C‑92/23. sz. ügy Európai Bizottság kontra Magyarország

Stanovisko generálního advokáta A. Rantose – věc C‑92/23 Komise v. Maďarsko (Právo poskytovat mediální služby na rádiové frekvenci)

Stanovisko generálního advokáta Athanasia Rantose přednesené dne 3. dubna 2025 Původní jazyk: francouzština. Věc C‑92/23 Evropská komise proti Maďarsku

Evropská komise proti Maďarsku

Žalobou pro nesplnění povinnosti se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z řady ustanovení unijního práva týkajících se předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací (dále jen unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace ), zásad proporcionality, zákazu diskriminace, loajální spolupráce a řádné správy a článku 11 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen Listina ).

Komise v podstatě tvrdí, že Médiatanács (Rada pro sdělovací prostředky, Maďarsko) v souladu s vnitrostátními právními předpisy v oblasti sdělovacích prostředků a v rozporu s unijním předpisovým rámcem pro elektronické komunikace znemožnila maďarské rozhlasové stanici nazvané Klubrádió poskytovat mediální služby prostřednictvím využívání rádiových frekvencí, a to tím, že jí odmítla obnovit právo poskytovat tyto služby, vyloučila ji z výběrového řízení na udělení tohoto práva a zakázala jí dočasně poskytovat tyto služby, což v konečném důsledku narušilo svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků v Maďarsku.

V projednávané věci vyvstává nejprve otázka použitelnosti unijního práva v situaci, kdy se unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace Tento předpisový rámec zahrnuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) ( Úř. věst. 2002, L 108, s. 33 ; Zvl. vyd. 13/29, s. 349), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 ( Úř. věst. 2009, L 337, s. 37 ) (dále jen rámcová směrnice ); směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) ( Úř. věst. 2002, L 108, s. 21 ; Zvl. vyd. 13/29, s. 337), ve znění směrnice 2009/140 (dále jen autorizační směrnice ), a směrnici Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací ( Úř. věst. 2002, L 249, s. 21 ; Zvl. vyd. 08/02, s. 178, dále jen směrnice o hospodářské soutěži ). překrývá s vnitrostátními právními předpisy v oblasti sdělovacích prostředků A médiaszolgáltatásokról és a tömegkommunikációról szóló 2010. évi CLXXXV. Törvény (zákon č. CLXXXV z roku 2010 o mediálních službách a hromadných sdělovacích prostředcích, dále jen zákon o sdělovacích prostředcích ), Magyar Közlöny 2010. évi 202. száma. , a konkrétně do jaké míry správní rozhodnutí přijatá vnitrostátním orgánem pro sdělovací prostředky, která se týkají především oprávnění k vysílání a nepřímo práva na užívání rádiové frekvence, podléhají unijním pravidlům o přidělování rádiových frekvencí. Pokud jde o podstatu věci, tato věc se v zásadě týká použití zásad proporcionality a zákazu diskriminace v rámci udělování a obnovování práva na užívání rádiových frekvencí.

Článek 5 autorizační směrnice, nadepsaný Práva na užívání rádiových frekvencí a čísel , v odstavcích 2 a 3 stanoví: 2. Pokud je nezbytné udělit individuální práva na užívání rádiových frekvencí a čísel, členské státy na požádání udělí taková práva každému podniku za účelem poskytování sítí nebo služeb v rámci obecného oprávnění uvedeného v odstavci 3, s výhradou článků 6, 7 a čl. 11 odst. 1 písm. c) této směrnice a jakýchkoli jiných pravidel, která zajišťují účinné využití těchto zdrojů v souladu s [rámcovou směrnicí]. Aniž jsou dotčena zvláštní kritéria předem stanovená členskými státy pro udělování práv na užívání rádiových frekvencí poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového a televizního vysílání s ohledem na plnění cílů obecného zájmu v souladu s právními předpisy Společenství, práva na užívání rádiových frekvencí a čísel se udělují prostřednictvím otevřených, objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených postupů a v případě rádiových frekvencí v souladu s ustanoveními článku 9 [rámcové směrnice]. Výjimku z požadavku na otevřené postupy je možné použít v případech, kdy je udělení individuálních práv na užívání rádiových frekvencí poskytovatelům služeb obsahu rádiového nebo televizního vysílání nezbytné k plnění cíle obecného zájmu stanoveného členskými státy v souladu s právem Společenství. […] 3. Rozhodnutí o udělení práv na užívání se přijímají, sdělují a zveřejňují co nejdříve po obdržení úplné žádosti vnitrostátním regulačním orgánem, a sice […] do šesti týdnů u rádiových frekvencí, které byly přiděleny službám elektronických komunikací pro využití v rámci národního plánu přidělení kmitočtových pásem. […]

Článek 7 autorizační směrnice, nadepsaný Postup pro omezení počtu práv na užívání, která mají být udělena pro užívání rádiových frekvencí , v odstavcích 3 a 4 stanoví: 3. Pokud je třeba omezit udělování práv na užívání rádiových frekvencí, udělují členské státy tato práva na základě výběrových kritérií, která musí být objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřená. Tato výběrová kritéria musí brát náležitě v úvahu splnění cílů článku 8 [rámcové směrnice] a požadavků článku 9 uvedené směrnice. 4. Pokud mají být použita konkurenční nebo srovnávací výběrová řízení, mohou členské státy prodloužit maximální lhůtu šesti týdnů uvedenou v čl. 5 odst. 3 o dobu, která bude nutná pro zajištění spravedlivých, přiměřených, otevřených a průhledných postupů pro všechny zainteresované strany, nejdéle však o osm měsíců. […]

Článek 10 autorizační směrnice, nadepsaný Plnění podmínek obecného oprávnění nebo podmínek práv na užívání, jakož i zvláštních povinností , v odstavci 3 stanoví: 3. Příslušný orgán musí mít pravomoc vyžadovat, aby podnik porušování podmínek uvedené v odstavci 2 buď okamžitě, nebo v rámci přiměřené časové lhůty ukončil, a přijme vhodná a přiměřená opatření, aby plnění stanovených podmínek zajistil. […]

Článek 2 rámcové směrnice, nadepsaný Definice , stanoví: Pro účely této směrnice se: […] c) službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové vysílání, s výjimkou služeb poskytujících obsah nebo vykonávajících redakční dohled nad obsahem přenášeným prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací; pojem nezahrnuje služby informační společnosti, jak jsou definovány v článku 1 směrnice 98/34/ES [ Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů ( Úř. věst. 1998, L 204, s. 37 ; Zvl. vyd. 13/20, s. 337), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 ( Úř. věst. 1998, L 217, s. 18 ). Tato směrnice byla od 6. října 2015 nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ( Úř. věst. 2015, L 241, s. 1 ). ] , které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací; […]

Článek 8 rámcové směrnice, nadepsaný Cíle politiky a regulační zásady , zní takto: 1. Členské státy zajistí, aby při plnění regulačních úkolů uvedených v této směrnici a ve zvláštních směrnicích přijímaly vnitrostátní regulační orgány veškerá přiměřená opatření, která směřují k dosažení cílů stanovených v odstavcích 2, 3 a 4. Taková opatření musí být přiměřená daným cílům. […] Vnitrostátní regulační orgány mohou přispět v rámci svých pravomocí k provádění politik zaměřených na podporu kulturní a jazykové rozmanitosti, jakož i mediální plurality. 2. Vnitrostátní regulační orgány podporují hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených zařízení a doplňkových služeb mimo jiné tím, že: a) zajišťují, aby uživatelé, včetně zdravotně postižených uživatelů, starších uživatelů a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, získali co největší prospěch, pokud jde o výběr, cenu a kvalitu; b) zajišťují, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací, včetně přenosu obsahu; […] d) podporují účinné používání rádiových frekvencí a zdrojů číslování a zajišťují jejich účinnou správu. […] 5. Vnitrostátní regulační orgány při sledování cílů politik uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 uplatňují objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřené regulační zásady, mimo jiné tím, že: a) prosazují předvídatelnost regulace zajišťováním jednotného regulačního přístupu v průběhu příslušných období přezkumu; b) zajišťují, aby za podobných okolností nedocházelo k diskriminaci v přístupu k podnikům zajišťujícím sítě a poskytujícím služby elektronických komunikací; c) zajišťují hospodářskou soutěž ku prospěchu spotřebitelů a ve vhodných případech podporují hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury; […]

Článek 9 této směrnice, nadepsaný Správa rádiových frekvencí pro služby elektronických komunikací , v odstavci 1 stanoví: Při řádném zohlednění skutečnosti, že rádiové frekvence jsou veřejným statkem závažného sociálního, kulturního a hospodářského významu, zajistí členské státy na svých územích účinnou správu rádiových frekvencí pro služby elektronických komunikací v souladu s články 8 a 8a. Zajistí, aby se při přidělování spektra využívaného pro služby elektronických komunikací a vydávání obecných oprávnění nebo individuálních práv na užívání těchto rádiových frekvencí příslušnými vnitrostátními orgány vycházelo z objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií. […]

Článek 4 směrnice o hospodářské soutěži, nadepsaný Práva na užívání kmitočtů , stanoví: Aniž jsou dotčena zvláštní kritéria a postupy přijaté členskými státy pro udělování práv na užívání rádiových kmitočtů poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání za účelem dosažení cílů obecného zájmu v souladu s právem Společenství: […] 2) příděl rádiových kmitočtů pro služby elektronických komunikací je založen na objektivních, průhledných, nediskriminačních a přiměřených kritériích.

Ustanovení § 22 odst. 8 zákona o sdělovacích prostředcích, ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu, stanovilo: Poskytovatelé mediálních služeb jsou povinni poskytovat Radě pro sdělovací prostředky každý měsíc údaje, které umožňují kontrolovat dodržování kvót pro vysílání. […] Je třeba poznamenat, že toto ustanovení bylo následně změněno na následující znění: Poskytovatelé lineárních mediálních služeb jsou povinni každý měsíc, nejpozději do posledního dne měsíce následujícího po daném měsíci, a poskytovatelé mediálních služeb na vyžádání nejpozději do 31. ledna roku následujícího po referenčním roce, poskytnout Radě pro sdělovací prostředky údaje, které umožňují kontrolovat dodržování kvót pro vysílání. […] . .

Ustanovení § 48 tohoto zákona v odstavcích 5 a 7 stanoví: 5. Právo poskytovat analogové lineární mediální služby s využitím omezených státních zdrojů platí maximálně deset let pro rozhlasové vysílání […]; po uplynutí doby platnosti může být z podnětu poskytovatele mediálních služeb jednou obnoveno bez výběrového řízení, a to na dobu nejvýše sedmi let, přičemž se má za to, že smlouvy o poskytování audiovizuálních mediálních služeb pozbývají platnosti dnem stanoveným v § 38 odst. 1 zákona č. LXXIV z roku 2007 o pravidlech rozhlasového vysílání a přechodu na digitální vysílání […]. Podnět k obnovení musí být Radě pro sdělovací prostředky oznámen čtrnáct měsíců před uplynutím doby platnosti. V případě nedodržení této lhůty nebude obnovení uděleno. V souvislosti s výkonem vlastnických práv jménem státu informuje Rada pro sdělovací prostředky poskytovatele mediálních služeb o obnovení předmětného práva nebo o tom, že nehodlá obnovit jeho platnost, a to nejdříve šest měsíců a nejpozději čtyři měsíce před uplynutím platnosti práv. Poskytovatel mediálních služeb nemá nárok na obnovení práva na poskytování mediálních služeb a z podnětu za účelem obnovení nevyplývá pro Radu pro sdělovací prostředky povinnost uzavřít smlouvu. […] 7. Právo nemůže být obnoveno a) pokud byl poskytovatel mediálních služeb na základě pravomocného rozhodnutí Rady pro sdělovací prostředky shledán vinným z opakovaného nebo závažného porušení smlouvy nebo ustanovení zákona o svobodě tisku nebo tohoto zákona, nebo b) pokud má v době předložení nebo projednání podnětu poskytovatel mediálních služeb neuhrazený dluh na poplatku za mediální služby. […]

Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o sdělovacích prostředcích stanoví: Výběrového řízení se může zúčastnit kterýkoli podnik, který […] c) nebyl v posledních pěti letech před zveřejněním oznámení o výběrovém řízení předmětem, ca) pravomocného správní rozhodnutí, kterým bylo zjištěno závažné porušení, jehož důsledkem je nedodržení správní smlouvy, nebo cb) jakéhokoli ukončení správní smlouvy Radou pro sdělovací prostředky, […]

Ustanovení § 65 tohoto zákona v odstavcích 1 a 11 stanoví: 1. Na základě žádosti může Rada pro sdělovací prostředky, s ohledem na úvahy týkající se trhu a mediální politiky, uzavřít dočasnou správní smlouvu na maximální dobu 180 dnů pro využívání možnosti poskytování mediálních služeb: […] c) u níž Úřad prokáže, že je možné poskytovat mediální služby, aniž by docházelo k rušení ostatních osob a aniž by byly porušovány mezinárodní normy. […] 11. Pokud právo na poskytování lineárních rozhlasových mediálních služeb zanikne poté, co již bylo jednou obnoveno Radou pro sdělovací prostředky, a bylo již zahájeno výběrové řízení na možnost poskytování mediálních služeb, může Rada pro sdělovací prostředky, případně i opakovaně, na žádost poskytovatele mediálních služeb, který byl dříve držitelem práva, uzavřít dočasnou správní smlouvu s maximální dobou trvání 60 dní. Na základě tohoto odstavce může být dočasná správní smlouva uzavřena pouze do ukončení výběrového řízení, nebo pokud bylo rozhodnutí o ukončení výběrového řízení předmětem správního přezkumu, do pravomocného rozhodnutí ve věci. Dočasná správní smlouva končí dnem uzavření správní smlouvy s úspěšným uchazečem.

Ustanovení § 187 odst. 5 uvedeného zákona stanoví: Pro účely odstavců 1 až 4 se za opakované porušení považuje, pokud porušovatel v období 365 dnů opakuje stejné protiprávní jednání – spadající pod stejný právní základ, stejný právní předpis a stejnou oblast – jako jednání zjištěné pravomocným správním rozhodnutím, s výjimkou méně závažných porušení. V době přijetí rozhodnutí č. 354/2017 a 1224/2017 bylo totožné ustanovení obsaženo v § 187 odst. 4 zákona o sdělovacích prostředcích.

Klubrádió je maďarská komerční rozhlasová stanice, která od roku 1999 vysílá své pořady Jednalo se především o pořady, které se zabývají záležitostmi souvisejícími s veřejným životem země, nikoliv o hudební pořady jako v případě většiny komerčních rozhlasových stanic. na analogové frekvenci 95,3 MHz ve vysílací oblasti Budapešť (Maďarsko). Dne 13. února 2014 po řadě správních a soudních zvratů V průběhu roku 2010, jelikož Országos Rádió és Televízió Testület (Národní rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Maďarsko, dále jen ORTT ) ještě nevypsala výběrové řízení na využívání rádiové frekvence, kterou využívala, podala společnost Klubrádió přihlášku na využívání sporné rádiové frekvence, ale uzavření této smlouvy dosáhla až v soudním řízení (ORTT vybrala ve výběrovém řízení Klubrádió, ale smlouvu o rozhlasovém vysílání nepodepsala). Následně Rada pro sdělovací prostředky, která mezitím nahradila ORTT v roli regulátora sdělovacích prostředků, vypsala výběrové řízení na frekvenci 95,3 MHz a dne 13. března 2013 uzavřela smlouvu se společností Klubrádió, opět na základě žaloby (Rada pro sdělovací prostředky nejprve vybrala jiného uchazeče než Klubrádió a poté, po zrušení tohoto rozhodnutí soudem, prohlásila výběrové řízení za neúspěšné, neboť všechny nabídky byly neplatné), a uzavřela s touto rozhlasovou stanicí smlouvu o rozhlasovém vysílání s účinností od 3. května 2013 (před tímto datem mohla Klubrádió vysílat své programy po určitou dobu na předmětné rozhlasové frekvenci na základě dočasných licencí v délce trvání 60 dnů). Rada pro sdělovací prostředky a Klubrádió ukončily smlouvu o rozhlasovém vysílání, která je vázala k frekvenci 95,3 MHz, a uzavřely novou smlouvu o využívání frekvence 92,9 MHz ve vysílací oblasti Budapešť (dále jen sporná frekvence ) na období od 14. února 2014 do 14. února 2021 s možností obnovení na dobu pěti let (dále jen smlouva o užívání sporné frekvence ) Základem projednávané věci je zamítnutí obnovení této smlouvy a vyloučení společnosti Klubrádió z nového výběrového řízení zahájeného v návaznosti na toto zamítnutí. Naproti tomu, jak uvádí Komise, výše popsané skutečnosti, k nimž došlo v období od roku 2010 do roku 2014, byly důvodem žaloby na náhradu škody podané Klubrádió proti Radě pro sdělovací prostředky, v níž bylo uznáno, že Klubrádió vznikla majetková újma v důsledku toho, že musela platit za užívání frekvence 95,3 MHz, ačkoli užívání sporné rádiové frekvence mělo být bezplatné, a nemajetková újma v důsledku toho, že Rada pro sdělovací prostředky poškodila pověst Klubrádió výroky svých zástupců ve sdělovacích prostředcích. .

Rozhodnutím č. 830/2020 ze dne 8. září 2020 (dále jen rozhodnutí o zamítnutí ) Toto rozhodnutí napadla společnost Klubrádió a bylo potvrzeno rozsudkem Fővárosi Törvényszék (Soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) ze dne 9. února 2021 , který byl v řízení o kasačním opravném prostředku potvrzen rozsudkem Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko) ze dne 17. června 2021 . Alkotmánybíróság (Ústavní soud, Maďarsko) nálezem ze dne 8. února 2022 rovněž zamítl námitku protiústavnosti, kterou v tomto ohledu vznesla společnost Klubrádió. Rada pro sdělovací prostředky zamítla obnovení uvedené smlouvy Žádost o obnovení podala společnost Klubrádió dne 8. listopadu 2019 podle § 48 odst. 5 zákona o sdělovacích prostředcích. s odůvodněním, že Klubrádió v období od 26. září 2016 do 31. května 2017 opakovaně nesplnila povinnost poskytovat měsíčně údaje týkající se kvót pro vysílání podle § 22 odst. 8 zákona o sdělovacích prostředcích (dále jen povinnost předávat údaje týkající se kvót pro vysílání ) Tato porušení byla konstatována dvěma rozhodnutími přijatými v průběhu roku 2017 (konkrétně rozhodnutími č. 354/2017 a č. 1224/2017), která Klubrádió nenapadla a jimiž Rada pro sdělovací prostředky, když zohlednila skutečnost, že Klubrádió před přijetím těchto rozhodnutí splnila povinnost předávat údaje týkající se kvót pro vysílání, uložila Klubrádió dvě pokuty ve výši 30000 maďarských forintů (HUF) (přibližně 75 eur) a 36000 HUF (přibližně 90 eur). Podle Rady pro sdělovací prostředky došlo k tomuto porušení dvakrát během 365 dnů, takže se jednalo o opakované porušení ve smyslu § 187 odst. 5 zákona o sdělovacích prostředcích, a proto podle § 48 odst. 7 tohoto zákona nemohlo být Klubrádió obnoveno právo poskytovat mediální služby. .

Dne 4. listopadu 2020 zveřejnila Rada pro sdělovací prostředky nové výběrové řízení na poskytování mediálních služeb na sporné frekvenci (dále jen sporné výběrové řízení ), do kterého se přihlásili Klubrádió a dva další poskytovatelé mediálních služeb, přičemž všechny přihlášky byly shledány neplatnými. Podle rozhodnutí č. 180/2021 ze dne 10. března 2021 (dále jen rozhodnutí o neplatnosti ) Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla dne 6. května 2021 zamítnuta rozsudkem Fővárosi Törvényszék (Soud hlavního města Budapešti), který byl v řízení o kasačním opravném prostředku potvrzen rozsudkem Kúria (Nejvyšší soud) ze dne 28. září 2021 . byla přihláška společnosti Klubrádió prohlášena za neplatnou ze tří důvodů: jednak přítomnost rekapitulačního pořadu v programové skladbě, který shrnoval jiný pořad uvedený v této skladbě, avšak nebyl zmíněn v nabídce; dále rozdíl pěti minut v uvedení délky trvání pořadu, jak bylo uvedeno ve dvou různých bodech formuláře připojeného k výběrovému řízení, a konečně existence záporného vlastního kapitálu v účetnictví Klubrádió v průběhu pěti let před podáním její přihlášky.

Dne 30. března 2021 uzavřela Rada pro sdělovací prostředky dočasné správní smlouvy s jedním z poskytovatelů mediálních služeb, kteří se zúčastnili neúspěšného výběrového řízení, za účelem provozování předmětné frekvence na období od 3. května do 29. října 2021 .

Komise, která se domnívala, že jednání maďarských orgánů a příslušný vnitrostátní právní rámec představují porušení povinností Maďarska vyplývajících z několika ustanovení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace a z článku 11 Listiny, zahájila proti Maďarsku řízení o nesplnění povinnosti, a jelikož ji nepřesvědčily argumenty předložené v jednotlivých fázích řízení o nesplnění povinnosti maďarskou vládou Komise zaslala maďarské vládě dne 9. června 2021 výzvu a dne 21. prosince 2021 odůvodněné stanovisko, na které maďarská vláda odpověděla dopisy ze dnů 9. srpna 2021 a 2. února 2022 . , podala tuto žalobu pro nesplnění povinnosti.

Žalobou ze dne 17. února 2023 Komise, podporovaná Belgickým královstvím, Dánským královstvím a Nizozemským královstvím, navrhuje, aby Soudní dvůr: určil, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 8 a 9 rámcové směrnice, článků 5, 7 a 10 autorizační směrnice, čl. 4 odst. 2 směrnice o hospodářské soutěži, obecných zásad proporcionality, zákazu diskriminace a řádné správy, z článku 11 Listiny, jakož i z článku 45 evropského kodexu pro elektronické komunikace (dále jen kodex ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018 , kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění) ( Úř. věst. 2018, L 321, s. 36 ). : tím, že Rada pro sdělovací prostředky přijala rozhodnutí o zamítnutí a že vnitrostátní zákonodárce přijal § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích, jakož i v důsledku následné nemožnosti Klubrádió pokračovat v činnosti v oblasti rozhlasového vysílání; tím, že nepřijalo ve lhůtě šesti týdnů rozhodnutí o žádosti o obnovení práva na užívání frekvence, kterou Klubrádió dříve užívala, a tím, že neprovedlo řízení o přidělení této frekvence ve lhůtě, která by společnosti Klubrádió umožnila obdržet rozhodnutí před tím, než skončí její právo užívání; tím, že Rada pro sdělovací prostředky v oznámení o výběrovém řízení a v rozhodnutí o neplatnosti stanovila nepřiměřené požadavky pro udělení práv na užívání dotčené frekvence, nestanovila předem kritéria pro udělení těchto práv a neuplatnila žádný prostor pro uvážení při posouzení závažnosti a relevance chyb v přihláškách, které mohly vést k vyloučení uchazečů, a nezohlednila bezvýznamnost chyb, kterých se Klubrádió dopustila; tím, že přijalo § 65 odst. 11 zákona o sdělovacích prostředcích; uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.

Maďarsko navrhuje, aby Soudní dvůr: odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji v každém případě zamítl jako neopodstatněnou; uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody uplatněné Komisí se týkají zaprvé neslučitelnosti rozhodnutí o zamítnutí a vnitrostátní právní úpravy, z níž vychází, s unijním předpisovým rámcem pro elektronické komunikace; zadruhé neslučitelnosti rozhodnutí o neplatnosti (dále jen, společně s rozhodnutím o zamítnutí, sporná rozhodnutí ) s tímto předpisovým rámcem; zatřetí neslučitelnosti vnitrostátní právní úpravy týkající se uzavření dočasné smlouvy o užívání rádiových frekvencí s tímto předpisovým rámcem a začtvrté porušení článku 11 Listiny.

Než přistoupím k analýze těchto žalobních důvodů, je třeba se nejprve zabývat argumenty vznesenými maďarskou vládou, které se týkají jednak nepoužitelnosti unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace (a v důsledku toho Listiny) na právní předpisy a rozhodnutí, které se týkají mediálních služeb, a jednak nepřípustnosti žaloby pro nesplnění povinnosti v rozsahu, v němž se týká individuálních rozhodnutí Rady pro sdělovací prostředky.

Maďarská vláda tvrdí, že unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace se nevztahuje na sporná rozhodnutí a výběrové řízení (dále jen sporná opatření ), která se týkají poskytování rozhlasových mediálních služeb, a nikoli práva na užívání rádiových frekvencí. Zatímco přidělování rádiových frekvencí v souvislosti s právem na poskytování mediálních služeb se řídí předpisy o elektronických komunikacích, právo na poskytování mediálních služeb se řídí výhradně zákonem o sdělovacích prostředcích Oprávnění poskytovat mediální služby totiž spadá do pravomoci regulačního orgánu pro sdělovací prostředky, a sice Rady pro sdělovací prostředky, zatímco oprávnění k užívání rádiových frekvencí spadá do pravomoci regulačního orgánu pro elektronické komunikace, a sice Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Hivatala (Národní úřad pro komunikace a média, Maďarsko, dále jen NMHH ). Úspěšný uchazeč ve výběrovém řízení na poskytování mediálních služeb má jistě právo požádat o rozhlasovou licenci, udělení takové licence však není automatické, ale podléhá technickým podmínkám. . V souladu s čl. 5 odst. 2 druhým pododstavcem autorizační směrnice navíc autorizační řízení týkající se regulace médií představují výjimku z uplatňování tohoto předpisového rámce. Kromě toho, z důvodu neuplatnění unijního práva, se tedy nepoužije ani Listina.

Komise se domnívá, že tento předpisový rámec je použitelný, neboť sporná opatření mají určit nejen poskytování mediálních služeb, ale také užívání rádiových frekvencí, neboť právo na poskytování mediálních služeb zahrnuje i právo na užívání rádiových frekvencí.

V tomto ohledu je vhodné nejprve upřesnit oblast působnosti unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace, poté přezkoumat oblast působnosti sporných opatření a nakonec vyvodit důsledky této analýzy ve vztahu k použití předpisového rámce na tato opatření.

Především, v rozsahu relevantním v kontextu tohoto sporu, uvádím, že unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace stanoví podrobná a harmonizovaná pravidla týkající se přidělování práv na užívání rádiových frekvencí a v zásadě stanoví, že tato práva musí být přidělována prostřednictvím otevřených, objektivních, průhledných, nediskriminačních a přiměřených postupů, aniž jsou dotčena zvláštní kritéria a postupy přijaté členskými státy pro přidělování práv na užívání rádiových frekvencí poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání za účelem dosažení cílů obecného zájmu v souladu s unijním právem Viz čl. 5 odst. 2 druhý pododstavec autorizační směrnice. Viz rovněž čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice, čl. 7 odst. 3 autorizační směrnice a čl. 4 bod 2 směrnice o hospodářské soutěži, které rovněž stanoví, že práva na užívání rádiových frekvencí se přidělují na základě objektivních, průhledných, nediskriminačních a přiměřených kritérií. . Kromě toho tento předpisový rámec rozlišuje mezi regulací služeb přenosu signálů po sítích elektronických komunikací a dále regulací služeb spočívajících v poskytování obsahu prostřednictvím těchto služeb nebo ve výkonu redakční odpovědnosti za tento obsah Viz zejména bod 5 odůvodnění a čl. 2 písm. c) rámcové směrnice. Soudní dvůr tedy rozhodl, že tento předpisový rámec jasně rozlišuje mezi výrobou obsahu, která s sebou nese redakční odpovědnost, a dodáním obsahu, které veškerou redakční odpovědnost vylučuje, s tím, že na obsah a jeho přenos se vztahují odlišné právní úpravy, které sledují vlastní cíle (v tomto smyslu rozsudek ze dne 3. září 2020 , Vivendi , C‑719/18 , EU:C:2020:627 , bod 66 a citovaná judikatura). .

Dále uvádím, že sporná rozhodnutí se týkají řízení o užívání sporné frekvence a vycházejí z vnitrostátních právních předpisů (v projednávané věci ze zákona o sdělovacích prostředcích), které se týkají mimo jiné poskytování rozhlasového obsahu prostřednictvím rádiových frekvencí.

V tomto ohledu maďarská vláda zdůrazňuje rozdíl mezi právem na poskytování mediálních služeb, které je předmětem sporných opatření přijatých Radou pro sdělovací prostředky, a právem na užívání rádiových frekvencí, které je předmětem samostatného správního řízení a rozhodnutí spadajícího do pravomoci NMHH.

Zdá se mi však, že sporná opatření se netýkají výhradně pravidel pro poskytování mediálních služeb, ale v souladu se zákonem o sdělovacích prostředcích Konkrétně se jedná o § 48 zákona o sdělovacích prostředcích, který upravuje zadávání mediálních služeb s využitím omezených státních zdrojů , prostřednictvím správní smlouvy uzavřené na základě výběrového řízení řízeného Radou pro sdělovací prostředky ve smyslu odstavce 1 tohoto ustanovení, případně obnovené bez výběrového řízení v souladu s odstavci 5 a 7 tohoto ustanovení. se dotýkají také přidělení práva na užívání rádiového spektra V této souvislosti se rozhodnutí NMHH o udělení licence k rozhlasovému vysílání, na které se odvolává maďarská vláda, omezuje na udělení rozhlasové licence po ověření příslušných technických podmínek. . Jinými slovy, právě tato opatření provádějí ustanovení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace uvedená v bodě 28 tohoto stanoviska Na rozdíl od stanoviska maďarské vlády se předpisový rámec neuplatňuje proto, že poskytování mediálního obsahu (které je předmětem sporných opatření) zahrnuje přenos signálů, ale spíše proto, že sporná opatření jsou jedinými vnitrostátními opatřeními, kterými se přiděluje spektrum v souladu s ustanoveními uvedenými v bodě 28 tohoto stanoviska. Kromě toho v rozsudku ze dne 31. ledna 2008 , Centro Europa 7 ( C‑380/05 , EU:C:2008:59 , body 85 a 86 ), Soudní dvůr rozhodl, že v oblasti televizního vysílání vyžaduje volný pohyb služeb, jak je zakotven v článku 49 ES [nyní článek 56 SFEU] a proveden v této oblasti unijním předpisovým rámcem pro elektronické komunikace, nejen licenci, kterou se povoluje vysílání, ale i přidělení vysílacích frekvencí, a že provozovatel totiž nemůže účinně vykonávat svá práva, která mu, pokud jde o přístup na trh televizního vysílání, plynou z unijního práva, nemá-li k dispozici vysílací frekvence. .

Konečně s ohledem na výše uvedené mám za to, že unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace je na sporná opatření použitelný.

Je sice pravda, jak bylo připomenuto v bodě 28 tohoto stanoviska, že tento předpisový rámec jasně rozlišuje mezi službami elektronických komunikací a službami poskytujícími obsah (mediální služby), nicméně se domnívám, že je použitelný na taková opatření, jako jsou opatření dotčená v původním řízení, podle nichž vnitrostátní orgán odpovědný za mediální služby, v projednávané věci Rada pro sdělovací prostředky, při přidělování práva poskytovat mediální služby zohledňuje kritéria týkající se poskytování těchto služeb, v projednávané věci kritéria týkající se obsahu programu, pokud toto právo zahrnuje právo užívat rádiovou frekvenci Soudní dvůr navíc upřesnil, že v souladu s čl. 1 odst. 3 rámcové směrnice vykonávají členské státy svou pravomoc regulovat sdělovací prostředky v souladu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. září 2020 , Vivendi , C‑719/18 , EU:C:2020:627 , bod 47 ). . Tento předpisový rámec se navíc vztahuje na všechny postupy, kterými členské státy přidělují práva na užívání rádiových frekvencí Je třeba připomenout, že rádiové frekvence jsou nejen omezeným zdrojem, ale také veřejným statkem závažného sociálního, kulturního a hospodářského významu (viz zejména čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice). Bylo by nekonzistentní uplatňovat příslušná ustanovení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace pouze tehdy, pokud se týkají výhradně nebo převážně těchto zdrojů. , bez ohledu na to, zda jsou uživatelé sami poskytovateli mediálních služeb nebo poskytovateli služeb elektronických komunikací, kteří vysílají obsah vytvořený třetími stranami V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace se vztahuje na poskytovatele služeb elektronických komunikací, kteří jsou současně poskytovateli mediálních služeb (viz rozsudky ze dne 31. ledna 2008 , Centro Europa 7, C‑380/05 , EU:C:2008:59 , a ze dne 26. července 2017 , Persidera, C‑112/16 , EU:C:2017:597 ). , a bez ohledu na povahu uložených podmínek Například podmínky týkající se programové skladby, a tedy obsahu vysílání. . V opačném případě by bylo možné, aby členské státy obcházely pravidla téhož předpisového rámce týkající se přidělování rádiových frekvencí, a ohrozily tak užitečný účinek těchto pravidel Kromě toho podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že posuzovací pravomoc přiznaná členským státům nesmí být těmito státy uplatňována způsobem, který by ohrožoval užitečný účinek nebo cíl této směrnice nebo byl v rozporu se zásadou proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2024 , Sagrario, C‑63/23 , EU:C:2024:739 , bod 35 a citovaná judikatura). .

V tomto ohledu je třeba rovněž odmítnout argument maďarské vlády, podle kterého se na sporná opatření vztahuje výjimka stanovená v čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci druhé větě autorizační směrnice. Jak bylo upřesněno v průběhu legislativního postupu souvisejícího s přijetím této směrnice, toto ustanovení pouze uvádí, že v případě přidělování rádiových frekvencí poskytovatelům rozhlasového nebo televizního obsahu mohou mít cíle obecného zájmu uznané unijním právem přednost před potřebou uplatňovat otevřené, nediskriminační a průhledné postupy V tomto smyslu viz sdělení Komise Evropskému parlamentu podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o ES ze dne 18. září 2001 týkající se společného postoje Rady k přijetí návrhu směrnice Evropského Parlamentu a Rady o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (SEC/2001/1411 final – COD 2000/0188). . Ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, však patrně není žádný důkaz v tomto smyslu Stejná úvaha platí i pro argumentaci založenou na výjimce uvedené v čl. 1 odst. 3 rámcové směrnice, podle níž ustanovení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace v podstatě nemají vliv na opatření přijatá na vnitrostátní úrovni se záměrem prosazovat cíle veřejného zájmu, zejména s ohledem na regulaci obsahu a audiovizuální politiku. Jak totiž uvádí zpráva Evropského parlamentu ze dne 7. února 2001 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací [COM(2000) 393 – C5-0428/2000 – 2000/0184(COD)], která toto ustanovení zavedla, toto ustanovení zdůrazňuje oddělení mezi audiovizuálním obsahem a přenosovými infrastrukturami . Nic to však nemění na tom, jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 28 až 33 tohoto stanoviska, že tento předpisový rámec se nadále vztahuje na všechny postupy, kterými členské státy přidělují práva na užívání rádiových frekvencí. .

Závěrem mám za to, že unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace je v projednávané věci použitelný. Z toho rovněž vyplývá, že v rozsahu, v němž se použije unijní právo, je na základě čl. 51 odst. 1 Listiny použitelný rovněž článek 11 Listiny.

Z ustanovení unijního práva, která Maďarsko údajně porušilo, má Komise za to, že zatímco rozhodnutí o zamítnutí (přijaté dne 8. září 2020 ) a oznámení o výběrovém řízení (zveřejněné dne 4. listopadu 2020 ) podléhají rámcové a autorizační směrnici, rozhodnutí o neplatnosti (přijaté dne 10. března 2021 ) naproti tomu podléhá kodexu, který zrušil a nahradil obě tyto směrnice s účinností od 20. prosince 2020 . Maďarská vláda zpochybňuje použitelnost kodexu na rozhodnutí o neplatnosti z důvodu, že výběrové řízení, které vedlo k vydání tohoto rozhodnutí, bylo zveřejněno před vstupem kodexu v platnost, a že se tedy celé řízení, včetně rozhodnutí o neplatnosti, řídí pravidly platnými v okamžiku, kdy bylo zahájeno.

Souhlasím s výkladem navrženým maďarskou vládou, který navíc Komise v replice nezpochybnila, a zároveň zdůrazňuji, že povinnosti uložené v čl. 45 odst. 1 kodexu, jejichž porušení Komise namítá, jsou rovnocenné povinnostem požadovaným v čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice, přičemž tato dvě ustanovení stanoví mimo jiné povinnost členských států zajistit, aby přidělování rádiového spektra pro služby elektronických komunikací bylo založeno na transparentních a přiměřených kritériích Odpověď na tuto otázku tedy nemá žádný praktický dopad na opodstatněnost třetího žalobního důvodu, zejména vzhledem k tomu, že Komise se v návrhových žádáních dovolává článku 45 kodexu ve spojení s odpovídajícími ustanoveními unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace (ačkoli se tohoto ustanovení dovolává izolovaně v rámci třetího žalobního důvodu, který navrhuji v každém případě zamítnout). .

Z toho podle mého názoru vyplývá, že kodex je v rámci posouzení projednávané žaloby pro nesplnění povinnosti irelevantní.

Maďarská vláda tvrdí, že žaloba pro nesplnění povinnosti je nepřípustná, protože se týká dvou individuálních správních rozhodnutí, která byla navíc potvrzena soudními rozhodnutími, jež mají právní moc, a nikoliv správní praxe Tento argument je relevantní pouze pro žalobní důvody Komise týkající se sporných opatření, nikoli pro žalobní důvody týkající se zákona o sdělovacích prostředcích. . Naopak Komise tvrdí, že podle ustálené judikatury Soudního dvora může podat žalobu pro nesplnění povinnosti nejen v souvislosti se správní praxí, ale i v jednotlivých případech nesprávného použití unijního práva.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je řízení uvedené v článku 258 SFEU založeno na objektivním zjištění, že členský stát nedodržel povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smlouvy o FEU nebo z aktu sekundárního práva, a v rámci takového řízení Komise disponuje, pokud jde o účelnost zahájení takového řízení, diskreční pravomocí, kterou Soudní dvůr nemůže přezkoumávat Viz rozsudek ze dne 6. října 2020 , Komise v. Maďarsko (Vysokoškolské vzdělávání) ( C‑66/18 , EU:C:2020:792 , bod 56 a citovaná judikatura). . Z této judikatury rovněž vyplývá, že žaloba pro nesplnění povinnosti má objektivní povahu, takže nedodržení povinností, jež pro členské státy vyplývají z unijního práva, je považováno za existující bez ohledu na rozsah nebo četnost dotčených situací Viz rozsudek ze dne 28. ledna 2020 , Komise v. Itálie (Směrnice o postupu proti opožděným platbám) ( C‑122/18 , EU:C:2020:41 , bod 64 a citovaná judikatura). . Soudní dvůr navíc upřesnil, že Komise jej může požádat, aby určil nesplnění povinnosti, které spočívá v tom, že v daném případě nebylo dosaženo výsledku sledovaného směrnicí Viz zejména rozsudek ze dne 14. dubna 2005 , Komise v. Španělsko ( C‑157/03 , EU:C:2005:225 , body 42 až 46 a citovaná judikatura), a stanovisko generální advokátky C. Stix-Hackl ve věci Komise v. Německo ( C‑441/02 , EU:C:2005:337 , body 59 až 63 a citovaná judikatura). Teprve když je správní praxe předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti, musí podle judikatury Soudního dvora vykazovat určitý stupeň stálosti a obecnosti [viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020 , Komise v. Maďarsko (Přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑808/18 , EU:C:2020:1029 , bod 111 a citovaná judikatura]. V právní nauce viz rovněž Lenaerts, K., Gutman, K., a Nowak, J. T., EU Procedural Law , Oxford, 2023, s. 180. .

I když se tedy praxe Komise v oblasti žalob pro nesplnění povinnosti obecně týká situací, kdy mají rozhodnutí dostatečně širokou působnost, nic nebrání tomu, aby jednotlivá rozhodnutí, u nichž byly vyčerpány všechny opravné prostředky podle vnitrostátního práva, byla předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti ze strany Komise, neboť články 258 SFEU a 259 SFEU neomezují přezkum Soudního dvora pouze na obecné předpisy přijaté členskými státy Zajisté, co se konkrétně týče žalobního důvodu týkajícího se uplatňování vnitrostátního ustanovení, Soudní dvůr rozhodl, že prokázání nesplnění povinnosti státem vyžaduje předložení důkazních materiálů zvláštní povahy ve srovnání s důkazními materiály, které jsou obvykle brány v úvahu v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti týkající se výhradně obsahu vnitrostátního ustanovení, a za těchto podmínek může být nesplnění povinnosti prokázáno pouze dostatečně doloženým a podrobným prokázáním praxe vytýkané vnitrostátním správním orgánům nebo soudům a přičitatelné dotčenému členskému státu [viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020 , Komise v. Maďarsko (Přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑808/18 , EU:C:2020:1029 , bod 113 a citovaná judikatura]. Tato zásada byla stanovena s ohledem na praxi , ale tím spíše je relevantní, pokud se jedná, jako v projednávané věci, o individuální rozhodnutí. .

V rámci prvního žalobního důvodu Komise uvádí čtyři argumenty týkající se neslučitelnosti rozhodnutí o zamítnutí a podpůrně i zákona o sdělovacích prostředcích s unijním předpisovým rámcem pro elektronické komunikace. Tyto argumenty se týkají zaprvé přiměřenosti rozhodnutí o zamítnutí; zadruhé přiměřenosti § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích (první a druhý argument jsou alternativní); zatřetí diskriminační povahy rozhodnutí o zamítnutí a začtvrté nepřiměřené délky správního řízení.

Komise v prvním argumentu tvrdí, že Rada pro sdělovací prostředky svým rozhodnutím o zamítnutí porušila příslušná ustanovení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace – a zejména zásadu proporcionality Komise v této souvislosti odkazuje na čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice, čl. 5 odst. 2 druhý pododstavec a čl. 7 odst. 3 autorizační směrnice a článek 4 směrnice o hospodářské soutěži. – neboť zamítnutí obnovení práva poskytovat mediální služby bylo založeno pouze na skutečnosti, že Klubrádió v průběhu roku 2017 dvakrát porušila povinnost předávat měsíční údaje týkající se kvót pro vysílání, což však Rada pro sdělovací prostředky nekvalifikovala jako závažné porušení Podle § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích nelze právo na užívání rozhlasových frekvencí obnovit, pokud byl poskytovatel mediálních služeb mimo jiné shledán vinným z opakovaného nebo závažného porušení smlouvy nebo ustanovení tohoto zákona. . V této souvislosti Komise odkazuje na zásadu proporcionality sankcí, která vyžaduje zohlednění zejména povahy a závažnosti protiprávního jednání Komise především uvedla, že zásada proporcionality je pro členské státy závazná nejen v případě sankcí, ale i v případě opatření, která omezují svobody zaručené unijním právem (viz rozsudek ze dne 31. května 2018 , Zheng, C‑190/17 , EU:C:2018:357 , bod 41 a citovaná judikatura); dále, že v projednávané věci bylo v souladu s § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích zamítnutí obnovení práva poskytovat mediální služby skutečně založeno na porušeních spáchaných v minulosti, a konečně, že sankce stanovená v čl. 10 odst. 5 autorizační směrnice a zamítnutí obnovení jsou, co se týče právních důsledků, srovnatelné. . Zdůrazňuje rovněž, že právo členských států stanovit podmínky pro obnovení práva na poskytování mediálních služeb jim neumožňuje vyhnout se povinnostem podle článku 7 autorizační směrnice a zásadě proporcionality Skutečnost, že Klubrádió může vysílat svůj program na internetu, ostatně není dostatečnou náhradou za ztrátu rádiových frekvencí. .

Podle maďarské vlády jsou zásady, na které se Komise odvolává, irelevantní, protože zamítnutí obnovení oprávnění k poskytování mediálních služeb nepředstavuje sankci Kromě toho se řízení o obnovení platnosti nestane sankčním řízením na základě pouhé skutečnosti, že mezi situacemi, v nichž je obnovení vyloučeno, zákon stanoví situaci, kdy se poskytovatel mediálních služeb dříve dopustil závažného nebo opakovaného porušení. . V projednávané věci nebylo Klubrádió odňato právo poskytovat mediální služby, které nepředstavuje subjektivní právo, ale přirozeně zaniklo uplynutím lhůty, tedy z důvodu jeho samotné právní povahy. Členské státy jsou tedy oprávněny stanovit podmínky pro obnovení práva na poskytování mediálních služeb Klubrádió mimoto nevznikla v důsledku neobnovení smlouvy žádná újma – důsledky tohoto neobnovení byly předvídatelné na základě spáchaných porušení a uplynutí platnosti smlouvy o užívání sporné rádiové frekvence – a mohla nadále poskytovat služby prostřednictvím jiných přenosových systémů, včetně internetu. .

V tomto ohledu je třeba nejprve zkoumat, zda se zásada proporcionality použije v kontextu projednávané věci, a pokud ano, posoudit, zda byla tato zásada porušena.

Pokud jde zaprvé o uplatnění zásady proporcionality, je třeba uvést, že podle čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice, čl. 5 odst. 2 druhého pododstavce a čl. 7 odst. 3 autorizační směrnice, jakož i čl. 4 bodu 2 směrnice o hospodářské soutěži musí být práva na užívání rádiových frekvencí přidělena na základě objektivních, průhledných, nediskriminačních a přiměřených kritérií, přičemž posledně uvedená podmínka znamená, že tato kritéria musí být způsobilá zaručit uskutečnění jimi sledovaného cíle a nepřekračují meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné. Podle judikatury Soudního dvora musí být tato kritéria respektována nejen při prvním přidělování rádiových frekvencí, ale i při každém dalším přidělování frekvencí, prodloužení přidělení nebo při konverzi rádiových frekvencí v souvislosti s digitalizací V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. července 2017 , Persidera ( C‑112/16 , EU:C:2017:597 , body 39 a 40 a citovaná judikatura). .

Proto bez ohledu na to, zda by mělo být zamítnutí obnovení kvalifikováno jako sankce , což ve skutečnosti žádný z účastníků řízení nepředpokládá Ačkoli Komise v žalobě několikrát odkazuje na judikaturu Soudního dvora týkající se sankcí, nezdá se, že by měla v úmyslu přirovnat projednávanou věc k sankci, ale spíše se domnívá, že zásady uvedené v této judikatuře jsou použitelné i v projednávané věci, neboť zamítnutí obnovit právo poskytovat mediální služby je z hlediska právních důsledků srovnatelné se sankcí (v projednávané věci se jedná o zánik tohoto práva). , se zdá být zřejmé, že obnovení musí být uděleno na základě objektivních, průhledných, nediskriminačních a přiměřených kritériích, přičemž tyto zásady se vztahují i na zamítnutí obnovení.

Je jistě pravda, jak tvrdí maďarská vláda, že ukončení užívání rádiových frekvencí v projednávané věci není způsobeno jednáním příslušných orgánů, a tím spíše není důsledkem sankce, ale je pouze důsledkem zániku práva na užívání rádiových frekvencí, jehož doba je stanovena ve smlouvě o užívání sporné frekvence. Je rovněž pravda, že možnost poskytovat mediální služby, která umožňuje užívání rádiových frekvencí, se nejeví jako subjektivní právo nebo vlastnické právo. Je tedy možné, aby vnitrostátní právní předpisy nestanovily po uplynutí doby platnosti práva na užívání rádiových frekvencí žádné obnovení nebo aby tyto právní předpisy od určitého okamžiku stanovily odlišná pravidla nebo podmínky.

V projednávané věci však takové obnovení při splnění určitých podmínek vnitrostátní právní předpisy umožňují. V důsledku toho, pokud je takové obnovení stanoveno, musí být podmínky tohoto obnovení v souladu se zásadami stanovenými příslušnými ustanoveními unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace Viz bod 46 tohoto stanoviska. , včetně zásady proporcionality, na kterou se Komise v projednávané věci odvolává.

Vzhledem k tomu, že je použitelná zásada proporcionality, je třeba zadruhé ověřit, zda byla tato zásada porušena.

V této souvislosti připomínám, že důvodem pro vyloučení obnovení smlouvy o užívání sporné frekvence bylo porušení podmínky stanovené v § 48 odst. 7 písm. a) zákona o sdělovacích prostředcích, která vyžadovala, aby nedošlo k závažnému nebo opakovanému porušení zákona o svobodě tisku, zákona o sdělovacích prostředcích nebo podmínek obsažených v této smlouvě V projednávané věci byla Klubrádió shledána odpovědnou za opakované porušení povinnosti předávat údaje týkající se kvót pro vysílání, kterou ukládá § 22 odst. 8 tohoto zákona. . Dále uvádím, že v souladu s § 187 odst. 5 zákona o sdělovacích prostředcích jsou z pojmu opakované porušení vyloučena méně závažná porušení.

Ačkoli zákaz obnovení smlouvy o užívání rádiové frekvence v důsledku opakovaného porušení, jak je stanoven v zákoně o sdělovacích prostředcích, sám o sobě nemůže porušit zásady uvedené v bodě 46 tohoto stanoviska, uplatňování tohoto zákazu Radou pro sdělovací prostředky v důsledku porušení povinnosti předávat údaje týkající se kvót pro vysílání vyvolává určité pochybnosti. I když je tato povinnost důležitá pro účely kontroly dodržování podmínek pro přidělení vysílacích práv, nezdá se, že by porušení této povinnosti bylo za okolností projednávané věci natolik závažné, aby vedlo k uložení dotčeného zákazu. Jak totiž zdůrazňuje Komise, protiprávní jednání se omezilo na porušení povinnosti předávat údaje, kterou Klubrádió v průběhu řízení splnila, aniž bylo na základě těchto údajů konstatováno porušení povinnosti týkající se kvót pro vysílání Kromě toho pokuty uložené společnosti Klubrádió byly poměrně nízké, což by také mohlo svědčit o omezeném významu zjištěných porušení. Zdá se tedy, že Rada pro sdělovací prostředky při posuzování existence opakovaných porušení ze strany Klubrádió nezohlednila zanedbatelnou povahu těchto porušení. .

Závěrem jsem toho názoru, že Rada pro sdělovací prostředky svým rozhodnutím o zamítnutí porušila zásadu proporcionality.

Druhým argumentem Komise tvrdí, že samotný § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích porušuje příslušná ustanovení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace Konkrétně článek 9 rámcové směrnice, články 5, 7 a 10 autorizační směrnice, článek 4 směrnice o hospodářské soutěži, jakož i zásada proporcionality. , neboť toto ustanovení automaticky ve všech případech vylučuje obnovení práva na užívání rádiových frekvencí z důvodu, že poskytovatel mediálních služeb opakovaně nesplnil povinnost poskytovat informace o dodržování kvót pro vysílání Takové porušení nepředstavuje závažný a zjevný případ, který by odůvodňoval zamítnutí obnovení práva na užívání rádiových frekvencí. , aniž Radě pro sdělovací prostředky poskytlo jakýkoli prostor pro posouzení přiměřenosti při přijímání rozhodnutí (jako je obnovení práva na užívání rádiových frekvencí) spadajících do působnosti článků 7 a 10 autorizační směrnice, čímž ji zbavilo možnosti posoudit zanedbatelnou povahu porušení a přiměřenost právních důsledků tohoto porušení Tento argument je alternativní ve vztahu k prvnímu argumentu. Rada pro sdělovací prostředky totiž buď překročila prostor pro uvážení a nedodržela zásadu proporcionality (první argument), nebo jí zákon o sdělovacích prostředcích neposkytl žádný prostor pro uvážení, a porušuje tedy sám o sobě zásadu proporcionality (druhý argument). .

Maďarská vláda připomíná, že vnitrostátní právní předpisy stanoví podmínky, za nichž je vyloučeno obnovení práva na užívání rádiových frekvencí, a to na základě objektivních pravidel, která vylučují jakoukoli posuzovací pravomoc při jejich uplatňování a brání takovému obnovení pouze v případě nejzávažnějších porušení (závažnost porušení se posuzuje v rámci sankčního řízení, a nikoli později ve fázi řízení o obnovení) nebo opakovaných porušení (mezi něž nepatří méně závažná porušení), s přihlédnutím k zásadě proporcionality Za těchto okolností by navíc obnovení práva Klubrádió poskytovat mediální služby vedlo k diskriminaci jejích konkurentů. .

Úvodem připomínám, že ustanovení, na která se Komise odvolává, vyžadují, aby práva na užívání rádiových frekvencí byla přidělována na základě objektivních, průhledných, nediskriminačních a přiměřených kritérií Konkrétně odkazuji na článek 9 rámcové směrnice, články 5 a 7 autorizační směrnice, jakož i na článek 4 směrnice o hospodářské soutěži. Naopak článek 10 autorizační směrnice se týká pouze sankcí uložených příslušným vnitrostátním orgánem. .

V projednávané věci nelze ve smyslu § 48 odst. 7 písm. a) zákona o sdělovacích prostředcích obnovit právo na poskytování mediálních služeb, pokud byl poskytovatel mediálních služeb pravomocným rozhodnutím Rady pro sdělovací prostředky shledán odpovědným mimo jiné za závažné nebo opakované porušení tohoto zákona, aniž se v souladu s § 187 odst. 5 tohoto zákona při posuzování opakované povahy porušení přihlíželo k méně závažným porušením.

V tomto ohledu se nedomnívám, že by bylo možné dospět k závěru, jak tvrdí Komise, že § 48 odst. 7 téhož zákona automaticky a ve všech případech vylučuje obnovení práva na užívání rádiových frekvencí z důvodu, že poskytovatel mediálních služeb opakovaně nesplnil povinnost předávat údaje týkající se kvót pro vysílání. Použití tohoto ustanovení ve spojení s § 187 odst. 5 zákona o sdělovacích prostředcích totiž umožňuje Radě pro sdělovací prostředky posoudit žádost o obnovení práva na poskytování mediálních služeb s ohledem na porušení, jichž se žadatel dopustil, přičemž jí ukládá, aby při posuzování opakované povahy těchto porušení nepřihlížela k méně závažným porušením Avšak vzhledem k tomu, že znění § 187 odst. 5 zákona o sdělovacích prostředcích se v tomto ohledu zdá být jasné, když stanoví, že porušení se považuje za opakované, pokud porušovatel v období 365 dnů opakuje stejné protiprávní jednání, jako jednání zjištěné pravomocným správním rozhodnutím, s výjimkou méně závažných porušení , moc dobře nechápu stanovisko, které na jednání zastávala maďarská vláda, podle něhož z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud se méně závažná porušení opakují, jejich souhrn musí být považován za závažné porušení, což Komise ostatně zpochybňuje. .

Zákon o sdělovacích prostředcích tudíž stanoví objektivní podmínky pro vyloučení obnovení práva poskytovat mediální služby a zároveň ponechává na příslušném vnitrostátním orgánu, aby posoudil méně závažnou povahu porušení při posouzení opakované povahy spáchaných porušení Ze spisu, a zejména z diskuze na jednání je zřejmé, že zákon o sdělovacích prostředcích nestanoví žádná přesná kritéria pro posouzení, zda se jedná o méně závažné porušení, které je tedy pravděpodobně ponecháno na Radě pro sdělovací prostředky při posuzování žádosti o obnovení práva na poskytování mediálních služeb. .

Za těchto okolností se nedomnívám, že by § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích porušoval podmínky stanovené v článku 9 rámcové směrnice, v článcích 5, 7 a 10 autorizační směrnice a v článku 4 směrnice o hospodářské soutěži pouze tím, že zakazuje obnovení v návaznosti na opakované porušení. Navrhuji tedy druhý argument uplatněný Komisí zamítnout.

Třetím argumentem Komise tvrdí, že automatismus stanovený v § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích porušuje rovněž zásadu rovného zacházení, neboť může vést ke stejným právním důsledkům za porušení velmi rozdílného významu, jak je prokázáno skutečností, že Rada pro sdělovací prostředky neobnovila právo společnosti Klubrádió poskytovat mediální služby, i když tak učinila pro jiné rozhlasové stanice, a sice Inforádió, Rádió Smile a KARCAG, navzdory závažným a opakovaným porušením zákona o sdělovacích prostředcích, kterých se dopustily.

V tomto ohledu maďarská vláda tvrdí, že ani v případě Inforádió Společnost Inforádió údajně porušila nikoliv ustanovení zákona o sdělovacích prostředcích, ale ustanovení zákona o svobodě tisku, což v době vydání rozhodnutí konstatujícího takové porušení ještě nepředstavovalo důvod pro neobnovení. , ani v případech, na které se odvolává Komise, nedošlo k opakovanému porušení, neboť tato řízení vycházela z odlišných skutečností a probíhala v jiném právním kontextu než řízení týkající se Klubrádió Zejména v případě společností Rádió Smile a KARCAG byly stejné rádiové frekvence používány různými poskytovateli. .

Úvodem připomínám, že podle ustálené judikatury Soudního dvora týkající se důkazního břemene v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU prokazuje tvrzené nesplnění povinnosti Komise. Tento orgán musí Soudnímu dvoru předložit důkazy nezbytné k tomu, aby Soudní dvůr mohl ověřit, zda došlo k tomuto nesplnění povinnosti, a nesmí se přitom opírat o žádné domněnky Viz zejména rozsudek ze dne 29. července 2024 , Komise v. Portugalsko (Stavební inženýři) ( C‑768/22 , EU:C:2024:643 , bod 79 a citovaná judikatura). Je pravda, že Komise v písemném vyjádření poukázala na nedostatečnou spolupráci maďarských orgánů, což by mohlo představovat porušení povinnosti vyplývající ze zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU. Komise však tento případný žalobní důvod dále nerozvedla, přičemž se navíc neobjevuje v návrhových žádáních její žaloby. . Je tedy třeba ověřit, zda Komise s ohledem na informace poskytnuté maďarskou vládou v průběhu řízení splnila důkazní břemeno.

V tomto ohledu se Komise opírá o údaje obsažené v tabulce, kterou Maďarsko předložilo v průběhu postupu před zahájením soudního řízení a je přílohou žaloby, týkající se důvodů rozhodnutí o zamítnutí, které přijala Rada pro sdělovací prostředky, z níž vyplývá, že Rada pro sdělovací prostředky nikdy, s výjimkou případu Klubrádió, neodmítla obnovit právo na poskytování mediálních služeb pouze z důvodu, že poskytovatel nesplnil povinnost předávat údaje týkající se kvót pro vysílání Z této tabulky vyplývá, že většina rozhodnutí o zamítnutí shledala existenci porušení týkajícího se zařazení pořadů do příslušné věkové kategorie nebo odchylky od programové skladby dohodnuté ve smlouvě, což podle Komise představuje závažnější porušení než nedodržení povinnosti předávat údaje týkající se kvót pro vysílání, které je Klubrádió vytýkáno. . Vzhledem k tomu, že tabulka neobsahuje informace o rozhodnutích o obnovení práva na poskytování mediálních služeb, nelze vyloučit, že tento orgán v minulosti takto obnovil právo na poskytování mediálních služeb v případech, kdy se poskytovatelé dopustili porušení srovnatelných s těmi, kterých se dopustila Klubrádió nebo dokonce závažnějších To by mohl být případ společnosti Inforádió, v souvislosti s níž Komise požádala Maďarsko během postupu před zahájením soudního řízení, aby jí v tomto ohledu poskytlo podrobné informace, přičemž tato žádost zůstala bez odpovědi. .

Bez ohledu na případné porušení povinnosti loajální spolupráce ze strany maďarské vlády, na které se Komise nakonec neodvolávala Viz poznámka pod čarou 55 tohoto stanoviska. , se mi však nezdá, že by důkazy poskytnuté Komisí byly dostatečné k prokázání existence diskriminace Klubrádió ze strany maďarských orgánů Kromě toho se mi zdá, že žalobní důvod Komise není dostatečně přesný, neboť v rámci posouzení tohoto žalobního důvodu uvádí, že automatismus stanovený v § 48 odst. 7 zákona o sdělovacích prostředcích je v rozporu s unijním právem, zatímco ve svých návrhových žádáních uvádí, že zamítnutí obnovení práva poskytovat mediální služby v případě Klubrádió (ve spojení s obnovením práva ostatních poskytovatelů) je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace. . Navrhuji tedy zamítnout třetí argument vznesený Komisí.

Čtvrtým argumentem Komise tvrdí, že rozhodnutí o zamítnutí bylo přijato na konci řízení trvajícího deset měsíců, zatímco čl. 5 odst. 3 autorizační směrnice stanoví lhůtu šesti týdnů pro rozhodnutí o udělení práv na užívání rádiových frekvencí a udělení práva na poskytování mediálních služeb je nedílnou součástí řízení o přidělení rádiových frekvencí.

Maďarská vláda tvrdí, že řízení o obnovení oprávnění stanovené v zákoně o sdělovacích prostředcích není řízením o přidělení rádiových frekvencí podle čl. 5 odst. 3 autorizační směrnice a vnitrostátní prováděcí právní předpisy ani žádné jiné ustanovení unijního práva nestanoví lhůtu pro obnovení práva poskytovat mediální služby.

Podle mého názoru je tento argument striktně spojen s otázkou použití unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace na rozhodnutí o zamítnutí. Vzhledem k tomu, že mám za to, že toto rozhodnutí, i když je založeno na vnitrostátní právní úpravě týkající se práva poskytovat mediální služby, se dotýká rovněž práva poskytovatelů rozhlasového obsahu na užívání rádiových frekvencí, považuji za důvodné dospět k závěru, že tato rozhodnutí musí dodržovat kritéria a zásady stanovené v tomto předpisovém rámci, včetně ustanovení týkajících se lhůt pro přijetí rozhodnutí. Navíc, jak je uvedeno v bodě 31 tohoto stanoviska, právě sporná opatření upravují přidělování omezených zdrojů, jako je rádiové spektrum, v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto předpisového rámce.

Vzhledem k tomu, že Rada pro sdělovací prostředky přijala rozhodnutí o zamítnutí ve lhůtě, která překračuje lhůtu stanovenou v čl. 5 odst. 3 autorizační směrnice, je třeba dospět k závěru, že Maďarsko porušilo posledně uvedené ustanovení.

Druhým žalobním důvodem Komise uvádí, že v rámci sporného výběrového řízení byla přihláška Klubrádió zamítnuta jako neplatná na základě tří důvodů (dva se týkaly chyb v programové skladbě Klubrádió a poslední se týkal existence záporného vlastního kapitálu v účetnictví této rozhlasové stanice) založených na nepřiměřených kritériích, která nebyla předem stanovena a neponechávala příslušnému vnitrostátnímu orgánu žádný prostor pro uvážení. Dále maďarským orgánům rovněž vytýká nepřiměřenou délku řízení.

První dva důvody neplatnosti se týkají dvou nesrovnalostí v týdenní programové skladbě Klubrádió: jednak Klubrádió nevyplnila formulář pro pořad Reggeli Gyors ismétlés vysílaný o víkendu, který byl výběrem úryvků z pořadů Reggeli Gyors vysílaných během týdne; jednak do této skladby zařadila pořad Kovátsműhely v délce 45 minut, zatímco formulář tohoto pořadu uváděl délku 50 minut.

Podle Komise tyto nesrovnalosti představují pouhá administrativní pochybení, která lze snadno napravit v souladu se zákonem o sdělovacích prostředcích, zatímco podle maďarské vlády, přestože tento zákon rozlišuje mezi formálními vadami, které vedou k neplatnosti nabídky, a jinými vadami, které nevedou k neplatnosti nabídky, výše uvedené nedostatky nebylo možné napravit, neboť by vedly k podstatné změně nabídky navržené společností Klubrádió, a tedy k porušení zásady rovnosti zbraní s ostatními uchazeči Oprava délky trvání programu by vedla ke změně závazků a zásadních prohlášení uvedených v nabídce (zejména délky trvání a rozsahu programu), čímž by byla porušena zásada spravedlivé hospodářské soutěže. .

V tomto ohledu je mezi účastníky řízení nesporné, že nabídka nabídnutá společností Klubrádió byla stižena takovýmito nepřesnostmi v programové skladbě. Zdá se mi však také zřejmé, že tyto nepřesnosti jsou natolik nevýznamné, že se zdá být nepřiměřené učinit z nich důvod pro neplatnost nabídky. Jednak, jak uvádí Komise, z oznámení o výběrovém řízení nebylo zřejmé, že pořad jako Reggeli Gyors ismétlés , který se skládal výhradně z výňatků jiného pořadu, představuje samostatný pořad vyžadující samostatný popis Rada pro sdělovací prostředky považovala tento pořad za nový pořad, protože nespadal pod definici reprízy . Podle definic uvedených v oznámení o výběrovém řízení se pořad skládá ze série zvuků, pohyblivých obrazů se zvukem nebo bez něj nebo statických obrazů, které tvoří samostatnou jednotku, bez ohledu na její délku, v rámci programové skladby nebo nabídky stanovené poskytovatelem mediálních služeb, zatímco repríza je vysílání, možné bez dalšího technického zásahu, nahraného zvukového materiálu, který byl dříve vysílán v rámci programu. . Dále je zřejmé, že rozdíl pěti minut mezi dvěma údaji o délce pořadu Kovátsműhely v nabídce předložené Klubrádió mohl být pouze písařskou chybou, která nemohla mít skutečný vliv na samotnou podstatu této nabídky.

Zdá se tedy, že uvedené nepřesnosti nemají vliv na podstatu nabídky a lze je opravit na základě žádosti o upřesnění ze strany Rady pro sdělovací prostředky, aniž tím je porušena zásada rovnosti zbraní s ostatními uchazeči.

Třetí důvod neplatnosti se týká skutečnosti, že vlastní kapitál Klubrádió byl v letech před podáním přihlášky záporný, což podle Rady pro sdělovací prostředky vedlo k nevhodnosti jejího podnikatelského plánu.

V tomto ohledu Komise tvrdí, že tento závěr nebyl založen na porušení podmínek týkajících se finanční životaschopnosti stanovených ve výběrovém řízení, které Klubrádió splnila V bodě 1.8.2 oznámení o výběrovém řízení, který se týkal finanční způsobilosti uchazečů, byla stanovena řada podmínek, včetně neexistence splatných dluhů (celní dluhy, dluhy na sociálním zabezpečení, daňové dluhy, dluhy vůči Radě pro sdělovací prostředky), některých splatných platebních závazků, insolvenčního řízení, likvidačního řízení nebo řízení o zrušení společnosti. , ale na tom, že nabídka nebyla vhodná k dosažení cíle přispět k vytvoření stabilního trhu rozhlasového vysílání Podle bodu 1.11.9.2 písm. c) oznámení o výběrovém řízení byla přihláška věcně neplatná, pokud byla nabídka z důvodu neopodstatněnosti nevhodná pro dosažení cílů stanovených v zákoně o sdělovacích prostředcích nebo oznámení o výběrovém řízení. Mezi těmito cíli bylo v bodě 1.2 oznámení o výběrovém řízení uvedeno, že nabídka má přispět k vytvoření stabilního a předvídatelného fungování trhu rozhlasového vysílání. . Kromě toho, bez ohledu na skutečnost, že zhoršení finanční situace rozhlasové stanice Klubrádió bylo způsobeno tím, že s ní Rada pro sdělovací prostředky neuzavřela správní smlouvy, což bylo protiprávní a bylo předmětem žaloby na náhradu škody, z ročních účetních závěrek rozhlasové stanice Klubrádió za roky 2020 a 2021 (a prohlášení o vzdání se pohledávky jejího hlavního věřitele) vyplývá, že se její ekonomická situace zlepšila. Kromě toho Rada pro sdělovací prostředky nepřipustila možnost, že by Klubrádió mohla pokrýt provozní náklady prostřednictvím sponzorství, jak to dělala v minulosti, což Komise považuje za legitimní a stále běžnější způsob financování sdělovacích prostředků Kromě toho Rada pro sdělovací prostředky zadala zakázku v rámci jiného výběrového řízení uchazeči, který v minulosti vykonával činnost se záporným vlastním kapitálem, což maďarská vláda zpochybňuje. .

Maďarská vláda poukazuje na to, že Klubrádió měla již mnoho let před výběrovým řízením klesající obrat a v době hodnocení nabídek nesplňovala ani základní požadavky pro legální fungování podle maďarského občanského zákoníku. Kromě toho prohlášení o vzdání se pohledávky, na něž se Komise odvolává, nebyla dostatečná, neboť byla podmíněná, a roční účetní závěrka za rok 2020 stále vykazovala záporný vlastní kapitál (účetní závěrka za rok 2021 byla naopak irelevantní, neboť následovala po vyhodnocení nabídky).

Úvodem je podle mého názoru důležité zdůraznit, že třetí důvod neplatnosti se nezakládá na porušení podmínek týkajících se finanční životaschopnosti uchazečů výběrového řízení uvedených v bodě 1.8.2 oznámení o výběrovém řízení, ale na porušení podmínek stanovených v bodě 1.11.9.2 písm. c) tohoto oznámení Viz poznámky pod čarou 62 a 63 tohoto stanoviska. , podle něhož je nabídka věcně neplatná, pokud je z důvodu nepodstatnosti nevhodná pro dosažení cílů stanovených v zákoně o sdělovacích prostředcích nebo v tomto oznámení o výběrovém řízení. Tímto cílem byl cíl specifikovaný v bodě 1.2 oznámení, a to přispět k vytvoření stabilního a předvídatelného fungování trhu rozhlasového vysílání .

V tomto ohledu se zaprvé domnívám, že ačkoli je stav vlastního kapitálu prvkem, který je z definice zásadně spojen s finanční životaschopností společnosti, která podala nabídku, nepatřil mezi kritéria finanční životaschopnosti uvedená v oznámení o výběrovém řízení a nebyl zpochybněn Radou pro sdělovací prostředky v rámci posouzení těchto kritérií. Byl však uveden ve zcela jiném kontextu, a to s ohledem na cíl vytvořit stabilní a předvídatelný trh rozhlasového vysílání. Z tohoto důvodu se domnívám, že použití tohoto kritéria ve výše uvedeném kontextu nebylo předvídatelné, což může představovat porušení povinnosti transparentnosti, jak tvrdí Komise.

Zadruhé je podle mého názoru rovněž sporné, zda existence záporného vlastního kapitálu Klubrádió, která, jak se mi zdá, dosud nepředstavovala žádný problém a nemohla ovlivnit finanční životaschopnost Klubrádió, může přesto narušit vytvoření nebo fungování trhu rozhlasového vysílání jako celku.

Zatřetí a na závěr se nedomnívám, že je rozumné vyloučit při posuzování nabídky Klubrádió veškerou relevanci využití sponzorů nebo externích účastníků, což je, jak uvádí Komise, častý způsob financování sdělovacích prostředků.

Mám tedy za to, že existence záporného vlastního kapitálu v účetnictví společnosti Klubrádió nepředstavuje skutečnost, která by za okolností projednávané věci měla vést k odmítnutí nabídky společnosti Klubrádió.

Komise tvrdí, že vzhledem k prodlení s přijetím rozhodnutí o zamítnutí (které je předmětem čtvrtého argumentu prvního žalobního důvodu) neposkytla Rada pro sdělovací prostředky dostatek času na dokončení výběrového řízení před uplynutím platnosti smlouvy o užívání sporné frekvence a měla pouze dva měsíce na vyhodnocení nabídek a uzavření nové správní smlouvy, což vedlo k porušení čl. 8 odst. 2 písm. d) a odst. 4 písm. e) a čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice, jakož i zásady řádné správy.

Maďarská vláda tvrdí, že šestitýdenní lhůta týkající se řízení o přidělení rádiových frekvencí se nevztahovala na výběrové řízení a v každém případě byla v tomto případě dodržena, neboť čl. 7 odst. 4 autorizační směrnice umožňuje prodloužení této lhůty na osm měsíců v případě takových výběrových řízení, jako je výběrové řízení v projednávané věci Mám za to, že maďarská vláda vychází z nesprávného výkladu žalobního důvodu Komise, neboť jej vykládá tak, že se týká překročení lhůty šesti týdnů stanovené v čl. 5 odst. 3 autorizační směrnice. .

V tomto ohledu, s ohledem na možnost, kterou stanoví čl. 7 odst. 4 autorizační směrnice, prodloužení lhůty uvedené v čl. 5 odst. 3 této směrnice, se mi zdá, že dotčený žalobní důvod není dostatečně přesný Komise v návrhových žádáních Soudnímu dvoru navrhuje, aby konstatoval, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 8 a 9 rámcové směrnice, z čl. 5 odst. 3 autorizační směrnice, jakož i ze zásady řádné správy, tím, že v souvislosti s frekvencí dříve užívanou společností Klubrádió neprovedlo řízení o přidělení frekvence ve lhůtě, která by společnosti Klubrádió umožnila obdržet rozhodnutí před tím, než skončí její právo užívání . , neboť Komise nepředložila žádné konkrétní důkazy, z nichž by bylo možné vyvodit, že lhůta, v níž proběhlo výběrové řízení, neumožnila Klubrádió předložit odpovídající nabídku nebo Radě pro sdělovací prostředky vyhodnotit nabídky odpovídajícím způsobem.

Domnívám se tedy, že Komise neunesla důkazní břemeno v souladu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodě 63 tohoto stanoviska

Závěrem navrhuji vyhovět druhému žalobnímu důvodu Komise v rozsahu, v němž tvrdí, že Maďarsko tím, že na konci sporného výběrového řízení odmítlo přihlášku Klubrádió jako neplatnou na základě nepřiměřených kritérií, porušilo čl. 5 odst. 2 autorizační směrnice.

V rámci třetího žalobního důvodu Komise uvádí, že zákon o sdělovacích prostředcích vede k nerovnému zacházení, neboť na jedné straně podle § 65 odst. 11 tohoto zákona neumožňuje uzavřít dočasnou správní smlouvu o poskytování mediálních služeb v případě opakovaného méně závažného porušení jeho ustanovení, ale na druhé straně umožňuje podle § 55 odst. 1 písm. c) tohoto zákona udělit frekvenci prostřednictvím výběrového řízení bez ohledu na porušení jeho ustanovení, čímž dochází k nerovnému zacházení ve dvou srovnatelných situacích Podle názoru Komise by udělení dočasného práva na užívání bylo v souladu s povinností zajistit účinnou správu rádiového spektra podle čl. 45 odst. 1 kodexu, s požadavkem na předvídatelnost a konzistentnost při obnovení a změně práv na užívání rádiového spektra podle čl. 45 odst. 2 písm. c) kodexu a s požadavkem na jistotu, konzistentnost a předvídatelnost regulace podle čl. 45 odst. 2 písm. g) kodexu. .

Podle maďarské vlády nelze podmínky týkající se dočasného práva na poskytování mediálních služeb srovnávat s podmínkami uloženými uchazečům v rámci výběrového řízení Maďarská vláda rovněž poznamenává, že Klubrádió nepožádala o dočasné povolení. Komise však upřesňuje, že – bez ohledu na skutečnost, že Klubrádió věděla, že tyto podmínky nesplňuje – vytýká Maďarsku neslučitelnost zákona o sdělovacích prostředcích v tomto ohledu, a nikoli pouze rozhodnutí týkajícího se Klubrádió. a v každém případě podmínky pro uzavření této dočasné správní smlouvy nejsou přísnější než podmínky týkající se účasti v novém výběrovém řízení, neboť méně závažná, ale opakovaná porušení rovněž brání obnovení práva na poskytování mediálních služeb.

Úvodem připomínám, že v souladu s § 65 odst. 11 zákona o sdělovacích prostředcích může Rada pro sdělovací prostředky při zániku práva poskytovat rozhlasové mediální služby a v průběhu výběrového řízení na udělení tohoto práva udělit právo poskytovat mediální služby dočasně, prostřednictvím dočasné správní smlouvy Toto dočasné právo v maximální délce 60 dnů zaniká v každém případě ke dni uzavření správní smlouvy s uchazečem vybraným na základě výběrového řízení. , pokud bylo právo na poskytování rozhlasových mediálních služeb již jednou obnoveno, pokud Rada pro sdělovací prostředky nezjistí závažné nebo opakované porušení ze strany poskytovatele mediálních služeb . Naopak § 55 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona nestanoví takové podmínky pro udělení práva poskytovat tytéž služby v rámci výběrového řízení.

Předmětný žalobní důvod vychází z předpokladu, že dočasné poskytnutí práva na poskytování mediálních služeb je srovnatelné s poskytováním těchto služeb prostřednictvím nového výběrového řízení a v důsledku toho uložení přísnějších podmínek pro dočasné poskytnutí takového práva porušuje zásadu rovného zacházení.

Tento předpoklad je však podle mého názoru nesprávný. Ačkoli obě zmíněné situace (tj. dočasná smlouva a zadání ve výběrovém řízení) mají společné rysy, zejména možnost pokračovat v poskytování mediálních služeb, tyto situace se liší důležitými charakteristikami.

Uzavření dočasné smlouvy představuje dočasnou situaci odůvodněnou praktickými důvody, konkrétně potřebou zajistit nepřetržité užívání rádiových frekvencí. Tato přechodná a naléhavá situace může podle mého názoru odůvodnit uložení zvláště přísných podmínek. Pokud totiž není možné zahájit řízení o důkladném posouzení situace dotčeného podniku, jako je výběrové řízení, není nepřiměřené požadovat, aby jednání tohoto podniku nebylo stiženo žádnou podstatnou vadou Vycházím z předpokladu, který potvrdila maďarská vláda v písemném vyjádření, že na posuzování podmínek obnovení se vztahuje § 187 odst. 5 zákona o sdělovacích prostředcích, podle něhož se k méně závažným porušením při určování, zda se jedná o opakovaná porušení, nepřihlíží. .

Dále zadání v rámci výběrového řízení vyžaduje důkladnou analýzu situace podniku, který podal nabídku, na základě mnoha kritérií týkajících se zejména jeho schopností, finanční životaschopnosti atd. Tato okolnost podle mého názoru odůvodňuje uložení jiných kritérií, než jsou kritéria uplatňovaná v rámci uzavření dočasné smlouvy. V průběhu výběrového řízení má totiž Rada pro sdělovací prostředky možnost podrobněji posoudit situaci uchazečů a rovněž to, zda a v jakém rozsahu mohou případná porušení, k nimž došlo v minulosti, bránit jejich užitečné účasti ve výběrovém řízení.

V každém případě se domnívám, že vzhledem k významným rozdílům mezi těmito dvěma situacemi si členské státy ponechávají široký prostor pro uvážení ohledně podmínek, které mají být v tomto ohledu uloženy.

V důsledku toho navrhuji třetí žalobní důvod Komise zamítnout.

V rámci čtvrtého žalobního důvodu Komise uvádí, že sporná opatření a právní předpisy bránily Klubrádió ve vysílání jejích pořadů na rádiové frekvenci, což představuje nejzávažnější porušení svobody sdělovacích prostředků a dalo by se přirovnat k ukončení činnosti sdělovacího prostředku vnitrostátními orgány Možnost společnosti Klubrádió vysílat své pořady na internetu nepředstavuje podle názoru Komise rovnocennou alternativu k rozhlasovému vysílání na rozhlasových frekvencích na maďarském mediálním trhu. . Ačkoli svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků nejsou absolutními právy Podle čl. 52 odst. 1 Listiny musí být omezení těchto práv stanovena zákonem a musí respektovat podstatu těchto práv a svobod, přičemž mohou být při dodržení zásady proporcionality zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. , tak jednak omezení uložená v projednávané věci nejsou nezbytná k dosažení sledovaných cílů Podle Komise, pokud jde o rozhodnutí o zamítnutí, nebyl cíl zachování národní a kulturní identity prostřednictvím kvót pro vysílání ohrožen porušením, které bylo Klubrádió vytýkáno a které se netýkalo nedodržení kvót pro vysílání, ale pouhého porušení povinnosti předávat údaje týkající se kvót pro vysílání; pokud jde o rozhodnutí o neplatnosti, cíl zajištění spravedlivé hospodářské soutěže nebyl ohrožen formálními nepřesnostmi menšího významu a cíl zajištění stabilní přítomnosti na trhu sdělovacích prostředků nebyl ohrožen existencí záporného vlastního kapitálu v účetnictví Klubrádió, neboť její finanční životaschopnost mohla být zajištěna jinými způsoby financování. a jednak tato omezení nejsou přiměřená, neboť výše uvedených cílů by bylo možné dosáhnout méně invazivními prostředky, jako jsou žádosti o upřesnění a případné zrušení rozhodnutí o přidělení spektra v případě, že by se podnik dostal do likvidace nebo úpadku.

Podle maďarské vlády se projednávaná věc týká pouze otázky regulace sdělovacích prostředků, která není předmětem harmonizace v unijním právu, a proto se na ni nevztahují ustanovení Listiny v souladu s jejím čl. 51 odst. 1. Kromě toho samotná skutečnost, že provozovateli není přiznáno právo šířit mediální službu na dané vysílací platformě, nemusí nutně znamenat porušení svobody projevu.

Je třeba připomenout, že v souladu s čl. 11 odst. 2 Listiny musí být respektována svoboda a pluralita sdělovacích prostředků. Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že toto ustanovení je jedním ze základních pilířů demokratické a pluralitní společnosti a je součástí hodnot, na kterých je podle článku 2 SEU založena Unie, a zásah do práv a svobod zaručených tímto ustanovením musí být proto v tomto kontextu omezen na to, co je nezbytně nutné Viz rozsudek ze dne 4. října 2024 , Real Madrid Club de Fútbol ( C‑633/22 , EU:C:2024:843 , bod 49 a citovaná judikatura). Navíc podle čl. 52 odst. 3 Listiny mají práva v ní obsažená stejný význam a rozsah jako odpovídající práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen EÚLP ), což ovšem nebrání tomu, aby unijní právo poskytovalo širší ochranu. Při výkladu článku 11 Listiny proto musí Soudní dvůr zohlednit odpovídající práva zaručená článkem 10 EÚLP, jak je vykládá Evropský soud pro lidská práva, jako práh minimální ochrany. V tomto ohledu z ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že výjimky, kterým podléhá svoboda projevu, musí být vykládány restriktivně a že čl. 10 odst. 2 EÚLP ponechává jen malý prostor pro omezení svobody projevu v oblasti politické diskuse i v oblasti otázek obecného zájmu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024 , Real Madrid Club de Fútbol, C‑633/22 , EU:C:2024:843 , body 51 až 53 a citovaná judikatura). .

Vzhledem k tomu, že v předchozích bodech tohoto stanoviska bylo konstatováno, že unijní předpisový rámec pro elektronické komunikace je použitelný a některé ze žalobních důvodů vznesených Komisí jsou opodstatněné, je třeba posoudit, zda a do jaké míry zjištěná porušení ovlivňují svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků v Maďarsku, vzhledem k tomu, že jednání vytýkané Komisí se dotýká práv konkrétního podniku.

Komise, která musí unést důkazní břemeno v souladu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodě 63 tohoto stanoviska, se zřejmě opírá o skutečnost, že Klubrádió je nezávislá rozhlasová stanice, která je kritická vůči vládě. Žaloba však není založena na konkrétní analýze vztahu mezi činností Klubrádió a obecnější situací sdělovacích prostředků v Maďarsku a Komise pouze poukazuje na existenci prostředí, které je v tomto členském státě obzvláště nepřátelské vůči pluralitě sdělovacích prostředků z důvodu silných zásahů maďarské vlády do oblasti sdělovacích prostředků, což bylo uznáno několika orgány Unie a Rady Evropy Komise, podporovaná vedlejšími účastníky, odkázala zejména na stanovisko komisaře Rady Evropy pro lidská práva k maďarské legislativě týkající se sdělovacích prostředků z roku 2011; publikaci Evropské audiovizuální observatoře s názvem The independence of media regulatory authorities in Europe z roku 2019; zprávu Komise o právním státě z roku 2021; memorandum komisaře Rady Evropy pro lidská práva Memorandum on freedom of expression and media freedom in Hungary z roku 2021; zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu z roku 2022; publikaci Centra pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků Media Pluralism Monitor z roku 2023 a zprávy Mérték Media Monitor. Tyto výtky se zaměřují zejména na nedostatečnou pluralitu ve složení Rady pro sdělovací prostředky, jejíž rozhodnutí jsou v podstatě přijímána většinovou stranou v maďarském parlamentu. .

V tomto ohledu je pravda, že regulace sdělovacích prostředků v Maďarsku – a zejména zákon o sdělovacích prostředcích – byla v posledních letech předmětem velké kritiky, a to i ze strany řady mezinárodních institucí a organizací, s ohledem na omezení svobody a plurality sdělovacích prostředků. Navíc je velmi pravděpodobné, že v situaci, kdy jsou svoboda a pluralita sdělovacích prostředků vystaveny zkoušce, vyloučení poskytovatele mediálních služeb, který pozorně sleduje politický život země a je obzvláště kritický vůči politické moci, tuto situaci ještě více ovlivní.

Ačkoli při přezkumu sporných opatření samozřejmě nelze pominout podmínky a konkrétní kontext, v nichž byla přijata V tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 5. června 2023 , Komise v. Polsko (Nezávislost a soukromý život soudců) ( C‑204/21 , EU:C:2023:442 , bod 139 ). , a nelze tudíž vyloučit, že tato opatření měla vliv na svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, zdá se mi, že za okolností projednávané věci Komise nepředložila důkazy o existenci takového vlivu, a neunesla tudíž důkazní břemeno. Kromě obecného popisu situace na trhu sdělovacích prostředků v Maďarsku totiž nepředložila žádné důkazy o důsledcích sporných opatření na tuto situaci Zejména odkazuji na veškeré faktické a statistické údaje, z nichž vyplývá význam Klubrádió, která je navíc rozhlasovou stanicí vysílající v jediné (byť významné) oblasti, a to v oblasti Budapešti, v maďarském mediálním prostoru, s ohledem na všechny rozhlasové stanice nebo sdělovací prostředky v této zemi. .

Pokud by Soudní dvůr přesto shledal, že zjištěná porušení mají za následek omezení svobody a plurality sdělovacích prostředků v Maďarsku, je třeba ověřit, zda je toto omezení podle článku 52 Listiny v souladu se zásadou proporcionality, tedy zda je nezbytné pro dosažení cílů obecného zájmu a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

V tomto ohledu, ačkoli cíle sledované vnitrostátní právní úpravou, totiž posílení národní a kulturní identity a zajištění hospodářské soutěže na trhu sdělovacích prostředků a svobody projevu, představují v zásadě cíle obecného zájmu uznané Unií, mám pochybnosti o tom, zda jsou omezení uložená spornými rozhodnutími v tomto ohledu nezbytná a přiměřená. Nedostatky vytýkané Klubrádió v projednávané věci, které jí zabránily pokračovat v činnosti, představují buď méně závažná formální porušení nebo nepřesnosti V projednávané věci mám na mysli jednak porušení povinnosti předávat měsíční údaje týkající se kvót pro vysílání, které bylo předmětem rozhodnutí o zamítnutí, a jednak nepřesnosti v programové skladbě, které byly předmětem rozhodnutí o neplatnosti. , nebo situace, které by jako takové neměly vést k tomu, aby tato rozhlasová stanice nemohla pokračovat v činnosti rozhlasového vysílání V tomto ohledu odkazuji na existenci záporného vlastního kapitálu v účetnictví Klubrádió, který byl předmětem rozhodnutí o neplatnosti, který, jak je uvedeno v bodě 81 tohoto stanoviska, mohl být snadno vyrovnán využitím participativního financování. .

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že navrhuji, aby Soudní dvůr v podstatě vyhověl návrhovým žádáním Komise a Komise požadovala, aby Maďarsku byla uložena náhrada nákladů řízení, je důvodné uložit Maďarsku náhradu nákladů řízení.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně: určil, že Maďarsko tím, že Rada pro sdělovací prostředky přijala ve vztahu ke společnosti Klubrádió rozhodnutí o zamítnutí č. 830/2020 ze dne 8. září 2020 a rozhodnutí o neplatnosti č. 180/2021 ze dne 10. března 2021 a nerozhodla ve lhůtě šesti týdnů stanovené v čl. 5 odst. 3 autorizační směrnice o žádosti Klubrádió o obnovení smlouvy o užívání frekvence 92,9 MHz v oblasti vysílání v Budapešti, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 , čl. 5 odst. 2 a 3 a čl. 7 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice), ve znění směrnice 2009/140, čl. 4 odst. 2 směrnice Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o hospodářské soutěži), jakož i zásadu proporcionality; ve zbývající části žalobu zamítl; uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.