III.ÚS 1680/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Garguláka, zastoupeného JUDr. Danielem Hlaváčem, advokátem, sídlem Jandova 208/8, Praha 9 - Vysočany, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 100/2026-123 ze dne 2. dubna 2026 v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 18 C 48/2024-117 ze dne 27. února 2026, a proti výroku II uvedeného usnesení obvodního soudu, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní soud usnesením č. j.

III. ÚS 1680/26-6 ze dne 23. června 2026 částečně odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost v rozsahu směřujícím proti výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 a jeho potvrzení usnesením Městského soudu v Praze jako návrh nepřípustný. Dále vedl řízení již jen o stížnosti ve zbylém rozsahu, tj. v rozsahu směřujícím proti výroku II napadeného usnesení obvodního soudu a jeho potvrzení napadeným usnesením městského soudu.

2. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení shora označených soudních rozhodnutí, tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

3. Napadená usnesení byla vydána v řízení o stěžovatelově žalobě, jíž se po čtyřech žalovaných domáhal zaplacení 20 milionů Kč. Obvodní soud usnesením č. j. 18 C 48/2024-63 ze dne 29. srpna 2024 žalobu odmítl, neboť stěžovatel ani v dodatečně poskytnuté lhůtě neodstranil vady žaloby, které bránily jejímu projednání. K odvolání stěžovatele městský soud usnesením č. j. 53 Co 261/2024-68 ze dne 16. září 2024 usnesení obvodního soudu potvrdil v upřesněném znění. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu dovolání a požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením č. j. 18 C 48/2024-83 ze dne 23. června 2025 obvodní soud stěžovatelovu žádost zamítl. Toto usnesení potvrdil městský soud usnesením č. j. 53 Co 248/2025-90 ze dne 28. července 2025. 4. Výrokem II v záhlaví uvedeného usnesení obvodní soud postupem podle § 159a odst. 4 ve spojení s § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil řízení o (opakované) žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta pro dovolací řízení s odůvodněním, že opakovaná žádost neobsahuje oproti předchozí žádosti, o které soudy již pravomocně rozhodly tak, že jí nevyhověly, nové skutečnosti, a proto řízení o ní brání překážka věci rozhodnuté.

5. Městský soud k odvolání stěžovatele usnesení obvodního soudu i ve výroku II napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy postupovaly formalisticky a nezkoumaly změnu jeho poměrů mezi první a druhou žádostí o ustanovení zástupce přezkoumatelným způsobem. Dále soudům stěžovatel vytýká, že se nezabývaly jeho osobními poměry a polemizuje se závěrem, že jeho žaloba je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva.

7. Ústavní stížnost, v rozsahu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, byla podána včas oprávněným stěžovatelem, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

8. Obvodní soud usnesením č. j. 18 C 48/2024-83 zamítl stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, aniž se zabýval posouzením stěžovatelových poměrů, neboť měl za nesplněnou druhou podmínku pro ustanovení advokáta, totiž že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením městského soudu č. j. 53 Co 248/2025-90. Městský soud v bodě 8 tohoto usnesení rozebral judikaturu Nejvyššího soudu k posuzování zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva a vysvětlil, že za zřejmě bezúspěšné je třeba požadovat i podání, o němž je na první pohled zjevné, že mu nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního požadavku, a rovněž tehdy, chybí-li vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby.

9. Stěžovatel ani v ústavní stížnosti netvrdí, že by se změnily okolnosti v takové míře, že by nebylo možno posoudit jeho novou žádost jako obdobnou té, o které již bylo rozhodnuto. Nezměnily-lí se okolnosti pro posouzení podmínky negující svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, bránila soudům v novém věcném rozhodnutí o žádosti překážka věci rozhodnuté (i pokud by první posouzení nebylo správné); poměry stěžovatele (a to i pokud by se v mezičase od rozhodnutí o předchozí žádosti změnily) pro rozhodnutí o nové žádosti zcela bez významu.

10. Ústavní soud proto uzavírá, že nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost i ve zbylém rozsahu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, tentokrát jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 15. července 2026 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu