KSBR 47 CO 50/2021-200

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 58 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. ledna 2021, č. j. 19 C 202/2020-158,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 15 579,29 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1) žalovaný své povinnosti neporušil, dílo provedl v souladu se smlouvou o dílo i právními předpisy, a pokud zpracoval projektovou dokumentaci pro provádění stavby (DprovS), pak její součástí nebyla dokumentace pro pomocné práce a konstrukce, výrobně technická dokumentace, dokumentace výrobků dodaných na stavbu, výkresy prefabrikátů a montážní dokumentace a žalovaným zpracovaná dokumentace odpovídala původním požadavkům žalobce, který ostatně po žalovaném detailnější dokumentaci zajištění stavební jámy nežádal.

2) měl-li žalovaný zpracovat tzv. dodavatelskou (výrobní) dokumentaci pažení stavební jámy (což dle soudu prvního stupně neměl), a tuto nezpracoval, šlo by o vadu díla spočívající v neúplném provedení díla, kterou žalobce měl a mohl reklamovat u žalovaného a uplatňovat u něho nároky z vad díla ve smyslu § 436 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obch. zák.). Jednalo-li by se o porušení smlouvy podstatným způsobem dle ustanovení § 436 odstavec 1 obch. zák., pak mohl žalobce po žalovaném požadovat odstranění vad díla nebo přiměřenou slevu z ceny díla. Žalobce po sdělení žalovaného (po předchozí reklamaci žalobce), že se o vady nejedná, a tudíž vady neodstraní, žádný další nárok z vad díla (slevu z ceny díla) neuplatnil a žádnou slevu neuplatnil ani v uzavřené Dohodě o narovnání ze dne datum.

3) žalobce nemusel sdružení STRABAG částku 58 000 Kč za projekt zpracovaný právnická osoba CZ s. r. o. platit (ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a sdružením STRABAG vyplývalo, že zhotovitel je povinen před podpisem smlouvy o dílo řádně a s nejlepší péčí zkontrolovat veškeré informace týkající se provedení díla, podrobně se seznámit s místními podmínkami na staveništi, vyžádat si vyjasnění případných nejasností a zjistit veškeré podrobnosti týkající se povahy a proveditelnosti díla a zkontrolovat, že předané doklady jsou úplné pro řádné provedení díla.) Pokud si tedy sdružení STRABAG nechalo zpracovat od právnická osoba CZ s.r.o. novou projektovou dokumentaci na záporové pažení stavební jámy, kterou soud považuje za dodavatelskou dokumentaci, nemusel mu žalobce náklady na tento projekt vůbec hradit.

4. O náhradě nákladů rozhodl soud prvního stupně dle ustanovení § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem v celkové výši 24 938,10 Kč.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav věci a z něho vyvodil vadné právní závěry. Poukazoval nejprve na nesprávné závěry obsažené v bodech 22. a 23. odůvodnění rozsudku, kdy soud nesprávně považoval dokumentaci právnická osoba za dokumentaci dodavatelskou, správně se však jedná o dokumentaci pro provedení stavby, a žalobce tak nezpracoval projektovou dokumentaci, jak bylo sjednáno, a navrhl vadné řešení pažení stavební jámy. Dále namítal, že se soud nevypořádal s argumentací žalobce v otázce týkající se náležitostí projektové dokumentace ve vazbě na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a vyhlášku č. 230/2012 Sb., kterou se stanoví podrobnosti vymezení předmětu veřejné zakázky na stavení práce a rozsah soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, a poukazoval na to, co je obsahem soupisu prací a jak jsou popsány Položky soupisu prací, co řeší dílenská dokumentace. Žalobce nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, jak jsou obsaženy v bodech 23. a 25. odůvodnění rozsudku, neboť zadavatel nemůže přenést odpovědnost na dodavatele. Poukazoval na nevhodnost pažení v rámci přípravy stavby a na to, že zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, má přednost před obecnými principy soukromého práva. V rámci svého odvolání se žalobce zabýval otázkou změn postupu v rámci prováděné stavby, kdy tyto vyplývaly ze změny právních předpisů, dále, že v důsledku žalovaným nesprávně navrženého pažení stavební jámy došlo k navýšení ceny celé stavby, vyjadřoval se k příložnému pažení stavební jámy a vysvětloval, proč nemůže přijmout argumentaci soudu o možnosti odstoupit od smlouvy. Dle žalobce nárok na náhradu škody může být uplatněn i tehdy, jestliže nárok z odpovědnosti za vady neuplatnil vůbec a žalovaná částka 58 000 Kč představuje další škodu.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný jak po stránce skutkové, tak právní. Měl za to, že soud správně vyhodnotil, že žalovaný neporušil smluvní ani zákonnou povinnost, nemohl tedy žalobci způsobit škodu, kterou uplatňuje a absentuje i příčinná souvislost mezi neexistujícím porušením povinnosti žalovaného a tvrzenou škodou, která měla žalobci vzniknout. Žalovaný byl toho názoru, že své závazky ze Smlouvy i z předávacího protokolu ze dne datum splnil v plném rozsahu a bezvadně, což žalobce potvrdil na všech předávacích protokolech a nikdy neuplatnil jakékoliv vady, nepožadoval žádná doplnění, či úpravy projektové dokumentace ve vztahu k zajištění stavební jámy. Dále poukazoval na to, jak měl postupovat zhotovitel stavebního díla, sdružení STRABAG a byl ve shodě se soudem prvního stupně, že projektová dokumentace na zajištění stavební jámy zpracovaná právnická osoba CZ s. r. o. je dokumentací dodavatelskou. Žalobcem podanou žalobu považoval za nedůvodnou a navrhl, aby odvolací soud dle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalovanému náklady odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Smlouvou o dílo ze dne datum číslo Dohodou o narovnání ze dne datum, načež dospěl k závěru, že pro právní posouzení dané věci je rozhodující skutkové zjištění, že mezi stranami ve Smlouvě nedošlo k ujednání o možnosti v případě vad díla tyto odstranit třetím subjektem, a že v Dohodě o narovnání ze dne datum nebyla řešena otázka náhrady škody ve výši 58 000 Kč. I s přihlédnutím ke shodnému (nespornému) sdělení stran u jednání odvolacího soudu dne datum, pokud jde o dodatky číslo Smlouvy, lze ze strany odvolacího soudu uzavřít, že ve výše citovaných listinách byla řešena toliko otázka změn celkové ceny díla, nikoli možnost v případě vad díla tyto odstranit třetím subjektem.

9. Odvolací soud se ztotožňuje také s právním posouzením soudu prvního stupně, že s ohledem na datum zahájení zadávacího řízení (datum) a část šedesátou čtvrtou zák. č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, účinném do 30. 6. 2016, je nutno posuzovat daný vztah podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neboť strany neujednaly, že se jejich práva a povinnosti řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ač tato možnost byla dána.

10. Podle § 560 odstavec 1 obch. zák., dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě.

11. Podle ustanovení § 560 odstavec 2 obch. zák., zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání (§ 554); jestliže však nebezpečí škody na zhotovené věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto přechodu. Za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky.

12. Podle ustanovení § 560 odstavec 3 obch. zák., zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po době uvedené v odstavci 2, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinností.

13. Podle ustanovení § 564 obch. zák., při vadách díla platí přiměřeně § 436 až 441. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

14. Podle ustanovení § 436 odstavec 1 obch. zák., je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), může kupující: a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

15. Podle § 436 odstavec 2 obch. zák., volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 kupujícímu náleží, jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího. Jestliže se však ukáže, že vady zboží jsou neopravitelné nebo že s jejich opravou by byly spojeny nepřiměřené náklady, může kupující požadovat dodání náhradního zboží, požádá-li o to prodávajícího bez zbytečného odkladu poté, kdy mu prodávající oznámil tuto skutečnost. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny.

16. Podle ustanovení § 436 odstavec 3 obch. zák., neoznámí-li kupující volbu svého nároku ve lhůtě uvedené v odstavci 2, má nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy.

17. Podle ustanovení § 436 odstavec 4 obch. zák., vedle nároků stanovených v odstavci 1 má kupující nárok na náhradu škody, jakož i na smluvní pokutu, je-li sjednána.

18. Podle ustanovení § 437 odstavec 1 obch. zák., je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny.

19. Podle ustanovení § 437 odstavec 5 obch. zák., neodstraní-li prodávající vady zboží ve lhůtě vyplývající z odstavce 3 nebo 4, může kupující uplatnit nárok na slevu z kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit, jestliže upozorní prodávajícího na úmysl odstoupit od smlouvy při stanovení lhůty podle odstavce 3 nebo v přiměřené lhůtě před odstoupením od smlouvy. Zvolený nárok nemůže kupující bez souhlasu prodávajícího měnit.

20. Podle ustanovení § 440 odstavec 2 obch. zák., uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle § 436 a 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu.

21. S ohledem na skutečnost, že se jednalo, pokud jde o základ sporu, o smlouvu o dílo, od které se spor mezi stranami odvíjí, a žalobce požadoval žalovanou částku z titulu náhrady škody, bylo nejprve na místě se zabývat výkladem ustanovení § 440 odstavec 2 obch. zák., jež je ustanovením dispozitivním a platí tedy, že není-li ujednáno něco jiného, jde o ustanovení závazné a striktní. Zde je zakotven základ pro závěr, že pro případ uplatnění některého z nároků kupujícího z odpovědnosti za vady nelze tento nárok suplovat jiným právním titulem, tedy nejen nárokem na vzniklou škodu, ale například i nárokem na vydání bezdůvodného obohacení.

22. V souzené věci se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 58 000 Kč z titulu náhrady škody spočívající v částce, kterou vynaložil na vypracování nového projektu pažení stavební jámy včetně statického výpočtu, když způsob zajištění stavební jámy navržený a zpracovaný žalovaným pokládal za nedostatečný, uvedené kusé poznámky týkající se pažení stavební jámy za kusé a nepoužitelné a sám žalobce v návaznosti na odborné vyjádření Fakulty stavební VUT v obec ze dne datum hovoří o vadě projektové dokumentace. Je nesporné, že žalobce ještě před podpisem smlouvy o dílo číslo Bytové domy ulice, obec, se zhotovitelem stavby sdružení STRABAG reklamoval u žalovaného zhotovení díla týkající se projektové dokumentace v části – vypracování dokumentace pro provedení stavby, kde jako vadu shledal to, že není řešeno pažení stavební jámy a statické posouzení vč. statického výpočtu pažení, a dal žalovanému lhůtu k odstranění této vady; žalovaný však ve svém způsobu řešení pažení stavební jámy vadu neshledával a ze strany žalovaného tak k odstranění vytčené vady nedošlo.

23. Odvolací soud uvádí, že v daný moment bylo na žalobci, aby přistoupil k volbě nároku z vad, a to ať již by bylo vycházeno z podstatného, či nepodstatného, porušení smlouvy, např. formou uplatnění slevy z ceny díla. Žalobce však takto nepostupoval. Žalobci také nic nebránilo sjednat ve smlouvě o dílo oprávnění nechat vady odstranit třetím subjektem a následně se domáhat náhrady vzniklých nákladů; takové ujednání však smlouva o dílo neobsahuje.

24. Domáhá-li se tedy žalobce po žalovaném nákladů za nově vypracovaný projekt pažení stavební jámy z titulu náhrady škody, nemůže být jeho nárok důvodný a nezbývá než jej zamítnout právě s odkazem na § 440 odstavec 2 obch. zák. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1349/2005, dle kterého:„ Jde-li o vadu díla ve smyslu § 560 odst. 1 obch. zák., vztahuje se na posouzení z toho vzniklých nároků ustanovení § 440 odst. 2 obchodního zákoníku. Obecně podle § 440 odst. 2 obch. zák. (ve spojení s ustanovením § 564 obch. zák.) platí, že objednatel nemůže požadovat náhradu v rozsahu, v jakém mohl dosáhnout uspokojení uplatněním práva z odpovědnosti za vady, z žádného jiného právního titulu, tedy ani z titulu náhrady škody“.

25. Odvolací soud také, pokud šlo možnost žalobce si sjednat oprávnění odstranit vady díla třetím subjektem, poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2577/2015, podle kterého:„ Objednatel díla má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění jen tehdy, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán. Neuplatnil-li objednatel nároky z odpovědnosti za vady díla, nemůže se domáhat náhrady škody vzniklé mu z vadného plnění zhotovitele v rozsahu, ve kterém se mohl domoci uspokojení uplatněním práv z odpovědnosti za vady (§ 440 odst. 2 obch. zák.). Mohl by se však domáhat náhrady další (následné) škody, vzniklé mu v důsledku vadného plnění zhotovitele“.

26. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud nezabýval zbývajícími dvěma důvody zamítnutí žaloby a odvolacími námitkami se k nim vztahujícími, a zabýval se pouze odvolací námitkou, že nárok na náhradu škody vzniklé následkem vady může žalobce uplatnit i v případě, že uplatnil nárok z odpovědnosti za stejnou vadu plnění, i tehdy, jestliže nárok z odpovědnosti za vady neuplatnil vůbec. K tomu odvolací soud odkazuje na ustanovení § 440 odstavec 2 obch. zák., především však na to, že žalobcem předestřená„ jiná“ škoda je ve smyslu ustanovení § 436 odstavec 4 obch. zák., pouze škodu následnou, která vznikne jako důsledek vadného plnění. Pro posuzovaný případ však platí, že nelze požadovat z titulu náhrady škody reparaci reklamované vady, ale pouze požadovat důsledek vadného plnění. Ustanovení § 440 odstavec 2 obch. zák. tak brání tomu, aby objednatel, který včas nebo vůbec neuplatnil nároky z vad (žalobci ničeho nebránilo požadovat po žalovaném po„ neuznané“ reklamaci slevu z kupní ceny), využil institutu náhrady škody k získání toho, co mohl a měl uplatnit za použití práva z odpovědnosti za vady, jinak by ustanovení § 440 odstavec 2 obch. zák. bylo ustanovením nadbytečným. Pokud jde o tzv. následnou škodu, pak danou problematikou se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3556/2012, ve kterém uvedl, že:„ Neuplatnil-li objednatel nároky z odpovědnosti za vady díla, nemůže se domáhat náhrady škody vzniklé mu z vadného plnění zhotovitele v rozsahu, ve kterém se mohl domoci uspokojení uplatněním práv z odpovědnosti za vady; takový postup ustanovení § 440 odst. 2 obch. zák. výslovně vylučuje. Mohl by se případně domáhat pouze náhrady další (následné) škody, vzniklé mu v důsledku vadného plnění zhotovitele (např. náhrady škody vzniklé tím, že v důsledku vadných střešních tašek vznikla škoda promáčením budovy apod.).“

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil v I. zamítavém výroku i ve II. nákladovém výroku, kdy odvolací soud přiznanou náhradu prvostupňových nákladů řízení přepočítal a dospěl ke stejnému výsledku. (I. výrok tohoto rozsudku), přičemž se ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně vyslovenými v bodě 28. odůvodnění napadeného rozsudku (nepřiznání nákladů řízení za vyjádření k žalobě ze dne datum, nepřiznání náhrady za vyúčtování nákladů řízení ze dne datum).

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, další porada s klientem dne datum, účast u jednání odvolacího soudu) po 3 420 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 58 000 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. c), d) a g) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v paušální výši po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, cestovného ve výši 1 315,45 Kč k jednání odvolacího soudu dne datum osobním vozidlem registrační značka na trase obec - obec a zpět v celkovém rozsahu 184 km při průměrné spotřebě 5,2 l nafty na 100 km, ceně 47,10 Kč PHM a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání odvolacího soudu dne datum v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 400 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 703,84 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).