musel mít původní věřitel důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

21. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se původní věřitel zavázal poskytovat žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala původního věřitele jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti původního věřitele dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

22. Primárním chráněným zájmem podle zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

23. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Původním věřitelem byl dle smlouvy poskytnut revolvingový úvěr se smluvním úrokem 0,4026 % denně z nesplacené části jistiny. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Původní věřitel vystupoval při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaná byla spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok 0,4026 % denně představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Při prostém ročním přepočtu jde o sazbu dosahující 147 % ročně, tedy sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch původního věřitele jako profesionála na úkor žalované coby spotřebitele.

24. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení původního věřitele jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalované jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

25. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 294 400 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 264 859 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 29 541 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

26. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z tvrzení žalované, která má měsíční příjmy ve výši 25 000 Kč, bydlí s manželem a třemi dětmi v domě. Výdaje spojené s domácností činí 3 000 Kč měsíčně a běžné výdaje 15 000 Kč. Splácí další dvě půjčky po 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná navrhla měsíční splátku 2 500 Kč měsíčně. Za těchto okolností soud přihlédl k výši přiznané částky, stanovisku a životní situaci žalované a rozhodl v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 541 Kč s tím, že je povinna platit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

27. Nad rámec soud uvádí, že žalované neuložil povinnost uhradit zbývající jistinu ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, neboť v případě neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se neuplatní obecné úvahy o lhůtě k plnění podle § 160 o. s. ř., nýbrž zvláštní zákonná úprava, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jak zdůraznil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023, smysl a účel této úpravy je odlišný od procesního povolení splátek. Poskytovatel úvěru, který porušil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, musí nést důsledky svého postupu a strpět vrácení jistiny v době odpovídající možnostem spotřebitele, která nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. Proto nelze splácení podmínit sankcí, že při prodlení s některou splátkou se stane splatnou celá zbývající jistina najednou, neboť takový následek zákon v režimu § 87 nestanoví.

28. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, která náhradu nákladů řízení nepožadovala, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.