OSZN 9 C 120/2025-218

Okresní soud ve Znojmě rozhodl Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta, ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta, ⟪LB:lb_006⟫ o 700 000 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 700 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 4. 5. 2022 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 69 426,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného Jméno advokáta.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 700 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 5. 2022 do zaplacení, neboť se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce a poskytla žalovanému částku 100 000 Kč v hotovosti a částku 500 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce. Žalovaný se zavázal, že žalobkyni do čtyř měsíců od nabytí platnosti smlouvy vrátí celkem částku 700 000 Kč, tento svůj závazek však nesplnil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť žádné peníze na základě smlouvy o zápůjčce neobdržel. Žalovaný se setkal s jméno FO, který mu dal podepsat smlouvu o zápůjčce, neumožnil mu však do ní nahlédnout a po podpisu si smlouvu odvezl. Následně telefonicky přislíbil, že smlouvu předá později, že smlouva ještě nebyla platně uzavřena. Žalovaný před podpisem smlouvy neobdržel v hotovosti žádnou částku, účet uvedený ve smlouvě, na který měla být zaslána částka 500 000 Kč, není jeho účtem. Kupní cena za nemovitosti od společnosti právnická osoba byla uhrazena z úvěru, který žalovaný uzavřel dne datum u právnická osoba., úvěrem ze stavebního spoření, půjčkou od společnosti právnická osoba a do částky 104 000 Kč též z vlastních úspor žalovaného. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného dluhu.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum a z prohlášení žalovaného z téhož dne vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 600 000 Kč s tím, že částka 100 000 Kč byla předána v hotovosti před podpisem smlouvy a částka 500 000 Kč bude poukázána na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky do 4 měsíců ode dne platnosti smlouvy spolu s odměnou za poskytnutí zápůjčky ve výši 100 000 Kč. Vrácení zápůjčky bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně. Žalovaný prohlásil, že zápůjčka ve výši 600 000 Kč bude použita jako vlastní zdroje při koupi nemovitostí od společnosti právnická osoba Z výpisu z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že částka 500 000 Kč byla poukázána na účet č. č. účtu. Ze zprávy právnická osoba a z výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu je jméno FO a že poté, co byla na účet připsána platba 500 000 Kč, byla z účtu téhož dne poukázána částka 300 000 Kč s poznámkou půjčka jméno FO na účet č. č. účtu, dne datum pak byly provedeny další odchozí platby ve výši 36 300 Kč, 20 000 Kč, 8 575 Kč, 7 000 Kč, 26 000 Kč a 3 000 Kč a opakované výběry kartou v celkové výši 100 000 Kč. Žalobkyně pak na stejný účet poukázala dne datum částku 400 000 Kč s poznámkou půjčka jméno FO a jméno FO a dne datum částku 500 000 Kč s poznámkou půjčka jméno FO. V obou případech došlo opět obratem k převodu či výběru poukázaných částek, kdy v prvém případě byly částky 200 000 Kč a 110 000 Kč poukázány na účet č. č. účtu, částka 50 000 Kč pak na účet č. účtu, ve druhém případě byla na účet č. č. účtu poukázána částka 300 000 Kč a na účet č. č. účtu částka 117 000 Kč. Na tento účet byla přitom poukázána i částka 26 000 Kč poté, co byla na účet připsána půjčka pro žalovaného. Ze zprávy právnická osoba. bylo zjištěno, že majitelem účtu č. č. účtu je jméno FO, dispoziční oprávnění k tomuto účtu má jméno FO. Ze zprávy právnická osoba a z výpisu z obchodního rejstříku bylo dále zjištěno, že účet č. č. účtu je v majetku společnosti právnická osoba,. jejímž prokuristou je jméno FO. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení sepsaném s jméno FO dne datum pod č.j. hodnota bylo zjištěno, že jmenovaný neví o tom, že by měl zřízený účet u právnická osoba, žalovaného nezná, zná však jméno FO, který ho asi před 8 lety oslovil s tím, že mu pomůže s dluhy za elektřinu a plyn. Dal mu podepsat nějaké dokumenty, kde potřeboval ověřený podpis, dokumenty mu podepsal, aniž by si je přečetl.

4. Z kupní smlouvy ze dne datum vzal soud za prokázané, že mezi prodávajícím právnická osoba a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí zapsaných na LV č. hodnota pro k.ú. adresa za dohodnutou kupní cenu 3 500 000 Kč s tím, že část kupní ceny 2 726 000 Kč bude hrazena z úvěru od právnická osoba., zbývající část 774 000 Kč pak z vlastních zdrojů žalovaného do advokátní úschovy. Ze smlouvy o hypotečním úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne datum smlouvu se společností právnická osoba., která se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 2 726 000 Kč účelově vázaný na nákup nemovitostí v k.ú. adresa. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření vzal soud za prokázané, že žalovaný dále dne datum uzavřel se společností právnická osoba. smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 500 000 Kč za účelem nákupu nemovitostí v k.ú. adresa. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum pak vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společnosti právnická osoba smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba vzal soud za prokázané, že ke dni datum byl zůstatek na tomto účtu 343 477 Kč, že následně na tento účet byly poukazovány každý měsíc jen platby od společnosti právnická osoba, že dne datum byla z tohoto účtu poukázána částka 104 000 Kč na účet advokátní úschovy uvedený v kupní smlouvě o prodeji nemovitostí, že dne datum byla na účet vložena částka 170 000 Kč, která byla následně poukázána na účet advokátní úschovy.

5. Svědkyně jméno FO vypověděla, že potřebovali vykoupit dům, přijel k nim pan jméno FO, kterého vůbec neznali, že se tím zabývá, že jim s tím pomůže a jestli neznají někoho z rodiny, kdo by jim půjčil. Nikoho takového neměli, syn si chtěl vzít hypotéku, pan jméno FO se nabídl, že to zařídí. Pak přišel s tím, že právnická osoba jim úvěr neposkytne, tak se syn obrátil na právnická osoba se žádostí o úvěr na 3 000 000 Kč, jak byla domluvena kupní cena, ale pan jméno FO přišel s tím, že cena je 3 700 000 Kč. jméno FO přišel s tím, že zná někoho, kdo mu těch chybějících 700 000 Kč půjčí, ale že s ním syn musí jet na úřad ověřit podpis na smlouvě, že ta osoba mu peníze neposkytne, dokud nebude smlouva podepsaná. Když se syn vrátil, tak žádnou smlouvu s sebou neměl, když se ho ptala, tak jí řekl, že žádnou smlouvu nedostal, on prý neví, zda mu ta paní ty peníze dá. Tak volala panu jméno FO, ten jí říkal, ať se nebojí, že kdyby ty peníze nedostali, tak to nemá platnost. Potom mu volala ještě několikrát, pan jméno FO jí říkal, že ta smlouva není platná, protože ta paní vám žádné peníze neposkytne. Žádné peníze také nedostali.

6. Za situace, kdy žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila potřebné důkazy k prokázání důvodnosti žalobou uplatněného nároku (viz dále), považoval soud za nadbytečné provádět žalovaným navržený důkaz svědeckou výpovědi jméno FO. Důkaz svědeckou výpovědí svědka jméno FO se soudu nepodařilo realizovat, opakovaný pokus o jeho výslech se stal vzhledem k nastalé procesní situaci rovněž nadbytečným.

7. Podle § 609 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

8. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

9. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o z.

11. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení se soud nejprve zabýval otázkou možného promlčení žalobou uplatněného nároku, tuto procesní obranu žalovaného však neshledal důvodnou, neboť dle uzavřené smlouvy o zápůjčce byl dluh splatný do čtyř měsíců od nabytí platnosti smlouvy s tím, že smlouva nabývá platnosti připsáním zápůjčky na sjednaný účet. Samotná smlouva přitom byla datována dnem datum, stejného dne byl rovněž ověřen podpis žalovaného na smlouvě. Splatnost zápůjčky tak mohla nastat nejdříve dnem datum a nejdříve dnem datum tak mohla žalobkyně požadovat vrácení zápůjčky podáním žaloby u soudu. Promlčecí lhůta tak mohla nejdříve uběhnout dne datum. Již dne datum však u soudu byla podána žaloba, čímž v souladu s ust. § 648 občanského zákoníku došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty. Dluh tak promlčen není.

12. Soud se proto dále zabýval důvodností žalobou uplatněného nároku.

13. V projednávané věci jde o plnění dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce má přitom tzv. reálnou povahu, což znamená, že ke vzniku závazkového vztahu dochází nikoliv již samotným uzavřením smlouvy o zápůjčce, nýbrž až v okamžiku reálného předání předmětů půjčky věřitelem dlužníkovi. Z toho plynou významné důsledky pro oprávnění věřitele domáhat se vrácení předmětu zápůjčky, neboť nedošlo-li k reálnému plnění, nemá věřitel nárok požadovat plnění po dlužníku. Předmět zápůjčky přitom může být předán nejen přímo dlužníkovi, ale též třetí osobě určené smlouvou (popř. převedením na účet uvedený ve smlouvě). K přenechání věci musí věc reálně opustit sféru moci věřitele a vstoupit do sféry moci dlužníka nebo jím určené osoby. K reálnému předání předmětu zápůjčky a tedy i ke vzniku povinnosti dlužníka předmět zápůjčky vrátit zapůjčiteli nepostačí ve smlouvě o zápůjčce uvést, že věc již byla přenechána, ač se tak ve skutečnosti nestalo (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 347/2015). Důkazní břemeno o tom, že došlo k reálnému předání předmětu zápůjčky vydlužiteli tíží žalobce – zapůjčitele. Důkazem prokazujícím předání předmětu zápůjčky může být i samotná smlouva o zápůjčce, potvrdí-li v ní vydlužitel, že předmět zápůjčky převzal, jak však již bylo uvedeno, nejedná se o důkaz absolutní a vydlužitel tak v řízení může prokázat, že k reálnému předání předmětu zápůjčky i přes údaje uvedené ve smlouvě ve skutečnosti nedošlo. Namítá-li tedy vydlužitel, že k reálnému předání předmětu zápůjčky ve skutečnosti nikdy nedošlo, je na něm, aby v řízení předložil soudu důkazy, které důvodným způsobem zpochybní důkazy, jimiž naopak žalobce v řízení reálné předání předmětu zápůjčky prokazuje.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný v řízení nabídl soudu důkazy, které zakládají důvodné pochybnosti o tom, že došlo k reálnému předání předmětu zápůjčky. K těmto závěrům vedou soud dvě zjištěné okolnosti.

15. Předně jde o skutečnost, že účet uvedený ve smlouvě jako účet, na který má být poukázána podstatná část zápůjčky není účtem, který by byl ve vlastnictví žalovaného nebo ke kterému by měl žalovaný alespoň dispoziční oprávnění. Nejedná se ani o účet v majetku společnosti, od které měl žalovaný kupovat nemovitost, jejíž kupní cena měla být dle uzavřené smlouvy o zápůjčce financována z předmětu zápůjčky. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se jedná o účet jehož majitelem je jméno FO. Pochybnosti přitom vzbuzuje již jen samotný vznik tohoto účtu, neboť jeho majitel při podání vysvětlení na policii uvedl, že neví nic o tom, že byl měl zřízený tento účet u právnická osoba, tento účet nepoužívá, že však v minulosti jednal s jméno FO, který mu slíbil, že ho zbaví dluhů za elektřinu a plyn a on mu proto podepsal nějaké listiny, které ani nečetl. Zásadní pochyby pak vzbuzují pohyby na tomto účtu, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že poté, co žalobkyně dne datum poukázala na tento účet dohodnutou částku 500 000 Kč, byla obratem částka 300 000 Kč (s označením půjčka jméno FO) převedena na účet, jehož majitelem je jméno FO, k němuž však má dispoziční oprávnění jméno FO, další částka 26 000 Kč byla poukázána na účet společnosti právnická osoba, jejímž jednatelem je jméno FO a jejímž prokuristou je opět jméno FO, zbývající část převedených 500 000 Kč pak byla v průběhu dne datum a následující den datum zcela vyčerpána dalšími převody či vysokými výběry platební kartou (celkem 100 000 Kč). Nejednalo se přitom o ojedinělý případ, neboť obdobně bylo naloženo s dalšími platbami, které žalobkyně poukázala na účet dne datum (označené jako půjčka jméno FO a jméno FO) a dne datum (označená jako půjčka jméno FO).

16. Druhou okolností, která v soudu vzbuzuje důvodnou pochybnost o tom, že došlo k reálnému předání peněž žalovanému, je skutečnost, že dle dokladů předložených samotnou žalobkyní měla být zápůjčka použita jako zdroj financování koupě nemovitostí od společnosti právnická osoba. Žalovaný však v řízení doložil, že kupní cena nemovitostí z kupní smlouvy, která byla nakonec s touto společností uzavřena, byla plně financována z jiných zdrojů – z hypotečního a spotřebitelského úvěru, z úvěru ze stavebního spoření a co do částky 104 000 Kč z vlastních zdrojů žalovaného. Ohledně poslední položky přitom z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný měl na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků (tj. více než 104 000 Kč) ještě před tím, než došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce se žalobkyní, z pohybů na jeho účtu pak nevyplývá, že by na účet byly prováděny vklady v hotovosti (kromě částky 170 000 Kč, která se výši a časem shoduje s úvěrem od společnosti právnická osoba) a že by tak kupříkladu žalovaný vložil na účet částku 100 000 Kč, kterou měl údajně převzít od žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce.

17. Z vyjádření žalovaného v rámci podaného trestního oznámení vyplývá, že o odkupu nemovitostí měl žalovaný jednat s jméno FO (za cenu 3 500 000 Kč), do úvahy tak přichází možnost, že zápůjčka byla poukázána na účet jméno FO, se kterým zřejmě disponoval jméno FO, jako úhrada dohodnuté kupní ceny. Tuto možnost však považuje soud za vyloučenou jednak proto, že již v rámci listiny sepsané současně se smlouvou o zápůjčce a na tuto smlouvu přímo navazující bylo uvedeno, že nemovitosti kupuje žalovaný od společnosti právnická osoba., ve které dle obchodního rejstříku nebyl jméno FO nijak činný, a že bylo prokázáno, že dohodnutá kupní cena 3 500 000 Kč byla v plném rozsahu uhrazena z jiných zdrojů, než ze smlouvy o zápůjčce. Nelze tak hovořit o tom, že by se předmět zápůjčky dostal do dispoziční sféry žalovaného tím, že by jím byl přímo k rukám prodávajícího částečně uhrazen závazek žalovaného zaplatit dohodnutou kupní cenu. Pokud by mělo být plněno přímo jméno FO, musel by pro takové plnění být jiný právní důvod, ten však ze smlouvy o zápůjčce ani z podaného trestního oznámení nijak nevyplývá a v řízení nevyšel najevo ani jiným způsobem.

18. Nelze samozřejmě zcela vyloučit, že žalovaný měl ve skutečnosti jiný důvod pro použití prostředků ze zápůjčky a že kvůli tomuto jinému důvodu byla valná část zápůjčky poukázána na účet jméno FO. Vezme-li však soud do úvahy další zjištěné okolnosti případu – tj. že žalobkyně kromě zápůjčky pro žalovaného poukazovala minimálně i další dvě zápůjčky na účet jméno FO (zjištění policie nasvědčují, že žalobkyně poukázala peníze na tento účet i v dalších případech), jeví se jako krajně nepravděpodobné, že by kromě žalovaného měly i další osoby nějaký důvod, proč platit peníze jméno FO a že by se i tyto osoby, zcela odlišné od žalovaného, rozhodly tento důvod řešit taktéž půjčkou od žalobkyně, a to navíc v krátkém časovém sledu po sobě. Možnost, že by se v průběhu dvou měsíců vyskytly tři různé osoby, které by z nějakého důvodu potřebovaly zaplatit jméno FO poměrně vysoké částky (navíc, když ten v případě žalovaného jakýkoliv vztah s ním popírá) a že by se tyto tři osoby nezávisle na sobě obrátily se žádostí o půjčku na stejnou osobu, se tak soudu jeví jako krajně nepravděpodobná. Naopak zjištěné okolnosti případu – zřízení účtu bez vědomí jeho majitele, okamžité vyčerpání zaslaných finančních prostředků z tohoto účtu, a to z větší části převody na další účty a především propojenost těchto účtů s osobou jméno FO důvodně nasvědčují tomu, že se mohlo jednat o promyšlenou trestnou činnost, jejíž obětí se stal nejen žalovaný (ten nezískal peníze ke sledovanému účelu – financování kupní ceny), ale též samotná žalobkyně.

19. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že účel, ke kterému měla zápůjčka sloužit, byl zcela financován z jiných zdrojů, jelikož v řízení nebyl zjištěn jiný důvod, pro který by měl být předmět zápůjčky poukázán na účet, který nebyl ve vlastnictví žalovaného a jelikož byly zjištěny krajně podezřelé pohyby na tomto účtu navíc spojené s obou, která za žalobkyni půjčku vyřizovala, neměl soud v řízení za prokázané, že by došlo reálnému předání předmětu zápůjčky žalovanému (či osobě jím určené). Uvedené závěry se vztahují i na částku 100 000 Kč, která měla být předána v hotovosti, neboť tuto částku žalobkyně nepředala osobně přímo žalovanému, ale jméno FO a s ohledem na výše popsané podezřelé pohyby na účtu jméno FO, kdy větší část žalobkyní poukázaných finančních prostředků (a to nejen v případě žalovaného) šla obratem na účty nějakým způsobem propojené s osobou jméno FO., což bylo v přímém rozporu s účelem zápůjčky výslovně v této smlouvě vyjádřeném a s ohledem na skutečnost, že z provedeného dokazování nijak nevyplývá, že by žalovaný při naplnění sledovaného účelu zápůjčky disponoval alespoň s částkou 100 000 Kč (vlastní zdroje převedené na účet advokátní úschovy měl žalovaný k dispozici již před uzavřením smlouvy, z výpisu z účtu nevyplývá, že by na něj byla vložena částka 100 000 Kč), jeví se tvrzení žalovaného o tom, že žádnou částku v hotovosti nepřevzal, jako věrohodné.

20. Za této situace bylo na místě žalobkyni poučit o tom, že je nutnou soudu nabídnout další důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že i přes výše uvedené závažné pochybnosti se přesto všechny zapůjčené finanční prostředky dostaly nějakým způsobem do dispoziční sféry žalovaného. Žalobkyně však přes výzvu soudu a přes poučení o možném zamítnutí žaloby, další důkazy neoznačila.

21. Jak již bylo uvedeno, smlouva o zápůjčce patří k reálným kontraktům, smlouva a s ním spojený závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky tak vzniká až v okamžiku, kdy předmět zápůjčky dojde do dispoziční sféry dlužníka. Nestane-li se tak, závazek dlužníka vrátit předmět zápůjčky nevzniká. Pokud se navíc předmět zápůjčky reálně nedostal do dispoziční sféry dlužníka, ať už tím, že by dlužník s předmětem zápůjčky přímo disponoval nebo tím, že byl předmětem zápůjčky uhrazen jeho jiný dluh, majetková sféra dlužníka se tím nijak nezlepšila a nelze proto uvažovat o tom, že by zde vznikl závazek vrátit dluh na základě jiného právního titulu (bezdůvodného obohacení). Jestliže tak v řízení nebylo i přes poskytnuté poučení soudu prokázáno, že žalovaný předmět zápůjčky reálně převzal a že se tak smlouva o zápůjčce stala účinnou, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť z výsledků provedeného dokazování nelze učinit závěr, že by žalovaný se zapůjčenými finančními prostředky kdykoliv a jakkoliv disponoval.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl při obraně svého práva v řízení plně úspěšný, má proto právo na náhradu všech nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti s obranou proti podané žalobě. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny za právní zastoupení za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na prvním jednání mediátora, účast na jednání soudu) dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 11 100 Kč za úkon. K účtované odměně soud podotýká, že v situaci, kdy žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce nejprve podal odpor proti platebnímu rozkazu, ve kterém stručně provedl základní skutkový a právní náhled žalovaného na projednávanou věc, aby několik dnů poté tento základní rozbor pouze doplnil o další podrobnosti, které s ohledem na jejich obsah musely být známy již v době sepsání odporu, považoval soud tyto dva úkony pouze za jeden úkon právní služby, neboť pokud žalovaný v důsledku tlaku lhůty k podání odporu nestihl tento náležitě odůvodnit, ač veškeré jim uváděné skutečnosti mu musely být známy již v době sepisu odporu, jde toto jeho opomenutí plně k jeho tíži. Účast právního zástupce žalovaného na jednání u mediátora pak považoval soud za úkon analogický účasti právního zástupce na jednání soudu (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), neboť výsledkem mediačního jednání může být uzavření mediační dohody, tedy dispozice s předmětem řízení, které může mít závažné důsledky pro zastoupeného účastníka, kupříkladu i následném vymáhání uzavřen mediační dohody a účast právního zástupce na takovém jednání je proto plně na místě (pro srovnání kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2542/2021). K nákladům řízení dále náleží paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalovaného za tyto čtyři úkony dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč za úkon, paušální náhrada za ztrátu času právního zástupce žalovaného na cestě k jednání u mediátora zpět v trvání dvou hodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 150 Kč za každou započatou půlhodinu, náhrada za ztrátu času právního zástupce žalovaného k jednání dožádaného soudu v adresa a zpět v trvání čtyř hodin opět ve výši 150 Kč za každou i započatou půlhodinu, náhrada za ztrátu času za neuskutečněné jednání u dožádaného soudu dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve výši ½ mimosmluvní odměny, tj. ve výši 5 550 Kč (1/2 z odměny za jeden úkon právní služby v této věci), náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalovaného k jednání u mediátora v adresa a zpět v délce 140 km při doložené kombinované spotřebě benzinu 95 dle technického průkazu vozidla tovární značky tovární značka ve výši 7,1l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky 475/2024 Sb., ve výši 38,50 Kč/l a sazbě základní náhrady dle téže vyhlášky ve výši 5,80 Kč/km ve výši 1 167,85 Kč, náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalovaného k jednání dožádaného soudu v adresa a zpět, při které bylo použito stejné vozidlo s tím, že ujeto bylo v tomto případě 300 km, cena pohonných hmot byla stanovena dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., částkou 34,70 Kč/l a sazba základní náhrady částkou 5,90 Kč/km, čemuž odpovídají cestovní náhrady ve výši 2 509,11 Kč. K nákladům řízení dále patří zaplacená odměna mediátora ve výši 242 Kč. Náklady řízení jsou pak navýšeny o 21 % DPH ve výši 12 007,17 Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 69 426,12 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně ve stanovené lhůtě povinnost uloženou jí vykonatelným rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.