OSZL 26 C 102/2026-119

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 152 364 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán k zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, pohledávky ve výši částka a úroku ve výši 44,62 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum prostřednictvím internetu přes webové stránky. Žalovaný z poskytnutého úvěru částka hradil devět splátek, přičemž od srpna 2024 již splátky nehradil, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka s úroky, ze smluvní pokuty ve výši částka s úroky, smluvní pokuty ve výši částka, z nákladů na vymáhání ve výši částka spolu s úroky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), uzavřela datum s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které mu téhož dne vyplatila na jeho účet vedený u právnická osoba., č. ú. č. účtu částku částka (doklad o vyplacení úvěru, sdělení banky). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši částka, zahrnující úrok s úrokovou sazbou 44,62 % ročně, v 48měsíčních splátkách ve výši částka, splatných nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru, formulář pro informace o úvěru). Z listiny Karta klienta se podává, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO: IČO (karta klienta). Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum se podává, že počáteční zůstatek na účtu v tomto období činil mínus částka a konečný disponibilní zůstatek činil mínus částka, celkové výdaje žalovaného za toto období činily částka. V uvedeném období činil příjem žalovaného ze zaměstnání částka, přičemž v uvedeném období je na účtu evidována splátka úvěru ve výši částka, splátka úvěru ve výši částka a splátka úvěru ve výši částka; dále je zde evidována příchozí platba ve výši částka představující poskytnutý úvěr od společnosti Provident financial s. r. o. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum se podává, že počáteční zůstatek na účtu v tomto období činil mínus částka a konečný disponibilní zůstatek činil mínus částka, celkové výdaje žalovaného za toto období činily částka. V uvedeném období činil příjem žalovaného ze zaměstnání částka, přičemž v uvedeném období je na účtu evidována splátka úvěru ve výši částka, splátka úvěru ve výši částka a splátka úvěru ve výši částka (výpisy z účtu). Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum se podává, že počáteční zůstatek na účtu v tomto období činil mínus částka a konečný disponibilní zůstatek činil mínus částka, celkové výdaje žalovaného za toto období činily částka. V uvedeném období činil příjem žalovaného ze zaměstnání částka, přičemž v uvedeném období je na účtu evidována splátka úvěru ve výši částka, splátka úvěru ve výši částka; dále je zde evidována příchozí platba ve výši částka představující poskytnutý úvěr (výpisy z účtu). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila v registru SOLUS, ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného po splatnosti (výpis z registru SOLUS). Z výpisu z NRKI se podává, že žalovaný v rámci posouzení úvěruschopnosti spadal do kategorie III představující vyšší riziko nesplácení úvěru; žalovaný žádal o úvěr u 5 finančních institucí; součet celkových zbývajících čerpaných částek žalovaným činil částka (viz výpis z NRKI). Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil 9 splátek v celkové výši částka (9 x částka), přičemž 1., 3., 6., 7., 8. a 9. splátku uhradil po datu splatnosti a následující splátky již nehradil vůbec (splátkový kalendář, karta klienta). Dne datum žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splátkami a zároveň jej vyzvala k úhradě částky částka do 10 dnů od odeslání oznámení (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, dodejka). K zesplatnění úvěru došlo poté, co byl žalovaný upozorněn na neuhrazené splátky č. hodnota, 11, 12 splatných dne datum, datum a datum v dopise ze dne datum, také splátky č. hodnota splatné dne datum v dopise ze dne datum (výzvy k zaplacení ze dne datum, datum). Dne datum žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne datum), přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně téhož dne (podací arch).

4. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá.

5. Vůči žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno nalézací civilní řízení ve věci spisová značka o zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní, ve věci spisová značka o zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní, ve věci spisová značka o zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se společností právnická osoba (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).

6. Z návrhu na povolení oddlužení žalovaného se podává, že žalovaný dne datum podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení mimo jiné pro dluhy ze sedmnácti úvěrových smluv se závazky v celkové výši cca částka. Z návrhu se podává, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného činily t. č. cca částka; z toho činily náklady na bydlení částka, náklady na telefon částka, na domácnost částka, na dopravu částka, pojištění vozidla částka. Usnesením ze dne datum, č. j. KSBR spisová značka-A-15 bylo insolvenční řízení zastaveno, neboť dlužník (žalovaný) ve stanovené lhůtě nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši částka (výpis listin z insolvenčního rejstříku).

7. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovaného nebo mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že jeho pravidelný příjem ze zaměstnání bude po dobu 4 let, po kterou měl úvěrový vztah trvat, dostatečný k pokrytí skutečných výdajů žalovaného.

12. Žalobkyně poskytla žalovanému poměrně vysoký úvěr 100 000 Kč, přestože měla ověřen jen příjem žalovaného, který tvořila mzda, přičemž k výdajům žalovaného žalobkyně vůbec nepřihlédla. Pokud by žalobkyně provedla řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného, musela by nepochybně dospět k závěru, že vzhledem k množství poskytnutých jiných úvěrů a jejich celkové výši před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Je evidentní, že vzhledem k počtu čerpaných úvěrů žalovaný své dluhy hradil jen za cenu postupného zadlužování. O tom, že žalovaný nebyl dostatečně bonitní svědčí i skutečnost, že před uzavřením úvěrové smlouvy nevykazoval jeho běžný účet dlouhodobě mínusový zůstatek a dále také skutečnost, že žalovaný před poskytnutím úvěru žalobkyní již čerpal a splácel další úvěry u pěti institucí v řádech statisíců Kč. Pokud by žalobkyně prověřila řádně výdaje žalovaného musela by nepochybně dospět k závěru, že žalovaný je osobou zadluženou, která je tedy osobou finančně nespolehlivou a nelze tudíž předpokládat, že bude schopna úvěr splácet, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyl schopen dostát svým finančním závazkům jež jsou předmětem tohoto řízení, ale i závazkům vůči jiným věřitelům, což vedlo k tomu, že žalovaný podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Za výše uvedeného skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného.

13. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaný na tuto neplatnost upozornil.

14. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalovanému poskytla bezhotovostně částku 100 000 Kč na jeho účet, na kterou žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 40 482 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalovaného, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalovaného, a s ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaný žalobkyni vrátit, tedy částku 59 518 Kč (100 000 Kč – 40 482 Kč), soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaný o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež mu byla zaslána 30. 3. 2026 (doručena dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání). Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 59 518 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

15. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

16. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplývá, že po celou dobu řízení byl pasivní, proto mu nemohly žádné náklady k náhradě vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok III).

17. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.