III.ÚS 2079/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 63/2026-22 ze dne 6. května 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost, které směřuje proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí. V návrhu stěžovatelka uvedla, že 2. července 2026 požádala vedlejší účastnici o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti, a Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady nedostatku povinného zastoupení advokátem do doby, než vedlejší účastnice o její žádosti rozhodne. Tak jako v mnoha předchozích podáních je zjevné, že stěžovatelka se snaží prosadit svůj stále stejný právní, soudy nesdílený, názor na výklad § 18c zákona o advokacii k určení advokáta za úplatu. Žádost o určení advokáta není sama o sobě důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Již v dřívějších usneseních Ústavní soud konstatoval, že podání stěžovatelky mají obstrukční charakter a bez stanovení lhůty k odstranění vad její ústavní stížnosti odmítl. Lhůtu k odstranění vad proto nestanovil ani nyní a soudkyní zpravodajkou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 21. července 2026

Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka