OSVSVM 16 C 8/2026-19

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl soudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 750 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 20. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 750 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 750 Kč za dobu od 26. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 538 Kč k rukám Jméno advokátky, advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalované, ve znění částečného zpětvzetí žaloby co do částky 9 984,48 Kč a k ní přináležející části příslušenství (zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 26. 12. 2025 do zaplacení), o kterém bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 5. 2026, č. j. Anonymizováno, zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 22. 8. 2025 mezi právním předchůdcem žalobce Anonymizováno a žalovanou. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částky spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o revolvingovém úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce do 25. 12. 2025. To však neučinila, když nezaplatil na úvěru ničeho. Proto se žalobce po žalované domáhá zaplacení žalované částky ve výši 20 750 Kč a dále zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 8. 2025 soud zjistil, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou, přičemž úvěrový rámec činil 20 000 Kč. K čerpání úvěru ve výši celkem 20 000 Kč došlo 22. 8. 2025, jak bylo zjištěno z výpisu platební instituce, přes níž byl úvěr žalované zaslán. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o revolvingovém úvěru zaplatit do 25. 12. 2025. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku bylo žalovanou cokoli uhrazeno. Smlouva dále obsahuje i další ujednání. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována nahlédnutím do příslušných databází. Žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Na základě lustrace a prohlášení žalované právní předchůdce žalobce nepojal podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost posuzoval právní předchůdce žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponecháváno dle výpočtu minimum ve výši 4 860 Kč. Příjmy ani výdaje, jakož i jejich ověřování, žalobce v řízení k důkazu nepředložil. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobce. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 27. 1. 2026.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situaci, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je namístě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

11. V případě posuzované smlouvy byla dle žalobce úvěruschopnost žalované posuzována nahlédnutím do příslušných databází. Při podání žádosti o úvěr je také požadováno žadatelem uvedení příjmů a výdajů. Žadatel je povinen tyto vyplnit pravdivě. Z tvrzení žalobce soud nezjistil, zda byly žalovanou doloženy listiny, prokazující tvrzení žalované stran jejích příjmů a výdajů a jaké částky obsahovaly. Nedoložení takových listin žalobcem u jednání a chybějící tvrzení o výši příjmů a výdajů žalované však má za následek, že v případě této smlouvy nebyla splněna zákonná povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Nelze se spokojit toliko s tvrzením žalované, jako spotřebitele, ale bylo povinností právního předchůdce žalobce ověřit skutečné příjmy a výdaje žalované, jak vyplývá z výše uvedených právních předpisů a judikatury. Tuto povinnost žalobce v řízení neprokázal.

12. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 20 000 Kč, která představuje žalovanou nezaplacenou část úvěru v celkové výši 20 000 Kč, který jí byl právním předchůdcem žalobce poskytnut. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu ode dne po podání žaloby, tj. od 20. 2. 2026, do zaplacení, z rozsudkem přisouzené částky, bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.

13. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva jako celek, jsou neplatná i její další ujednání. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 750 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 750 Kč za dobu od 26. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a§ 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal plně úspěšnému žalobci, k rukám jeho právního zástupce, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 538 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 038 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 7 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Částku 2 538 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám Jméno advokátky, advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.