KSBR 44 CO 23/2020-131

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; jméno příjmení ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Mgr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; země - stát. instituce, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ pro doručování - anonymizováno pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o 112 000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 2119 C 45/2018-47

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I.

a) co do zaplacení částky 2 312,50 Kč s příslušenstvím potvrzuje,

b) co do částky 13 937,50 Kč s příslušenstvím mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Soud konstatuje, že ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod spisovou značkou 2119 C 45/2018 došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě; návrh na zaplacení navýšení zadostiučinění částkami ve výši 87 000 Kč s příslušenstvím a 30 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku ve výši 55 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 2119 C 45/2018-47 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 250 Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení od 9. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 625 Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení z částky 95 750 Kč od 9. 11. 2018 do 12. 5. 2019, spolu s 9,75 % úrokem z prodlení z částky 22 625 Kč, byla zamítnuta (výrok II.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 29 424 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně, a to pouze proti výroku II. a III., podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalobkyni přizná právo na plnou náhradu nákladů řízení. V odůvodnění odvolání žalobkyně namítla, že soud I. stupně učinil nesprávná zjištění ohledně skutkového stavu věci, učinil nesprávné právní hodnocení; nesprávně stanovil celkovou délku řízení pro odškodnění, měl vzít v úvahu, že podání žaloby dne 7. 11. 2011 muselo předcházet zákonem stanovené povinné předsoudní uplatnění nároku u MS ČR, toto žalobkyně podala dne 5. 5. 2011; soud pominul závaznou judikaturu ESLP, která klade na řízení odškodňovací a odškodnění případného nesprávného úředního postupu (průtahů) v něm podstatně vyšší nároky oproti tzv. řízením„ běžným“; soud nedodržel zákonný požadavek kladený na přesvědčivost soudního rozhodnutí a jeho přezkoumatelnost, to k otázce určení výše přiměřeného zadostiučinění, nejasný odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu ČR není srozumitelným vyjádřením k závěrům, neboť není zjistitelné, z čeho konkrétně soud I. stupně vycházel; závěr o tom, že řízení ve věci trvalo 6 let a 5 měsíců není správný, posuzované řízení včetně povinné předsoudní fáze probíhalo od 5. 5. 2011 do 19. 4. 2018, tedy bezmála 7 let; rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný, i pokud jde o vyjádření závěru ke snížení základní částky o 5 % z důvodu složitosti řízení; nesprávný je též závěr, pokud soud I. stupně snížil základní částku o 5 % podle kritéria jednání poškozeného pro údajnou„ neprojednatelnost“ podaného dovolání v původním řízení, ze strany žalobkyně se nejednalo o obstrukční postup; za nedostatečné považuje žalobkyně zvýšení základní částky o 20 % odůvodňované v části 23. rozsudku (význam předmětu řízení pro poškozenou); žalobkyně nepovažuje za správné ani použití částky 15 000 Kč za jeden rok délky řízení, základní částka měla být stanovena vyšší, a to i vzhledem k inflačním důvodům; za nesprávný žalobkyně považuje též výrok o náhradě nákladů řízení, tento je zmatečný a nepřezkoumatelný, měla být přiznána náhrada za 9 účelně vynaložených úkonů právní služby a nikoliv za 8 (v odůvodnění rozsudku namísto osmi uvedeno jen šest).

3. Dále proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a III. změnil tak, že žaloba bude i v tomto rozsahu zamítnuta, žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný se v odůvodnění odvolání vymezil proti hodnocení kritéria významu řízení pro žalobkyni, jak bylo vyjádřeno soudem I. stupně. Podle žalovaného soud neměl žádný skutkový podklad ke zjištění o vyšším významu věci pro žalobkyni a rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2577/14); soud I. stupně proto nesprávně navýšil zadostiučinění o 20 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobkyni; základní částka 81 250 Kč dle názoru žalovaného měla být snížena o 10 % z důvodu složitosti řízení na 73 125 Kč a při tom měla zůstat. Soud I. stupně dále nesprávně a nepřezkoumatelně přiznal žalobkyni odměnu za 8 úkonů právní služby, ovšem v závorce odůvodnění jich vypočítává jen 6 (viz bod 27. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně i žalovaného byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.).

8. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 2 cit. zák.).

9. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.).

10. Předně je třeba konstatovat, že soud I. stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného (kompenzačního) řízení, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 238 C 218/2011 a správně dospěl též k závěru, že v případě tohoto řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení, tedy k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

11. Při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. l věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a § 15 citovaného zákona, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2) – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017. Takzvané kompenzační řízení je tedy zahájeno dnem, kdy žalobce (zde žalobkyně) uplatnil svůj nárok na odškodnění u příslušného úřadu, neboť předběžné uplatnění nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. je obligatorní zákonnou podmínkou pro případné uplatnění práva u soudu (§ 14 odst. 3 se spojení s § 15 odst. 2 zákona), na mimosoudní projednání nároku pak navazuje, je-li neuspokojený nárok uplatněn žalobou, řízení soudní, které může probíhat na všech stupních soudní soustavy, příp. i před Ústavním soudem.

12. Vyšel-li soud I. stupně ze skutečnosti, že do celkové délky posuzovaného kompenzačního řízení (od 7. 11. 2011 do 19. 4. 2018, tj. 6 roků a 5 měsíců) nelze zahrnout fázi předběžného projednání nároku u příslušného úřadu (u MS ČR nárok uplatněn dne 5. 5. 2011), je jeho právní posouzení věci nesprávné; v konkrétním případě do celkové délky řízení nutno započítat i dobu předběžného projednání, tj. 6 měsíců (odškodnění ve výši 73 125 Kč pak bylo uhrazeno až po podání žaloby dne 13. 5. 2019).

13. Soud I. stupně nepochybil, pokud neshledal formu odškodnění konstatováním porušení práva za dostačující, správně učinil závěr, že je na místě poskytnutí satisfakce v peněžité formě, při stanovení přiměřeného zadostiučinění též správně zvolil základní roční částku odškodnění ve výši 15 000 Kč, což při celkové délce řízení 6 let a 11 měsíců (při snížení základní částky za první dva roky o 50 %) činí 88 750 Kč (z toho částka 73 125 Kč byla žalobkyni žalovaným uhrazena po podání žaloby; řízení částečně zastaveno usnesením č. j. 2119 C 45/2018-32 ze dne 1. 7. 2019). K odvolací námitce žalobkyně, že by odškodnění nemajetkové újmy mělo reflektovat inflaci, odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2716/2019, zejm. podrobné odůvodnění v bodě 23. a další odkazy uvedené v rozsudku na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k této otázce. Souladně s touto judikaturou odvolací námitka nebyla shledána důvodnou.

14. Ostatní modifikační kritéria vyjádřená v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. odvolací soud po přezkumu úvah prvostupňového soudu již v rozsudku č. j. 44 Co 23/2020-91 ze dne 7. 9. 2021 vyhodnotil částečně odlišně.

15. Nicméně tento rozsudek byl k dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 226/2022-109 ze dne 29. 6. 2022 zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení; dovolací soud shledal dovolání přípustným pro posouzení otázky, a/ zda je třeba při aplikaci kritéria složitosti řízení a v jeho rámci hlediska průběhu řízení na více stupních soudní soustavy zohlednit příčinu tohoto jevu, b/ zda skutečnost, že žalobkyně přistoupila k prodloužení posuzovaného řízení, je možno hodnotit v rámci (uvnitř) kritéria složitosti řízení, c/ zda při hodnocení důvodnosti rozšíření uplatňovaného nároku na přiměřené zadostiučinění z důvodu tvrzené nepřiměřené délky samotného (stávajícího) kompenzačního řízení je nezbytné do úvahy o přiměřenosti délky tohoto řízení zahrnout též dobu předběžného projednání tohoto nároku před příslušným úřadem, d/ zda je v rámci této úvahy nezbytné zhodnotit jednotlivě všechna kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť odvolací soud se při řešení výše uvedených otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

16. Odvolací soud vázán právními závěry dovolacího soudu vyjádřeními v rozsudku ze dne 29. 6. 2022 se opětovně zabýval hodnocením modifikačních kritérií vyjádřených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk a návrhem žalobkyně na navýšené zadostiučinění z důvodu tvrzené nepřiměřené délky samotného (stávajícího) kompenzačního řízení.

17. Složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení, zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, dále složitost věci o sobě samé. V konkrétním případě pro složitost věci svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována (1 x soud I. stupně, 2 x odvolací soud, 2 x dovolací soud). Za těchto okolností odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky odškodnění o 25 %, když snížení, ke kterému přistoupil soud I. stupně (5 %), bylo vyhodnoceno jako nedostatečné. Důvod pro snížení základní částky odškodnění pro skutkovou a procesní složitost řízení shledán nebyl, v tomto směru bylo řízení standardní.

18. Pokud jde o kritérium chování poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/), zde se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými pod bodem 21. odůvodnění rozsudku, soud prvního stupně též správně v tomto směru dovodil, že za adekvátní lze považovat snížení přiměřeného zadostiučinění o 5 %.

19. Nesouhlas žalobkyně s tím, jak soud I. stupně vyhodnotil kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/), považuje odvolací soud za důvodný; vzhledem k procesnímu pochybení soudu I. stupně v řízení (průtahy od zahájení řízení do nařízení prvního jednání), prodloužení řízení v důsledku zrušení rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15. 1. 2014 pro nepřezkoumatelnost závěrů a vzhledem k délce druhého dovolacího řízení (usnesení ze dne 4. 4. 2018, PM dne 19. 4. 2018) přistoupil odvolací soud k navýšení zadostiučinění o 20 %.

20. Důvodnou odvolací soud neshledal odvolací námitku žalobkyně, směřující k vyhodnocení kritéria dle ustanovení § 31a odst. 3 písm. e/ - význam předmětu řízení pro poškozeného; zde nelze souhlasit s úvahami, že posuzované kompenzační řízení by snad mělo u žalobkyně vyvolat zvýšené psychické útrapy s dopadem do sféry navýšení odškodnění; k tomuto nutno připomenout, že žalobkyně se v původním nalézacím řízení domáhala bezdůvodného obohacení ve výši 166 119 Kč, přísudek činil 114 981 Kč (požadované úroky zamítnuty), v řízení kompenzačním pak bylo požadováno 920 440 Kč, před podáním žaloby žalovaným žalobkyni plněno 130 000 Kč, dále soudem přiznáno 70 400 Kč a 19 875 Kč s příslušenstvím, tj. odškodnění celkem ve výši 220 275 Kč; kompenzační řízení trvalo 6 roků a 11 měsíců; k výše uvedenému nelze dle odvolacího soudu učinit jiný závěr, než že naopak význam kompenzačního řízení pro žalobkyni zásadně poklesl po úhradě odškodnění ve výši 130 000 Kč již před podáním žaloby, následný požadavek žalobkyně o zadostiučinění ve výši 920 440 Kč byl zjevně přemrštěný. Vzhledem k uvedenému odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky o 5 %.

21. Výše uvedené úvahy k významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni nebyly dovolacím soudem v rozsudku ze dne 29. 6. 2022 shledány v rozporu s dosavadní judikaturní praxí tohoto soudu.

22. Na základě vyhodnocení všech kritérií podstatných pro zvážení přiměřenosti délky řízení, volby adekvátní satisfakce a její výše odvolací soud učinil závěr, že nelze rozhodnutí soudu I. stupně považovat za věcně zcela správné. Po provedeném vyhodnocení doplňkových modifikačních zákonných kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl odvolací soud k odlišné, než soudem prvního stupně vypočtené, celkové částce přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně z titulu nepřiměřené délky posuzovaného kompenzačního řízení ve výši 88 750 Kč, po modifikaci snížením o 15 % (- 25 % složitost, - 5 % jednání poškozené, + 20 % postup soudu v řízení, - 5 % význam předmětu řízení pro poškozenou) se pak jedná o částku 75 437,50 Kč. Jestliže žalovaný v průběhu řízení již uhradil 73 125 Kč, pak zbývá doplatit 2 312,50 Kč; co do zbývající částky 13 937,50 Kč nebyla žaloba podána důvodně.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. ohledně částky 2 312,50 Kč s příslušenstvím jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ohledně částky 13 937,50 Kč s příslušenstvím rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; v zamítavém výroku II. pak byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

24. Ohledně návrhu žalobkyně na navýšení odškodnění v tomto stávajícím kompenzačním řízení o částky 87 000 Kč s příslušenstvím a 30 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku tohoto řízení odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení, které bylo započato uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti dne 8. 5. 2018, žaloba byla podána dne 12. 11. 2018, soud I. stupně po provedeném dokazování rozhodl ve věci dne 25. 11. 2019, po podání odvolání oběma účastníky byla věc dne 11. 2. 2020 předložena odvolacímu soudu, rozhodnuto bylo dne 7. 9. 2021, na základě dovolání žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno rozsudkem č. j. 30 Cdo 226/2022-109 ze dne 29. 6. 2022, opětovně rozhodnuto odvolacím soudem dne 30. 11. 2022 (řízení k datu rozhodnutí odvolacího soudu trvalo 4 roky a 7 měsíců), došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že k úhradě naprosto podstatné části zadostiučinění ve výši 73 125 Kč ze strany žalovaného došlo dne 13. 5. 2019, tj. 6 měsíců po podání žaloby, a dne 30. 11. 2022 byla soudem přiznána již pouze částka 2 312,50 Kč, újmu žalované v tomto řízení je nutno hodnotit jako nepatrnou; proto za dostačující formu odškodnění shledal odvolací soud konstatování porušení práva, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Poskytnutí satisfakce v peněžité formě vzhledem k výše uvedenému zde není na místě, návrh na zaplacení navýšení zadostiučinění částkami ve výši 87 000 Kč s příslušenstvím a 30 000 Kč s příslušenstvím proto byl zamítnut.

25. Pokud jde o nákladový výrok III. rozsudku soudu I. stupně, odvolací soud vyhodnotil jako důvodnou odvolací námitku žalovaného, že soud I. stupně nepostupoval správně, pokud v případě nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením při stanovení tarifní hodnoty nevyšel z ustanovení § 9 odst. 4 AT, tj. z částky 50 000 Kč (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); výše odměny za úkon tak měla činit 3 100 Kč, nikoliv 5 580 Kč. Nesprávně také soud I. stupně žalobkyni přiznal náhradu za úkon výzvy k plnění (uplatnění nároku), když tento ve smyslu § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. nelze uznat. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni byla přiznána náhrada za náklady řízení před soudem prvního stupně za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhrada za náklady právního zastoupení za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 12. 11. 2018, částečné zpětvzetí žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 23. 5. 2019, účast u jednání soudu dne 2. 10. 2019, dne 25. 11. 2019, písemné vyjádření ze dne 21. 10. 2019) po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4, § 7 bodu 5. AT, 7 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT (celkem 25 800 Kč); žalobkyni byla dále přiznána náhrada za tyto úkony právní služby v následujících odvolacích řízeních a řízení dovolacím – podání odvolání ze dne 23. 12. 2019, sdělení ze dne 8. 1. 2020 (1/2), účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 9. 2021, dovolání ze dne 22. 11. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 11. 2022, tj. za 4,5 úkonu, 5 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, soudní poplatek za dovolání 14 000 Kč (celkem za odvolací a dovolací řízení 29 450 Kč); celkem náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů 55 250 Kč. Za úkon vyjádření žalobkyně ze dne 27. 1. 2020 a účast na jednání dne 7. 9. 2021 (vyhlášení rozhodnutí) nebyla odvolacím soudem přiznána náhrada, neboť tyto úkony nebyly shledány jako potřebné k účelnému uplatňování práva proti žalovanému.

Úhrnnou částku 55 250 Kč odvolací soud uložil zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.