KSBR 15 CO 200/2021-147

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:;osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, Doručovací číslo: PSČ, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva k nemovité věci, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 38 C 44/2019-107,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 6 800 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 38 C 44/2019-107, bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovité věci, budovy adresa postavené na pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro okres okres, územní celek, katastrální uzemí (výrok I.), současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 22 000 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozhodnutí podává odvolání žalovaný, který namítá, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, o tom, že žalobce nezanikl a v rámci nového sdružení nepůsobí jako nový subjekt práva. Na základě tohoto nesprávného zjištění dospěl k nesprávnému závěru, že došlo k vystoupení žalobce z žalovaného a jeho vstupu do nově vzniklého spolku. Bez významu rovněž není dřívější rozhodnutí ve věci sp. zn. 49 C 106/2006, kdy soud zcela ignoroval právní závěry k otázkám právního nástupnictví žalobce vyslovené v tomto řízení. Odůvodnění rozsudku je zmatečné, soud nejprve opakovaně konstatuje, že žalobce vystoupil z žalovaného a následně vstoupil do nového spolku, současně však konstatuje, že toto není podstatné zjištění, podstatné je to, že žalobce nezanikl a v rámci nového sdružení nepůsobí jako nový subjekt práva, čímž soud popírá svůj předchozí závěr o vystoupení. Žalovaný tvrdí, že žalobce vznikl jako samostatný subjekt práva v rámci žalobce po jeho založení, a to bez právního předchůdce. Bez významu rovněž není, že nedošlo k provedení majetkového vypořádání s žalovaným. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5099/2007 a 28 Cdo 3716/2009 na tento případ nedopadají, naopak soud I. stupně měl postupovat podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1644/2018, které vyslovuje závěr, že pobočný spolek nemůže vystoupit z hlavního spolku a stát se samostatným spolkem svým jednostranným právním jednáním. Otázku vydržení posoudil soud I. stupně rovněž nesprávně, je absurdní tvrdit, že žalovaný pozbyl dobrou víru na základě žádosti o změnu vlastnictví ze dne 9. 12. 2003, neboť se jedná o skutečnost, která nastala dříve, než se stal vlastníkem stavby. Na přelomu roku 2003 a 2004 ukončili členové původní organizace své členství, organizace zůstala bez členské základny, nemohla se sejít členská schůze po více jak dva roky, proto přistoupil žalovaný k provedení likvidace původní organizace a v rámci likvidace pak došlo k nabytí vlastnického práva ke stavbě žalovaným.

3. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Soud I. stupně se řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaného. Rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 106/2006 překážku věci rozhodnuté nevytváří. Novou judikaturu týkající se výkladu ustanovení nového občanského zákoníku o pobočných spolcích nelze aplikovat zpětně. Žalovaný nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v daném případě v dobré víře, že nabyl vlastnictví k předmětné nemovitosti. Jestliže má každý právo svobodně vystoupit z občanského sdružení, včetně právnických osob – základních organizací, nemůže vztah občanského sdružení a v něm sdružené základní organizace působit natolik rozsáhle, že by musela při svém vystoupení zanechat v občanském sdružení majetek, který vlastní.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobou podanou dne 14. 3. 2019 se žalobce domáhá určení vlastnického práva k nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ předmětná nemovitost“) s tím, že je pobočným spolkem anonymizováno 6 slov a má dle jeho stanov právní osobnost. anonymizováno 5 slov vznikl podle zák. č. 83/1990 Sb. a byl dne 25. 3. 2004 registrován u Ministerstva vnitra České republiky. Tomuto předcházelo usnesení celostátní konference delegátů ze dne 23. 1. 2004, kdy bylo odhlasováno oddělení této chovatelské odbornosti a byla ukončena činnost odbornosti chovatelů poštovních holubů v rámci struktur anonymizována tři slova (žalovaného). Žalobce byl dříve pod označením anonymizováno 6 slov anonymizována tři slova anonymizováno obec, ulice a číslo, (následně pak jako anonymizována tři slova, anonymizováno 5 slov se sídlem adresa) součástí žalovaného s tím, že podle stanov z roku 1993 měl právní subjektivitu a mohl nabývat svým jménem práv a majetku. Na schůzi konané dne 12. 12. 2003 bylo odhlasováno jednomyslné začlenění do nově vznikajícího anonymizováno 5 slov. K předmětné nemovitosti nabyl žalobce vlastnické právo na základě hospodářské smlouvy ze dne 2. 10. 1975 a je jejím nepřetržitým vlastníkem až do současnosti, jako vlastník byl zapsán v evidenci nemovitostí, i v katastru nemovitostí dle výpisu ze dne 5. 1. 2004, přičemž zde uvedeným nabývacím titulem je tato hospodářská smlouva. Žalobce po vzniku anonymizováno 5 slov, který vznikl dne 25. 3. 2004, a po registraci smluv pokračoval kontinuálně ve své činnosti už jako základní organizace nově vzniklého svazu. Posléze zjistil, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsáno záznamem pro žalovaného na základě protiprávně vyhotoveného rozhodnutí o zrušení organizace ze dne 22. 9. 2005. Organizace měla zaniknout pro nezaplacení členských příspěvků v roce 2003, což stanovy neumožňovaly. Žalobce podal dne 29. 3. 2006 žalobu o určení vlastnického práva, řízení bylo zastaveno.

6. Žalovaný namítá, že žalobce neprokázal své právní nástupnictví po jeho pobočném spolku, není právním nástupcem žalovaného, ale samostatnou právnickou osobou založenou nezávisle na žalovaném. Skutečnost, že členové žalobce z pobočného spolku žalovaného vystoupili a následně si založili spolek vlastní, nezpůsobuje právní nástupnictví. Žalobce si je vědom, že nemovitost je majetkem žalovaného, protože měl na tuto nemovitost uzavřenu s žalovaným nájemní smlouvu. Pokud by byl vlastníkem budovy, těžko by hradil nájemné a žádal o uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný je více jak 20 let zapsán katastru nemovitostí, stavbu držel v dobré víře, žalobce ji užíval jako nájemce. Nepřetržitá držba trvá déle než 10 let, tudíž došlo k vydržení, jsou splněny zákonné podmínky i pro vydržení mimořádné. Žalovaný vydržel nemovitost nejpozději 1. 1. 2019.

7. Soud I. stupně provedl dokazování listinami a výslechy svědků, jak vyplývá z protokolů o jednání ze dne 15. 1. 2020, 5. 2. 2021, 7. 4. 2021. Na základě provedeného dokazování žalobě vyhověl. Námitku překážku věci rozhodnuté neshledal důvodnou, neboť řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 106/2006 bylo zastaveno, aniž by soud ve věci vydal rozsudek, kterým by řízení ukončil. Co se týče naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který žalobce spatřuje v tom, že je třeba najisto postavit vlastnické vztahy k budově a dosáhnout takto odpovídajícího zápisu v katastru nemovitostí, tento byl soudem I. stupně shledán, pouze touto žalobou může žalobce dosáhnout změny stavu ve veřejném rejstříku, tj. v katastru nemovitostí. Výrok rozsudku, jehož se žalobce domáhá, bude závazný i pro žalovaného, který je aktuálně zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné nemovitosti. Dospěl k závěru, že podle hospodářské smlouvy ze dne 7. 11. 1975, číslo maj. číslo nabyl žalobce pod označením anonymizováno 10 slov obec, ulice a číslo, vlastnické právo k nemovitosti – budově adresa, stojící na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí. Žalobce byl následně evidován u Ministerstva vnitra ČR jako oblastní sdružení chovatelů poštovních holubů pod anonymizována tři slova a v souladu se stanovami anonymizována tři slova, schválenými dne 20. 11. 1993, měl žalobce právní subjektivitu (článek 11 a článek číslo těchto stanov). Dle těchto stanov (článek číslo) mají organizační jednotky svazu nejen právní subjektivitu, ale také jsou oprávněny nabývat vlastní majetek a hospodařit s ním podle platných zákonných předpisů, a to včetně převodu nemovitostí. Žalobce coby vlastník předmětné nemovitosti s touto disponoval. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by předmětnou nemovitost nabyl žalovaný, když ve výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví, stát. instituce, stát. instituce, pro územní celek a katastrální uzemí byl nabývací titul ve prospěch žalovaného, coby vlastníka, označeno rozhodnutí o zrušení organizace ze dne 22. 9. 2005. Je sice skutečností, že žalobce byl dříve pod označením anonymizováno 10 slov obec, ulice a číslo částí žalovaného, avšak žalobce vystoupil z anonymizována tři slova a stal se základní organizací jiného sdružení, kde rovněž disponuje právní subjektivitou. Tzv.„ přestup“ základní organizace žalobce do jiného sdružení není vyloučen, a tuto možnost dovozuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 1. 2009, 28 Cdo 5099/2007), která připouští i pro základní organizaci možnost ze sdružení vystoupit a vstoupit do sdružení jiného. Pro danou věc však není podstatné zjištění, zda žalobce ze sdružení platně vystoupil a platně vstoupil do jiného, ale podstatné je takové zjištění, že žalobce nezanikl a v rámci nového sdružení nepůsobí jako nový subjekt práva. Žalobce při koupi nemovitosti (pod označením anonymizováno 10 slov obec, ulice a číslo) použil finanční příspěvky členů spolku žalobce - místní organizace část obce a číslo (pod označením také jako anonymizováno 10 slov obec, ulice a číslo, postupně také jako anonymizována tři slova, anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno číslo, ulice a číslo, část obce, obec a nakonec jako anonymizována tři slova, anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno číslo, ulice a číslo, PSČ, obec), následně nedošlo k převodu nemovitosti na žalovaného platným a řádným způsobem, žalobce má právní subjektivitu coby pobočný místní spolek anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno, je aktivně věcně legitimován, má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, bylo prokázáno že je vlastníkem předmětné nemovitosti, proto bylo žalobě vyhověno.

8. Soud I. stupě k námitce vydržení uzavřel, že je-li dovozována z nájemního vztahu mezi účastníky na základě smlouvy ze dne 26. 5. 2009, neodpovídá úvaha žalovaného zjištěnému skutkovému stavu ani právní úpravě vydržení. Již základní podmínka vydržení, tj. dobrá víra žalovaného, nebyla v řízení naplněna. Za podstatu oprávněné držby směřující k vydržení se pokládá skutečnost, že držitel vykonává obsah určitého práva (v posuzované věci práva odpovídajícího vlastnickému právu) v mylném přesvědčení, že je subjektem tohoto práva. K tomu, aby držba byla oprávněná, však nestačí jeho pouhé subjektivní přesvědčení, že mu právo patří, ale je třeba, aby držitel byl„ se zřetelem ke všem okolnostem“ (tj. objektivně) v dobré víře, že mu právo náleží (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platnému ke dni počátku oprávněné víry držitele); omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Právní omyl je omluvitelný tehdy, jestliže se držitel omylu nemohl vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat (může jít např. o nejasné znění zákona). V dané věci se mohlo jednat například o snahu žalovaného zapsat dané věcné břemeno do pozemkových knih, resp. do katastru nemovitostí. obec víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Žalovaný však minimálně od výzvy Ing. jméno Vašíčka nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo odpovídající vlastnickému právu náleží. V řízení bylo prokázáno, že žalobce podal na katastr nemovitostí žádost o změnu vlastnictví nemovitosti již ke dni 9. 12. 2003. Kromě toho před uzavřením nájemní smlouvy svědek příjmení jméno příjmenířešitele vyzýval výkonný výbor anonymizována tři slova k vrácení nemovitosti žalobci (vyplývá ze svědecké výpovědi anonymizováno jméno příjmenířešitele). Soud nemá důvod nevěřit výpovědi svědka příjmení jméno příjmenířešitele, která se shoduje s listinnými důkazy. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaný je zapsán jako vlastník nemovitostí na základě rozhodnutí o zrušení organizace ze dne 22. 9. 2005, když již předtím došlo k vystoupení Základní organizace část obce a číslo z organizačních struktur žalovaného. Ze žádné zjištěné okolnosti nevyplynulo, že by žalobce převedl nemovitost, či jakýkoliv podíl na ní, na žalovaného. Žalovaný se tedy nemůže domáhat jako oprávněný držitel vydržení, když si musel být z výzvy předsedy Místního spolku část obce vědom toho, že není oprávněným držitelem předmětné nemovitosti.

9. Podle § 3 zákona č. 83/1990 Sb., ve znění novely č. 151/2002 Sb., o sdružování občanů, nikdo nesmí být nucen ke sdružování, členství ve sdruženích ani k účasti na jejich činnosti. Ze sdružení může každý svobodně vystoupit.

10. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Odvolací soud má ve shodě se soudem I. stupně za to, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť určovací žaloba může odstranit tvrzený nesoulad mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a tvrzeným právním stavem. V současné době je sice předmětná nemovitost zapsána v katastru nemovitostí jako součást pozemku, nikoliv však v důsledku změny právní úpravy, ale z toho důvodu, že se žalovaný stal vlastníkem předmětného pozemku až na základě kupní smlouvy uzavřené dne 2. 11. 2018, tj. po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, kdy následně provedený katastrální zápis odpovídal tomu, že v katastru nemovitostí byl žalovaný mylně evidován jako vlastník předmětné nemovitosti.

12. Odvolací soud má ve shodě se soudem I. stupně rovněž za to, že námitka překážky věci rozhodnuté není důvodná. V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 106/2006 bylo řízení zastaveno, nebylo rozhodováno meritorně. Soud tudíž tímto rozhodnutím není vázán. To, že má žalobce právní osobnost, vyplývá z jeho zápisu ve veřejném rejstříku, kdy je zřejmé, že jako základní organizace (nyní pobočný spolek) působil u anonymizováno 5 slov od 20. 7. 2004.

13. Pro právní posouzení věci bylo rozhodné, zda žalobce jako základní organizace, tj. právnická osoba, vystoupil z občanského sdružení žalovaného a následně vstoupil do jiného občanského sdružení, či zda zanikl stanovami předvídaným způsobem, pouze tehdy mohlo být provedeno majetkové vypořádání, které tvrdí žalovaný, na základě něhož se stal vlastníkem předmětné nemovitosti jako právní nástupce. Dle stanov žalovaného měl žalobce právní subjektivitu, mohl ze sdružení vystoupit, kdy vůle základní organizace utváří sama tato základní organizace. Žalobce, tehdy pod názvem anonymizováno 5 slov, se sídlem adresa, na schůzi dne 12. 12. 2003, jak vyplývá ze zápisu ze schůze číslo 2003, diskutoval o procesu osamostatnění se, o financování svazu a majetku základních organizací, a následně hlasoval přítomnými členy o začlenění této organizace do organizační struktury nově vznikajícího svazu. Pro tuto možnost hlasovali všichni přítomní členové. Otázka osamostatnění se odbornosti chovatelů poštovních holubů ze stávajícího sdružení chovatelů drobného zvířectva byla otázkou plošnou, diskutovanou v rámci základních organizací žalobce. Ze zápisu nelze učinit závěr, že by členové základní organizace tuto zrušili, či z ní hromadně vystoupili, naopak dohodli se na další běžné činnosti pro následující kalendářní rok a na tom, že organizace přestoupí do nové organizace, pokud tato vznikne. Dne 23. 1. 2004 se konala konference delegátů chovatelské odbornosti chovatelů poštovních holubů v obec, bylo konkrétně hovořeno o vytvoření samostatného svazu chovatelů poštovních holubů, o této možnosti bylo hlasováno po jednotlivých oblastních sdruženích. Na konferenci bylo rozhodnuto o vytvoření samostatného svazu chovatelů poštovních holubů. anonymizováno 5 slov byl registrován dne 25. 3. 2004, žalobce byl jako jeho pobočný spolek zapsán do obchodního rejstříku dne 1. 1. 2014, s datem vzniku (registrace) 20. 7. 2004. Z uvedeného vyplývá, že žalobce - základní organizace jako celek, tj. celá právnická osoba, se rozhodla vystoupit z žalovaného a nadále se svobodně sdružovat v jiné organizaci. Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o nový subjekt práva, či zda se jedná o„ přestup“ základní organizace do jiného občanského sdružení, je vůle základní organizace, kterou tvoří její členové, tato vůle jednoznačně vyplývá z výslechu slyšených svědků a provedenými listinnými důkazy. Nebylo prokázáno, že by žalobce byl odlišnou osobou od základní organizace žalovaného, že by zanikl stanovami předvídaným způsobem před datem, od kterého působí v nově vzniklém sdružení.

14. Usnesení anonymizováno 5 slov ze dne 15. 9. 2005 nemohlo být rozhodnutím, kterým byla základní organizace zrušena a vypořádán její majetek z důvodu, že základní organizace zůstala bez členské základny a členská schůze se nemohla sejít po více jak dva roky. Žalobce totiž v té době už působil jako člen jiného občanského sdružení. Byl to sám žalovaný, kdo se domáhal změny zápisu v katastru nemovitostí základě podání ze dne 27. 6. 2005, doručeného katastrálnímu úřadu 1. 7. 2006, v němž uváděl, že základní organizace zanikla 31. 12. 2003 s tím, že všichni členové z této organizace vystoupili. V dalším podání pak již uváděl, že ústřední orgán v souvislosti se zánikem členství základní organizace chovatelů poštovních holubů ke dni 31. 12. 2003 výmazem z evidenci pro nezaplacení členských příspěvků a nepředložení povinné evidence konstatuje zánik (tj. nerozhoduje o zrušení k datu 15. 9. 2005) této organizace s tím, že nemovitost zůstává majetkem anonymizována tři slova a její užívání přísluší anonymizována tři slova, anonymizováno anonymizováno 23, obec – část obce. Sám žalovaný uvádí rozdílné právní skutečnosti, pro které měl žalobce zaniknout a rozdílná data, ke kterým mělo k zániku základní organizace dojít. Stanovy přesně upravovaly zánik členství jednotlivce ve svazu, stejně jako zánik základní organizace (§ 18 stanov). Stanovy naopak výslovně nepamatovaly na situaci, že by členská organizace jako právnická osoba (základní organizace a její působení je elementárně spjato s členskou základnou, neboť pro zájmové sdružování osob byla zřízena, to byl její smysl a účel), přestala chtít působit v určitém sdružení, chtěla by z tohoto vystoupit a následně přejít do sdružení jiného. Stanovy upravovaly pouze zánik základní organizace v případě, že o tom rozhodne členská schůze ¾ většinou členů organizace a současně rozhodne, jak bude naloženo s majetkem organizace prokazatelně nabytým z vlastních zdrojů, a to po vyrovnání a vypořádání dluhů, závazků, vkladů a dotací. K zániku základní organizace tímto stanovami předvídaným způsobem nedošlo. Možnost rozhodnout o zániku organizace přísluší dle stanov rovněž vyššímu orgánu svazu, pokud by základní organizace přestala plnit své povinnosti podle stanov a nebyla by opakovaně usnášeníschopná. Taková situace ke dni 31. 12. 2003, tj. jen 19 dnů od poslední schůze nemohla nastat, přinejmenším co se týče opakované neusnášeníschopnosti.

15. Odvolací soud neshledává rozporným závěr soudu I. stupně o tom, že podstatné ve věci není zjištění, zda žalobce vystoupil z žalovaného a následně vstoupil do nového spolku, nýbrž zjištění, zda žalobce nezanikl a tudíž v rámci nového sdružení nepůsobí jako nový subjekt práva. Pokud je činěn závěr, že žalobce z organizačních struktur žalovaného vystoupil a jako právnická osoba vstoupil do nového občanského sdružení, přičemž nebylo provedeno majetkové vypořádání s původním občanským sdružením, je žalobce nadále vlastníkem předmětné nemovitosti. Uvedené totiž znamená, že žalobce nezanikl, v rámci nového sdružení nepůsobí jako nový subjekt práva, nýbrž jako původní základní organizace žalovaného začleněná do organizační struktury nově vzniklého občanského sdružení, a to od okamžiku své registrace. Tato vůle byla deklarována nejméně na členské schůzi základní organizace 12. prosince 2003.

16. Předmětná nemovitost byla vždy ve vlastnictví základní organizace anonymizováno 10 slov, obec, ulice a číslo, následně anonymizováno 5 slov číslo, ulice a číslo, PSČ obec, kdy kupní cena byla zaplacena z příspěvků členů této organizace, nejednalo se o situaci, že by majetek přímo nabyl žalovaný, majetek nabyla v souladu se stanovami přímo základní organizace, která měla právní subjektivitu, byla právnickou osobou. Je-li odkazováno na právní titul pro nabytí vlastnického práva žalovaným, kterým je rozhodnutí o zániku organizace a likvidaci jejího majetku, nelze přehlédnout, že listiny, které o tomto hovoří, jsou pozdějšího data, než jednání základní organizace, která jako celek vystoupila z organizačních struktur žalovaného a vstoupila do nové struktury anonymizováno 5 slov. Jestliže organizace jako celek vystoupila a přešla do nové organizace, nemohla být následně likvidována a rozhodnuto o jejím zániku v rámci anonymizována tři slova s právními účinky. Žalobce nemusel v řízení prokazovat právní nástupnictví po původní organizaci anonymizována tři slova, neboť jako právnická osoba nezanikl, ale přešel do jiné organizační struktury na základě svého práva svobodně se sdružovat, přičemž vůli základní organizace vytvářela a vytváří právě její členská základna. Zápis vlastnického práva žalovaného proběhl v roce 2005 na základě záznamu, kdy podkladem byla listina jím vyhotovená.

17. Odvolací soud shrnuje, že v řízení bylo prokázáno, že základní organizace nezanikla stanovami předvídaným způsobem, vůlí základní organizace bylo vystoupit ze zájmového sdružení žalovaného a vstoupit do nově vzniklé organizace. Rozhodnutí o zániku základní organizace by příslušelo vyššímu orgánu svazu jen za situace, kdy by základní organizace přestala plnit povinnosti podle stanov a současně nebyla-li by členská schůze opakovaně usnášeníschopná. V řízení bylo prokázáno, že členská schůze základní organizace se konala 12. 12. 2003, všichni přítomní hlasovali pro začlenění do organizační struktury nově vznikajícího anonymizováno 5 slov, který následně vznikl. Vzniku předcházela konference delegátů 23. 1. 2004, která rozhodla o založení občanského sdružení sdružující chovatele poštovních holubů, tj. osamostatnění se od žalovaného, na základě výsledků hlasování jednotlivých základních organizací. Žalobce není právním nástupcem původní základní organizace číslo, nýbrž je touto základní organizací, která vystoupila ze struktur žalovaného a nyní působí jako pobočný spolek anonymizováno 5 slov, který má podle stanov rovněž právní subjektivitu. Žalovanému lze přitakat, že v souvislosti s vystoupením základní organizace a přestoupením do nově vzniklého subjektu nebylo provedeno vypořádání majetku základní organizace, nicméně tato skutečnost nemůže„ přestup“ žalobce do jiného občanského sdružení zpochybnit. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný při tvrzené likvidaci majetku žalobce pouze konstatoval, že její majetek připadá žalovanému, nicméně z žádného důkazu se nepodává, že by současně byly vypořádány dluhy, závazky, vklady a dotace, přestože byla nemovitost nabyta z příspěvků členů základní organizace.

18. Opustila-li základní organizace sdružení formou, kterou lze vyložit jako vystoupení základní organizace, nelze ji nutit, aby se zřekla věcí ve svém vlastnictví a ponechala je ve stávajícím občanském sdružení. Žalobce přijal jako celek rozhodnutí, že již nadále nechce setrvávat u žalovaného jako jeho základní organizace, vůle vyjádřená v zápisu schůze nevzbuzuje pochybnosti, nelze ji v žádném případě vykládat tak, že by základní organizace zanikla, když delegáti z této základní organizace ještě působili na konferenci delegátů dne 23. 1. 2004. Členská základna, která je pro občanské sdružení klíčová, zůstala zachována, stejně jako majetek základní organizace. Žalobce nemůže těžit z toho, že nebylo provedeno případné vypořádání. Předmětná nemovitost byla vždy v majetku této základní organizace, byla na ni převedena třetí osobou, nikoliv žalovaným. Nemovitost byla nabyta za úplatu z finančních prostředků základní organizace, nikoliv žalovaného, jak bylo v řízení prokázáno. Z výslechů svědků jednoznačně vyplývá, že tito se rozhodli jako celek, tj. celá základní organizace jako právnická osoba, vstoupit do nově vznikajícího anonymizováno 5 slov - organizace, která nezaštiťuje chovatele všeho drobného zvířectva, nýbrž pouze chovatele poštovních holubů jako zvláštní odbornost. V řízení zjištěné skutečnosti brání přijetí závěru, že jednotliví členové ze základní organizace samostatně vystoupili a tuto zanechali bez členské základny.

19. Námitka, že na daný případ nedopadá soudem I. stupně citovaná judikatura, je nedůvodná. Právní subjektivita žalobce ke dni 20. 7. 2004, kdy se stal pobočným spolkem anonymizováno 5 slov, nezanikla, stanovy žalovaného určily, že základní organizace mají právní subjektivitu, tj. právo nabývat vlastním jménem práv a povinností a jsou právnickými osobami. Za této situace soud I. stupně správně odkázal na závěry vyjádřené v rozhodnutích dovolacího soudu sp. zn. 28 Cdo 1743/2012, sp. zn. 28 Cdo 5099/2007. Stanovy žalovaného v daném případě vykazují mezeru v části o skončení či zániku členství základní organizace včetně jejího majetkového vypořádání. Předmětnou nemovitost nabyl do svého vlastnictví žalobce jako právnická osoba, konstitutivním podkladem pro zápis byla hospodářská smlouva. Vlastnictví žalovaného bylo zapsáno na základě záznamu na základě jím vyhotovené listiny. Jestliže se žalobce rozhodl nadále již nesetrvávat v dosavadním občanském sdružení, neznamenalo to samo o sobě zánik jeho právní subjektivity, nýbrž členská základna fyzických osob základní organizace a její majetek jí zůstaly zachovány, registrací se stala součástí jiného občanského sdružení. Žalovaný nemohl nakládat s věcmi základní organizace, jako by se jich žalobce zřekl, jako by je ponechal bez dalšího žalovanému. Majetkové vypořádání mezi žalobcem a žalovaným dosud provedeno nebylo, předmětná nemovitost je vlastnictvím žalobce, kterému svědčí původní nabývací listina, hospodářská smlouva.

20. Co se týče námitky vydržení, žalovaný je zapsán jako vlastník na základě záznamu. Nabývacím titulem mělo být rozhodnutí o zrušení organizace ze dne 22. 9. 2005, přičemž v žádostech o zápis změny v katastru nemovitostí je jednak tvrzeno, že žalobce zanikl dne 31. 12. 2003, kdy všichni členové vystoupili, v doplnění žádosti uvádí, že členství zaniklo ke dni 31. 12. 2003 pro nezaplacení členských příspěvků, tj. dvě rozdílné skutečnosti. Zapsaným vlastníkem se stává na základě listiny, kterou sám vyhotovil. Základní organizace (žalobce) působil u žalovaného i po 31. 12. 2003, ke dni 22. 9. 2005 byl již součástí jiného občanského sdružení. Žalobce se navíc bránil zápisu žalovaného v katastru nemovitostí podanou určovací žalobou ze dne 29. 3. 2006, o které nebylo meritorně rozhodnuto, přičemž důvodnost své žaloby opírá o tvrzení, že zápis v katastru nemovitostí byl učiněn na základě nepravdivé listiny, když řízení skončilo pravomocně jeho zastavením dne 29. 1. 2009. Otázka vlastnictví nemovitosti je sporná po celou dobu, kdy je žalovaný zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti, ani na základě posléze uzavřené nájemní smlouvy nemohl zpětně nabýt přesvědčení o tom, že mu vlastnické právo patří. Navíc nájemní smlouva byla uzavřena 26. 5. 2009, tato žaloba na určení vlastnického práva byla podána 14. 3. 2019. V tomto směru je významné zjištění soudu I. stupně o tom, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný svědkem příjmenířešitele vyzván k vrácení nemovitosti žalobci, přičemž svědecká výpověď nebyla zpochybněna. Soud I. stupně opřel svůj závěr o nedostatku dobré víry na straně žalovaného jednak o žádost žalobce o změnu vlastnictví nemovitosti z 9. 12. 2003, ale především o skutečnost, že před uzavřením nájemní smlouvy, tj. v rámci rozhodné doby byl žalovaný žalobcem vyzván k vrácení nemovitosti. Odvolací námitka, že soud I. stupně opírá svůj závěr o nedostatku podmínek vydržení jen o žádost předcházející zápisu žalovaného do katastru nemovitostí, není důvodná. Žádost o změnu vlastnictví je dle odvolacího soudu další skutečností, která může dobrou víru žalovaného zpochybnit, a to již před počátkem běhu vydržecí doby. Přijetí závěru žalovaného o tom, že taková skutečnost není právně významná, by znamenalo, že ke skutečnostem, které znal či měl tvrzený vydržitel znát již před počátkem běhu vydržecí doby, se nepřihlíží. Všechny výše uvedené skutečnosti ve svém souhrnu zpochybnily případnou dobrou víru žalovaného i do budoucna, žalovaný musel mít přinejmenším o svém vlastnickém právu pochybnosti, doba potřebná k vydržení neuplynula. K vydržení nemohlo dojít, neboť žalovaný nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu vlastnické právo k předmětné nemovitosti náleží, musel si být vědom, že jsou zde skutečnosti, které přinejmenším vzbuzují pochybnosti o tom, kdo je vlastníkem, že skutečnosti, o které opírá nabytí vlastnického práva, jsou sporné.

21. Odvolací soud shledává nepřípadným odkaz žalovaného na současnou judikaturu Nejvyššího soudu k pobočným spolkům, když v této věci je řešen spor z období, v němž platily jiné právní předpisy, tudíž nelze postupovat retroaktivně a ustanovení nového občanského zákoníku aplikovat na právní skutečnosti a vztahy mezi účastníky, pro které je rozhodné období let 2003 – 2005. K předmětnému jednání došlo za účinnosti zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, kdy sdružení byla registrována u ministerstva vnitra.

22. Rozsudek soudu I. stupně byl podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, včetně výroku o nákladech řízení, potvrzen.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou představovány odměnou zástupce žalobce za 2 úkony právní služby stanovenou podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) po 3 100 Kč, vyjádření se k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 6 800 Kč Náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř., povinnost je třeba splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 261a odst. 2 o.s.ř.

Proti výroku I. tohoto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V tom případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR u soudu, který rozhodoval v I. stupni.

Proti výroku II. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).