KSBR 16 CO 243/2019-114

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph. D. a JUDr. Petry Flídrové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 4. 2019 č. j. 6 C 293/2018-57,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I. týkající se pozemků parc. číslo v obci a k.ú. obec zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Ve zbývající části výroku I. ohledně pozemku parc. číslo v obci a k.ú. obec se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 14.965 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 11.736 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Prvním výrokem shora v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově byla zamítnuta žaloba žalobce na určení, že žalovaný není vlastníkem pozemku KN p. číslo pozemku KN parcelní číslo a pozemku p. číslo vše v k.ú. obec, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, stát. instituce pro obec a k. ú. obec. Druhým výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit žalovanému na nákladech řízení 12.787 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

2. Soud I. stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí tím, že na předmětné určovací žalobě není dán naléhavý právní zájem. Žalobní petit spočívající v negativním určení vlastnického práva by nemohl být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, pokud by takové žalobě bylo vyhověno, přičemž právní postavení žalobce by se tím navíc nikterak nezměnilo. Soud v souvislosti se svým rozhodnutím odkázal i na příslušnou soudní judikaturu, vztahující se k dané problematice, například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1799/2004, 21 Cdo 3820/2009, či 30 Cdo 2246/2005.

3. Proti rozsudku podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhal buď jeho zrušení a vrácení ve věci okresnímu soudu k dalšímu řízení nebo jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Odvolatel namítl, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem ani k označeným důkazům, neprovedl ve věci náležité dokazování a tím i neúplně zjistil skutkový stav věci. Žalobce zdůraznil, že žalobou o negativním určení vlastnictví majetku státu, který byl tzv. veřejným statkem nezamýšlel provést změnu zápisu v katastru nemovitostí, nýbrž zamýšlel eliminovat stav ohrožení svých práv, jakož i práv vlastníka (České republiky) před nezákonným zásahem obce, která docílila změny zápisu k tomuto majetku v katastru nemovitostí, aniž by splnila podmínky pro jejich přechod podle zákona č. 172/1991 Sb.

4. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnil se správnými závěry prvostupňového soudu, a proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku. I z dalších judikatorních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (například 22 Cdo 1772/2000, 30 Cdo 2246/2005 a 30 Cdo 2320/2017), vyplývá, že v případech tzv.„ negativní“ určovací žaloby nemůže být zjevně splněna zákonem požadovaná preventivní funkce a rozhodnutí není v daných poměrech způsobilé v pozitivním slova smyslu eliminovat postavení žalobce. Jinými slovy tak u takto formulované žaloby absentuje naléhavý právní zájem a takové určovací žalobě nelze vyhovět.

5. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce částečně zpět svoji žalobu a to ohledně pozemků parc. číslo v obci a k. ú. obec a nadále tak setrval na své určovací žalobě, již jen ve vztahu k pozemku parc. číslo.

6. Žalovaný vyslovil souhlas s částečným zpětvzetím žaloby u odvolacího jednání konaného dne 23. 3.2022.

7. Dále v rámci odvolacího řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2020 č. j. 16 Co 243/2019-94 byl zamítnut návrh účastníků na přerušení daného odvolacího řízení podle § 109 odstavec 2 písm. c/ občanského soudního řádu (o. s. ř.) a současně bylo rozhodnuto o přerušení odvolacího řízení podle § 110 o. s. ř. Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne 3. 9. 2020.

8. 31. 8. 2021 navrhl žalobce pokračovat v odvolacím řízení, a proto odvolací soud posléze svým usnesením ze dne 17. 12. 2021 č. j. 16 Co 243/2019-102 rozhodl, že v předmětném odvolacím řízení bude pokračováno.

9. Krajský soud vzal nejprve v úvahu částečné zpětvzetí žaloby ke dvěma shora označeným pozemkům včetně souhlasu žalovaného s tímto procesním úkonem, poté přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k pozemku parc. číslo v obci a k. ú. obec, ověřil si, že ke dni rozhodování o odvolání je žalovaný evidován jako výlučný vlastník tohoto pozemku parc. číslo dále vzal v úvahu, že žádná z procesních stran neuplatnila v odvolacím řízení žádné nové skutečnosti ani nové důkazy (§ 212a odstavec 3 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby ve vztahu k pozemkům parc. číslo s přihlédnutím k souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby tak odvolací soud nejprve v souladu s ustanovením § 222a odstavec 1 o. s. ř. rozhodl napadený rozsudek v části výroku I., týkající se pozemků parc. číslo zrušit a v tomto rozsahu současně řízení zastavit.

11. Ve zbývající části výroku I. ohledně pozemku parc. číslo v obci a k. ú. obec byl rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. Odvolací soud se v tomto zcela shoduje se správným právním posouzením ze strany soudu I. stupně, včetně přiléhavé soudní judikatury a nemá ničeho, čím by doplnil závěry prvostupňového soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na takovéto určovací žalobě. Odvolací soud proto v podrobnostech a pro stručnost odkazuje na podrobné, přiléhavé, výstižné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Je rovněž možno v této souvislosti přisvědčit i správné právní argumentaci žalovaného, uvedeného mimo jiné i v jeho vyjádření k opravnému prostředku žalobce.

12. V souladu s ustanovením § 220 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 o. s. ř. a § 142 odstavec 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) však odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku o nákladech řízení. S ohledem na předmět a charakter daného řízení činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 9 odstavec 4 písm. b/ a § 7 bod 5 této vyhlášky částku 3.100 Kč, nikoliv 2.500 Kč, jak nesprávně uvedl soud I. stupně. Správná výše účelně vynaložených nákladů řízení žalovaného před soudem I. stupně představuje včetně 21 % DPH částku 14.965 Kč. Jedná se o náklady spojené s právním zastoupením žalovaného a sice odměna právního zástupce za tři úkony po 3.100 Kč, 3 x 300 Kč režijní paušál, náhrada za ztrátu času, tj. 6 půlhodin po 100 Kč, náhrada cestovného 1.567,45 Kč a 21 % DPH.

13. Obdobně bylo rozhodnuto i o nákladech odvolacího řízení, kdy úspěšnému žalovanému byly dle § 224 o. s. ř., § 142 odstavec 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznány i účelně vynaložené odvolací náklady spočívající v odměně právního zástupce za dva úkony právní služby po 3.100 Kč (písemné vyjádření k odvolání a osobní účast právního zástupce u odvolacího jednání), 2 x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas, za 8 půlhodin po 100 Kč, cestovné z místa výkonu advokacie právního zástupce k odvolacímu soudu a zpět 2.099 Kč a 21 % DPH. Celkem tak na odvolacích nákladech bylo žalovanému přiznáno 11.736 Kč.

Proti tomuto rozsudku je právo podat dovolání a to do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo návrh na soudní výkonu rozhodnutí.