OSZL 8 C 34/2026-66

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 57 135,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno jednající v ČR prostřednictvím odštěpného závodu Anonymizovánodále jen „Společnost“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec ve výši částka a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet společně s úrokem v pravidelných splátkách. Žalovaný čerpal celkem částku částka, nicméně nesplácel řádně a včas, když uhradil jen částka. Pohledávku za žalovaným postoupila ke dni datum Společnost na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Dne datum Společnost a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 23,76 %; součástí Smlouvy byly též VOP a ve Smlouvě bylo též sjednání pojištění s tím, že ho není možné sjednat odděleně od úvěru (viz žádost/Smlouva, akceptace žádosti). Dle č. hodnota. VOP dal žalovaný souhlas s tím, aby Společnost práva i povinnosti ze Smlouvy převedla na jiného (viz VOP). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživované děti, je zaměstnán jako technický a odborný pracovník u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem částka, pracuje od 5/2019, celkové náklady domácnosti činí částka a dále uvedl, že nemá jiné finanční závazky (viz žádost/Smlouva). Společnost zjistila, že žalovaný splácel jiný úvěr splátkou částka měsíčně (viz protokol o prověření úvěruschopnosti klienta).

5. Dne datum Společnost oznámila žalovanému, že byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, číslo úvěru bylo uvedeno Anonymizováno, částka úvěru částka, úrok 23,76 % ročně, splatnost 17. dne v měsíci (viz informace).

6. Žalovaný čerpal celkem částka a uhradil celkem částka (viz nerozporované tvrzení žalobkyně).

7. Dne datum uzavřela Společnost a žalobkyně smlouvu o postoupení smluv, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni smlouvy uvedené v seznamu postoupených smluv, (viz čestné prohlášení). Dopisem ze dne datum oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky/úvěrové smlouvy č. hodnota na žalobkyni (viz dopis ze dne datum, čestné prohlášení). Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne datum odeslanou téhož dne (viz výzva k úhradě dluhu, potvrzení podání).

8. Soud věc posoudil následovně:

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Je pravdou, že Společnost spolu s žalobkyní oznámily žalovanému, že došlo k postoupení smlouvy, nicméně mělo jít o smlouvu o úvěru č. hodnota, kdy takové číslo v předložené Smlouvě nijak nefiguruje (jen číslo hodnota). Je pravdou, že v informaci o úvěru z datum uvedené číslo hodnota figuruje a souhlasí též ostatní parametry Smlouvy (částka částka, úrok, splatnost), nicméně je to dokument vyhotovený 3 měsíce po uzavření Smlouvy. Soud tak nemá za prokázané, že by byla postoupena/převedena dle § 1895 odst. 2. o. z. uvedená Smlouva, tudíž nemohl žalobě vyhovět, neboť nemá prokázáno, že žalobkyně je aktivně legitimovaná. Nicméně i kdyby bylo nakonec zjištěno, že k takovému postoupení Smlouvy na žalobkyni došlo, soud by i tak musel žalobu zamítnout z důvodů uvedených níže.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázán, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry (i zápůjčky), se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným). Společnost však nijak neověřovala žalovaným tvrzený příjem ve výši částka a nijak se nezabývala ani tím, jaké konkrétní výdaje žalovaný má a spokojila se pouze se sdělením žalovaného, aniž by uvedené informace ověřila například oproti pracovní smlouvě, výplatním páskám či výpisu z běžného účtu, kdy navíc sama zjistila, že žalovaný splácí již jeden úvěr, přičemž žalovaný při sjednávání Smlouvy uvedl, že jiné finanční závazky nemá. Nadto Společnost žádným způsobem neověřovala ani to, zda žalovaný prochází registry dlužníků (NRKI, registr SOLUS apod.) a jaká je jeho platební morálka vzhledem k jiným poskytnutým úvěrům, které splácí. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit; to samé pak platí pro pojištění, kdy i ve Smlouvě je přímo stanoveno, že pojištění není možné sjednat odděleně od úvěru.

17. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný obdržel od Společnosti částka, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti a žalobkyni celkem částku částka, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno, tedy pak by soud ani v případě, že by žalobkyně byla ve věci aktivně legitimovaná, nemohl žalobě v žádném rozsahu vyhovět.

18. Vzhledem k uvedenému soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.