KSBR 17 CO 92/2021-84

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem ulice a číslo, obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení, advokátkou ⟪LB:lb_009⟫ sídlem ulice a číslo, obec ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 12.606,90 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 11. 2020, č. j. 9 C 301/2019-62,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 5.692 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku nahradit České republice na účet Okresního soudu v Prostějově náklady řízení v částce 5.793,48 Kč a dále nahradit České republice na účet Okresního soudu v Prostějově náklady odvolacího řízení v plné výši v částce stanovené samostatným usnesením soudu prvního stupně, jímž bude rozhodnuto o výši odměny a hotových výdajů v odvolacím řízení opatrovnice žalované příjmení jméno příjmení, advokátky, sídlem ulice a číslo, obec, a to do tří dnů od jeho právní moci.

1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalované povinnost, aby zaplatila žalobci částku 1.730 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1.830 Kč od datum do zaplacení, dále částku 1.676,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1.676,90 Kč od datum do zaplacení a konečně částku 9.200 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále soud prvního stupně stanovil žalované povinnost, aby žalobci nahradila náklady řízení v částce 12.585,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II), a stanovil opatrovnici žalované příjmení jméno příjmení, advokátce, odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 5.793,48 Kč (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, a to výslovně proti výroku I pouze do té jeho části, jíž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9.200 Kč, a dále proti výroku II o náhradě nákladů řízení. Vytkla soudu prvního stupně, že v této napadené části týkající se žalobcem požadované smluvní pokuty věc nesprávně právně posoudil. Opakovaně namítla, že požadovaná smluvní pokuta byla upravena smlouvou o sdružených dodávkách plynu uzavřenou mezi účastníky v odstavci„ ostatní ujednání“, které je značně nepřehledné, složitě konstruované a nelze předpokládat, že zákazník v rámci sjednávání smlouvy při vynaložení obvyklé pozornosti zcela pochopí jeho význam. Poukázala na to, že žalobce jakožto silnější smluvní strana zneužil svého postavení, ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřené a žalovaná nebyla s touto svou platební povinností seznámena jasným a srozumitelným způsobem. Poukázala na ustanovení § číslo odst. 1 a § 1813 občanského zákoníku a uvedla, že ujednání o smluvní pokutě je třeba považovat za zakázané, takže žalobci nemohl vzniknout nárok na její zaplacení ve výši 9.200 Kč. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části tak, že žalobu ohledně částky 9.200 Kč jako nedůvodnou zamítne.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalované, že o povinnosti zaplatit smluvní pokutu nebyla v uzavřené smlouvě seznámena jasným a srozumitelným způsobem. Zdůraznil, že smlouva o sdružených službách dodávky plynu byla sepsána jasným a čitelným písmem použitým stejně v textu celé smlouvy. Smlouva je krátká a přehledná, zahrnuje pouhé dvě strany textu, tj. jediný list. Ujednání o smluvní pokutě není skryto mezi ostatními ujednáními a formulace předpokladů vzniku smluvní pokuty je pochopitelná a osobě průměrného rozumu zcela srozumitelná v tom smyslu, že se sjednává pokuta, pokud nebude dodržena kvůli jednání zákazníka doba trvání smlouvy. O tomto ujednání byla ostatně žalovaná upozorněna již v rámci informací pro zákazníka. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v obec jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalované jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvod, který žalovaná uplatnila ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovanou v jejím odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku v jeho odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Pro úplnost nutno dodat, že část výroku I rozsudku, jíž byla žalované stanovena povinnost, aby zaplatila žalobci částku 1.730 Kč s příslušenstvím a částku 1.676,90 Kč s příslušenstvím, jakož i výrok III o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnice žalované, nebyly napadeny odvoláním žádného z účastníků řízení, rozsudek soudu prvního stupně proto v těchto částech nabyl samostatně právní moci, a odvolací soud jej v tomto rozsahu ani nepřezkoumával (ustanovení § 206 odst. 2 a 3 o.s.ř.).

6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalované zaplacení částek 1.730 Kč s příslušenstvím a 1.676,90 Kč s příslušenstvím, které mu měla žalovaná dlužit za odebraný plyn v období od datum do datum, který jí žalobce dodával na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené dne datum a který žalovaná řádně a včas neplatila. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 9.200 Kč jako smluvní pokutu sjednanou v uzavřené smlouvě pro případ, že z důvodu porušení platebních povinností žalovanou dojde k předčasnému ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, k čemuž došlo, neboť žalobce z důvodu, že žalovaná neplnila své platební povinnosti, ukončil dodávku plynu dnem datum a došlo k zániku smlouvy. Žalovaná prostřednictvím své opatrovnice s žalobou nesouhlasila a namítla, že není jasné, jak byly uzavřenou smlouvou sjednány její platební povinnosti a konkrétní smluvní podmínky, z nichž žalobce dovozuje tvrzený nárok. Zpochybnila, že se s úhradou plateb za plyn resp. záloh dostala do prodlení, a namítla, že není ani zřejmá výše záloh za jednotlivé měsíce. Pokud jde o nárokovanou smluvní pokutu ve výši 9.200 Kč, jíž se žalobce domáhá na základě ujednání obsažených ve smlouvě v odstavci„ ostatní ujednání“, žalovaná uvedla, že jde o ujednání nejasné, nesrozumitelné a rovněž i nepřiměřené, neboť je penalizován jednostranně pouze zákazník jako slabší smluvní strana. Podle ní nelze po zákazníkovi při vynaložení obvyklé pozornosti, aby zcela pochopil význam a smysl tohoto ujednání. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

7. Při posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9.200 Kč, který jako jediný zůstal předmětem odvolacího řízení, vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, jak byl z provedeného dokazování zjištěn soudem prvního stupně a jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně a v dostatečném rozsahu tak, že ve věci bylo možno rozhodnout, a odkazuje proto v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku. V řízení bylo zjištěno, že žalobce dodával žalované plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, kterou účastníci uzavřeli dne datum, a to až do dne datum, kdy žalobce z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovanou tím, že řádně za dodaný plyn žalobci neplatila, ukončil dodávku plynu ke dni datum a od této doby žalované plyn nedodával, ačkoliv smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne datum byla účastníky uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 36 měsíců, tedy do datum. Je tak zřejmé, že došlo k předčasnému ukončení dodávek plynu žalobcem a tím i k ukončení smlouvy z důvodu opakovaného neplnění platebních povinností žalované, totiž neplnění její povinnosti platit za dodaný plyn řádně a včas. Z ujednání obsažených ve smlouvě o sdružených dodávkách plynu ze dne datum bylo přitom zjištěno, že si účastníci ujednali, že způsobí-li zákazník, tedy žalovaná, svým jednáním nemožnost dodávky plynu, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky plynu až do konce trvání uzavřené smlouvy. V posuzované věci tedy žalobce vyúčtoval z tohoto důvodu žalované smluvní pokutu za dobu od února 2019, kdy došlo k ukončení dodávky plynu, do konce ledna 2021, kdy teprve měla být dodávka plynu na základě smlouvy uzavřené na dobu určitou ukončena, tedy za 23 měsíců po 400 Kč částku 9.200 Kč, kterou žalovaná nepochybně žalobci nezaplatila. K předčasnému ukončení dodávek plynu došlo výlučně z důvodu na straně žalované, která opakovaně řádně a včas neplatila za dodaný plyn, a s ohledem na výše uvedené ujednání je proto zřejmé, že žalobce vyúčtoval uvedenou smluvní pokutu ve správné výši zcela oprávněně, a je tak povinností žalované tuto smluvní pokutu žalobci zaplatit.

8. Je zřejmé, že stanovil-li soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9.200 Kč jako uvedenou smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy z důvodů na straně žalované, rozhodl správně, a odvolací soud se s tímto jeho rozhodnutím ztotožnil. Námitky žalované, jimiž opakovaně brojila proti tomuto uplatněnému nároku a jimiž zdůvodňovala svůj nesouhlas s rozhodnutím soudu prvního stupně v této části, považuje odvolací soud za nepřiléhavé. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v uzavřené smlouvě je i podle názoru odvolacího soudu jasné a srozumitelné, smlouva je relativně krátká, obsahuje pouze šest částí nazvaných předmět smlouvy, sdružené služby dodávky plynu, trvání smlouvy, cenové podmínky, ostatní ujednání a prohlášení zákazníka, přičemž všechny tyto části jsou psány stejným typem písma, písmo je v celé smlouvě stejně velké a žádné části smlouvy nebo ujednání v nich nejsou nějak zvýrazňovány či naopak nějakým způsobem upozaděny. Z části smlouvy nazvané ostatní ujednání zcela nepochybně a jasně vyplývá, že pokud obchodník odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou plynu ze strany zákazníka anebo způsobí-li zákazník svým jednáním nemožnost dodávky plynu, je obchodník oprávněn účtovat zákazníkovi smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky až do konce trvání smlouvy, přičemž z části smlouvy nazvané trvání smlouvy je zcela zřejmé, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců. Žalovaná tuto smlouva podepsala, neobstojí tedy ani její námitka, že s ní nebyla seznámena, resp. že nebyla seznámena s uvedeným ujednáním o smluvní pokutě a s touto svou případnou platební povinností. O této platební povinnosti byla žalovaná ve smlouvě uvědoměna zcela jasným a srozumitelným způsobem, a nelze dojít ani k závěru, že by takové ujednání bylo nepřiměřené a že by způsobovalo nerovnováhu práv nebo povinností v její neprospěch. Nelze nevidět, že i žalobci jako obchodníkovi s plynem se tím, že žalovaná neodebírala plyn, který se podle smlouvy žalobce zavázal dodávat, a musel jej tak mít k dispozici, situace zkomplikovala a mohlo tím dojít i k určitým škodám na jeho straně. Poukaz žalované na ustanovení § číslo odst. 1 a § 1813 občanského zákoníku je tak rovněž nepřípadný, neboť předmětné ujednání o smluvní pokutě je srozumitelné a při vynaložené obvyklé pozornosti zcela pochopitelné, a nemůže tak jít o tzv. zakázané ujednání. Ujednání nelze považovat za zneužití postavení žalobce při uzavírání smlouvy, jak žalovaná tvrdila, a došlo-li k naplnění podmínek pro vyúčtování uvedené smluvní pokuty, jak tomu bylo v posuzované věci, je i v této části uplatněný nárok žalobce důvodný.

9. Odvolací důvod, který žalovaná uplatnila ve svém odvolání, není dán, neboť soud prvního stupně nejenom, že správně a dostatečně zjistil skutkový stav, ale věc také správně právně posoudil. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve věci samé jako věcně správný potvrdil za použití ustanovení § 219 o.s.ř., a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 téhož zákona, podle nichž má v odvolacím řízení úspěšný žalobce právo na přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalobcovy náklady odvolacího řízení spočívaly v nákladech vynaložených na jeho právní zastoupení, přičemž jeho advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího jednání. Náleží mu proto odměna za tyto dva úkony právní služby po 1.500 Kč, počítané z tarifní hodnoty 9.200 Kč, jejichž zaplacení bylo předmětem odvolacího řízení (ustanovení § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT). K tomu mu náleží 2x paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT), náhrada za ztrátu času při cestě k odvolacímu jednání ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalovaného z obec do obec a zpět, a to za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem tedy 400 Kč (ustanovení § 14 odst. 1 a 3 AT) a konečně náhrada cestovného k odvolacímu jednání osobním vozidlem z obec do obec a zpět při ujetí celkem 98 km, při průměrné spotřebě 6,5 l motorové nafty na 100 km, při ceně 1 l této nafty ve výši 38,20 Kč, jak právní zástupce žalobce doložil, a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,7 Kč (ustanovení § 1b vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Náhrada cestovného náleží podle ustanovení § 13 odst. 1 AT ve spojení s ustanoveními § 157 a 158 zákoníku práce. Cestovné tak po zaokrouhlení činí 704 Kč a celkové náklady odvolacího řízení žalobce činí 4.704 Kč. Jelikož právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady odvolacího řízení o 21% DPH, neboť i DPH patří k nákladům odvolacího řízení (ustanovení § 137 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 téhož zákona) Náklady odvolacího řízení žalobce navýšené o 21% DPH tak představují částku 5.692 Kč. K zaplacení této částky tedy odvolací soud zavázal neúspěšnou žalovanou tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění platební povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 téhož zákona.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení státu je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je žalovaná, která byla v řízení před soudem prvního stupně neúspěšná, povinna nahradit státu náklady řízení, které mu vznikly. V řízení před soudem prvního stupně vznikly státu náklady spojené s ustanovením opatrovnice, která zastupuje žalovanou, přičemž její odměna a náhrada hotových výdajů byla stanovena pravomocně částkou 5.793,48 Kč Odvolací soud proto stanovil žalované povinnost, aby státu nahradila tyto náklady řízení, neboť o této náhradě nebylo dosud rozhodnuto, a to tak, jak vyplývá z výroku III tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. Rovněž v odvolacím řízení byla žalovaná neúspěšná, a proto má vůči ní stát právo na náhradu nákladů řízení, které mu v odvolacím řízení vznikly (ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. a § 211 téhož zákona). V odvolacím řízení vznikly rovněž náklady spojené s odměnou a hotovými výdaji ustanovené opatrovnici žalované, jejich výše ovšem dosud není známa, tuto výši stanoví soud prvního stupně samostatným usnesením. Odvolací soud proto v tomto odvolacím řízení stanovil žalované povinnost, aby nahradila státu náklady odvolacího řízení tak, jak rovněž vyplývá z výroku III tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení soudu prvního stupně, který rozhodne o výši odměny a hotových výdajů v odvolacím řízení opatrovnice žalované.

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.