KSBR 44 CO 81/2021-272

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Mgr. jméno příjmení, Ph.D., advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; země - stát. instituce, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ adresa pro doručování: anonymizováno pro anonymizována dvě slova ve anonymizována dvě slova, IČO, Územní pracoviště obec, ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_009⟫ o náhradu nemajetkové újmy, ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, č. j. 42 C 10/2017-235

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, č. j. 42 C 10/2017-235 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o zadostiučinění ve výši 128 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 128 000 Kč od 12. 1. 2017 do zaplacení za nesprávný úřední postup způsobený průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu

Brno – venkov pod sp. zn. spisová značka (výrok I.) žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že celková délka řízení, jež probíhalo po dobu více než pěti let, je přiměřená, že na straně žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Není správný závěr soudu I. stupně, že řízení trvalo 4 roky, 7 měsíců a 16 dnů, když ve smyslu Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 je třeba do délky řízení započítat i dobu případného dovolacího řízení; s faktem, že dovolání v neprospěch žalobkyně nebylo nejvyšším státním zástupcem podáno, se žalobkyně seznámila až po uplynutí dovolací lhůty, tedy až v červenci 2016. Liknavě vedené řízení způsobilo újmu v osobnostní sféře žalobkyně a je namístě, aby ji byla přiznána za celou tuto dobu náhrada nemajetkové újmy. Takto dlouhé trestní řízení vykazuje bez dalšího vadu nepřiměřené délky a ani relativní složitost dokazování, ani vyšší počet obviněných nemohou být pro tak dlouhé trestní stíhání ospravedlněním; takový závěr koresponduje s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Žalobkyně k délce řízení nijak nepřispěla, základním důvodem této délky byl fakt, že nalézací soud, místo aby nařizoval hlavní líčení v rychlém sledu, např. jedno až dvě každý týden, ponechával mezi jednacími dny neodůvodněně dlouhé prodlevy; toto je patrné i z přílohového spisu, jehož obsah je v napadeném rozsudku poměrně detailně rekapitulován.

3. K odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila písemně dne 20. 4. 2021, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil, žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vyjádření žalovaná zdůraznila, že pokud bylo vůči žalobkyni vedeno trestní řízení (Okresním soudem Brno – venkov pod sp. zn. spisová značka), toto skončilo pro žalobkyni odsuzujícím rozsudkem. Z podrobného odůvodnění napadeného rozsudku pak bez jakýchkoliv pochyb vyplývá, že nalézací soud ústavně konformním způsobem vyložil, z jakého důvodu nárok na nemajetkovou újmu za údajně nepřiměřené dlouhé trestní řízení žalobkyně při posouzení individuálních okolností daného případu zamítl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková tvrzení, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém a právním stavu. Z předestřených odvolacích námitek žalobkyně je zřejmé, že se jedná pouze o vyjádření nesouhlasu s příslušnými závěry nalézacího soudu. Tomuto nesouhlasu nelze přiznat žádnou právní relevanci, a to i proto, že se argumentace pohybuje v rovině fikce„ co by bylo kdyby“, právní úprava však pracuje s reálnou, fakticky vzniklou situací, jaká skutečně byla délka trestního řízení od jeho zahájení až po právní moc rozhodnutí, kterým se řízení končí, dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, nebyl podán, platí proto závěr o skončení věci právní mocí posledního rozhodnutí vydaného ve věci samé. Posuzované trestní řízení nelze charakterizovat jako vlekoucí se, je třeba, na rozdíl od žalobkyně, objektivně nahlížet na okolnosti případu, zejména pak na rozsah celého posuzovaného trestního řízení, počítaje v to počet skutků a obviněných, z toho zcela logicky pramenící složitost skutkovou, právní i procesní, včetně podílu žalobkyně i spoluobviněných na délce řízení. Žalovaná odkázala na velmi precizně vypracované odůvodnění napadeného rozsudku, který považuje za věcně správný, shodně jako soud I. stupně na obdobné žaloby vzešlé ze stejného trestního řízení, avšak rozdílných žalobců, nahlížel také Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze, když oba soudy dospěly k totožným závěrům o neexistenci odpovědnostního titulu státu (srov. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2019, č. j. 27 C 49/2016-358, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 12 Co 329/2019). Žalovaná tedy ve shodě s nalézacím soudem má za to, že v postupu orgánů činných v posuzovaném trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup naplňující odpovědnostní titul žalované ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk a odvolací námitky žalobkyně hodnotí jako zcela zjevně neopodstatněné, postrádající reálný a právní základ.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen„ OdpŠk“).

8. Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

9. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 OdpŠk).

10. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod spisovou značkou spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“), v němž žalobkyně vystupovala v postavení obviněné, následně odsouzené (§ 13, § 31a OdpŠk).

11. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě, kdy řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo po dobu pěti let - od zahájení trestního stíhání dne 29. 4. 2011 do právní moci odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. spisová značka, tj. do 3. 5. 2016 – nebylo nepřiměřeně dlouhé. Soud I. stupně správně zhodnotil, že posuzované řízení se vyznačovalo vysokou skutkovou a procesní složitostí, neboť se ve věci jednalo o poměrně rozsáhlou trestnou činnost s velkým počtem obviněných (obžalováno 18 osob pro celkem 14 skutků), tomu odpovídalo rozsáhlé dokazování, řízení si proto vyžádalo větší časový prostor, než bývá obvyklé u trestních řízení, kdy je stíhána jedna osoba, byť i pro více skutků. Trestní spis Okresního soudu Brno – venkov vedený pod sp. zn. spisová značka představuje 36 svazků, přílohy čítají samostatně několik svazků. Přezkumem chronologického postupu orgánů činných v trestním řízení pak nebyla zjištěna období bezdůvodné nečinnosti, které by vedly ke zbytečným prodlevám ve vyřizování věci, jednotlivé úkony těchto orgánů byly činěny v přiměřených lhůtách dle složitosti projednávané věci a aktuální procesní situace (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 94. až 97. - …v rámci zajištění důkazů byly nařízeny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, vyslechnuty desítky svědků, docházelo k výslechům zadržených osob, posléze k výslechům obviněných osob, bylo zajištěno velké množství důkazního materiálu, to při domovních prohlídkách, prohlídkách jiných prostor, shromážděny materiály ke koncertům závadové hudby tzv. white power music konaných po celé ČR, v návaznosti na to bylo ustanoveno velké množství tlumočníků z vícero jazyků k překladům textů obsaženým v písních na zajištěných DVD, CD a v bookletech, publikacích, ustanoveno množství znalců k podání znaleckých posudků a odborných vyjádření, prováděna finanční šetření atd.; v řízení před soudem prvního stupně během hlavních líčení konaných v období od února 2013 do března 2015, nařizovaných průběžně vždy s odstupem přibližně měsíce v celodenním rozsahu, byly postupně prováděny výslechy obžalovaných, kteří neodmítli vypovídat, dále výslechy svědků, znalců, čteny listinné důkazy, znalecké posudky, provedeny věcné důkazy, přehrávány zvukové záznamy odposlechů, čteny SMS zprávy, přehrány záznamy koncertů, záznamů na CD a DVD nosičích atd.; v průběhu trestního řízení pak bylo průběžně rozhodováno o ustanovení a zproštění obhájců, jejich odměně, o žádostech o bezplatnou obhajobu, o znalečném, svědečném, o námitkách podjatosti znalců, zjišťována bydliště obžalovaných, některým doručováno prostřednictvím Policie ČR nebo vydán příkaz k zatčení, činěny žádosti o poskytnutí přeshraniční právní pomoci do SRN, opětovně obesíláni svědci atd.; v řízení před soudem obžalovaní činili další návrhy na doplnění dokazování, vznášeli námitky podjatosti některých znalců, námitku podjatosti předsedkyně senátu, soud musel reagovat na žádosti o odročování jednání z různých důvodů, postupoval odvolacímu soudu stížnosti obžalovaných proti procesním usnesením, vyzýval obhájce a obžalované k procesní aktivitě v návaznosti na již uložené procesní povinnosti – výzvy k doplnění návrhů, odvolání apod. – během soudního řízení byly do spisu průběžně zakládány výpisy a opisy z rejstříku trestů, rejstříků přestupků, CESO, zprávy jiných orgánů; pokud byla hlavní líčení odročována, dělo se tak 1 x pro technickou poruchu, 1 x z důvodu zdravotní indispozice předsedkyně senátu, 1 x z důvodu omluvy státního zástupce pro jiné služební povinnosti, dále z důvodu pracovní neschopnosti obhájce žalobkyně (obžalované), nemoci spoluobžalovaného anonymizováno, opakovaně z důvodu žádosti obhájce žalobkyně, aby se mohl seznámit se záznamy odposlechů a označit, které chce provést k důkazu, obhájci žalobkyně byla opakovaně prodlužována lhůta k označení důkazních návrhů, hlavní líčení bylo rovněž odročováno z důvodu stížností mj. žalobkyně proti zamítavému rozhodnutí soudu o námitce podjatosti předsedkyně senátu, kterou podal obhájce žalobkyně, odvolacím soudem byla tato stížnost pro nedůvodnost zamítnuta, soud opakovaně rozhodoval o námitce podjatosti znalce příjmení jméno příjmení, Ph.D. uplatněné mj. i žalobkyní; trestní řízení ve fázi před soudem probíhalo ve dvou stupních, soud II. stupně rozhodoval o námitce podjatosti předsedkyně senátu, o odvolání některých obžalovaných proti prvostupňovému rozsudku ze dne 18. 3. 2015, před zahájením hlavních líčení byla věc také předložena Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí věci Okresnímu soudu Brno – venkov a přikázání některému ze soudů místně příslušných dle většinově spáchané trestné činnosti, návrh byl zamítnut; na prodloužení celkové délky řízení se podílely opakované žádosti žalobkyně o odročení hlavního líčení, žádosti o prodloužení lhůt k předložení návrhů na dokazování, prodlevy se zdůvodněním odvolání proti rozsudku, příp. v jednom případě nepřebírání písemného předvolání k hlavnímu líčení).

12. Soud I. stupně rovněž zcela správně zhodnotil jako nedůvodnou námitku žalobkyně, že k nepřiměřenému prodloužení trestněprávního řešení její vlastní trestné činnosti došlo z důvodu rozsáhlého prokazování (jiné související) trestné činnosti spoluobviněných osob. Jak správně poukázal soud prvního stupně, z trestního spisu vyplývá, že v celém průběhu trestního řízení žalobkyně proti tomuto společnému řízení ani jednou nebrojila, nedomáhala se vyloučení její věci k samostatnému řízení, zcela dobrovolně zplnomocnila ke svému zastupování v trestním řízení obhájce, který již od roku 2009 zastupoval další dva spoluobviněné jméno příjmení a jméno příjmení v označeném řízení; obhájce Mgr. jméno příjmení, Ph.D. pak za žalobkyni i oba shora jmenované spoluobžalované činil společné úkony při obhajobě, se kterými žalobkyně zjevně souhlasila.

13. Vzhledem k výše uvedenému se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v označeném trestním řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.), když v postupu orgánů činných v posuzovaném trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup naplňující odpovědnostní titul podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk. Nezbytnost postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení ve své trestní věci vyvolala sama žalobkyně svou úmyslnou protiprávní činností, která již sama o sobě vnesla do jejího života nejistotu v podobě hrozícího trestu. Nejistota se pak změnila v jistotu právní mocí rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. spisová značka, tj. dne 3. 5. 2016 (obhájce Mgr. příjmení, Ph.D. převzal písemnost), kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. l písm. a), b), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a trestního zákoníku, přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, za což jí soud uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, to s podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání čtyř let.

14. S ohledem na uvedené je tedy třeba rozsudek soudu prvního stupně považovat za věcně správný, a proto jej odvolací soud se smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, proto jí byla ve smyslu ustanovení § 224 odst. l, § 142 odst. l o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za úkony vyjádření k odvolání, příprava na jednání dne 15. 6. 2022, účast u tohoto jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř.).

16. V daném případě žalobce v průběhu jednání odvolacího soudu dne 15. 6. 2022 podáním do protokolu rozšířil žalobu o dalších 50 000 Kč s příslušenstvím jako další odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku samotného kompenzačního řízení se zdůvodněním, že toto trvá již šest let, když bylo zahájeno výzvou Ministerstvu spravedlnosti ze dne 11. 6. 2016 (pozn.: zahájeno dne 11. 7. 2016). Odvolací soud toto podání žalobce posoudil jako změnu žaloby – její rozšíření o další samostatný nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku samotného kompenzačního řízení, kterou s odkazem na ust. § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil s ohledem na skutečnost, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o tomto návrhu – k délce odškodňovacího řízení dosud nebylo provedeno žádné dokazování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 723/2012) a ani by členy rozhodujícího odvolacího senátu 44 Co prováděno být nemohlo, včetně vyhodnocení kritérií v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk (zejména kritéria dle ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk spočívající v hodnocení postupu soudu), a to s ohledem na ust. § 14 odst. 1 o. s. ř., které zakládá jejich vyloučení s ohledem na poměr k projednávané věci (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 5459/2014 ze dne 24. 6. 2015, usnesení VS v Praze sp. zn. Nco 170 ze dne 4. 1. 1994).

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.