KSBR 31 A 100/2015-185

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph. D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobců: a) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO: 67010041 bytem Cejl 866/50a, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Černým sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brnob) ″VODA Z TETČIC z.s.″, IČO: 22678956 sídlem Hybešova 178, 664 17 Tetčice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65 7, 100 10 Praha 10 za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. Město Břeclav sídlem nám. T. G. Masaryka 42/3, 690 81 Břeclav

2. Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě žalobcea) ze dne 16. 11. 2015 a žalobě žalobceb) ze dne 23. 11. 2015 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2015, č. j. 1321/560/15 47136/ENV/15, sp. zn. OP 31/2015 takto:

Žaloby se zamítají.

Žalobcia) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Osoby zúčastněné na řízení 1. a 2. nemají právo na náhradu nákladů řízení

I. Předmět řízení a průběh správního řízení

Žalobcea) se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 16. 11. 2015 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 9. 2015, č. j. 1321/560/15 47136/ENV/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání (proti) a bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 4. 2015, č. j. JMK 92212/2014, sp. zn. S-JMK 92212/2014 OŽP/MCh (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jehož zrušení se žalobcea) také domáhá a žalobcea) dále požaduje uhrazení náhrady nákladů soudního řízení.

Žalobceb) se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 23. 11. 2015 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno taktéž totožné napadené rozhodnutí, a totožné prvostupňové rozhodnutí a žalobceb) dále požaduje uhrazení náhrady nákladů soudního řízení. Věc žalobceb) byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 31A 102/2015.

Z důvodu faktu, že žalobcia) a b) [dále také jen „žalobci“] směřovali své žaloby proti stejnému napadenému rozhodnutí (a stejnému prvostupňovému rozhodnutí), a vzhledem k tomu, že z jejich podání je zřejmé, že jejich procesní stanovisko ve věci je totožné, a některé žalobní námitky jsou dokonce zcela identické, rozhodl soud svým výrokem rozsudku ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 A 100/2015-137 mj. z důvodu vhodnosti, procesní ekonomie a hospodárnosti řízení, že se věci spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. 31A 100/2015.

Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 45i odst. 11 zákonač. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), rozhodnuto, že se společnosti Ředitelství silnic a dálnic ČR, tj. osobě zúčastněné na řízení 2), ukládá provedení a zajištění, v prvostupňovém rozhodnutí definovaných, kompenzačních opatření ke kompenzaci, v prvostupňovém rozhodnutí definovaných, dopadů předmětného záměru stavby „Silnice I/55, Břeclav, obchvat“ na předmět ochrany evropsky významné lokality Soutok – Podluží CZ0624119. Pro provedení uvedených kompenzačních opatření bylo v prvostupňovém rozhodnutí stanoveno celkem 16 podmínek. Napadeným rozhodnutím byla všechna odvolání (mj. i žalobců) zamítnuta a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

II. Obsah žaloby

Žalobcea) odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí je nezákonné a vymezil okruh pěti žalobních důvodů. Předně uvedl, že došlo k nezákonnosti hodnocení vlivů záměrů na evropsky významnou lokalitu mimo proces EIA podle zákonač. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění účinném v době vydání stanoviska k návrhu zadání změnyč. 5 územního plánu Břeclavi (dále jen „zákon EIA“), jelikož podle něj z předmětného zákona jednoznačně vyplývá, že v případech, kdy má zamyšlený záměr významný negativní vliv na stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality, musí být posouzen podle zákona EIA. Pokud bylo napadené i prvostupňové rozhodnutí vydáno bez předchozího posouzení vlivů záměru na území Natura 2000 postupem podle zákona EIA a bez vydaného stanoviska podle tohoto zákona, stalo se tak v rozporu zejména s § 45h odst. 2 a § 45i odst. 2 a odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále žalobcea) spatřuje nezákonnost v tom, že došlo k vydání rozhodnutí o kompenzačních opatřeních po územním rozhodnutí, přičemž zdůrazňuje, že podle jeho právního názoru rozhodnutí o kompenzačních opatřeních musí být naopak jedním z podkladů, na jehož základě příslušný úřad v územním řízení posoudí otázky např. převažujícího veřejného zájmu na realizaci záměru stavby. Došlo tak k porušení požadavků vyplývajících z § 45i odst. 8, 9 a 11 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobcea) dále uvádí, že nezákonnost napadeného rozhodnutí vyplývá také z neprokázání převažujícího veřejného zájmu na provedení záměru v důsledku nezohlednění jeho širších souvislostí a neexistence zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Nedošlo tak zejména k prověření otázky, zda požadavkům ustanovení § 45i odst. 9 a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny vyhovuje celková dopravní koncepce, jejíž je záměr obchvatu Břeclavi součástí. K tomuto prověření mělo dojít v rámci procesu pořizování zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, které však v době vydání napadených rozhodnutí neexistovaly. Jako čtvrtou žalobní námitku žalobcea) uvedl, že došlo k nezákonnému ovlivnění řízení žalovaným před vydáním rozhodnutím správního orgánu I. stupně, když se správní orgán I. stupně řídil instrukcemi a pokyny žalovaného, jež však byly vydány v rozporu čl. 2 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, a dále pak v rozporu s § 2 odst. 1 zákonač. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“) a implicitně rovněž v rozporu s úpravou odvolacího řízení v § 81 a násl. správního řádu. Konečně pak žalobcea) namítal nezákonný postup správního orgánu I. stupně při provedení důkazu výslechem Mgr. M., jelikož nebylo objasněno, jestli dotyčná osoba byla vyslýchána jako znalec, a ani nebyl výslech tohoto svědka řádně účastníkům řízení oznámen. Jelikož správní orgán I. stupně považuje tento důkaz za stěžejní podklad, je nutné, aby byl proveden v souladu se zákonem. Z výše uvedených důvodů navrhuje žalobcea) zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí.

Žalobceb) odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, a to zejména z toho důvodu, že mu byl znemožněn řádný výkon práva zakotveného v § 36 odst. 1 a odst. 3 správního řádu, dále, že došlo k chybnému vyhodnocení žádosti a došlo k vedení správního řízení mimo správní řád, dále ve shodě s žalobcema) uvedl, že došlo k nezákonnosti z důvodu absence plného posouzení záměru v řízení posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA. Žalobceb) dále namítá porušení práva na dvoustupňovost řízení, nezákonnost z důvodu nejistoty jeho realizovatelnosti, a to v podmínce 3 prvostupňového rozhodnutí a dále nezákonnost výroku rozhodnutí pro nejasnost a neurčitost v podmínce 11 prvostupňového rozhodnutí a konečně namítá také ohrožení účelu řízení, a to kvůli nezákonnosti při provádění výslechu Mgr. M. a s tím souvisejících otázek. Z výše uvedených důvodů navrhuje taktéž žalobceb) zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného a repliky žalobců a další vyjádření

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě žalobcea), doručeném soudu dne 15. 2. 2016, navrhl, aby soud žalobu jako opožděnou odmítl, jelikož žaloba měla být v souladu s § 2 odst. 5 zákonač. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o urychlení výstavby“), podána v měsíční lhůtě, což nebyla. Zároveň žalovaný uvedl, že stěžejním základem odůvodnění napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí jsou pak správní úvahy a závěry, k nimž správní orgány dospěly a tyto považuje žalovaný za dostatečně přesvědčivé a vycházející z provedeného řízení. Rovněž aplikaci konkrétních právních předpisů, vypořádání se s návrhy a námitkami žalobcea) se správní orgány věnovaly dostatečně a nepovažuje za smysluplné polemizovat s každou jednotlivostí uváděnou žalobcema). K námitce nezákonnosti hodnocení vlivů záměrů na evropsky významnou lokalitu mimo proces EIA, žalovaný konstatuje, že sice lze mít určité výhrady ke chronologii posuzování vlivů obchvatu Břeclavi na lokality soustavy Natura 2000, nicméně že nelze konstatovat nesoulad tohoto posuzování s požadavky ustanovení § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. I všechny další žalobní námitky žalobcea) považuje za nedůvodné a konstatuje, že žalobu považuje buď za opožděnou, nebo neshledá-li ji soud za opožděnou, tak za nedůvodnou, pročež navrhuje její zamítnutí. Zcela shodně se pak žalovaný vyjádřil ve svém vyjádření k žalobě žalobceb), doručeném soudu dne 28. 1. 2016, ve kterém i žalobu žalobceb) považuje za opožděnou, a v případě, kdy ji neshledá soud za opožděnou, tak za nedůvodnou, kdy ve vyjádření polemizuje s jednotlivými žalobními body, které všechny považuje za nedůvodné, pročež navrhuje i zamítnutí žaloby žalobceb).

Žalobcea) ve své replice, doručené soudu dne 29. 3. 2016, soudu sdělil, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu správní orgán nemůže až v soudním řízení zpětně tvrdit, že předchozí správní řízení probíhalo „automaticky“ dle zákona o urychlení výstavby, pokud to nevyplývá ze žádosti, z průběhu řízení a ani z rozhodování správních orgánů, resp. z obsahu vydaných správních rozhodnutí a nemůže u soudu namítat z tohoto důvodu opožděnost podané žaloby. Pak se žalobcea) opětovně vyjádřil k dalším vyjádřením žalovaného, se kterými argumentačně polemizuje a setrval na podané žalobě v plném rozsahu.

Žalobceb) ve své replice, doručené soudu dne 18. 2. 2016, rozšířil svou žalobu o nový žalobní bod, a to o námitku zjevné podjatosti správního orgánu prvního stupně, jelikož tento je systémově podjatým správním úřadem, a to zejména z důvodu existence dohody o spolupráci mezi ním, investorem stavby a Městem Břeclav ze dne 24. 6. 2013, která se týkala vzájemné spolupráce při přípravě a realizaci stavby silnice I/55 Břeclav, obchvat.

Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 23. 3. 2016, soudu sdělil, že žalobceb) námitku podjatosti úředních osob v průběhu správního řízení neuplatnil, a proto se jí správní orgány ani nezabývaly. Neuplatnil ji pak ani v průběhu lhůty pro podání žaloby, tudíž je podle něj zřejmé, že námitka podjatosti nebyla žalobcem v řízení právně relevantním způsobem včas uplatněna. Nicméně i přes tento fakt žalovaný uvedl, že z ničeho nevyplývá, že by správní orgán I. stupně byl při řešené dané věci systémově podjatý.

Žalobceb) ve svém přípise, doručeném soudu dne 12. 4. 2016, se jednak stran vyjádření žalovaného opětovně vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům, přičemž na jejich obsahu zcela setrval a k námitce podjatosti správního orgánu prvního stupně konstatoval, že nemůže být rozhodné, že tuto námitku doložil až po podání žaloby, jelikož zásadní je, že podjatost existovala ode dne uzavření smlouvy, existovala po celou dobu vedení předmětného řízení a existuje i nadále, přičemž tuto svou argumentaci nadále rozvedl v přípise, doručeném soudu dne 31. 5. 2016.

Osoby zúčastněné na řízení 1.) a 2.) se po věcné stránce k řešené kauze nevyjádřily.

Vzájemná podání účastníci a osoby zúčastněné na řízení obdrželi a jejich obsah je jim znám.

IV. Rekapitulace původního rozhodnutí krajského soudu

Původním rozsudkem ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 A 100/2015-137 rozhodl zdejší soud o podané žalobě tak, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.

Krajský soud úvodem konstatoval, že je oběma žalobcům dána aktivní žalobní legitimace procesní ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. Dále uvedl, že žalobcea) má i aktivní žalobní legitimaci hmotnou podle § 65 odst. 1 s.ř.s., nikoliv však žalobceb). V činnosti žalobceb) soud nespatřoval prokazatelný místní vztah k řešené lokalitě, jelikož žalobceb) se zabývá zejména vlivem staveb s přímým dotčením na oblast, kde působí (Tetčice a okolí, které jsou od posuzovaného záměru vzdáleny cca 60 km vzdušnou čarou) a není ani zaměřen na tuto konkrétní posuzovanou aktivitu (ochrana chráněných území).

V otázce věci samé rozhodl krajský soud o zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí z důvodu neexistence stanoviska EIA po neproběhnuvším naturovém hodnocení. Zdejší soud nepřistoupil k hodnocení dalších žalobních námitek, jelikož hmotněprávní část těchto žalobních námitek směřovala právě do toho, co by mělo být obsahem naturového hodnocení, případně do otázek, které měly být navázány na výsledky naturového hodnocení a ostatní žalobní námitky byly procesního charakteru, které, i kdyby byly důvodné, byly zhojeny tím, že došlo ke zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí zdejším soudem z důvodu výše uvedeného.

V. Kasační stížnost a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 A 100/2015-137 napadli kasační stížností žalovaný a obě osoby zúčastněné na řízení. Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil, a to z několika důvodů. V zásadní otázce, pro kterou krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil, neexistence stanoviska EIA, na rozdíl od krajského soudu, dospěl k závěru, že naturové hodnocení není nezbytným podkladem pro vydání rozhodnutí o uložení kompenzačních opatření. V řízení o uložení kompenzačních opatření měly správní orgány dostatek relevantních odborných podkladů a absence naturového posouzení bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost napadených správních rozhodnutí. K tomuto dále Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2018, č. j. 2 As 149/2017-164 uvedl, že v posuzované věci je rozhodné, že osoba zúčastněná na řízení II. podala oznámení o záměru ve smyslu § 6 zákona EIA (ve znění účinném do dne 30. 4. 2004) dne 3. 11. 2003, čímž došlo k formálnímu zahájení procesu posuzování záměru obchvatu Břeclavi. Toto datum předchází datu transpozice směrnice 92/43/EHS do českého právního řádu (k tomu odkázal na bohatou judikaturu Soudního dvora EU). S ohledem k této skutečnosti, se na předkladatele záměru nevztahovala povinnost provést naturové hodnocení dle § 45h a 45i zákona o ochraně přírody. Stěžovatelé proto byli se svou stěžejní námitkou úspěšní.

Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby v dalším řízení posoudil námitky žalobců i z toho pohledu, zda spadají do okruhu otázek, které vůbec lze řešit v řízení o uložení kompenzačních opatření s ohledem na povahu a předmět tohoto řízení, neboť tomto řízení nelze otevírat námitky spadající do územního řízení, které bylo v dané věci pravomocně ukončeno, ani uplatňovat námitky, které souvisí se stavebním řízením.

VI. III. H – Nejasnost a neurčitost výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně

Závěrem žalobceb) namítá, že ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není srozumitelně uvedeno, co se myslí pojmem zajištění kompenzačních opatření.

Dle §45i odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny, pokud posouzení podle odstavce 2 téhož ustanovení prokáže významný negativní vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a neexistuje variantní řešení bez významného negativního vlivu, lze schválit jen variantu s nejmenším možným významným negativním vlivem, a to pouze z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a až po uložení kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění celkové soudržnosti soustavy ptačích oblastí a evropsky významných lokalit podle odstavce 11. Kompenzačními opatřeními pro účely koncepce se rozumí zajištění možnosti nahradit lokalitu dotčenou realizací koncepce v obdobném rozsahu a kvalitě a se stejnou mírou závaznosti a konkrétnosti, jakou má schvalovaná koncepce nebo její jednotlivé části. Kompenzačními opatřeními pro účely záměru se rozumí vytvoření podmínek pro zachování nebo zlepšení záměrem ovlivněných předmětů ochrany ve stejné lokalitě nebo nahrazení lokality jinou lokalitou v obdobném rozsahu a kvalitě a jejich součástí mohou být opatření směřující k nahrazení možných dočasných ztrát na předmětu ochrany.

Z předmětného ustanovení plyne, že kompenzační opatření musí být uložena před schválením varianty s nejmenším možným významným negativním vlivem na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Jejich zajištění je až dalším krokem směřujícím k realizaci. Ostatně v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je dostatečně podrobně vysvětleno, co se pojmem zajištění rozumí (dosažení stavu, kdy plnohodnotně nahrazují dotčená evropská stanoviště či biotopy evropsky významných druhů v jejich funkcích), není proto nezbytné, aby byl tento pojem podrobně definován ve výroku rozhodnutí o stanovení kompenzačních opatření. K tomuto pojmu se s odkazem na definici ve Slovníku spisovného jazyka českého i odkazem zákonč. 289/1995 Sb., o lesích, kde je definován pojem zajištění lesního porostu, se vyjadřoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí.

K závěru této žalobní námitky pouze krajský soud zdůrazňuje, že žalobceb) nebyl nikterak zkrácen na svých právech tím, že odvolací námitka odvolatele Děti Země – Klubu za udržitelnou dopravu, týkající se doplnění další podmínky do rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, dle jeho názoru nebyla řádně vypořádána. Toto může namítat pouze odvolatel, který námitku podal.

Námitka týkající se výslechu a vypracování některých podkladů Mgr. S. M. ze shora vymezených důvodů proto také není důvodná.

Z těchto důvodů nelze ani tuto námitku považovat za důvodnou.

Proto až v rámci rozhodnutí ve věci samé jsou stanovena konkrétní kompenzační opatření. Ke shromážděným podkladům, na jejichž podkladě byla konkrétní kompenzační opatření stanovena, se žalobce mohl vyjádřit a věcně závěry správního orgánu prvního stupně rozporovat. První žalobní námitka žalobceb) proto není důvodná.

Takto nevhodně zvolený postup vedení řízení by mohl zapříčinit důvod pro pochybnost o nepodjatosti osoby přímo se podílející na vyřízení žádosti správního orgánu prvního stupně o vyjádření k postupu při posuzování vlivů a následném vyřízení odvolání a vydání napadeného rozhodnutí toutéž úřední osobou. Nicméně námitku podjatosti v tomto směru žalobcea) nepodal a ze spisu bylo zjištěno, že vyjádření ze dne 10. 11.2014, č. j. 66674/ENV/2014 vydala jiná osoba, než která rozhodovala o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Věcnou správnost uvedeného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu následně potvrdil Ústavní soud v nálezu ze dne 30. května 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, ve kterém rovněž konstatoval, že „[p]odstatným kritériem zde musí nepochybně být místní vztah navrhovatele k lokalitě regulované územním plánem. Má-li spolek sídlo na tomto území nebo jsou-li jeho členové vlastníky nemovitostí potenciálně dotčených opatřením plynoucím z územního plánu, pak by mu v zásadě měla svědčit aktivní legitimace k podání návrhu. Věcné (materiální) legitimační důvody, vycházející z předmětu činnosti spolku, se pak odvozují od místního vztahu k napadenému opatření obecné povahy. …z hlediska posouzení zákonné podmínky zkrácení na právech bude věrohodnější místní “zavedenost“…“

Nejvyšší správní soud si je vědom, že výše citovaná judikatura se týká oblasti přezkumu opatření obecné povahy, avšak závěry ohledně dotčenosti ve hmotněprávní sféře potenciálního navrhovatele a nezbytnosti lokálního prvku lze použít i na otázku možné aplikace § 65 odst. 1 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud posoudil, zda mohl být stěžovatel, který má sídlo v Brně, avšak působí v rámci území celé České republiky, napadeným rozhodnutím zasažen do své hmotněprávní sféry, což je předpokladem pro existenci jeho aktivní věcné legitimace.

Ústavní soud v nálezu ze dne 30. května 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14 konstatoval, že „… aktivní legitimace spolků, které byly založeny za účelem ochrany přírody a krajiny, nemůže být bez hranic.“ Touto hranicí je již zmíněný lokální prvek, resp. možná dotčenost na hmotných právech. Pokud by tento závěr nebyl správný, bylo by hypoteticky možné přiznat aktivní legitimaci ke vznášení věcných námitek každému spolku, který má předmět činnosti stanoven bez dalšího jako ochranu přírody a krajiny či životního prostředí. V takovém případě by byl teoreticky jakýkoli spolek s uvedeným předmětem činnosti oprávněn vznášet věcné námitky proti příslušnému záměru bez ohledu, zda může být reálně dotčen na hmotných právech, tedy i spolek se sídlem mimo Českou republiku či na jiném kontinentě. Smyslem vnitrostátní právní úpravy i interpretačního vodítka v podobě Aarhuské úmluvy je poskytnutí soudní ochrany dotčeným osobám, nikoli však neomezeně. Proto není možné paušalizovat presumpci dotčenosti ve hmotných právech spolků u všech záměrů, nýbrž je nutné vždy posuzovat každý případ individuálně.“

Zdejší soud tedy ve smyslu výše uvedeného právního názoru, který vykládá tak, že i v případě řízení o žalobě podle § 65 s.ř.s. může svědčit spolkům ochrana jejich hmotných práv, posoudil, jestli žalobci naplňují kritéria uvedená v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14 (rozvedena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2012-70), tak, aby měli aktivní žalobní legitimaci hmotnou. Těmito kritérii jsou především dotčení na subjektivních právech spolku, dále místní vztah spolku k lokalitě či zaměření spolku na aktivitu, která má lokální opodstatnění.

Po prozkoumání činnosti spolku – žalobcea) – na základě jeho stanov a registračního listu a ostatně i ze znalosti zdejšího soudu založené na dlouhodobé rozhodovací činnosti soudu v právních věcech žalobce – má zdejší soud za jednoznačné, že činnost žalobcea) má prokazatelný místní vztah k řešené lokalitě, jelikož stavba bezpochyby má vliv na udržitelnou dopravu a ekologické vazby v území, kde žalobce působí (tento působí na území celé České republiky, včetně Břeclavska), a také zdejší soud konstatuje, že žalobce je zaměřen na tuto konkrétní posuzovanou aktivitu (ochrana chráněných území). Zdejší soud má tedy za to, že v případě daného záměru s dopady na území Břeclavska je možné dovodit dotčenost ve hmotněprávní sféře žalobce, který vyvíjí aktivitu v rámci celého regionu, resp. že je v tomto konkrétním případě naplněno kritérium dostatečně silného vztahu žalobcea) k předmětnému území i dané aktivitě. Žalobcea) má tedy i aktivní žalobní legitimaci hmotnou podle § 65 odst. 1 s.ř.s.

K aktivní žalobní legitimaci hmotné žalobceb). Ekologické spolky mohou být považovány za určitých okolností za žalobce podle § 65 odst. 1 s. ř. s. dotčené vydaným rozhodnutím přímo na svých právech, a tudíž oprávněné vznášet proti němu i námitky hmotněprávního rázu. Podstatné je, zda má žalobceb) na daném případu dostatečný zájem, zda došlo k zásahu do jeho sféry a hmotných práv, což je předpokladem pro aplikaci § 65 odst. 1 s. ř. s. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v rozsudku ze dne 28. 3. 2018, č. j. 2 As 149/2017-164 zdejší soud posoudil povahu činnosti žalobceb) a dospěl k závěru, že mohl být napadeným správním rozhodnutím dotčen na svých hmotných právech. Záměr obchvatu Břeclavi sice nemá být realizován v blízkosti obci Tetčice, ale jedná se o významnou stavbu Jihomoravského kraje, na jehož území má žalobceb) sídlo. Jde o záměr, u něhož byl zjištěn významný negativní vliv na evropskými předpisy chráněnou oblast Natura 2000. Žalobceb) má stanoven jako předmět činnosti ochranu životního prostředí před záměry, které snižují jeho kvalitu. Proto skutečnost, že sídlo spolku není v Břeclavi či v jejím bezprostředním okolí, nezakládá u záměru s takovým dopadem a přesahem absenci místního vztahu či lokálního prvku ve výše naznačeném smyslu. Předmětný spolek byl založen již v roce 2008 a prokazatelně vyvíjí erudované aktivity v souvislosti s ochranou přírody a krajiny na území Jihomoravského kraje. Žalobceb) má dostatečně silný vztah k záměrem dotčenému území, a proto má aktivní žalobní legitimaci hmotnou podle § 65 odst. 1 s.ř.s.

VII. Shrnutí a náklady řízení

S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcema) a b) nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobcia) a b) v řízení úspěšní nebyli, proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Osoby zúčastněné na řízení 1.) a 2.) nemají právo na náhradu nákladů řízení, protože soud osobám zúčastněným na řízení neuložil žádnou povinnost, nebylo proto možné jim přiznat právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jim žádné náklady ve smyslu § 60 odst. 5 věta prvnís.ř.s. nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Brno 29. listopadu 2018

JUDr. Jaroslava Skoumalováv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu