II.ÚS 1654/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky A. L., zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2026 č. j. 1 KZV 42/2025-1066 a usnesení Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV ze dne 3. 3. 2026 č. j. NCOZ-499-1020/TČ-2024-411300-O, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní stížností podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV (dále jen "policie") ze dne 22. 4. 2025 č. j. NCOZ-499-422/TČ-2024-411300-O ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2025 č. j. 7 Nt 2211/2025-134 bylo podle § 79a odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79c odst. 5 trestního řádu zajištěno osobní motorové vozidlo CADILLAC ESCALADE registrované na stěžovatelku. K tomuto zajištění došlo v rámci trestního řízení vedeného proti ní. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo podle § 12 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále je "zákon o výkonu zajištění majetku"), rozhodnuto o prodeji tohoto zajištěného vozidla.

3. Stěžovatelka uvádí, že proti napadenému usnesení policie podala stěžovatelka blanketní stížnost, jejíž odůvodnění zaslala do datové schránky policie v pátek dne 10. 4. 2026 v 16:50 hodin. Dne 13. 4. 2026 jí bylo doručeno napadené usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství, kterým po přezkoumání spisového materiálu a procesního postupu policie stížnost zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelčino odůvodnění stížnosti mu policie postoupila dne 17. 4. 2026. Tuto písemnost státní zástupce vyhodnotil podle jejího obsahu jako žádost o přezkoumání postupu policie podle § 157a trestního řádu. Postup policie i spisový materiál přezkoumal a k námitkám stěžovatelky odkázal na své rozhodnutí ze dne 13. 4. 2026. 4. Stěžovatelka namítá, že prodej vozidla by představoval zásah, který byl pro ni nevýhodný. Z usnesení policie nepřímo vyplývá, že nehodlá zadat vypracování odborného vyjádření nebo znaleckého posudku za účelem ohodnocení vozidla. Prodej vozidla považuje za předčasný, když státní zástupce rozhodl dříve, než se k němu dostalo odůvodnění její stížnosti. Připomíná, že hodnota zajištěného nemovitého majetku nepochybně převyšuje hodnotu výnosu, který by hypoteticky mohl připadat v úvahu.

5. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Zároveň však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních státních orgánů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost [viz např. usnesení ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. II. ÚS 267/03 (U 18/33 SbNU), ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. I. ÚS 331/04, ze dne 24. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 155/06, ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07, ze dne 28. 11. 2008 sp. zn. II. ÚS 2475/08, sp. zn. ze dne 17. 9. 2009 IV. ÚS 1935/09, ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1054/12].

7. Uvedené principy je třeba vztáhnout i na postup orgánů činných v trestním řízení podle zákona o výkonu zajištění majetku, včetně rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku podle § 12 tohoto zákona, které není (dalším) omezením vlastnického práva, neboť vzniklo již samotným zajištěním věci; jeho smyslem je transformace zajištěného majetku k zachování jeho hodnoty a jde o zásah, který zabraňuje snižování hodnoty zajištěného majetku v průběhu času. Pokud je rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku podle citovaného zákona řádně odůvodněno a vyplývají z něj všechny skutečnosti, jež orgány činné v trestním řízení vzaly při jeho aplikaci do úvahy, není ze strany Ústavního soudu důvod do tohoto procesu jakkoli zasahovat (srov. např. usnesení ze dne 3. 12, 2014 sp. zn. I. ÚS 3198/14, ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. II. ÚS 2872/21 či ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. I. ÚS 2447/24).

8. Napadená usnesení uvedené požadavky beze zbytku splňují. Policejní orgán i státní zástupce v nich především přesvědčivě vysvětlili, že motorová vozidla představují věci, které, až na výjimky, jako jsou např. limitované série vozů či historická vozidla, o které však v posuzované věci nejde, rychle ztrácejí na hodnotě. Stěžovatelka ostatně tyto závěry nerozporuje. Ústavní soud uvedené úvahy považuje za racionální, odpovídající obecným zkušenostem, když navíc § 12 odst. 2 písm. b) zákona o výkonu zajištění majetku výslovně motorová vozidla zmiňuje jako typ věcí, u nichž může být rychlá ztráta na tržní hodnotě důvodem pro prodej.

9. Jestliže stěžovatelka namítá, že prodej zajištěného vozidla pro ni bude mít nepříznivé dopady, je třeba připomenout, že smyslem prodeje majetku podle § 12 zákona o výkonu zajištění majetku je naopak snaha o dosažení co nejvyšší možné míry zachování hodnoty zajištěné věci. Jde tedy o postup, který je činěn mj. s ohledem na práva vlastníka zajištěné věci. Pomine-li důvod zajištění, částka získaná prodejem věci je vrácena subjektu, vůči němuž bylo zajištění provedeno.

10. V posuzované věci stěžovatelka ve stížnosti ani nyní v ústavní stížnosti neuvádí žádný konkrétní argument, jímž by byl zpochybňován závěr orgánů činných v trestním řízení, že u zajištěného motorového vozidla hrozí reálné riziko výrazné ztráty tržní hodnoty. Nevyplývá z nich tedy žádný důvod, který by podporoval domněnku, že přetrvávající zajištění samotného vozidla (tj. upuštění od jeho prodeje) by představovalo z hlediska zachování hodnoty tohoto majetku racionálnější postup. Argument v usnesení policejního orgánu nelze považovat za nedostatečný a účelový, naopak vychází přímo z § 12 odst. 4 zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, který stanoví, jak se určuje kupní cena a jak se při prodeji postupuje.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu