KSBR 49 CO 160/2021-264

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyň: a/ jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b/ jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ c/ anonymizováno jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ všech zastoupených advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem PSČ obec, anonymizováno. příjmení anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_011⟫ sídlem PSČ obec, ulice a číslo ⟪LB:lb_012⟫ za účasti: pojišťovna, ⟪LB:lb_013⟫ IČO ⟪LB:lb_014⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_015⟫ o náhradu škody, o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. června 2021, č.j. 5 C 87/2016-238,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se po žalovaném domáhala zaplatit žalobkyně a/ částku 240.000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 9. 2015 do zaplacení (výrok I.), žalobkyně b/ částku 240.000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 9. 2015 do zaplacení (výrok II.) a žalobkyně c/ částku 363.194 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 9. 2015 do zaplacení (výrok III.). Ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovaným (výrok IV.) ani ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejším účastníkem (výrok V.) nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly odškodnění pracovního úrazu (jednorázového odškodnění pozůstalých, náhrady nákladů pohřbu, hřbitovních poplatků a nákladů na zřízení pomníku), který jako zaměstnanec žalovaného utrpěl dne 19. 11. 2014 jméno příjmení (otec nezletilých žalobkyň a/, b/ a manžel žalobkyně c/). Úrazový děj popsaly tak, že jméno příjmení byl dne 19. 11. 2014 žalovaným vyslán na služební cestu za účelem školení v automobilce anonymizováno v obec, kam se měl dopravit nejpozději do zahájení školení v 8.00 hodin a za tím účelem mu bylo přiděleno služební vozidlo anonymizováno registrační značka, že dne 19. 11. 2014 v době okolo 7.05 hod. došlo na silnici I. třídy číslo v katastru územní celek k dopravní nehodě mezi vozidlem anonymizováno registrační značka, které řídil jméno příjmení, a nákladním vozidlem anonymizováno, kdy vozidlo anonymizováno z nezjištěné příčiny náhle přejelo do protisměrného jízdního pruhu, kde v tu dobu jelo předmětné nákladní vozidlo, došlo ke vzájemnému střetu, při němž jméno příjmení utrpěl těžká zranění, kterým podlehl, a že šetření Policie ČR bylo ukončeno usnesením o odložení věci, neboť nešlo o podezření z trestného činu.

3. Žalovaný a vedlejší účastník v řízení uplatnili obranu založenou na tvrzení, že příčinou dopravní nehody, při níž ke smrtelnému úrazu došlo, byla skutečnost, že jméno příjmení jako řidič osobního vozidla (držitel řidičského oprávnění skupiny A, A1, A2, B, B1, příjmení, C, C1, C1E, CE, T č. EI číslo) svým zaviněním porušil právní předpisy (konkrétně § 3, § 11 a § 16 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu) a toto porušení bylo jedinou příčinou dopravní nehody, při které jméno příjmení utrpěl úraz se smrtelnými následky. Zaviněné porušení právních předpisů jméno příjmení spatřovali v tom, že jmenovaný dne 19. 11. 2014 v 7.05 hod. jel osobním motorovým vozidlem anonymizováno registrační značka po silnici I. třídy číslo ve směru jízdy od územní celek směrem na územní celek, po projetí obcí obec z nezjištěného důvodu se nevěnoval plně řízení vozidla, čímž přejel do protisměrného jízdního pruhu, kde narazil přední částí vozidla do levé přední části nákladního vozidla značka automobilu registrační značka, když již předtím vykazovalo jeho řízení a jeho jízda alarmující znaky usínání, popř. jiné výrazné inkompetence, když nejprve při vjezdu z obec bez jakýchkoliv příčin brzdil po dobu několika vteřin, následně 2x najel doprostřed vozovky a posléze náhle vybočil do protisměru, kde se střetl s nákladním vozidlem značka automobilu (viz úřední záznam nadpor. Bc. příjmení, který je součástí vyšetřovacího spisu).

4. Soud I. stupně, vycházeje z pokynu odvolacího soudu obsaženém v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2019, č.j. 49 Co 9/2019-163) po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že jméno příjmení byl jako zaměstnanec žalovaného vyslán dne 18. 11. 2014 na pracovní cestu za účelem školení do obec, kterou měl vykonat 19. 11. 2014 přiděleným vozidlem anonymizováno registrační značka, s tím, že na místo školení se měl dostavit nejpozději do 8.00 hodin, že v průběhu pracovní cesty dne 19. 11. 2014, v době okolo 7.05 hod. vozidlo řízené jméno příjmení z nezjištěné příčiny přejelo do protisměrného jízdního pruhu, kde se střetlo s nákladním vozidlem anonymizováno, a že při střetu vozidla anonymizováno s nákladním vozidlem anonymizováno utrpěl jméno příjmení zranění, kterým podlehl. Dále vyšel ze zjištění, že zesnulý jméno příjmení byl držitelem řidičského oprávnění sk. A, A1, A2, AM, B, B1, příjmení, C, C1, C1E, CE, T čísla příjmení číslo a účastnil se pravidelného školení zaměstnanců žalované, které se týkalo zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, z. č. 247/2000 Sb. a dále mimo jiné i teorie řízení a zásady bezpečné jízdy, že v rámci šetření předmětné dopravní nehody (viz spis Policie ČR, anonymizována tři slova obec, sp. zn. anonymizováno číslo rok číslo) manželka poškozeného uvedla, že jméno příjmení v den dopravní nehody vstával ve 4,15 hod., že dle jméno příjmení, řidiče nákladního vozidla anonymizováno, přejetí vozidla anonymizováno do protisměru bylo plynulé, že dle jméno příjmení, který před dopravní nehodou dojel v obci obec vozidlo řízené jméno příjmení, toto vozidlo při výjezdu z územní celek začalo brzdit, aniž by se před jeho vozidlem nacházelo jiné vozidlo, a toto brždění trvalo přibližně 2 vteřiny, při průjezdu obcí obec nenadále najelo levou částí vozidla na střed vozovky a pak se opět vrátilo vpravo, což se ještě jednou opakovalo a po projetí územní celek (přibližně 700 metrů za obcí) vybočilo vlevo do jízdní dráhy nákladního vozidla a došlo ke střetu těchto vozidel, a že trestní řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu bylo bez stanovení právní kvalifikace odloženo, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo namístě věc vyřídit jinak, přičemž Policie ČR, anonymizována tři slova obec, dospěla k závěru, že vozidlo anonymizováno, které řídil jméno příjmení, přejelo do protisměrného jízdního pruhu z nezjištěné příčiny (tento závěr vyplývá z rozhodnutí PČR anonymizováno obec ze dne 22. 12. 2014). Soud I. stupně vyšel též ze zjištění, že pitvou poškozeného, provedenou Fakultní nemocnicí obec bylo zjištěno, že při dopravní nehodě dne 19. 11. 2014 utrpěl jméno příjmení zhmoždění mozku, zlomeniny lebky, krvácení do mozkových komor, a to po tupém úrazu hlavy, trupu a končetin, přičemž jako přímá příčina smrti bylo určeno zhmoždění mozku s tím, že v pitevním protokolu nebyl uveden žádný nález, který by mohl vést k závěru, že příčinou předmětné dopravní nehody byla organická změna vedoucí ke ztrátě vědomí jméno příjmení, příp. jiná zdravotní indispozice. MUDr. příjmení příjmení, který prováděl pitvu jméno příjmení, potvrdil, že pokud by při pitvě byl zjištěn nález např. akutního infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, výduť břišní srdečnice apod., tak by toto zjištění bylo v pitevním protokolu a současně doplnil (a to obecně nikoli k jméno příjmení), že na úrovni oběhového systému může docházet k funkčním změnám, které nemusí zanechat jakékoliv pitvou postřehnutelné a popsatelné změny.

5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že povinností jméno příjmení bylo dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podle § 5 odst. 2 písm. c/ uvedeného zákona řidič nesmí řídit vozidlo mj. v případech, kdy je jeho schopnost k řízení vozidla snížena v důsledku jeho zdravotního stavu. jméno příjmení již více jak 700 metrů před předmětnou dopravní nehodou (a to v obci obec a při průjezdu obcí obec) vozidlo řídil tak, že bez zjevné příčiny brzdil, opakovaně najížděl (bez vnějších příčin) ke středu vozovky a vracel se zpět do svého jízdního pruhu a následně vybočil vlevo do jízdní dráhy protijedoucího nákladního vozidla, kdy došlo ke střetu těchto vozidel. Z řízení vozidla jméno příjmení před předmětnou dopravní nehodou lze usuzovat, že se řízení vozidla řádně nevěnoval, což nakonec vedlo ke střetu vozidel. Pokud byl příčinou nevěnování se řízení vozidla zdravotní stav jméno příjmení (což nebylo žalobkyněmi konkrétně tvrzeno a v řízení nebylo prokázáno), měl jméno příjmení tomuto zdravotnímu stavu přizpůsobit své chování a neměl jízdu buď vůbec vykonat anebo v ní pokračovat, popř. v ní pokračovat bez přiměřeného odpočinku. Jelikož se jméno příjmení (zaměstnanec-řidič) v průběhu jízdy (minimálně počínaje výjezdem z územní celek přes průjezd obcí obec až po střet vozidel za obcí obec), řízení vozidla řádně nevěnoval (když bezdůvodně brzdil či bezdůvodně vyjížděl ze svého jízdního pruhu), spoléhal na to, že jízdu může bezpečně vykonat, ačkoliv s ohledem na způsob jízdy musel vědět o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, a přesto těmto okolnostem režim své jízdy nepřizpůsobil. Tímto svým chováním tak jméno příjmení zaviněně porušil dopravní předpisy i předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť kontrolu nad vozidlem ztratil v důsledku náhlé indispozice, která mu musela být známa. Skutečnost, že vybočení vlevo do jízdní dráhy nákladního vozidla po projetí obcí obec, nebylo způsobeno akutní zdravotní indispozicí řidiče tak, jak tvrdily žalobkyně (a to pouze zcela obecně a neurčitě, i před poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), vyplývá nejen ze stylu jízdy jméno příjmení před nehodou, ale byla prokázána pitevním protokolem i výslechem MUDr. jméno příjmení, který pitvu prováděl. Za situace, kdy z objektivně zjištěného průběhu nehodového děje a z chování řidiče, které nehodovému ději předcházelo soud I. stupně uzavřel, že jedinou příčinou předmětné dopravní nehody bylo zaviněné porušení dopravních předpisů jméno příjmení (konkrétně § 3 odst. 1 věta první, § 11 odst. 1 zák. č. 361/200 Sb., u kterého je jeho dodržování a kontrola znalostí svěřena Policii ČR, a proto není třeba zkoumat, zda dodržování a znalost tohoto zákona vyžadoval a kontroloval i zaměstnavatel, tj. žalovaný), žalobu na náhradu škody jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s ohledem na jeho výsledek a okolnosti případu dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolaly žalobkyně, které se zamítnutím žaloby nesouhlasily. Soudu I. stupně vytkly zejména to, že nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť nevyhověl jejich návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem, kterým chtěly prokázat své tvrzení, že jméno příjmení předmětnou dopravní nehodu způsobil vlivem organické změny v těle, ke které došlo v důsledku zvýšení jeho námahy při řízení osobního vozidla od časných ranních hodin, při stresovém zatížení z včasnosti dojezdu a při dalších vlivech, které jsou v přímé souvislosti s plněním pracovního úkolu, a to vše nezávisle na vůli jméno příjmení. Dále soudu I. stupně vytkly i to, že se řádně nezabýval obranou žalovaného, neboť nebyl proveden žádný důkaz o tom, že k dopravní nehodě došlo v důsledku mikrospánku jméno příjmení, tedy v důsledku porušení dopravních předpisů. V této souvislosti poukázaly zejména na to, že soud I. stupně zcela pominul skutečnosti vyplývající z policejního spisu, konkrétně konstatování jednoho ze svědků, že vozidlo řízené jméno příjmení„ z ničeho nic bez brzdění vybočilo vlevo do jízdní dráhy nákladního vozidla“ a tvrzení druhého účastníka předmětné dopravní nehody, že jméno příjmení„ náhle začal přejíždět do protisměru“. Konstatování svědků o tom, že se jednalo o náhlé vybočení ze směru jízdy jméno příjmení, nikoli o pozvolné vyjíždění, které by svědčilo o mikrospánku, je dle žalobkyň naprosto základním prvkem pro posouzení příčiny vzniku dopravní nehody a pro jejich tvrzení, že u jméno příjmení došlo k organické změně při plnění pracovního úkolu. Není přitom podstatné, zda před dopravní nehodou řidič brzdil, i když se v jízdním pruhu nenacházelo žádné vozidlo, není podstatné, že pozvolna zpomalil a najel na střed vozovky, neboť to o ničem nevypovídá a došlo k tomu před předmětnou dopravní nehodou. Tento způsob jízdy mohl mít jiné příčiny než mikrospánek nebo nevěnování se řízení. Pro posouzení věci je podstatné dle žalobkyň pouze to, že jméno příjmení vybočil náhle vlevo do jízdní dráhy protijedoucího vozidla, což nekoresponduje s jednáním řidiče, kterého postihne mikrospánek, jemuž odpovídá naopak pomalé najíždění do jiné jízdní dráhy. Skutečnost, že v těle jméno příjmení došlo k organické změně, která vedla ke ztrátě vědomí dle žalobkyň připustil i svědek příjmení jméno příjmení, který uvedl, že existují akutní podobné změny v organismu člověka, které se mohou aktuálně zásadním způsobem podílet na ztrátě schopnosti bezpečně řídit motorové vozidlo (může se jednat o infarkt myokardu, o cévní mozkovou příhodu, o výduť břišní srdečnice apod.) a může docházet i k tzv. funkčním změnám, nejčastěji na úrovni oběhového systému, tedy srdce a velkých cév, které nemusí zanechat jakékoli pitvou postřehnutelné popsané změny (např. maligní arytmie, náhlé zásadní poruchy srdečního rytmu apod.), kdy se jedná o nálezy, které na orgánech nezanechávají žádné změny, které by bylo možné při pitně identifikovat; současně připustil, že jsou situace, kdy„ pitevník“ nedokáže posoudit, zda mohlo dojít k momentálně náhle se zhoršujícímu zdravotnímu stavu ve smyslu právě předmětné srdeční arytmie, ve smyslu nějaké mdloby, synkopy a podobného stavu. Právě z tohoto důvody žalobkyně navrhovaly vypracování znaleckého posudku, který by dokázal posoudit z chování řidiče, zda došlo v jeho těle k nějaké organické poruše nebo k mikrospánku.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

8. Vedlejší účastník ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který označil za věcně správný, řádně a logicky odůvodněný. Zdůraznil, že zjištění, o která soud I. stupně opřel napadené rozhodnutí (a která vedlejší účastník v odvolání zrekapituloval) mají oporu v provedeném dokazování a závěry, které na jejich základě soud I. stupně učinil, jsou logické, přiměřené a odpovídají obecné lidské zkušenosti i konstantní rozhodovací praxi vyšších soudů. Z objektivně zjištěného průběhu nehodového děje a z chování řidiče jméno příjmení, které nehodovému ději předcházelo, proto soud I. stupně správně uzavřel, že jedinou příčinou dopravní nehody bylo zaviněné porušení dopravních předpisů ze strany jméno příjmení.

9. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. c/, d/, g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení (§ 212 a 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhají náhrady škody způsobené poškozením zdraví z dopravní nehody ze dne 19. 11. 2014 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2014.

11. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou podle ustanovení § 366 odst. 1 zákoníku práce pracovní úraz, vzniklý za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (jeho následky) a vznikem škody. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění. V řízení o odškodnění pracovního úrazu má žalobce (poškozený zaměstnanec) procesní povinnost tvrdit a prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

12. Podle § 367 odst. 1 písm. a/zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

13. Podle § 367 odst. 2 písm. a/ zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1, a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody.

14. Odvolací soud již ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí konstatoval, že procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu, má zaměstnavatel, který také nese za řízení procesní odpovědnost za to, že tyto povinnosti nesplní (tzv. břemeno tvrzení a důkazní).

15. V projednávané věci ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá a mezi účastníky není sporné, že právní předchůdce žalobkyň jméno příjmení utrpěl poškození zdraví úrazem jako zaměstnanec žalovaného při plnění pracovních úkolů; škoda takto vzniklá je tedy škodou způsobenou pracovním úrazem. Žalovaný a vedlejší účastník však v řízení tvrdili a prokazovali skutečnosti, z nichž dovozovali, že jedinou příčinou škody je zaviněné porušení dopravních předpisů žalobcem, spočívající ve vjezdu jméno příjmení řízeného vozidla do protisměrné části vozovky. Skutečnost, že jméno příjmení řízené osobní vozidlo anonymizováno vybočilo do protisměrné části komunikace (a ze strany jméno příjmení tak došlo nejméně k porušení § 11 zákona o silničním provozu) byla v řízení před soudem I. stupně prokázána a žalobkyně ji ani nezpochybňovaly, stejně jako skutečnost, že právě vybočení jméno příjmení řízeného vozidla do protisměrné části komunikace bylo příčinou dopravní nehody (vzájemného střetu vozidel), při níž došlo k posuzovanému pracovnímu úrazu jméno příjmení se smrtelnými následky. Zbývalo proto posoudit, zda jméno příjmení dopravní nehodu, při které utrpěl předmětný pracovní úraz, způsobil zaviněným porušením dopravních předpisů, jak tvrdí žalovaný a vedlejší účastník (tj. tím, že jízdu nepřizpůsobil svému stavu a řízení se plně nevěnoval), nebo zda tuto dopravní nehodu způsobil nezaviněně v důsledku náhlé zdravotní indispozice tak, jak tvrdí žalobkyně. Zavinění jako vnitřní psychický stav poškozeného ke svému jednání a jeho následkům přitom může být zkoumáno jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický vztah poškozeného k jeho jednání a jeho následkům projevuje navenek.

16. Ve vztahu k výše nastíněné otázce soud I. stupně v řízení vyšel ze zjištění, která byla zrekapitulována výše, zejména v odstavci 4 tohoto odůvodnění. Uvedená skutková zjištění soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování a jejich správnost v odvolací nezpochybnily ani žalobkyně, které soudu I. stupně vytýkaly pouze to, že skutkový stav zjistil nedostatečně, neboť neprovedl navrhovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by dokázal posoudit z chování jméno příjmení, zda došlo v jeho těle k nějaké organické poruše nebo k mikrospánku.

17. Doplnění dokazování znaleckým posudkem žalobkyně navrhly k prokázání svého tvrzení, že příčinou předmětné dopravní nehody mohla být organická změna vedoucí ke ztrátě vědomí event. jiný záchvat jméno příjmení v důsledku pracovní vytíženosti a odpovědnosti za splnění úkolů. Vzhledem k tomu, že takové tvrzení žalobkyň bylo zcela obecné, soud I. stupně v souladu se pokynem odvolacího soudu žalobkyně postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k doplnění tohoto jejich tvrzení o skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že k porušení dopravních předpisů jméno příjmení došlo nezaviněně v důsledku konkrétní zdravotní indispozice a k označení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. V reakci na výzvu k doplnění a k následnému prokázání skutkových tvrzení, k níž došlo u jednání soudu I. stupně dne 24. 8. 2020, žalobkyně svá tvrzení doplnily tak, že„ příčinou dopravní nehody mohla být nějaká náhlá zdravotní indispozice, třeba např. mrtvička nebo jiný podobný záchvat“ a k prokázání takto doplněného tvrzení navrhly k důkazu pitevní protokol jméno příjmení z roku 2014 a výslech patologa MUDr. jméno příjmení. Z uvedené reakce žalobkyň na výzvu k doplnění skutkových tvrzení vyplývá, že i přes poučení, kterého se jim ze strany soudu I. stupně dostalo, netvrdily žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že k porušení dopravních předpisů jméno příjmení došlo nezaviněně v důsledku jeho konkrétní zdravotní indispozice – opět pouze zcela obecně tvrdily domněnku, že mohlo k nějaké náhlé zdravotní indispozici dojít, aniž by současně například poukázaly na zdravotní stav jméno příjmení, na to, zda (a jakými) zdravotními obtížemi, které mohly vést k náhlé zdravotní indispozici vedoucí k předmětné dopravní nehodě, trpěl, zda byl pro nějaké (a jaké) zdravotní obtíže léčen nebo sledová aj. Tvrzení o tom, že jméno příjmení byl stresován tím, že se musí účastnit školení a že na školení musí přijet včas, je z tohoto pohledu irelevantní, ne-li účelové, neboť účast na školení je běžnou záležitostí, která s sebou nenese ze strany zaměstnance nějaké významné povinnosti nebo úkoly, jimiž by mohl být stresován více, než v běžném pracovním procesu (ostatně nic takového žalobkyně v řízení ani netvrdily). příjmení jméno příjmení o své účasti na školení dopředu věděl, znal jeho časový rozsah i vzdálenost místa jeho konání od místa bydliště, mohl si proto dopředu cestu naplánovat, a pokud se necítil na to, absolvovat ji osobním automobilem jako jeho řidič (ač dle tvrzení manželky byl dobrým řidičem a vozidlo řídil denně), nerozhodno zda z důvodu stresu či zdravotního stavu, nic mu nebránilo zvolit si jiný způsob dopravy. Pokud tedy žalobkyně netvrdily žádné konkrétní skutečnosti, které by bylo možno prokazovat znaleckým dokazováním, soud I. stupně nepochybil, pokud návrh na vypracování znaleckého posudku zamítl.

18. I kdyby byla skutková tvrzení žalobkyň konkretizována a doplněna tak, aby obsahovala relevantní skutečnosti, je otázkou, zda by znaleckým posudkem (navíc z oboru zdravotnictví) mohlo být prokázáno, a to pouze z popisu způsobu jízdy jméno příjmení, že příčinou dopravní nehody byla náhlá zdravotní indispozice poškozeného a nikoli to, že se jízdě řádně nevěnoval a nepřizpůsobil ji svým aktuálním schopnostem a stavu (únava, nevyspání, aj.). Způsob, jakým člověk reaguje na mikrospánek za volantem, je vysoce individuální, reakce každého člověka na stejnou situaci jsou různé, a proto dle odvolacího soudu nelze tvrzení žalobkyň, že při mikrospánku auto do protisměru přejíždí, plynuje a při náhlé zdravotní indispozici náhle, považovat za pravidlo, nýbrž za spekulaci. Přehlédnou nelze ani to, že ze spisu PČR o vyšetřování předmětné dopravní nehody jméno příjmení bylo zjištěno, konkrétně z výpovědi řidiče značka automobilu, do kterého jméno příjmení v protisměru narazil, že přejetí vozidla řízeného jméno příjmení do protisměru bylo sice náhlé, avšak plynulé, nejednalo se tedy o žádné trhnutí. Tzv.„ trhnutí“ vozidlem při přejezdu do protisměru před nehodou nepotvrdil navíc ani žalobkyněmi zmíněný svědek dopravní nehody Npor. Bc. jméno příjmení, který jel za jméno příjmení, který při šetření předmětné nehody uvedl, že před nehodou vozidlo řízené jméno příjmení před střetem s nákladním vozidlem„ z ničeho nic bez brzdění vybočilo vlevo do jízdní dráhy nákladního vozidla“.

19. I přes nekonkrétní skutková tvrzení žalobkyň o tom, že jméno příjmení předmětnou dopravní nehodu způsobil v důsledku náhlé zdravotní indispozice, nezbývá než dodat, že soud I. stupně na základě doplnění dokazování pitevním protokolem jméno příjmení a výslechem MUDr. jméno příjmení, nezjistil žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno mít, byť zcela obecné a nekonkrétní, tvrzení žalobkyň o náhlé zdravotní indispozici jméno příjmení před předmětnou dopravní nehodou za prokázané. Z pitevního protokolu vyplývá popis zranění, která jméno příjmení utrpěl a další skutečnosti při pitvě zjištěné. Z výpovědi MUDr. příjmení bylo zjištěno, že pokud by při pitvě zjistil akutní chorobné změny, které se mohou podílet akutně zásadním způsobem na ztrátě schopnosti bezpečně řídit motorová vozidla, jako je třeba infarkt myokardu, cevní mozková příhoda, výduť srdečnice apod., byl by tento nález zaznamenán jak v lékařské diagnoze, tak v pitevním protokolu (což v daném případě v pitevním protokolu uvedeno není). Současně dodal, že v těle dochází k tzv. funkčním změnám, nejčasněji na úrovni oběhového systému, tedy srdce a velkých cév, které nemusí zanechat jakékoliv pitvou postřehnutelné, popsatelné změny (např. nějaké maligní arytmie, náhlé zásadní poruchy srdečního rytmu), a to jsou nálezy, které na orgánech nezanechávají žádné oku patrné ani mikroskopicky patrné změny, které by bylo možné identifikovat, pitva tedy nedokáže posoudit náhlé zhoršení zdravotního stavu ve smyslu např. srdeční arytmie, mdloby, synkopy apod. Pitevním protokolem a výpovědí svědka tak bylo vyloučeno, že před předmětnou dopravní nehodou jméno příjmení postihl infarkt, mozková cévní příhoda, že by mu prasklo aneurysma, ev. že by jej postihla nějaká náhlá zdravotní indispozice, kterou by bylo možno v rámci pitvy rozpoznat.

20. Na základě výše uvedených skutečností a soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu věci tak, jak je uveden v odůvodnění napadeného rozsudku a zrekapitulován výše v odstavci 4 tohoto rozhodnutí proto dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že se žalovaný ve smyslu § 367 odst. 2 písm. a/ zákoníku práce své odpovědnosti za úraz, který jméno příjmení utrpěl při pracovní cestě dne 19. 11. 2024, a jehož následkům podlehl, zcela zprostil. V řízení totiž bylo prokázáno, že jméno příjmení byl dobrý řidič, jezdil každodenně a byl držitelem řidičského oprávněné pro motorová vozidla různých skupin, že v den, kdy absolvoval pracovní cestu (trasa obec – obec o délce cca 230 km a časovém rozsahu cca 3 hodin), v jejímž rámci se měl účastnit od 8.00 hodin školení v obec, jméno příjmení vstával v 4.15 hodin, že již před předmětnou nehodou vykazoval styl jízdy jméno příjmení známky toho, že se ne zcela věnuje řízení (bez zjevné příčiny, bezdůvodně brzdil či bezdůvodně vyjížděl ze svého jízdního pruhu, ovšem při dodržování povolené rychlosti – viz spis PČR), a že dopravní nehodu, při které utrpěl úraz jemuž podlehl, jméno příjmení způsobil tak, že ze svého jízdního pruhu vybočil náhle, tj. bez zjevné příčiny do jízdní dráhy protijedoucího nákladního vozidla, čímž došlo ke střetu obou vozidel. Z prokázaných okolností případu tak, jak byly výše popsány, zejména pak ze zjištěného způsobu jízdy jméno příjmení minimálně od územní celek do místa dopravní nehody (viz spis PČR), tj. cca na trase necelých 7 km, lze usuzovat na to, že schopnost jméno příjmení řídit motorové vozidlo byla snížena v důsledku jeho zdravotního stavu, a to s největší pravděpodobností v souvislosti s únavou způsobenou brzkým vstáváním ve 4.15 hodin. Vzhledem k tomu, že úvaha řidiče o schopnosti k řízení vozidla musí být založena a musí vycházet z konkrétních okolností, které zná anebo které by znát měl (například že lidský organismus po pracovním výkonu, při dlouhodobějším výkonu a při nedostatečném spánku nebo jiném odpočinku je v zátěžových situacích náchylnější k únavě), bylo na jméno příjmení, aby posoudil případnou existenci zdravotní indispozice (nebo její potenciální nebezpečí) a tomu přizpůsobil své chování. Podle okolností tedy neměl jízdu buď vůbec konat, nebo v ní měl pokračovat až po přiměřeném odpočinku. Pokud si jméno příjmení situaci takto nevyhodnotil, v jízdě pokračoval a spoléhal na to, že ji může dál bezpečně vykonávat, ačkoliv měl či musel vědět o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, jde v případě předmětného pracovního úrazu - dopravní nehody způsobené ztrátou kontroly nad vozidlem a jeho přejetí do protisměru v důsledku náhlé indispozice vyvolané výše uvedenými okolnostmi - o zaviněné porušení právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dopravních předpisů, u kterých je jejich dodržování a kontrola znalostí svěřena Policii ČR, a proto není třeba zkoumat, zda dodržování a znalost tohoto zákona vyžadoval a kontroloval i zaměstnavatel, tj. žalovaný). Konkrétně se jednalo o porušení zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a to jeho § 5 odst. 1 písm. b/ (povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích) a § 5 odst. 2 písm. c/ (zákaz řídit vozidlo jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla snížena v důsledku jeho zdravotního stavu).

21. S ohledem na uvedené skutečnosti, a na to, že žalobkyně neunesly břemeno tvrzení o tom, že příčinou porušení dopravních předpisů jméno příjmení byla náhlá zdravotní indispozice, kterou jméno příjmení nemohl předvídat, proto odvolací soud za použití § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení, když správnost aplikace § 150 o.s.ř. nebyla žalovaným ani vedlejším účastníkem zpochybněna.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s podaným odvoláním nějaké náklady vznikly a vedlejší účastník se svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek § 237 o.s.ř. do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.