III.ÚS 1394/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Markéty Štruplové, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2026 č. j. 22 Co 76/2026-304 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. února 2026 č. j. 5 C 371/2025-275, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a dále a) Zbyňka Hataše a obchodní společnosti b) Flexi Rental Services, s. r. o., sídlem Náměstí G. Karse 2068, Kralupy nad Vltavou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Mělníku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 5 C 371/2025 vyplývá, že vedlejší účastník a) podal proti stěžovatelce žalobu na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že v únoru 2022 uzavřel s manželem stěžovatelky smlouvu o zápůjčce na částku 18 000 000 Kč a že stěžovatelka se za tento dluh zaručila. V průběhu řízení vedlejší účastník a) navrhl rozšíření žaloby o dalších 9 000 000 Kč s příslušenstvím.

3. Vedlejší účastník a) se dále domáhal vydání předběžného opatření, jímž by bylo stěžovatelce zakázáno nakládat s bytovou jednotkou č. X1 v katastrálním území K. a s pozemky parc. č. X2, X3, X4, X5, X6, X7, X8 a X9 v katastrálním území M. a s jejím 100% podílem ve vedlejší účastnici b). Současně navrhl, aby obdobná povinnost byla uložena vedlejší účastnici b) ve vztahu k jejím nemovitým věcem.

4. Okresní soud napadeným usnesením návrh na nařízení předběžného opatření zamítl ve vztahu ke stěžovatelce (výrok I bod 1) i vedlejší účastnici b) (výrok I bod 2), rozhodl, že po právní moci usnesení bude vedlejšímu účastníkovi a) vrácena složená jistota ve výši 10 000 Kč (výrok II), vyzval jej ke sdělení čísla účtu pro vrácení jistoty (výrok III) a uložil mu povinnost zaplatit státu soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok IV). Dospěl k závěru, že vedlejší účastník a) neosvědčil konkrétní a aktuální obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí.

5. K odvolání vedlejšího účastníka a) Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu v části výroku I bodu 1 tak, že stěžovatelce zakázal prodat, darovat, směnit nebo přenechat do nájmu třetím osobám, s výjimkou vedlejšího účastníka a), či zatížit právy třetích osob, s výjimkou vedlejšího účastníka a), a to zástavním právem, věcným břemenem nebo zajišťovacím převodem vlastnického práva, bytovou jednotku č. X1, pozemky parc. č. X2, X3, X4, X6, X7, X8 a X9 a její 100% podíl ve vedlejší účastnici b). Současně změnil výrok II usnesení okresního soudu tak, že se jistota vedlejšímu účastníkovi a) nevrací. V části výroku I bodu 1 týkající se pozemku parc. č. X5 v katastrálním území M., ve výroku I bodu 2 týkajícím se vedlejší účastnice b) a ve výroku IV o soudním poplatku usnesení okresního soudu potvrdil.

II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Okresní soud podle ní návrh zamítl s tím, že šlo o jednorázové dispozice s majetkem, že jí nadále zůstává dostatek majetku k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka a) a že nebylo prokázáno ani tvrzeno aktuální konkrétní jednání směřující ke zkrácení věřitele či odstraňování majetku z dosahu budoucí exekuce. Odvolací soud však toto hodnocení změnil, aniž podle stěžovatelky uvedl konkrétní skutkové okolnosti, z nichž dovodil účelovost převodů majetku a hrozbu ztížení vymahatelnosti pohledávky.

7. Stěžovatelka dále tvrdí, že odvolací soud nehodnotil podmínky pro nařízení předběžného opatření dostatečně individualizovaně. Samotná skutečnost, že měla vědět o existenci sporu, podle ní nemůže bez dalšího odůvodnit závěr o účelovém zkracování věřitele. Odvolací soud měl pominout i to, že stěžovatelka vystupuje toliko jako ručitelka, nikoliv jako primární dlužnice, a že nedostatek majetku hlavního dlužníka nelze automaticky přenášet k její tíži.

8. Stěžovatelka rovněž namítá nepřiměřenost zásahu do své majetkové sféry. Prodej jedné bytové jednotky podle ní neznamená, že by se zbavovala majetku za účelem zmaření uspokojení věřitele, neboť z prodeje by získala peněžní prostředky. Odvolací soud podle ní nevysvětlil, zda má stále dostatečný majetek k uspokojení případného nároku, a spokojil se jen s obecným odkazem na zatížení nemovitostí zástavními právy.

9. S odkazem na nález ze dne 7. 8. 2025 sp. zn. I. ÚS 1785/25 stěžovatelka namítá, že změna rozhodnutí, kterým byl návrh na předběžné opatření zamítnut, je možná jen výjimečně a vyžaduje zvláštní odůvodnění, proč nebylo možné rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit. Takové odůvodnění podle ní v napadeném usnesení chybí. V této souvislosti také namítá, že jí nebylo umožněno se proti změně rozhodnutí účinně bránit.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Stěžovatelka se formálně domáhá zrušení usnesení okresního soudu i usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Ústavní soud proto nejprve posuzoval, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ve vztahu ke všem napadeným výrokům.

11. Ve vztahu k těm částem usnesení okresního soudu, které byly změněny usnesením odvolacího soudu, tedy k části výroku I bodu 1 a k výroku II, není Ústavní soud příslušný k projednání ústavní stížnosti, neboť není oprávněn rušit rozhodnutí nebo jeho část, které byly změněny, a tím nahrazeny. V rozsahu výroku I bodu 1 usnesení okresního soudu týkajícího se pozemku parc. č. X5 v katastrálním území M., výroku I bodu 2, výroku II, výroku III a výroku IV tohoto usnesení nebyla ústavní stížnost podána oprávněnou osobou. Těmito výroky nebyla stěžovatelce uložena žádná povinnost ani jimi nebylo nepříznivě zasaženo do její právní sféry. Totéž platí pro potvrzující části výroku usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo usnesení okresního soudu potvrzeno v části výroku I bodu 1 týkající se pozemku parc. č. X5, ve výroku I bodu 2 a ve výroku IV, jakož i pro měnící část usnesení odvolacího soudu týkající se výroku II o jistotě.

12. Ve vztahu k měnící části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo stěžovatelce uloženo zdržet se dispozic s označeným majetkem, Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno. Ústavní stížnost je v tomto rozsahu přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. K přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních zastává Ústavní soud obecně zdrženlivý postoj. Předběžná opatření mají pouze dočasnou povahu, nezasahují konečným způsobem do práv a povinností účastníků a nepředjímají výsledek řízení ve věci samé. Vzhledem ke specifické povaze předběžných opatření je Ústavní soud podrobuje pouze omezenému testu ústavnosti. V rámci něj zkoumá, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem, není projevem svévole či libovůle a zda při rozhodování nebyly hrubě porušeny základní požadavky spravedlivého (řádného) procesu [srov. nálezy ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19 (N 106/94 SbNU 297), body 13 až 14; či ze dne 23. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1440/21 (N 142/107 SbNU 174), bod 23].

14. Námitky stěžovatelky lze rozdělit do dvou okruhů. První směřuje proti tomu, že odvolací soud změnil zamítavé rozhodnutí okresního soudu a před rozhodnutím nevyžádal vyjádření stěžovatelky. Druhý se týká samotného splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření, zejména existence obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí.

15. K prvnímu okruhu námitek lze stěžovatelce obecně přisvědčit v tom, že podle judikatury Ústavního soudu lze rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na předběžné opatření změnit jen výjimečně. Odvolací soud v takovém případě musí odůvodnit nejen splnění podmínek pro nařízení předběžného opatření, ale zároveň předložit zvláštní odůvodnění, proč s ohledem na konkrétní okolnosti věci nebyl možný standardní postup spočívající ve zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně (srov. stěžovatelkou odkazovaný nález sp. zn. I. ÚS 1785/25, bod 17; obdobně nález ze dne 7. 1. 2026 sp. zn. II. ÚS 3143/25, body 21 až 25).

16. Právě nedostatek takového zvláštního odůvodnění stěžovatelka namítá. V projednávané věci však odvolací soud zvláštní důvod změny zamítavého rozhodnutí uvedl. Vyšel z nebezpečí z prodlení, neboť ohledně bytové jednotky již běželo vkladové řízení týkající se převodu vlastnického práva (viz bod 21 usnesení odvolacího soudu). Nešlo tedy pouze o odlišné právní hodnocení týchž okolností, nýbrž o závěr, že za daného stavu bylo třeba poskytnout předběžnou ochranu bez dalšího vracení věci okresnímu soudu.

17. Jde-li o postup odvolacího soudu, který před rozhodnutím nezaslal odvolání vedlejšího účastníka a) stěžovatelce k vyjádření, Ústavní soud připomíná, že odvolání proti usnesení o návrhu na předběžné opatření nemusí být doručováno vždy a bezvýjimečně. Obecné soudy musí zvažovat, zda je doručení odvolání účelné a vhodné; nejde-li o situaci, v níž by doručení mohlo ohrozit nebo zmařit účel předběžného opatření, může jeho nedoručení porušit právo na soudní ochranu a rovnost účastníků řízení (srov. nález ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23, body 21 až 23; či nález sp. zn. II. ÚS 3143/25, body 29 až 31).

18. V konkrétních okolnostech projednávané věci nezaslání odvolání stěžovatelce k vyjádření nečiní napadené usnesení ústavně vadným. Z vyžádaného procesního spisu Ústavní soud ověřil, že spis byl odvolacímu soudu předložen dne 11. 3. 2026 a že součástí odvolací argumentace byla informace o vkladovém řízení zahájeném dne 2. 3. 2026. Odvolací soud rozhodl dne 23. 3. 2026. Rozhodoval tedy v situaci, v níž vyčkávání na vyjádření stěžovatelky, byť i ve velmi krátké lhůtě, mohlo reálně ohrozit účel předběžného opatření, neboť mezitím mohlo dojít k povolení vkladu vlastnického práva. Bylo by vhodnější, pokud by tuto úvahu v napadeném usnesení výslovně uvedl; z jeho odůvodnění a obsahu spisu je však zřejmé, že důvodem procesní naléhavosti bylo již probíhající vkladové řízení, které zároveň bylo zvláštním důvodem, proč rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření změnil.

19. Ani druhý okruh námitek neodůvodňuje zásah Ústavního soudu. Z napadeného usnesení je patrné, že odvolací soud obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí neopřel pouze o vědomost stěžovatelky o vedeném sporu, nýbrž zejména o to, že stěžovatelka s vědomím tvrzeného ručitelského závazku převádí postižitelný majetek bez poskytnutí jiné jistoty. Zohlednil též obtížnou uspokojitelnost nároku z majetkové podstaty hlavního dlužníka, spornou dostatečnost zajištění obchodním podílem ve vedlejší účastnici b) a zatížení dotčených nemovitostí zástavními právy (srov. zejména bod 20 usnesení odvolacího soudu). Taková úvaha není zjevně svévolná.

20. Neopodstatněná je rovněž námitka nepřiměřenosti zásahu. Odvolací soud výslovně uvedl, že rozsah opatření se jeví ve vztahu k výši žalovaného nároku jako přiměřený, neboť bytová jednotka i pozemky jsou zatíženy zástavními právy ve prospěch úvěrových pohledávek nemalé výše (srov. poslední větu bodu 20 usnesení odvolacího soudu). Návrhu přitom nevyhověl v celém rozsahu, neboť ponechal zamítnutí návrhu ve vztahu k pozemku parc. č. X5 a ve vztahu k majetku vedlejší účastnice b). Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jeho úvahu o rozsahu předběžného opatření.

21. Lze tedy shrnout, že usnesení odvolacího soudu mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a jeho odůvodnění nepředstavuje svévoli ani jiný exces, který by odůvodňoval zásah Ústavního soudu.

22. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. července 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu